Leopard vám nedá nic zadarmo, až na absolutní loajalitu!

Právě k vám přichází první „leopardí“ rozhovor! Dozvíte se, jací tito psi jsou a co vše se s nimi dá zvládat. A víte, jak je to vlastně s merle genem? To vše naleznete na následujících řádcích…

Mgr. Zuzana Šperlichová, která je, jak sama říká, ten „mimoň“, co si pořídil svého prvního psa podle obrázku. Je však vidět, že pokud máte to správné srdce a mozek, je to úplně jedno. Zuzka se svým psem provozuje nejen mnoho aktivit, ale také výborně rozumí chovu. Ostatně posuďte sami...

Zuzko, ač je to možná ohrané i vám musím položit otázku, proč zrovna leopardi?

Naopak! Myslím, že zrovna v mém případě je tato otázka zcela na místě a celkem dobře zodpovídá i další častou otázku, zda je leopard vhodný pro začátečníky. Jsem totiž jedním z těch často diskutovaných „mimoňů“, který si vybral psa podle fotky z inzerátu, když hledal něco úplně jiného, druhý den zaplatil zálohu a za měsíc si vyzvednul štěňátko, aniž by byť jen náznakem tušil, co že si to vlastně pořizuje. Dnes zcela upřímně říkám, že další pes bude opět leopard, protože tihle psi mají zvláštní kouzlo, které vám jednoduše učaruje a vznikne z toho láska na celý život.

∼ Leopardi mají zvláštní kouzlo, které vám jednoduše učaruje a vznikne z toho láska na celý život! ∼

Takže máte jednoho leoparda – představte nám jej.

Ano, leoparda mám jednoho a zrovna toho nejúžasnějšího ze všech (smích). Je to sedmiletý pes jménem Griffin (Conspiracy of Dogo Dogino), kus mojí duše na čtyřech nohách, který mě naučil nebrat se tolik vážně a vycvičil moji trpělivost téměř k dokonalosti. Je to jedinečná kombinace absolutní tvrdohlavosti a samostatnosti a zároveň jemnosti a závislosti, se kterou je na jednu stranu radost pracovat a na stranu druhou velká zkouška sebeovládání. Takže vlastně typický leopard – sebevědomý, houževnatý, aktivní, často velmi hlasitý, s vlastním názorem na většinu věcí, který by pro mě i dýchal, když by to bylo potřeba, ale zároveň mu nedělá problém mě absolutně a bez mrknutí oka ignorovat v případě, že si myslí, že má pravdu on. Je to pes do nepohody, který je schopný se mnou celý den dřít i ležet na gauči s knížkou. Je to pes, který má splněné lovecké i honácké vlohy, na podzim 2017 se stal králem honáckých vloh CCEU, z. s.,  je to talentovaný stopař a výborný tahoun, který jde do všeho naplno. Parťačku mu dělá tříletá fenka anglického pointra Kája, která pro změnu učí jeho nebrat se tolik vážně.

Kterým sportům či aktivitám se společně věnujete?

Griffin je mým prvním vlastním psem a zpočátku jsme hodně hledali, co by nás vlastně bavilo, takže jsme vyzkoušeli téměř vše od agility a dogfrisbee přes záchranařinu, až jsme nakonec zakotvili u mantrailingu a mushingu. Má splněny i dvě základní zkoušky poslušnosti, ale přiznávám se, že to není ani jeho, ani můj šálek kávy.

Co vlastně znamená v našich končinách označení honácký pes?

Honácký pes a ještě navíc vášnivý a tvrdý lovec, jakým leopard je, znamená v našich končinách především nutnost zajistit mu dostatek jiných aktivit, které by uspokojily jeho temperament, samostatnost a potřebu pracovat. Pro většinu majitelů tohoto plemene je v našich podmínkách v podstatě nemožné využívat své psy k práci, pro kterou byli stvořeni, takže se převážně uplatňují jako sportovní psi nebo společníci pro aktivní lidi. Velkým svátkem jsou pro nás každoročně pořádané testy vloh a honácké tréninky, kde můžeme otestovat přirozené instinkty našich miláčků pro práci s dobytkem. Pro mě osobně je to především možnost s úžasem sledovat, jak Griffin dělá přesně to, co má, aniž by ho to někdo učil, obdivovat sebevědomí, s jakým je schopen rozhýbat stádo a usměrnit i drsnější kusy a hlavně to nadšení v jeho očích, které jinde jednoduše neuvidím, i když ho samozřejmě baví i další naše aktivity. 

