Leopardi splňují vše, co jsem u psů hledala!

Následující rozhovor nás opět zavede mezi představitele plemene měsíce. Povídat si budeme hlavně o výcviku a úspěších dvou leopardích krasavců, kteří rozhodně dělají čest svému jménu. Ostatně posuďte sami...

Leopard

To, že leopardí pes je opravdovým pracantem, již víme. Tušíme také, k čemu všemu se hodí, a kde může vyniknout. Tentokrát tedy společně zabrousíme do oblasti záchranářského výcviku a seznámíme se se dvěma leopardy Sabiny Hoškové, kteří jsou v rámci svého plemene těmi nejúspěšnějšími právě na poli tohoto sportu. Tak pojďme na to…

Sabino, co vás vedlo k tomu pořídit si „leoparda“?

V mém případě šlo o náhodu, pro mne to před deseti lety bylo plemeno úplně neznámé. Ale v té době jsem přišla o patnáctiletou parťačku – pitbulku a můj život bez psů jsem si nedokázala představit. A tak jsem hledala nového čtyřnohého přítele. Na toto plemeno mne přivedla kamarádka, věděla, že chci sportovního, vytrvalého a ne zrovna v povaze jednoduchého psa a leopard toto vše prý splňuje. Na internetu jsem našla inzerát na štěňata v CHS Šumící křídla a protože to bylo nedaleko, jela jsem se kouknout. Výběr nebyl vůbec jednoduchý, neboť po zhlédnutí několika fotografii jsem věděla, že chci jedině barevnou a modrookou fenečku, ovšem v tomto vrhu byl volný již jen jediný pejsek, a to jednobarevný a už vůbec ne modrooký. Mé srdce a osud však rozhodl jinak, a tak do naší rodiny přišel nový člen, čokoládový leopardí kluk.

Kolik máte v současnosti psů a seznámila byste nás s nimi?

V současné době jsem majitelkou dvou psů. Keann Šumící křídla je již desetiletý čokoládový pes, je to můj první leopard a velký učitel tohoto plemene. Když jsem si jej přivezla jako štěňátko, tak dostal domácí jméno Lucky boy, to jsem ještě ovšem netušila, jak trefně jsem to vybrala. Lucky je celoživotně šťastný pes, raduje se neustále a na každou činnost se nesmírně těší a to stále i ve svém věku. Je to silný, temperamentní, samostatný a velice inteligentní pes, který má rád vše pod svou kontrolou, což nám ve výcviku občas přidělalo mnoho starostí. Má silně vyvinutý lovecký pud, který prokázal opakovaně při testech loveckých vloh a bez tréninku dokázal pracovat energicky, přesně a opakovaně byl vyhlášen jako nejlepší pes. Je to pes jednoho pána a to se odráží i v jeho povaze. Toleruje své okolí, ale nevyhledává přílišný kontakt cizích lidí, nepřijímá také od nich příkazy, což dokáže dát čitelně najevo. Je to osobnost a velký pracant. To prokazoval již od mládí a během prvních pěti let jsme společně prošli řadou aktivit. Lucky je parťák, který maká naplno a s radostí, což je vidět i v jeho výsledcích. Coursing, canicross, dogtrekking, bikejöring, sportovní kynologie, mantrailing atd. Až v jeho pěti letech jsem si i já určila prioritu a začala se intenzivně věnovat sportovní kynologii, resp. záchranářskému výcviku.

V mém případě šlo o náhodu, pro mne to před deseti lety bylo plemeno úplně neznámé. Ale v té době jsem přišla o patnáctiletou parťačku – pitbulku a můj život bez psů jsem si nedokázala představit. A tak jsem hledala nového čtyřnohého přítele. Na toto plemeno mne přivedla kamarádka, věděla, že chci sportovního, vytrvalého a ne zrovna v povaze jednoduchého psa a leopard toto vše prý splňuje. Na internetu jsem našla inzerát na štěňata v CHS Šumící křídla a protože to bylo nedaleko, jela jsem se kouknout. Výběr nebyl vůbec jednoduchý, neboť po zhlédnutí několika fotografii jsem věděla, že chci jedině barevnou a modrookou fenečku, ovšem v tomto vrhu byl volný již jen jediný pejsek, a to jednobarevný a už vůbec ne modrooký. Mé srdce a osud však rozhodl jinak, a tak do naší rodiny přišel nový člen, čokoládový leopardí kluk.

Leopard vám nedá nic zadarmo, až na absolutní loajalitu!Rozhovory o plemeni

To je velká řada úspěchů a teď nám něco povězte o vašem druhém leopardovi?

