Leopardi se mi dostávali pod kůži pomalu, ale jistě!

Nudíte se? Pořiďte si leoparda! A my vám zaručujeme, že tento výraz úplně vypadne z vašeho slovníku. Další čtvrteční rozhovor opět potvrzuje, jak skvělým plemenem totiž tento pes je. A tentokrát se podíváme na „zoubek“ také problematice chovu.

Univerzální povídání o univerzálních psech je zde! Tentokrát jsme vyzpovídali spoluautorku listopadového portrétu plemene Petru Sádeckou. Dozvíme se něco nejen o jejím životě se psy, ale společně zavzpomínáme i na zakladatele chovu leopardů u nás i v Evropě, „posvítíme“ si podrobněji na český chov i dva kluby, které v České republice tyto nádherné psy zaštiťují.  

U nás doma to bylo celé o německých ovčácích a přivést si domů psa jiného plemene bylo nemyslitelné, a tak mým prvním psem byla právě fenka NO Aneta Známá firma. Vlastně by mě ani nikdy nenapadlo nic jiného až do doby, kdy jsem se takhle jednou náhodou potkala s Gerym (Ing. Gerhardem Steinem), který měl právě doma vrh grónských psů. No, a když je člověk uviděl, bylo jasné, že tak krásné štěňátko musí mít rozhodně doma. Přivezli jsme si tedy psa Cara Šumící křídla, ke kterému jsme postupně koupili i jeho dvě sestry Cindy a Caren, protože jeden pes spřežení neudělá. Ke gróňákům přibyla ještě i fenka aljašského malamuta Chenie Amarok. Tu jsme si pořizovali jako tříletou, aby nám naučila ty mladé gróňáky pracovat ve spřežení a díky ní jsme pak v roce 1997 zakládali chovatelskou stanici Samý úspěch. V té době jsme vůbec netušili, že nějací leopardí psi existují. Věnovali jsme se mushingu a s gróňáky a aljašskými malamuty jezdili sprintové závody v kategorii C2 (2 – 4 psi) a později i v kategorii B2(4 – 6 psů). 

Když v roce 1998 přivezl Gery první leopardy, tak mě vůbec nenapadlo, že bych někdy měla takového psa vlastnit. Vždycky jsem tvrdila, že se mně psi s ušima dolů nelíbí (smích). V roce 2003 byl Gerhard velice pracovně vytížen, a protože právě očekával narození vrhu „E“ u leopardí fenky Kathy, tak jsme se domluvili a já mu ten vrh odchovala. A potom další a další až po vrh „N“ Šumící křídla, ten už se narodil opět u něho doma. Leopardi se mi dostávali pod kůži postupně, pomalu, ale jistě. V této chvíli si už nedovedu představit, že bych doma neměla nějakého mít.

Petra Sádecká

V letošním roce nám v březnu zemřela v jedenácti letech úžasná fena Imogenne Šumící křídla. Před osmi lety se stala matkou našeho prvního leopardího vrhu. Nyní máme v naší chovatelské stanici už jen čtyři leopardice. Dvě žijí u nás doma, a jsou to „Kačenka“ Coahoma Atlanta, která právě 26. listopadu oslavila už své osmé narozeniny a její dcera z jejího posledního vrhu Flory Samý úspěch. Florce jsou dva roky. Další dvě fenky žijí u našeho kamaráda MUDr. Radima Holuba, a to Caramba Samý úspěch a Galaxie Samý úspěch. Co o nich napsat? Každá je úplně jiná a přitom když se postaví ke stádu s dobytkem, tak jsou to leopardice s velkým „L“.

Imogenne – fena velká svým vzrůstem, ale duší zůstala celý život veselým a hravým štěnětem. Milovala všechny lidi, což není úplně typickou vlastností leopardů. Ima byla obrovsky neohrožená při práci s dobytkem, někdy to bylo až za hranicí, kdy si neuvědomovala nebezpečí, a proto také párkrát přišla k úrazu.

Kačenka – to je můj životní pes. Pro ni jsem já středobodem světa a za žádnou cenu neudělá nic, čím by paničku rozzlobila. Je to absolutně nejhodnější leopard, jakého jsem za celý svůj život poznala, ale přitom není žádná „mula“ a do honácké práce se vždy vrhá s velkou chutí a rozumem. Je to prostě leopardí dáma.

