Letní rizika psí pohody a zdraví

Úžeh, úpal, přehřátí a nemoci přenosné klíšťaty a krev sajícím hmyzem – znáte to také? Nejen toto jsou rizika letní pohody vašeho psího parťáka. Pokud chcete vědět, co všechno vám hrozí, jak se tomu vyvarovat, pak je tento článek určený právě pro vás!

Milujeme léto, výlety, koupání a neustálou zábavu venku. Jenže, co když to přeženeme a náš pes dostane třeba úpal? Co to vůbec je? A co další možná rizika? To vše se nám nyní pokusí osvětlit sympatická veterinární lékařka Michaela Slavíková z veterinární kliniky Vetora z Rakovníku.

Úpal nebo úžeh?

Zjednodušeně řečeno – úpal vzniká při pobytu psa (nebo člověka) v horkém, dusném a často také vlhkém prostředí (uzavřené auto, klima jako ve skleníku).  Termoregulace selhává a organismus není dále schopen odvádět z těla přebytečné teplo u člověka pocením a u psa především odpařováním vody zrychleným dýcháním. Při úžehu krom okolního tepla ještě jako bonus působí na postiženého (především jeho hlavu) zpříma sluneční záření. V praxi  nás při akutním ošetření přehřátého psího pacienta popravdě ani nestíhá zajímat, zda pes utrpěl úžeh nebo úpal. Cílem je vždy pacienta stabilizovat, snížit tělesnou teplotu, ochladit ho, zavodnit ho, zachránit ho...

Letní aktivity se psem

S nadcházejícím létem si snadno představíme nespočet akcí (soutěže, výstav, dostihy), při kterých může klimaticky nebezpečná situace nastat. Zodpovědný organizátor takových akcí by měl počítat s podobným scénářem a v místě konání zabezpečit dostatečné množství míst poskytujících stín a také zajistit pro psy pitnou vodu. Vůbec nejlepší by bylo během extrémních teplotních podmínek od psa nepožadovat nijak závratné fyzické výkony a po krátkolebých plemenech (mops, buldoček, buldok, bulmastif, boxer, shi-tzu, bostonský teriér a řada dalších) bychom v horku neměli chtít v rámci zachování života a zdraví raději vůbec nic.

Stejně tak psům se známým onemocněním srdce (nedomykavost chlopní, dilatační kardiomyopatie, vrozené srdeční vady aj.) nebo s onemocněním dýchacích cest (zánět průdušek, astma, kolaps průdušnice atd.) veškeré fyzické aktivity během horkých dní rozumně regulujeme nebo vůbec nedovolujeme. Ideální je příjemná vycházka brzy po ránu a v podvečer.  I koupání v přírodních nádržích je lepší načasovat mimo dobu vrcholících teplot. Do koupání psy nenutíme, ani je do vody neházíme. Raději namočíme ručníky do studené (ne ledové) vody a ty na psa přikládáme, chceme-li ho zchladit. Někteří psi milují postřikování zahradní hadicí, jiní před proudem vody uskakují a sprcha je jim nepříjemná. Vážným nebezpečím je pro psy, obzvlášť štěňata, bazén. Z většiny zahradních bazénů je pro psa skoro nemožné se sám dostat ven. Touha po osvěžení nebo nechtěný pád do bazénu se pak může změnit v krutý boj o život.

Jaké jsou projevy přehřátí?

A jak se vlastně přehřátí u psa projeví? Pes bude opravdu hodně rychle a krátce dýchat, výrazně slinit, začne ztrácet zájem o okolí, může uléhat do boční polohy, mít závratě – motat se až ztrácet vědomí a upadat do šoku. Teplota těla může stoupat k vysokým hodnotám přes 40°C. Teplotu nelze u psa posuzovat dle vlhkosti a teploty čenichu, jediným relevantním způsobem je měření teploty digitálním teploměrem v konečníku.

První pomoc při přehřátí psa

Pes  může následkem přehřátí uhynout! Jako první pomoc přemístíme psa ihned do stínu nebo ještě lépe do chladné místnosti, ochlazujeme povrch těla mokrými ručníky (hadry, části oblečení, sáčky se zeleninou z mrazáku obalené utěrkou), psa nepoléváme ledovou vodou – hrozí šok a pokusíme se jej co nejrychleji dopravit do nejbližší veterinární ordinace.

Během horkých dní umožníme psovi odpočinek v chládku. Jsou plemena, která vyloženě milují „opalování”. Ridgeback, chrti, krátkosrstí psi a mnoho starších psů se s evidentním požitkem vystavuje slunečním paprskům. Nepochybně teplo pomáhá při bolestech artrotických kloubů, stejně jako u lidí.  Na druhou stranu i u psů může nadbytek UV záření způsobit onemocnění kůže nebo očí.

Ochlazení psa

Slovník praví, že úpal (latinsky siriasis) je poškození organismu teplem. Psí termoregulace (řízení tělesné teploty) není zrovna příliš efektivní. Lidský mozek chrání relativně dlouho před přehřátím pocení hlavy. Pes se však potit nedokáže. Jediné místo, kde se u psa nachází větší množství potních žláz, jsou meziprstní prostory. A jediná cesta, kterou se psi dokáží chladit, je odpařování vody zrychleným dýcháním s vyplazeným jazykem. To však má své limity, jejichž překročení vede k přehřátí organismu až kolapsu oběhového systému. Vysoce rizikovým je pobyt psa v uzavřeném autě během horkých dní. I nákup v supermarketu se může protáhnout na několik desítek minut, kdy se pes v autě ocitá doslova ve skleněném pekle.

