Má první maliňačka mi změnila život!

Věděli jste, že existují chovatelé belgických ovčáků malinois, kteří se nevěnují prioritně chovu ke sportovnímu nebo služebnímu využití, ale snaží se hlavně o všestranné zdravé psy co nejvíce odpovídající standardu? Takoví BOM se pak skvěle uplatní v ostatních kynologických sportech a třeba by skvěle sedli právě vám!

Když se řekne belgický ovčák malinois, většina lidí si okamžitě představí psa ryze pracovního a hojně využívaného především ve sportovní nebo služební kynologii. On se ale může docela dobře uplatnit i v jiných disciplínách, jako jsou třeba dogdancing, agility, obedience nebo pasení. A k tomu všemu navíc je ještě moc pěkný, a tudíž se logicky líbí i na výstavách. Mezi nejúspěšnější chovatele této "trošku jiné" linie u nás patří i Pavlína Šrámková. Setkáte-li se tedy někde s maliňákem s příjmením Kawai Kaito, určitě si vzpomenete i na naše moc pěkné povídání.   

Pavlíno, povězte nám, jak dlouho se věnujete kynologii a čím si vaše srdce získali právě belgičtí ovčáci malinois?

Kynologii se věnuji již od svých osmi let, kdy jsem byla poprvé na cvičáku s německým ovčákem mojí babičky. Dále to byl německý ovčák souseda. Ale vlastní pes, se kterým jsem se začala kynologii věnovat intenzivněji, přišel až po svatbě. Pak už to šlo ráz naráz, k mému psovi se přidávali dočasní „spoluhráči“ v dočaskách, nebo na převýchovu. Stále to však nebyly maliny, ale němečtí ovčáci a kokři.

První malinu jsem potkala u Jitky Novotné, byla to krásná a pracovitá fena Aktij Novterpod, která mě dostala svou oddaností, s jakou koukala na svou majitelku. No, a za pár týdnů jsem si jela pro svou první malinu jménem Bloom de Glint Kawai Kaito, které jsem doma říkala Blair. Následně jsem pak na její rodnou chovatelskou stanici sama odchovala několik vrhů a později mi ji paní chovatelka přenechala s tím, že ona sama již v chovu dále pokračovat nechce. Tímto bych jí tedy chtěla moc poděkovat za důvěru.

V současné době máte po svém boku čtyři fenky a tři psy tohoto plemene. Mohla byste ale trochu zavzpomínat na zakladatelku svého chovu?

Ano, je to tak mám čtyři feny a tři psy. Tou první a nezapomenutelnou byla samozřejmě Blair, sen každého začínajícího majitele belgických ovčáků. Změnila život celé naší rodině, najednou jsem ráno vstávala v pět hodin a jela na výstavu přes celou republiku, vše co jsem si na ni vymyslela, to se mnou ochotně absolvovala. Byl to třeba dogdancing kde získala titul Master of Dogdancing 1. a 2. stupně, byly jsme spolu druhým nejúspěšnějším týmem v obedience, začaly jsme dělat také záchranařinu... Byla prostě psem, na kterého se nezapomíná.

Vaším asi nejúspěšnějším odchovem je však Dante Inkognito Kawai Kaito. Co byste nám o něm řekla a čeho všeho jste spolu dosáhli?

Dante s dcerou Issy Odyssea Kawai Kaito

s, JCh., Ch., GrandCh., IntCh., CIE DANTE INKOGNITO Kawai Kaito – ano, je to tak. Prošli jsme spolu přes osmdesát výstav. On se pro to totiž narodil, baví ho to a moc dobře pozná, že se mu dařilo. Samozřejmě že mám radost z každého získaného titulu, ale myslím si, že opravdu velkým úspěchem byla účast na Cruft´s, kde se mu podařilo vyhrát svoji třídu. Dodnes moc děkuji kamarádkám, které mi ho tam tehdy vzaly. No, a řekla bych, že ani letošní  klubové výstavy nedopadly vůbec zle – první den byl Dante oceněn titulem BOS a druhý den BOB. 

Letos jsme se spolu začali věnovat také dogdancingu, a za to musím moc poděkovat holkám z Boudy, které mě k tomu dokopaly.

Vaše domácí smečka je poměrně početná. Zajímalo by mě tedy, jak spolu navzájem vycházejí a pomineme-li období hárání, tak zda je možné je držet i pohromadě nebo je nutné je oddělovat?

Ano, když odejdu pryč, oddělujeme dva samce, kteří se nemají příliš rádi. Venku fungují normálně, ignorují se, ale doma jsme raději obezřetnější a držíme je pro jistotu každého jinde. Jinak ale díky tomu, že mají pevně nastavené mantinely, nedochází k žádným potyčkám, maximálně na sebe „dělají ramena“, ale to je asi v každé smečce. Přede mnou si samozřejmě nic nedovolí!

Kterým aktivitám se společně věnujete a jak své psy motivujete k nějaké činnosti?

Tak pro mě jsou asi stále největší zábavou výstavy, ale po deseti letech jsem se vrátila již ke zmíněnému dogdancingu, láká mě i obedience a občas jdeme na stopu.  Moc bych stála o pravidelné tréninky pasení, bohužel jsem však věčným smolařem na auta, bez kterého se ovšem na trénink nemám šanci dostat. 