Mezi všemi sporty tedy zvítězil mantrailing a mushing, zkuste nám tedy ještě trochu více přiblížit práci s vašimi psy.

Mantrailing je podle mého názoru jednou z aktivit velmi vhodných právě pro leopardy s ohledem na jejich výborný nos a výjimečnou schopnost se samostatně rozhodovat a pracovat. Jedná se o vyhledávání osob podle jejich individuálního pachu. Pes dostane předmět, na kterém je pach pohřešované osoby a tu následně hledá. Musí být schopen ignorovat všechny ostatní pachy a soustředit se pouze na ten jediný včetně označení té „správné“ osoby. Leopardům tento typ praktické stopy velmi vyhovuje, protože neklade takové nároky na striktní provedení s nosem u země tak, jako je to požadováno ve sportovní kynologii. Griffin trénuje mantrailing od necelých dvou let, bez potíží zvládá i starší stopy v jakémkoliv terénu včetně parků, ulic, náměstí apod. Dokáže rozlišit hledanou osobu mezi těmi dalšími.

Věnujeme se tzv. „off snow“ individuálnímu mushingu, kam patří disciplíny s jedním nebo dvěma psy, jako jsou scooterjöring, bikejöring nebo canicross. Nejvíce startů máme v kategorii koloběžek s jedním psem, což je královskou disciplínou individuálního mushingu. Ta klade nejvyšší nároky právě na psa, ale s tím jak mi Griffin pomalu ale jistě stárne, přecházíme na kolo, kde mu můžu více pomoct.

Jaký úspěch je podle vás ten TOP?

Upřímně řečeno, v kategorii s evropskými saňovými psy, kteří jsou špičkou mezi tažnými psy, je velmi těžké se prosadit a leopard není úplně typickým sprinterem. Na stupních vítězů se tedy i s ohledem na moji nic moc fyzičku a příliš velký pud sebezáchovy v podstatě neobjevujeme. Nejcennější medaili jsme získali za třetí místo v kategorii koloběžka se dvěma psy v technicky náročném závodě na Radíkově, který každoročně pořádá náš domovský Hanácký mushers club. Mezi leopardy zůstává zatím v koloběžce téměř neporazitelným, i když už nám šlapou na paty mladší týmy. Za největší úspěch považuji především to, že se na něj můžu při jízdě bezvýhradně spolehnout, že si každý závod i trénink obrovsky užíváme, že si vzájemně věříme a dojíždíme do cíle vyčerpaní, ale plní euforie a na jedné vlně. Troufám si říct, že tohle souznění se svým psem v žádné jiné disciplíně nezažijete. Velkým úspěchem je pro mě také jeho schopnost předat svoje zkušenosti dál, protože mou fenku pointra Káju s velkou lehkostí a pohodou naučil vše v podstatě sám až do té míry, že i na ni se můžu stoprocentně spolehnout. A abych nezapomněla, naučil ji také před každým startem příšerně řvát, takže i kdybychom nikdy nic nevyhráli, jednoznačně vedeme v hlasovém projevu.

Zajímalo by mě, jak vidíte chov leopardů u nás?

