Krok za krokem mantrailingem – Co říci na úvod?

Uvažovali jste někdy o tom, že byste se chtěli věnovat mantrailingu, ale absolutně netušíte, co všechno by to obnášelo a jestli byste to zvládli? Pak si určitě nenechte ujít náš nový seriál, protože vás na našich stránkách vším potřebným postupně provedeme. A jako obvykle začínáme rozhovorem s jeho autorem…

Luboš Satora je u nás asi jedním z nejznámějších psovodů, který se aktivně věnuje mantrailingu nejen v praxi a při ostrých zásazích, ale je i jeho nadšeným propagátorem a mentorem těch méně zkušených. Když vidíme jeho nadšení a zapálení pro věc, nejednoho z nás jistě napadne, že bychom to třeba mohli také zkusit a být naší společnosti nějak užiteční. Ne každý ale ví, co ho čeká a jak je vhodné od začátku v tréninku postupovat. A právě z tohoto důvodu rozjíždíme na našich stránkách nový seriál, který nás postupně vším zásadním provede. Luboš si totiž již zanedlouho jede pro své nové štěňátko a my budeme u všeho s ním. Nenechte si tedy ujít nic z toho, jak se z malého bloodhounda zrodí opravdový mantrailingový pes.

Ano, koncem měsíce srpna 2022 k nám přibude další bloodhound, v pořadí již čtvrtý. Je to syn mého Choocka a Keisy. Jde o plánované spojení psů z prvních dvou chovatelských stanic v ČR, které se zaměřují i na pracovní schopnosti bloodhoundů. Choockova máma (CHS z Křivoklátských hvozdů) je ze sedmé generace psů, kteří prokazovali své pracovní schopnosti složením stopařských zkoušek a dosledy zvěře, a Choockův táta z CHS z Podjeřmanské skály byl na tom obdobně. Za posledních deset let jsme se s kolegy, kteří se s námi intenzivně věnují mantrailingu, zaměřili na výběr psů do chovu, kteří mají pracovní předpoklady. No, a to jméno je záměrem. Protože jde o první vrh CHS od Rožmberského rybníka, musí jeho jméno začínat na písmeno „A“. Tedy Azzard. No, a já už to beru tak, že v mém věku je to už malý hazard vycvičit dalšího kvalitního stopaře, kterého bych rád opět dotáhl ve výcviku tak, aby mohl navázat na práci Cassina a také svého táty Choocka.

Jak jsem už napsal, výběr rodičů už proběhl v naší režii, kdy máme oba dva psy odmala ve sledování, protože intenzivně dělají mantrailing. Narodilo se celkem devět štěňat, z toho pět psů. Opět si vybírám psa. Těch důvodů je víc, ale snad jenom to podstatné. Myslím si, že feny sice pracují skvěle, ale jsou více fixovány na psovoda a pracují více po něj. Dominantní psi jsou tvrdší a složitější ve výcviku, samostatnější, ale když se tzv. „kousnou“, dosahují neuvěřitelných výkonů. Jdeme s takovým jedincem do většího rizika, pokud nedojde k pochopení a souznění ze strany psovoda, může to dopadnout špatně. Samozřejmě se tady může rozehřát fůra emocí a jiných názorů, ale toto jsou mé vlastní zkušenosti po dvaceti letech, co pracuji s bloodhoundy.

To si nemyslím. Sice se mě snaží někteří majitelé bloodhoundů přesvědčit, že genetika je mocná, ale není všemocná. Zvláště, když si uvědomíme, co se hlavně v první polovině dvacátého století s bloodhoundy dělo a co se děje doposud. Nekoncepční chovatelskou prací v Evropě (to uvádím schválně, protože v ČR to platí dvojnásob) se přirozené schopnosti bloodhoundů vytrácejí. Abych byl objektivní, je to bohužel „trendem“ u většiny pracovních a loveckých plemen, kdy pro ně není až tak důležité pracovní využití a spíše se chovatelé věnují exteriéru. Asi tím nadzvednu mnoho lidí, ale určitě svou pravdu mám a budu si za ní stát. Světýlkem na konci tunelu jsou informace z Ameriky a i z dalších zemí, kde se opět věnují šlechtění, chovu a výcviku bloodhoundů i u bezpečnostních složek a psi mají skvělé výsledky.

Mantrailing vyžaduje samostatnou práci a nadneseně řečeno „autistické“ chování psa. Rodiče by měli být charakterově vyrovnaní, dobře socializovaní, draví, žraví a aktivní. Štěňata se sledují od narození, kde se zaměřujeme na to, jak se chovají při krmení, měli by být aktivní, u všeho první, žraví, dominantní i ve smečce, pokud se dostanou do volného prostoru, jsou zvědaví, neustále někde čichají, sledují různé pachy, jsou samostatní. Vedle toho je samozřejmě důležitý zdravotní stav, u bloodhoundů třeba oči, uši. Teprve pak nastupují ty ostatní parametry, které jsou pro někoho těmi rozhodujícími, tedy barva apod. My jsme měli zpočátku z pěti kluků vybrané čtyři, pak se okruh snížil na dva a nakonec zůstal hAzzard. Vše je ještě diskutováno s majitelem feny a našimi kamarády – špičkovými dlouholetými chovateli bloodhoundů.