Flora je prostě typický leopard. Sebevědomá, svéhlavá, namyšlená a samostatná. Ráda si řeší věci po svém, ale přitom je to veliký mazel. Celkem pravidelně mě přivádí k šílenství, ale prostě ji nejde nemilovat. Do všeho jde po hlavě a absolutně nesnáší „poslušnostní“ disciplíny, stejně jako její panička.

Caramba oslaví v prosinci už šesté narozeniny. Je vlastě velice podobná Florce, akorát je po své mámě Kačence hodná a nekonfliktní a na rozdíl od Florky i tvárnější.

No, a náš benjamínek Galaxie je ještě leopardí mímo, které ovšem už o sobě dává vědět, že má také svůj vlastní názor na svět. Naštěstí jí vládne pevnou tlapkou její máma Caramba.

Louisianský leopardí pes

Leopardi jsou pro nás hlavně parťáci a členové rodiny. Já mám zrovna to velké štěstí, že pracuji jako zootechnička u nás na biofarmě, a tak naše holky mají o zábavu a využití postaráno. Mají možnost dělat přesně to, k čemu bylo plemeno louisianských leopardích psů vyšlechtěno. Pracují jako honáčtí psi. Je to velká radost sledovat je, jak shání stádo dohromady, anebo ho naopak vyhání na pastviny. Mohou se zde naplno projevit jejich přirozené vlohy a možnost vyřešit si danou situaci samostatně. Všechny naše holky milují coursing, kterého se příležitostně účastníme.

Louisianský leopardí pes

Pro mě je velice důležité, aby měli rodiče našich štěňat tu správnou leopardí povahu vyznačující se chutí do práce. Vzhledem k tomu, že leopard je pracovním plemenem, měla by tomu také odpovídat jeho tělesná konstituce, neměl by to tedy být pes robustní a těžký, nežádoucí je ale i opačný extrém, tedy pes velmi drobný a bez dostatečných fyzických předpokladů pro práci. Prioritou by pro nás všechny mělo být i nadále zdraví. Pokud je něco v chovu přehlíženo, tak je to právě povaha. Chovatelé často chovají na jedincích, kteří nejsou dostatečně pevní, nejsou stabilní, bývají bázliví a jejich pracovní vlohy jsou přinejmenším sporné. Problém vidím také v nevhodném výběru konkrétních chovných párů, kde mají především začínající chovatelé potíže s výběrem vhodného krycího psa tak, aby vyvážil nedostatky feny a opačně. Nicméně chov je a bude o konkrétních lidech, chovatelích a jejich představy o kvalitě jedinců a vrhů se samozřejmě nemusí slučovat s těmi mými.

Louisianský leopardí pes

Louisianský leopardí pes je v současné době chován pod záštitou dvou chovatelských klubů, kterými jsou Catahoula Club EU, z. s. a Klub chovatelů málopočetných plemen psů. Kluby si navzájem uznávají chovná zvířata. V současné době je chovná základna stále poměrně malá a to v rozsahu desítek chovných jedinců. Podmínky chovnosti se mírně liší, nicméně oba kluby vyžadují pro uchovnění věk minimálně patnáct měsíců a vyšetření kyčlí s hodnocením nejhůře 2/2 (HD C/C) nebo OFA fair. V obou klubech je nezbytné také absolvování nejméně jedné klubové výstavy s hodnocením „výborný“ nebo „velmi dobrý“ u psů i fen v KCHMPP, v CC EU musí být pes hodnocen pouze známkou „výborný“, fena může mít i známku „velmi dobrá“. KCHMPP vyžaduje BAER test u všech jedinců zařazených do chovu, CC EU pouze u jedinců s velkým množstvím bílé barvy. Jedince s podílem bílé barvy devadesát procent a více není možné uchovnit. V CC EU je součástí bonitace také test povahových vloh a základních prvků ovladatelnosti psa tak, aby prokázal ochotu a schopnost spolupracovat s majitelem. Nezvladatelná a agresivní zvířata jsou z bonitace vyloučena.

Louisianský leopardí pes

Já na rozdíl od ostatních nevidím náš chov tak skepticky. V ČR bylo do dnešního dne zapsáno cca tisíc jedinců, což si myslím, že za dvacet let chovu není nijak zvlášť velké číslo, když si člověk uvědomí, že standardní leopardí vrh čítá přibližně osm až deset štěňat. Za těch dvacet let se udělal obrovský kus práce, hlavně co se týče pracovního využití a pochopení leopardí povahy a také důležitosti socializace už od raného věku.