Myslím, že tohle je velmi ožehavé a aktuální téma, protože i když je leopardí svět poměrně malý, názorů na chov je zhruba stejně jako Griffinových flíčků a každý má kus svojí pravdy.  Chovu v ČR a potažmo v celé Evropě dali základ povahově i exteriérově velmi kvalitní importi přivezení panem Ing. Gerhardem Steinem, který měl dáno do vínku to pověstné „oko na psy“. Krev těchto čtyř zakladatelů chovu koluje v žilách většiny našich psů a velmi významnou se tedy stává nutnost „nové krve“, která je pro málopočetné plemeno nezbytná. Import nepříbuzného a zároveň kvalitního jedince je velkou sázkou do loterie a v současné době je jich u nás jako šafránu. Z mého pohledu je sice krásné a záslužné párovat absolutně nepříbuzné jedince v případě, že to jde, nicméně z hlediska chovu nepotřebujeme jednotlivé nepříbuzné psy, ale celou promyšlenou nepříbuznou linii, ideálně více než jednu, jinak se stále točíme v kruhu. Pro mě osobně je prioritou zdraví a zachování typické povahy a pracovních vlastností leopardů tak, jak byli v zemi jejich původu po generace šlechtěni. Vím, že tím určitě vyvolám i negativní reakce, ale v leopardí komunitě moje názory v podstatě všichni znají, takže je nepřekvapí, že pro mě je největší zhoubou leopardů u nás chov na povahově slabých, nevyrovnaných a často bázlivých jedincích bez přirozených vloh a temperamentu, které dělají leoparda leopardem mnohem víc než modré oči a barva srsti. Často mívám pocit, že chceme být papežštější než papež a v porovnání se zemí původu a zbytkem světa vymýšlíme stále nová nařízení, zákazy a omezení v chovu, které v konečném důsledku omezují hlavně nás a pro chov jsou spíše problémem než přínosem. Tady více než jinde platí, že je to především o lidech, o chovatelích, kteří nesou zodpovědnost za své odchovy a kteří by měli chovat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí i bez dalších omezení, zákazů a příkazů, které nelze aplikovat paušálně (tím nemyslím zákaz chovu na jedincích s DKK vyšší než 2/2 a BAER testu u rizikových jedinců). Každopádně i přes názorové rozpory věřím, že máme všichni stejný cíl, a tím jsou zdraví a exteriérově i povahově kvalitní jedinci, kteří zajistí leopardům v Evropě pozitivní budoucnost.

Pro koho si myslíte, že je toto plemeno vhodné a na co byste upozornila nové majitele ohledně výchovy?

Odpověď na tuto otázku jsem zpracovala v portrétu plemene, takže se nejspíš budu opakovat, nicméně za mě platí, že leopard je ideálním partnerem pro aktivní lidi, kteří ocení jeho temperament, inteligenci a chuť pracovat. Hodí se k tomu, kdo nevyžaduje slepou poslušnost, ale má rád výzvy jak ve výchově, tak i v tréninku, protože leopard vám jednoduše nic nedá zadarmo, až na absolutní loajalitu. Je to spíše pes jednoho pána, kterého bude bezmezně milovat a chránit.  Tady pozor na jeho majetnické sklony a silný teritoriální pud, protože vás dost možná bude chtít chránit i před těmi, u kterých vám to nebude úplně vhod. Je skvělým partnerem pro ty, kteří jsou schopni pracovat se svým psem důsledně, ale s laskavostí a ochotou se stále učit něco nového. Dle mého názoru je vhodný i jako pes pro začátečníka, který však bude dostatečně seznámen s jeho potřebami a specifiky a kterému zkušený chovatel bude schopen vybrat povahu a temperament konkrétního štěněte na základě jeho možností a schopností. V případě, že se jedná o prvního psa nebo hledáte společníka do rodiny, volte spíše fenu.

∼ Leopard je ideálním partnerem pro aktivní lidi, kteří ocení jeho temperament, inteligenci a chuť pracovat! ∼