Cookie Samý úspěch je nyní pěti letý pes. Při jeho výběru jsem již měla jasnou představu o jeho budoucnosti. Prioritou byl záchranářský výcvik a úspěšná výstavní kariéra. Dle těchto představ jsem volila i chovatelskou stanici, nikoliv však pro její název „Samý úspěch“, ale již jsem úzce spolupracovala s majitelkou této chovatelské stanice leopardů. Já zadala požadavky a paní Sádecká doporučila konkrétní štěně. Podotýkám, že jsem opět chtěla fenečku barevnou a nejlépe modrookou. A tak jsem si odvezla opět psa, ale už flekatého, přesně řečeno barvy červené leopardí a modré má alespoň jedno oko. Cookie nedostal žádné domácí jméno, je to prostě Cookie (Kukí).  Je temperamentní, inteligentní, přátelský a dnes si již dovolím říct, že i pracant, což dokazují i jeho výsledky. Není to tak silný pes jako Keann, to ani nebylo žádoucí, neboť společné soužití dvou tak silných jedinců by nebylo možné.  Má dobře vyvinutý lovecký pud a i on byl opakovaně vyhlášen nejlepším psem loveckých vloh. Od svých čtyř měsíců je zařazen do výcviku, samozřejmě nejprve jako žáček psí školky a následně navštěvoval Psí školu Cituška. Leopard je plemenem, které dospívá pomalu a tedy i výcvik tomu musí být přizpůsoben. Do tří let jsem zvolila jen lehký výcvik, přípravu na zkoušky základní a spoustu času bylo věnováno výstavní kariéře. Cookie je pes, který se vystavuje sám a show má velice rád, nikdy jsem ho na výstavu nepřipravovala a on se již jako malé štěně předváděl jako profík. Jeho výstavní úspěchy jsou vynikající, vždy hodnocen známkou „výborná“ a téměř z padesáti pěti účastí si jen pětkrát neodnesl tituly nejvyšší. Po třetím roku jsme již začali s intenzivním záchranářským výcvikem a přípravou na těžší zkoušky. Samozřejmě, že jsem i s Cookiem vyzkoušela canicross, bikejöring  a i on je super parťák, který dokáže máknout, ale nemá ten živočišný drive jako Keann.

Zvolila jste si záchranářský výcvik – proč?

Sportovní kynologie byla výzvou, ale dril v IPO řádu nebyl nic pro mne, nadšenec do stopování také nejsem a kde jinde tedy využít vrozených vlastností, jako jsou vynikající nos a samostatnost. Majitelka leopardů v Německu už se tomuto výcviku věnovala, a tak byl záchranářský výcvik i mojí volbou. Představa, že bychom mohli dosáhnout zkoušek nejvyšších a změnit tak sportovní výcvik na poslání, mě byla a je obrovskou motivací.

Tento druh výcviku se ještě dále dělí na jednotlivé disciplíny, kterým z nich se věnujete vy a co všechno to obnáší?

Dělíme je na sutinové, plošné, vodní a lavinové vyhledávání, dále stopy a speciální práci – tzv. cadaver (tj. hledání mrtvého pachu). Je i rozdíl v mezinárodním zkušebním řádu IRO, který je sportovnějšího charakteru než náš národní zkušební řád. Já jsem se zaměřila na sutiny a plochy. Vždy jde o speciální práci, tj. vyhledávání osoby a u každé zkoušky je i oddíl poslušnosti.

Sutiny – je to práce především v sutinách rozbořených domů a různých staveb. Počátek tréninku ale probíhá kdekoliv, je možné využít nepříjemného povrchu, tmy, různého pachu a dalších nestandardních situací. Využíváme již nepoužívané zemědělské objekty, firmy, různé stavby, aby si pes na nepříjemné prostředí navykl. Nezbytnou součásti výcviku je především sutinový trenažér, který simuluje skutečnou sutinu. Jsou zde například vybudované úkryty pro figuranty různé obtížnosti.

Plochy – jde o práci v nepřístupných terénech, lesích, polích atd. Tady pro trénink využíváme přirozeného prostředí v lesích, lomech. Moji psi značí nález osoby nebo nejsilnějšího pachu v sutině štěkáním. Podstatou tedy je, že musí setrvat na místě nálezu a značit po celou dobu až do mého příchodu. Záchranářský výcvik je velice náročný na psychiku psa, ale i jeho fyzickou kondici. Trénink probíhá za každého počasí v různých terénech o různé velikosti a náročnosti. Přitom je velice důležité dbát na motivaci psa při tréninku. To se pak odráží při samotné zkoušce, kdy pracujete bez odměny. 

Věnujete se i jinému sportu?

V zimních měsících, kdy není záchranářský výcvik tak intenzivní, jsem si odskočila na trénink obedience. Keann i Cookie postupně úspěšně složili zkoušku OBZ a OB1. Cookie se letos účastnil i tradičního závodu CITUŠKA CUP v kategorii OB1, kde obsadil krásné 2. místo se známkou výborně. Vzhledem k tomu, že jsem měla do nedávna v tréninku oba psy, tak nebylo již možné zařadit další sport.

Jaký úspěch, ať ve výcviku, či v chovatelství považujete za ten ze všechn NEJ?

Ve výcviku je pro mne každá úspěšně složená zkouška tou NEJ. Ale ano, mám své  NEJ u každého psa. U Keanna jsou to dvě vrcholové záchranářské zkoušky dle mezinárodního zkušebního řádu IRO v plošném hledání RH FL-B a sutinová RH T-B. Cookie ten má hned několik NEJ, jsou to také tyto vrcholové zkoušky RH T-B a RH FL-B. Ale ta úplně NEJ je složená zkouška ST2, která byla jednou z podmínek podání přihlášky na ATESTY MV v sutinách. Takže tím opravdu NEJ úspěchem je, že jsme tyto podmínky splnili.