Maliny se motivují velmi dobře, jídlo a pochvala jsou pro ně top. Ony prostě chtějí pracovat, kolikrát je pro ně odměnou i jen samotná práce.

Vím, že máte ale spíš tzv. exteriérový chov. Jak se tedy liší od toho ryze pracovního a jsou třeba rozdíly tak markantní jako například u německých ovčáků nebo border kolií?

Nemůžu mluvit za jiná plemena, ale pokud budu hovořit jen za exteriér, tak bohužel ano. Hlavně spojení, která jsou zaměřená na určitý sport, občas vypadají jako úplně jiné plemeno, ale spíše si těchto markantních rozdílů všímám u zahraničních vrhů. Tam je potom pro chovatele nejdůležitějším kritériem silný kořistnický pud. V Čechách ale v poslední době registruji chovatele pracovních linií, jak se snaží, aby se přiblížili ke standardu co nejvíce, a dokonce jezdí i na výstavy. Málokdo si bohužel uvědomuje, že všechny čtyři variety belgického ovčáka jsou jedno tělo, jedna duše, jeden standard a liší se pouze délkou a barvou srsti.

Dá se nějak přibližně odhadnout poměr vrhů v populaci, mám na mysli pracovní versus exteriérový odchov?

Jen od srpna tohoto roku se u nás narodilo dvacet jedna pracovních vrhů ku třem exteriérovým, a to jen v klubu KCHBO, (druhý klub CMC zastřešuje pouze pracovní malinois).

Je běžné, že se mezi sebou kříží i exteriérové a pracovní linie, a kdy se k takovému spojení přistupuje?

K takovému spojení se chovatelé odhodlají jen málokdy. Ale například můj Dante kryl v Polsku pracovní fenu, a zatím jsem se štěňaty moc spokojená, na výstavách si vedou opravdu dobře a rovněž i velmi pěkně pracují, a to od IGP až po pasení.

Prozraďte nám, jak to u plemene běžně chodí, co se reprodukce týče?

Popravdě, někteří hodně uposlušnění psi mají s krytím docela problém. Sama jsem to „na vlastní kůži“ zažila v Německu, kdy jsem jela po deseti hodinách s nepořízenou domů. Druhý den pak mou fenku jiný pes v ČR nakryl za deset vteřin!

Co se týče samotného odchovu, dá se říci, že průměrný počet je cca osm štěňat na vrh. Poslední dobou ale není ojedinělé, že se narodí i deset a více kousků. Feny se o své potomky většinou starají velmi dobře, jsou to skvělé matky. Konkrétně moje vlastní feny ve smečce spolupracují a pomáhají si s výchovou.

Podíváte-li se na chov maliňáků před dvanácti lety, když jste sama začínala, a na ten současný, co se za tu dobu všechno změnilo? Co je podle vás dnes lepší a co bylo třeba naopak krokem zpět?

Když jsem sháněla svou první malinu s tím, že ji chci na dogdancing, chovatelka pracovní linie mi napsala, že to není pro mě vhodné a že si mám koupit štěně z čistě exteriérového spojení. Dnes to už moc neplatí a chovatel často nabídne pracáka klidně i začátečníkovi.

Mně se líbí, že čím dál tím více chovatelů investuje do co nejvíce zdravotních testů, protože zdraví belgických ovčáků musíme chránit a myslím, že se nám to zatím skvěle daří.

Jak si vůbec stojí nynější český chov v konkurenci se zahraničím a potažmo se zemí původu?

Jak pracovní, tak i exteriérová linie se určitě v zahraničí neztratí. Je známo, že české pracovní maliny jsou uznávané po celém světě, a co se týče exteriéru, máme rovněž co nabídnout.

Prozradila byste nám na závěr své plány do budoucna, a co byste navíc popřála svému milovanému plemeni?

V příštím roce plánuji dva vrhy, a věřím, že se smečka rozroste i o jednu fenku ze zahraničí. Dante bude krýt v Dánsku a v Itálii, proto doufám, že se podmínky pro cestování zlepší. Pokud situace dovolí, zúčastníme se v Boudě závodů a zkoušek, a do procesu výcviku bych ráda postupně zapojila celou smečku.

Belgickým ovčákům bych chtěla popřát ty nejlepší majitele, kteří si důkladně prostudují silné, a pro někoho možná i slabší stránky jejich úžasné povahy, aby věděli, do čeho jdou. Pak už se v rámci této komplikované doby nabízí již jen zdraví, zdraví, a zase to zdraví!

P. S. Nikde to tu nepadlo, ale k BOM vždy mívám i borderku. A pokud na tomto divném roce bylo něco hezkého, tak to, že mých sedm malin dostalo do smečky svoji bordeří Sněhurku – pejska Dailyho! Ale o tom až příště!!!

Děkuji za pěkný rozhovor a přeji, ať se vám plány vydaří.

Foto: archiv Pavly Šrámkové, Markéta Sousedíková, ArMiSoDogs