Dnes najdete leopardy prakticky ve většině odvětví kynologie, ať už je to mushing, coursing, dogfrisbee, agility, sportovní kynologie, ale v neposlední řadě i záchranařina a mantrailing. Už i u nás zastávají práci na farmách a několik jedinců je využíváno i k myslivosti v soukromých honitbách svých majitelů.

Měli jsme veliké štěstí na zakladatele chovu a jejich skvělé povahy a je potřeba tyto jejich vlastnosti nadále v chovu utužovat, dávat si pozor na krytí jedinců slabých a labilních povah, aby se nám za pár let nestal z leoparda ustrašený uzlíček nervů, ale byl i nadále tím samostatným sebevědomým zvířetem, které s velkou chutí „půjde“ do každé práce. Jako problém vidím také nedostatek kvalitních importovaných psů nepříbuzných na naši populaci, kteří by navázali na zakladatele chovu, které sem přivezl Ing. Gerhard Stein. Tito jedinci by měli být základem pro další nepříbuzné linie, které náš chov v současné situaci potřebuje, protože jednotlivá krytí nepříbuznými psy jsou sice v pořádku, avšak bez další návaznosti a udržení nepříbuzné linie se stále točíme v kruhu.

Ing. Gerhard Stein

Gerhard byl člověk, který mě dovedl k chovatelství psů. Byl to PAN CHOVATEL! Nejdříve mě okouzlil svými grónskými psy a následně pak i leopardy. Dovezl první importy – Cara a Katy do ČR a díky našemu přátelství jsem mohla být u začátku českého chovu louisianských leopardích psů. Jsme mu vděční za jeho skvělý výběr a šťastnou ruku při koupi prvních představitelů plemene, na kterých je celý chov v Evropě založen. Díky jeho volbě máme zvířata, jaká nám může závidět celý svět.

V chovu leopardů byl pro Gerharda velmi důležitý vzhled a povaha daného jedince. Měl rád psy se sebevědomou vyrovnanou povahou a velkou chutí do práce. Gery byl obdařen darem, dokázal totiž poznat kvalitní zvíře hned při prvním setkání. A to nejen při chovu psů, ale i u své druhé velké vášně – chovu holubů. Velice nám všem bude chybět jeho názor a rada na nejednu otázku týkající se chovu.

coursing

Hlavní rozdíl je v tom, že KCHMPP je klubem mnoho plemen a CC EU je klubem pouze pro leopardí psy a z toho vyplývá i jejich činnost. KCHMPP pořádá pro leopardí psy pouze klubové výstavy, bonitace a jednou za dva roky speciální výstavu. CC EU zajišťuje samozřejmě totéž, ale navíc se snažíme organizovat i další akce, které jsou zaměřené na rozvíjení pracovních vloh leopardů. Ať už to jsou honácké, anebo lovecké vlohy, ale i další aktivity, jako jsou zkoušky poslušnosti, různé stopařské disciplíny, dogtreky, canicross atd. V roce 2019 bude CC EU mimo své pravidelné akce pořádat například i první Mistrovství ČR louisianských leopardích psů v coursingu a ve spolupráci s psí školou „Váš pes“ rovněž první Mistrovství ČR louisianských leopardích psů v obedience. 

Dalším přínosem CC EU  pro chov leopardů v ČR je příspěvek členům na testování merle genu v laboratoři VEMODIA. Zakládající členka CC EU RNDr. Helena Synková odvedla ve spolupráci s kanadskou chovatelkou leopardů Mary Langevin (CHS Cat´s Cradles) a laboratoří Vemodia veliký kus práce ve výzkumu a testování merle genu, čímž jsme se zase posunuli v chovu o velký kus dopředu.

Louisianský leopardí pes

CC EU pořádá každoročně v předvánočním čase vycházku, kde se majitelé leopardů sejdou na nějakém zajímavém místě a společně se jdou se svými miláčky projít. I když se řekne, že je to jen vycházka, tak v rámci socializace je hrozně důležité pro psy pobýt v leopardí komunitě, která má svá vlastní psí pravidla. Zájemci se mohou přihlásit na stránkách CC EU – www.catahoulaclub.eu a zváni jsou samozřejmě všichni s dobrou náladou, a to nejen členové klubu. Vítáni jsou i majitelé jiných plemen.

Portrét plemene

Zrozen u jezera Catahoula – to je leopard!

Zajímavé zbarvení, krásná a elegantní postava, pohled, který uhrane... Tušíte, o kom je ...

Představení plemene v podobě portrétu