Na Facebooku jsem si všimla, že jste zkoušela psát i dobytek. Jaké to bylo? Co musí tito psi ovládat?

Práce u dobytka je pro leoparda vrozenou vlohou, měl by tedy pracovat instinktivně. Zkoušela jsem zahánět stáda z pastvin a také testovat v uzavřené ohradě. Při zahánění stád je vidět samostatnost a souhra, neboť v takovém prostoru a velikosti stáda se musejí psi spoléhat jeden na druhého, nemohou si dovolit zaváhat nebo se chovat agresivně vůči skotu. Z takových prohřešků vznikne velice lehce zranění. V uzavřené ohradě bylo cílem přehnat dobytek z ohrady do malého prostoru a přitom udržet skot ve formaci. Tady se testují psi jednotlivě nebo i ve skupině. Při každé práci je třeba mít psa ovladatelného, podstatné je tedy přivolání, měl by reagovat na určité povely, jako je třeba vyslání do směru, zastavení nebo odložení. Pokud leopard tuto vrozenou vlohu má, není třeba ho to učit. V místech, kde se využívá stále jako honácký pes, se zpravidla mladí jedinci učí od starších a zkušených. Toto pravidlo praktikujeme i u našich testů a je vidět že to funguje.

Komu byste toto plemeno doporučila?

Každý budoucí majitel, by si měl uvědomit, že tito psi jsou velice houževnatí a zahálení může mít odraz v jejich vývoji, resp. v povaze. Je tedy třeba klást důraz na důslednost ve výchově, ale také na obrovskou dávku citu, neboť leopardi jsou velice vnímavá a citlivá zvířata. Je nutné si také uvědomit, že nás bude stát spoustu času jen pochopit a poznat svého psa a tudíž bude třeba obrnit se velkou dávkou trpělivosti na řadu let. A tak bych toto úžasné plemeno doporučila všem lidem, kteří mají chuť věnovat své srdce, svůj čas a mnohdy i rozum (smích), neboť dost často vás leopard dostane do situace, kdy jste s rozumem v koncích. A pro všechny, kteří jsou toto ochotni přijmout, budou „pardi“ skvělými parťáky.  Jejich společné soužití jim bude vzájemně přinášet radost. Tito psi totiž dokáží splnit i některé vaše sny.

Jak se soustředit na socializaci a co konkrétně by člověk neměl podcenit?

Podstatná je socializace již v několika týdnech věku, tedy u chovatele. Je důležité, aby se již tam štěňata setkávala s lidmi různého věku, měla možnost poznávat rozmanité prostředí. Každý budoucí majitel by tedy neměl podcenit hlavně volbu chovatele. Socializace u majitele by měla probíhat postupně, štěně by se mělo seznamovat s novými situacemi, věcmi a prostředím. Je ideální, aby vše probíhalo klidně, v situacích kdy štěně reaguje na nové běžné podměty strachem nebo jiným nepřirozeným způsobem, měl by chovatel vždy reagovat stejně, nekřičet, netrestat, ale naopak ani nechlácholit, litovat. Měl by svým postojem a normálním hlasem ukázat, že vše je v pořádku a nic se neděje, aby mělo štěně možnost pochopit situaci.  Velký důraz bych kladla na to, aby stěně nezískalo špatnou zkušenost!!! Toto by se mohlo následně promítnout až do dospělosti a vyústit v nevhodné chovaní.

Moje dobrá kamarádka má také dva leopardy. A rozhodně se s nimi nenudí. Máte i vy nějaký opravdu TOP vtipný zážitek? Podělte se o něj s námi.

Jsou to velice vynalézaví psi a srandu si zažíváme skoro každý den. Je spousta okamžiků, které jsem si měla zaznamenat. Pro mne se takový NEJ s Kaennem odehrál na zkoušce. Hodíte aport a on krásně vyběhne, sebere a při cestě zpět loupne okem po rozhodčím, který stojí vedle a aport vzorně přinese jemu, předsedne a čeká, zda si ho odebere. Já v ten okamžik počítám cenné body, a tak vědoma si toho, že každý povel navíc přináší bodovou ztrátu, nepanikařím, vykulím oči a hledám oční kontakt. Povedlo se a Keann pochopí, že je něco špatně. Ještě jednou koukne na rozhodčího, zda tedy přeci jen by si ten aport neodebral a nedal nějakou dobrotu za jeho skvělou práci, když panička nic nerozdává už po několikátém provedeném cviku... Rozhodčímu se dmou tváře, ale stojí klidně a dělá, že tam vlastně ani není… A tak Keann vzorně přesedne ke mně a cvik dokončí. A že je to pes veselý, tak vždy po celou dobu vesele a vydatně vrtí ocasem.

Děkuji vám za rozhovor

Foto: archiv Sabiny Hoškové