Kvalitní výkony psů jsou jen a jen o lidech!

Jak získat ocenění od ČKS? Co vidí rozhodčí z výkonu, když nás sledují na place? A jaký úkol má výcviková komise ČKS? Tak nejen na tyto dotazy vám nyní v ryze výcvikovém rozhovoru odpovíme.

Povídání s předsedou Výcvikové komise ČKS bylo velice zajímavé. Alespoň pro mě jako posluchače. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací od člověka, který má psy a kynologii opravdu rád. Pokud vás tato témata zajímají, tak se pojďte blíže seznámit s mezinárodním rozhodčím a předsedou výcvikové komise panem Theodorem Krajčím.

První pes u nás doma byl voříšek a mně byly asi tak tři roky. Druhým psem byl setr a já jsem tehdy chodil do páté třídy. Ale ten, kterého jsem opravdu začal cvičit, byl německý ovčák bez PP a jmenoval se Rex. Pořídil jsem si ho, když jsem se v roce 1978 vrátil z vojny. Potom teprve přišel první pes s průkazem původu a jmenoval se Adar z Husmanovy aleje. Vzpomínám si, že jsem s ním na prvním mistrovství republiky všestranných skončil na třetím místě.

Kdy jsem se rozhodl být rozhodčím, to už nevím, ale myslím, že hlavním důvodem bylo to, že se mi nelíbilo, jak se u nás v té době posuzovalo. V Německu to bylo všechno jinak. U nás byl pro mě vzorem Jarda Šmolík. Byl snad jediný, který uměl slovy zhodnotit předvedený cvik. Většina rozhodčích hodnotila výkony psů pouze zadanými body (chůze – 8 bodů, aport – 7 bodů atd.) a vůbec nezdůvodňovala bodové ztráty, což je pro psovoda velmi důležité vědět.

Bylo to v Sušici na závodě. Vyhledání figuranta tehdy probíhalo blízko řeky a na řadu přišel psovod s mohutným rotvajler, který měl moc rád vodu, ale také tuto disciplínu. A ani jednoho se za žádnou cenu nechtěl vzdát, tak si chtěl prostě pomocníka, který vážil padesát kilo i s postelí, stáhnout do řeky. Ten se chudák z posledních sil držel za větev a úpěnlivě volal o pomoc.

Nejvíce mě dokáže rozčílit, když psovod při jakémkoliv nezdařeném výkonu hází vinu na psa. Přitom je on sám tím, kdo ho to jen špatně naučil. A také vyloženě nemám rád podvádění.

Měl jsem postupně sedm německých ovčáků a dva maliňáky. Momentálně mám v řadě osmého ovčáka a třetí malinu. Dospěl jsem k tomu, že pokud chcete vrcholově závodit, pes musí být kvalitní povahy a nezáleží na plemeni, ale na vás, kolik tomu chcete obětovat času, úsilí a financí a samozřejmě jací jste cvičitelé. Důležitý je také tým, který je kolem vás.

Momentálně mám doma německého ovčáka, kterému je nyní sedmnáct měsíců a potom dvanáctiměsíčního belgického ovčáka malinois. Každý je trochu jiný, ale oba dva mají chuť pracovat a to je skvělé.  Nějaké cíle mám, ale už to tolik nehrotím. Konkurence je totiž v současné době opravdu kvalitní. Nejdůležitější pro mě je, aby to bavilo mě, mé psy a také lidi, se kterými společně trénuji. Tady mi funkce rozhodčího z výkonu neumožňuje trénovat tak, jak bych chtěl, protože soboty a neděle posuzuji a tak mnohdy jedu ze zkoušek rovnou na vlastní trénink.

Funkce předsedy VK obnáší širokou škálu povinností: jsou to např. delegace rozhodčích a figurantů na zkoušky, VS a mistrovství, zkoušky rozhodčích a figurantů, školení rozhodčích a také časté přemlouvání organizací k pořádání různých akcí. Dále musíme jako komise řešit jakékoliv změny v delegacích, schvalujeme rozhodčí a figuranty na mistrovství plemen, řešíme změny ve zkušebních řádech a změny, které přicházejí z pracovní komise FCI, zajišťujeme soustředění reprezentace, nominujeme reprezentaci na MS stopařů a IGP3, určujeme lídry reprezentace, kteří potom přese mne a sekretariát zajišťují zbytek (oblečení reprezentace, ubytování, rozpočet na výjezd reprezentace). Dále řešíme různé prohřešky rozhodčích, figurantů, členů ČKS nebo ZKO atd. Není toho málo, v tom nám pomáhá velmi šikovná Lenka Šišková (Valtrová) ze sekretariátu ČKS. Každý měsíc probíhá VK, jejíž členy jsou lidé, kteří tomu rozumějí, a velmi si jich vážím. Jsou to Luboš Jánský, Martin Pejša, Martin Matoušek a Robert Fagoš, který nás zastupuje v pracovní komisi FCI. 