Velice komicky mohou působit psí tlamy šklebící se z otevřených okének aut. Ani tato forma ochlazování není nejšťastnější. Výsledkem mohou být mimo nejrůznější poranění také zánět spojivek nebo zvukovodu.

Pes by měl v létě cestovat optimálně mimo vrcholová vedra s možností častých zastávek a napájení vodou a jeho transport by měl být maximálně bezpečný pro psa samotného i pro lidskou posádku vozu.

Nenápadní „zabijáci“

Další nepříjemnou součástí letních a podzimních dní je hmyz bodavý a krev sající. Ačkoli, pokud bychom měli být důslední, tak největší strašák, klíště, není ve skutečnosti hmyzem, nýbrž roztočem. Klíště je „pašerákem” opravdu velké řady nejrůznějších onemocnění. Krom nejznámější boreliózy je to v našich zeměpisných šířkách také anaplazmóza a ehrlichióza. V porovnání s tropickými oblastmi a USA jsme na tom v počtu z klíšťat přenosných nemocí ještě poměrně dobře. Nicméně díky celosvětovému cestování lidí i psů – to, co zatím nemáme, můžeme brzy mít...

K nárůstu odhalených nakažených psů nepochybně nejvíce přispěla dostupnost rychlého kombinovaného testu, který z malého množství krve dokáže prokázat protilátky proti borelióze, anaplazmóze, ehrlichióze a srdeční červivosti (dirofilarióze). Pes může být nakažený i více než jedním onemocněním najednou. Test lze provést v ordinaci veterinárních lékařů během cca půl hodiny a jeho cena se pohybuje kolem 500 Kč.

Příznaky boreliózy, anaplazmózy i ehrlichiózy jsou podobné, velmi nespecifické a zahrnují apatii až letargii, nechutenství, kulhání, otoky kloubů, nervové poruchy a z laboratorních ukazatelů nejčastěji snížené množství krevních destiček a bílých krvinek (anaplazmóza, ehrlichióza). Psi nemívají při borelióze kožní změny (zčervenání) jako člověk. Příznaky se nemusí vyskytovat všechny najednou. Každý akutně i chronicky chřadnoucí pes nebo pes, který podle majitele prostě není ve své kůži, by měl být mimo jiné otestovaný právě na nemoci přenášené klíšťaty.

Pokud je však pozitivní výsledek testu jen náhodným nálezem u psa bez jakýchkoli příznaků onemocnění, neměli bychom ho hned začít bezhlavě léčit, nicméně jej dále bedlivě sledovat a zopakovat odběry s časovým odstupem a navíc i stanovením množstvím protilátek.

Psi s odpovídajícími klinickými příznaky a pozitivním testem léčíme antibiotiky tetracyklinové řady po dobu minimálně tří týdnů. Důležité je, aby pacient na léčbu rychle zareagoval zlepšením nebo lépe vymizením klinických příznaků. Pokud by se tak nestalo, je potřeba pátrat dál po jiné příčině potíží.

Nepodceňujme prevenci

Prevence je u nemocí přenášených klíšťaty mimořádně důležitá. V případě boreliózy nelze spoléhat pouze na vakcinaci. Ta nemusí zaručit stoprocentní ochranu a nezabrání onemocnění anaplazmózou a ehrlichiózou. Nejlépe je začít svého psa chránit ještě před započetím aktivity klíšťat a pokračovat celou sezónu pomocí účinných antiparazitik. Na trhu je mnoho forem – spot on kapičky za krk, které je však potřeba podávat opakovaně každý měsíc nebo i tři týdny a jejichž nespornou výhodou je většinou i repelentní účinek. Antiparazitární obojky jsou k dostání i dlouhodobě působící – až osm měsíců, nemusí nutně páchnout a pes s některými může i plavat (ne být šamponován). I obojky by měly většinou působit repelentně. Tableta (Bravecto), která po spolknutí účinkuje až tři měsíce, je velice elegantním řešením, které však neposkytuje odpuzující účinek a klíšťata a další hmyz musí nejdříve na psovi sát krev, aby je účinná látka fluralaner zahubila. Riziko přenosu nemocí se zvyšuje při sání klíštěte déle než dvacet čtyři hodin. Vždy je proto nezbytné psa po pobytu venku (i na vlastní zahradě) důkladně prohlédnout a klíšťata včas odstraňovat. Perfektními pomocníky jsou speciální háčky, kterými klíště podchytíme, párkrát pootočíme oběma směry a klíště se uvolní. Při odstraňování klíšťat bychom měli používat rukavice, jelikož při případném prasknutí klíštěte hrozí přenos nemocí i na člověka.

Lze zvolit i kombinovanou strategii boje proti klíšťatům – například obojek a před každou vycházkou postřik repelentním sprejem. Bohužel přírodní prostředky nemívají často požadovaný nebo žádný efekt a rovněž tradované podávání vitaminu B psům pro jeho údajné repelentní účinky je přinejmenším sporné. Psovi sice nijak neuškodí, ale ve většině případů ani před klíšťaty neochrání.

S utrženým zbytkem klíštěte a jeho hostitelem – vaším psem – je lépe navštívit veterináře, který se pokusí odstranit kusadla z rány a tu následně vyčistí.

I psi mohou vzácně onemocnět klíšťovou encefalitidou. Onemocnění může být velice vážné až fatální.

Udělejte svým čtyřnožcům velkou laskavost a chraňte je účinnými prostředky proti dotěrným a nebezpečným vnějším parazitům. Ochráníte tak i svou domácnost a své zdraví. Je třeba užít si léta naplno, předvídejte a smýšlejte o svých psech jako o dětech – mnohé je totiž velmi podobné.

MVDr. Michaela Slavíková

veterinární ordinace pro malá a exotická zvířata VETORA

www.vetora.cz

Foto: redakce