Socializace je alfou a omegou práce s jakýmkoliv psem, u leoparda to platí dvojnásob. Obecně lze říct, že feny bývají snášenlivější a pro soužití ve smečce jsou vhodnější. Většina samců projevuje více či méně agresivity vůči psům stejného pohlaví, přestože výjimky potvrzují pravidlo. Pokud chcete psa, který bude milovat všechno živé, budete ho moct pouštět kdekoliv a s kýmkoliv, tak pořízení leoparda zvažte a ideálně si ho rozmyslete. Jsou to individualisti, kteří mají silný teritoriální pud a soužití samců s dalším samcem je minimálně problematické a vyžaduje hodně práce s velmi nejistým výsledkem. Při socializaci leopardího psa s ostatními psy považuji za nejpodstatnější setkávat se s prověřenými, sebevědomými a vyrovnanými jedinci obou pohlaví, kteří naučí vaše štěňátko správné komunikaci a základům slušného chování. S ohledem na poměrně časté problémy s příchodem dítěte do rodiny, kde již leopard žije, apeluji na všechny, aby nepodcenili zejména socializaci s dětmi všech věkových kategorií a aby si byli vědomi toho, že možná jednou budou mít dost práce s tím, aby soužití psa a dítěte bylo pohodové a bezpečné. Smutným důkazem toho, že ne vždy se toto podaří, je stále přibývající počet leopardů v nouzi, kteří hledají nové domovy právě „díky“ problémům v soužití s dětmi.

Jak je na tom plemeno se zdravím? Má nějaké problémy?

Jsou to poměrně zdraví psi bez typických geneticky podmíněných zdravotních problémů. Dle statistiky OFA je louisianský leopardí pes plemenem s poměrně vysokým výskytem dysplazie kyčelního kloubu. Vzhledem k tomu, že se jedná o plemeno nesoucí merle gen, který u tzv. double merle jedinců (psi s velkým podílem bílé barvy) může způsobovat hluchotu, či potíže se zrakem, je zejména zde nezbytné vyšetření BAER testem a v případě podezření na vadu zraku také vyšetření očním specialistou.

V populaci louisianských leopardích psů se vyskytují potravinové alergie, epilepsie, autoimunitní onemocnění či onemocnění štítné žlázy, nicméně četnost se nijak nevymyká výskytu u ostatních plemen.

Jedná se o krátkosrsté plemeno, které asi není vhodné k celoročnímu chovu venku, že? Jak se nejlépe o takového psa postarat?

Louisianský leopardí pes je na péči poměrně nenáročný, má krátkou rovnou srst, která nevyžaduje zvláštní úpravu. Kvalita a hustota srsti a podsady se u jednotlivých psů poměrně dost liší, ale obecně lze říct, že nejsou ideální k celoročnímu pobytu venku, přestože pobyt v dobře zateplené, ideálně vyhřívané boudě zvládají poměrně dobře, pokud jsou na tento způsob ustájení zvyklí od štěněte.

Je náročný na pohyb? Co vlastně tento pes potřebuje, co se procházek týče? A jaký by měl být majitel?

Jsou to velmi energičtí, aktivní a neúnavní psi, pro které je dostatek pohybu nezbytný, stejně jako nejrůznější aktivity. Milují dlouhé procházky, ideálně bez vodítka, ale tady je třeba mít pod kontrolou jejich silný lovecký pud a být si jistý, že zvládneme svého psa přivolat, i když zachytí pach zvěře. S mými psy preferuji procházky nebo běh v tažném postroji v rychlejším tempu, kdy je řízená práce v zápřahu mnohem rychleji unaví a buduje fyzickou kondici a správné osvalení. Především bych však zdůraznila nutnost poskytnout leopardům práci psychickou, která je pro ně absolutně nezbytná a je nejefektivnějším způsobem, jak si zajistit hodného a spokojeného psa. Tady se uplatní zejména veškeré pachové práce, jako jsou právě mantrailing, stopa, barvená stopa nebo vlečka, nosework a záchranářské disciplíny. Vzhledem k jejich inteligenci a neotřelým nápadům se mi velmi osvědčil klikr trénink, zejména potom shaping a free shaping, kde leopardi uplatní svoji kreativitu a velmi dobře se baví pes i jeho majitel.

Z výše uvedeného vyplývá i ideální majitel leoparda. Měl by to být člověk aktivní, který má rád pohyb a pobyt v přírodě, měl by být citlivý, vnímavý, ale důsledný bez přehnané tvrdosti, při výcviku a výchově kreativní a otevřený novým myšlenkám a možnostem, protože život s leopardem je plný výzev a překvapení.