Práce ve VK mi přináší  méně času a občas také nepochopení v předsednictvu ČKS. Naposledy mě potěšilo, že se nám podařilo přeložit MR IGP3 na jaro a psi nemusí soutěžit ve velkých vedrech. A naopak, se mi nepodařilo prosadit, aby si figuranti mohli na MR a VS vybrat rukáv, na který chtějí figurovat a který jim vyhovuje a ne, že dostanou těsně před akcí rukáv, na který nejsou zvyklí.

Za tuto otázku jsem docela rád. Většinou toto slyším od lidí, kteří sami psa neumí dobře vycvičit. Pokud je pes pod tlakem, je za to od rozhodčího penalizován nebo ho vůbec neposoudí. Kvalitní rozhodčí to pozná. Jestli jste viděli výkony české reprezentace na MS FCI, všichni psi cvičili s radostí a vysokým nasazením, protože chtěli a měli motivaci. Za těmito výkony stálo mnoho tréninků, při kterých psovodi motivovali své psy buď míčkem, nebo žrádlem za správně provedený cvik. V dnešní době se psi učí, aby psovoda poháněli „pojď, půjdeme něco dělat!“ Ale musí se to umět. Cesty, jak psa něco naučit jsou různé a vždy se musí přistupovat ke konkrétnímu jedinci podle jeho povahy. Metoda, která perfektně funguje na jednoho psa, nemusí fungovat na druhého. Když se podívám do dob Svazarmu, dalo by se v mnoha případech mluvit o týrání, protože v té době metodika nebyla propracovaná tak jako dnes, kdy se více využívá pozitivní posilování. Neznali jsme, co je to operantní podmiňování. Samozřejmě nejsem idealistou a vím, že i v dnešní době je to o lidech. Nároky na psy jsou opravdu čím dál tím větší, vyžaduje se radostný projev, ochota a rychlost provedení a nemyslím si, že drsnými metodami by se tohoto docílilo. Pokud psovod nemá se psem dobrý kontakt, je to na celém výkonu znát.

Směrnice pro zadávání výkonnostních tříd má zvýšit zájem o zkoušky z výkonu a ocenit sportovní úspěchy.

Dělí se :

1. a) zadávání výkonnostních tříd mládeži
2. b) zadávání výkonnostních tříd dospělým 3, 2, 1
3. i) propůjčení titulu Mistr sportu

Žadatel podá žádost příslušné ZKO nebo chovatelskému klubu, ten předá žádost krajskému výboru, který žádost potvrdí a pošle na sekretariát ČKS. K žádosti musí přiložit kopie potvrzení o vykonaných zkouškách. Podmínky jsou zveřejněny na stránkách ČKS.

Záleží na tom, do jaké organizace člověk chodí, ale rozhodně se v tomto udělal velký krok dopředu. Přijedu na zkoušky a hned vidím, jakého mají trenéra. Jsou organizace, které i přes různé semináře nechtějí změnit metodiku a přístup ke psu. A ke své škodě cvičí postaru a špatně. Co se týká výcvikáře v ZKO, tak pokud krajský výbor neuspořádá školení výcvikářů, jsou odkázáni na různé semináře a samovzdělávání. Toto je letitý problém, takže výcikářem se často stane člověk bez velkých teoretických a praktických zkušeností, protože je jediným, který je ochoten tuto funkci zastávat. Dělám v ZKO Nýřany výcvikáře téměř čtyřicet let, takže vím, jak náročnou práci s lidmi to obnáší. Naštěstí jsem si za ta léta vychoval několik zástupců, kteří výcvik vedou v mé nepřítomnosti. Znám mnoho kvalitních psovodů z různých ZKO, kteří ale výcvikáře dělat nebudou a soustředí se na svůj vlastní výcvik. Je pravdou, že jedno krajské školení nic nevyřeší a také že ne každá ZKO stojí o změny. Vím, že v Německu, kde jsem pracoval jako výcvikář, byla mnohdy podobná situace. U Policie ČR jsem byl instruktorem šestnáct let. Kvalita instruktorů je různá, spousta z nich by jako trenéři ve sportovní kynologii neobstála, ale na druhé straně mnoho řadových psovodů je vynikajících, ale instruktory z různých důvodů dělat nebudou. Je to prostě letitý problém.

Máte pravdu. Sezóna je u konce, a pokud bych měl hovořit o MS FCI IGP, tak budu mluvit jen v samých superlativech. A to jak na adresu pořadatelů nebo prodejců, tak i samotných závodníků. Ostatně jak jsem již nastínil výše, tak výkony konkrétně našich týmů byly prováděny vždy s obrovskou chutí a radostí ze strany psů. A za to jim všem moc děkuji.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Theodora Krajčího