Mohl jsem si ho dovézt už před konáním našeho největšího LVK na Krucemburku, ale protože bych tam na něj neměl dost času, dovezu si ho až po něm, tedy ve stáří deseti týdnů. Po rozkoukání se v novém prostředí, socializaci a seznámením se se smečkou trénujících psů se hned pokračujeme se stopovacími hrami. Jsou to krátké jednoduché firetraily, nebo ponechaný pachový předmět na louce a ukrytí někoho na krátkou vzdálenost a pak sledujeme, jak se štěně chová. Všechno probíhá v radostném modu, upevňuje se kořistnický pud, hrajeme hry a chodíme na vycházky. Většinou se tyto hry pak ve stáří čtyř měsíců zaměřují na rozvoj motivace a koncentrace na jeden sledovaný pach, což je už otázkou počátečního výcviku.

Nejhorším rádcem je internet a vzájemné porovnávání. Videa, jak štěňata ve stáří jedenácti měsíců chytají zločince a odvádějí skvělé výkony, jsou tím nejhorším, co může mantrailera potkat. Upevnění základů motivace a umění se koncentrovat se na jeden pach by mělo být náplní nejen prvního roku výcviku. Kdo toto nepochopí, nepostupuje pomalu a systematicky, nikdy nedosáhne požadované úrovně. Stává se skoro pravidlem, že ti, kteří dosahují na začátku skvělých výkonů se tzv. „zaseknou“ a psovod tu situaci neustojí a kvůli tomu, že si s tím neví rady, tak odpadne. Trpělivě překonat krize a pokračovat v kvalitním výcviku nezvládne mnoho lidí. Dost lidí mi vyčítá, že je při výcviku málo chválím, když si myslí, že jsou skvělí. Vysvětluji jim, že je to forma, jak zabrzdit jejich rozběhlé ego a rychlý postup výcviku. Pochválit se dá až dobrá práce při praktických pátráních.

Podle mě stačí, když bude mít štěně a mladý pes jasně určené místo, kde bude sám a bude mít možnost v klidu relaxovat. U nás se to řeší vcelku jednoduše. Na dvorku má každý pes své místo na odpočinek. To samé má v obýváku a v autě. Při dobré intenzitě výcviku a správné socializaci, dostatečných vycházkách, většinou už psovi nezbývá moc času na ostatní aktivity a naučí se velmi rychle buď pracovat, anebo odpočívat. Většinou bývá problém v tom, že lidé hned na začátku nemají jasno, jaký bude časový rozpis jejich psa. Naučí ho většinou bez problémů odpočívat u sebe, v domě, na zahradu ho moc nepouští, aby jim ji nedemoloval, a už vůbec psi neumí jezdit a odpočívat v autě. Pak se diví, že už na prvním tréninku jim pes během dne zdemoluje sedadla, protože neumí mezi svým cvičením odpočívat a neumí být sám. Snaha o to, že pak chtějí rychle za sebou absolvovat kompletní tréninkovou jednotku a odjet není tím správným řešením. Problémem je také samozřejmě ponechání psa doma a bez dozoru v době, kdy je majitel v práci. To je ale už otázka spíše pro psí psychology.

Do konce měsíce budou v Brně štěňata i dalších našich členů, kteří se již mantrailingu dlouhodobě věnují. Protože je počáteční výcvik velmi důležitý, chci je mít všechny pod kontrolou. Vedle toho tu budou i štěňata z našich chovů a mladí nadějní psi jiných loveckých plemen. Vzájemnou kontrolou a častým kontaktem bychom měli u všech psů zabudovat správnou míru motivace a rozvinout schopnost koncentrace. Samozřejmě jde také o kontrolu psovodů. Scházet se budeme většinou v týdnu, protože naše štěňata budou mít pokračování výcviku i o víkendech, které jsou věnovány pravidelně ostatním skupinám v ČR a na Slovensku.

V rámci projektu, který jsme v minulém roce zahájili a jehož cílem je systémové začlenění mantrailingu do pátrání po osobách, jsme byli nuceni trochu změnit schéma naší práce. Nováčky, začátečníky a „rekreanty“, kteří se chtějí věnovat mantrailingu jako zábavě, musí převzít naši instruktoři ve skupinách, které máme po ČR a na Slovensku. Já bych se měl věnovat hlavně psovodům, kteří mají již složené atesty a připravují se na pátrací akce, instruktorům, kteří se věnují zájemcům v jednotlivých oblastech, tedy těm, kteří mají skutečné předpoklady dosáhnout úrovně výcviku, která je bude opravňovat k pátracím akcím. Tato školička se bude věnovat právě těm, kteří to myslí vážně a zodpovědně.

Mantrailing a zase mantrailing!

Slyšeli jste už někdy o mantrailingu? Pak jistě víte, že se jedná o dlouho zcela zbytečně upozaďovanou metodu záchranného vyhledávání ztracených a pohřešovaných osob s poměrně ...

9.4.2022

Samozřejmě není problém se k nám přidat. Cizích kladečů není nikdy dostatek a i ti zkušenější psovodi jsou schopni pro nováčky připravit traily odpovídající úrovni výcviku psa. Bohužel v Brně zatím nemáme instruktora, který by mohl pravidelně řešit požadavky nováčků a rekreačních mantrailerů. Na těchto trénincích musíme omezit počet účastníků tak, abychom všem dokázali připravit odpovídající traily. 

Už v minulosti jsme v jiném časopise popisovali počáteční výcvik Choocka, ale na eCanis jsme zatím prezentovali mantrailing obecně jako metodu pachové práce. Pokusím se tedy pravidelně měsíčně popsat to, co s hAzzardem děláme a jak náš výcvik probíhá.

Luboši moc děkuji a samozřejmě se budeme všichni těšit.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Luboše Satory

www.pohresujeme.cz