Leopardi jsou psi s velmi zvláštní barvou a kombinacemi. Zajímá mě problematika křížení jednobarevných a tzv. merle nebo patchwork jedinců mezi sebou.

Jednoduchá odpověď v tomto případě neexistuje, v lepším případě by vydala minimálně na knihu, ale pokusím se tuto problematiku stručně shrnout. Leopardí pes je jedním z plemen, které nesou tzv. merle gen, tedy gen, který zjednodušeně způsobuje strakatou, patchwork nebo bílou barvu srsti. Rozlišujeme čtyři základní variace merle genu, které se liší délkou příslušných dvou alel a mají různé projevy v konečném vzhledu jedince. Patří sem klasické merle, označené M, které způsobuje strakatou barvu, v případě tzv. double merle jedinců M/M barvu s velkým nebo často převažujícím podílem bílé. V populaci leopardů se vyskytují také jedinci, kteří merle gen nenesou vůbec, mají genotyp m/m a nazýváme je tzv. solidy. Dále je to Ma, tedy atypické merle, které se ve fenotypu psa neprojeví strakatostí v případě, že je v genotypu jedince spojené s nepřítomností merle, tedy m. Tím pádem se jedinci s genotypem označeným Ma/m jeví jako jednobarevní nebo nestrakatí, ale v kombinaci Ma/M se naopak projeví jako tzv. patchwork. Další variantou je tzv. skryté neboli cryptic merle Mc, tedy jedinec nesoucí dominantní merle alelu, která se však ve fenotypu opět  neprojeví v případě, že je kombinována s nemerle alelou m a jedinci Mc/m opět na první pohled vypadají jako jednobarevní solidi. Poslední je nejdelší alela  Mh neboli harlekýn merle, které je v leopardím světě novinkou a za jeho objevení, testování a výzkum vděčíme spolupráci kanadské chovatelky Mary Langevin, RNDr. Heleny Synkové a laboratoře Vemodia v Praze. Když budeme striktní, tak jediným absolutně bezpečným spojením z hlediska zdravotních rizik vyplývajících z merle genu jako jsou hluchota a potíže se zrakem, je spojení dvou solid jedinců m/m nebo jedince nesoucího merle se solidem v kombinacích M/m, Ma/m, Mc/m nebo Mh/m. Nejrizikovějším je naopak jakékoliv spojení M/m jedinců (klasické leopardí zbarvení) s dalším M/m nebo double merle M/M, kde se objeví M/M štěňata, tedy štěňata s velkým podílem bílé barvy, na kterou se váží právě výše zmíněné zdravotní obtíže. Leopardi nejsou plemenem uznaným FCI, takže na rozdíl od dalších plemen nesoucích merle gen u nich není rizikové křížení dvou merle jedinců zakázáno a i v zemi původu je zcela běžné a podle mého názoru také ospravedlnitelné v případě, že se jedná o dva velmi kvalitní jedince, kteří naplňují chovatelský záměr konkrétního chovatele za předpokladu, že tento chovatel je zkušený, zná rizika a je ochoten a schopen si double merle jedince v případě zdravotních potíží nechat nebo jim najít vhodný domov. Pro zajímavost bych na závěr uvedla, že v případě, že bychom chovali pouze v kombinaci merle s jednobarevnými solid jedinci, by nám časem z populace úplně vymizelo patchwork zbarvení.

Zuzko, já vám moc děkuji za krásné povídání. A co byste na závěr těmto psům popřála do budoucna?

Do budoucna bych leopardům přála především to, aby se nestali módním plemenem, které si budou lidé pořizovat pouze pro jejich atraktivní zbarvení a modré oči, protože ti nebudou schopni ani v nejmenším ocenit to, co dělá leoparda leopardem. Víc než všechny flíčky na srsti je jejich úžasná povaha, temperament, univerzálnost, loajalita a pracovní vlohy. Rozloučila bych se mottem NALC (National Association of Louisiana Catahoula), které zní: „Ne každý potřebuje leoparda!“

Foto: Dogg Photo, Diana Vávrová, Kateřina Malášková, David Rájecký, Lenka Caletková a Camille Paris