Malina pro slona – kniha, která otevírá oči

Znáte knížku Hanky Böhme „Malina pro slona“? Nepojednává ale o tom, čím lze v Africe krmit slony. Tou malinou je myšlený speciálně vycvičený belgický ovčák malinois, který pomáhá místním obyvatelům v boji proti pašerákům. A právě tuto publikaci si nyní společně rozebereme!

Právě jsem odložila knihu, která ve mně zanechala doslova zajímavé pocity. A tak beru do rukou svého „Macka“ a dávám vše ihned na pomyslný papír. Kniha, kterou se nyní chystám recenzovat je jiná než ty, které jsem doposud četla. Poukazuje totiž na problémy s pytláky a pašeráky zvířat v Africe. A také dokumentuje to, jak na tomto pro nás vzdáleném kontinentu díky jednomu člověku a jeho urputnosti pomáhají čeští maliňáci.

O autorce

Na úvod by se určitě slušelo napsat pár slov o autorce této publikace, tou je Hana Böhme, která se výcviku psů věnuje už od raného mládí. Nejenže je velkou milovnicí psů, ale prakticky i všech ostatních zvířat. Dostat se až do Afriky a pomáhat zvířatům tam bylo vždy jejím snem a tak není divu, že když se v roce 2014 naskytla příležitost, vrhla se do toho po hlavě. Jako trenérka psů je Hanka naprosto skvělá. Dokáže se postavit každé výzvě a nic pro ni není neřešitelným problémem. Kde má však slabinu? Tak to je psaní – snad mi to Hanka odpustí...

Trochu těžší začátek...

Kdo Hanku zná, tak dobře ví, jak moc je skoupá na slovo. Ostatně my v redakci jsme s ní již dva rozhovory připravovali a upřímně, snadné to úplně nebylo. První z nich byl pro mne doslova zklamáním. Tenkrát. Dnes už ale vím, jak to s ní a s jejím psaním vlastně je, a tak mě vlastně ani kniha nepřekvapila. Mám Hanku moc ráda a tak pro mne psaní této recenze není zrovna snadné. Nicméně článek nepíšu proto, abych vždy pěla jen samou chválu, ale abych čtenářům knihu představila tak, jak jsem ji během čtení vnímala já.

Okem čtenáře

Začátek knihy je spíše povídáním o tom, proč publikace vůbec vznikla, kdo je sama Hanka a jak nerada píše, a také z jakého důvodu se do toho všeho vlastně pustila. Zvláště oceňuji to, jak hned v úvodu představuje všechny aktéry, o kterých zmiňuje na dalších stránkách. Dozvíme se například i to, jak se říká místní policii. Čtenář pak během čtení knihy nemusí přemýšlet nad tím, o kom se tam píše, protože byl s konkrétním člověkem seznámený již předem. Uvnitř najdete také malý úvod od šéfredaktorky časopisu Haf Mňau Kateřiny Kašparové. No, a i ona přiznává, jak těžké je z Hanky dostat něco psaného. A tak uznejme, že by si tato kniha zasloužila speciální ocenění pro autorku – za statečnost.

Smutné versus vtipné

Kniha v jednotlivých pasážích doslova balancuje na dvou stranách. Narazíme na úseky, kdy se opravdu zasmějeme a naopak na části, kdy se neubráníme tomu uronit slzu. Velmi vtipné mi přišlo vypravování o tom, jak se v různých situacích několikrát stalo, že řidič musel za jízdy vyskočit z auta. Připomnělo mi to scény z filmu „Bohové musí být šílení“. Naopak smutná je třeba kapitola, ve které se autorka zmiňuje o tragické ztrátě české feny Camy. Inu život je tvrdý a pro někoho přichystal jiný osud, než bychom si přáli.

Život v Africe

Nejvíce se mi líbily části, kde jsou popisovány jednotlivé dny, které Hanka strávila v Africe a to co se v ony dny přihodilo. Seznámíme se s mnoha zajímavými momenty ze života nejen psů, ale také jejich afrických psovodů. Ne vždy je totiž snadné naučit domorodce správně pracovat se psem. Nicméně je hlavně vidět, jak moc důležitá práce detekce je a co vše to nejen africkým zvířatům přináší.

V knize je k vidění velká řada barevných fotografií, které jsou mnohdy pro nás, pro lidi z „civilizace“ poněkud nepochopitelné. Vidíme na nich nejen zdejší obyvatele, ale také mnoho trofejí mrtvých zvířat. Všimneme si třeba šimpanze v útulku, jiná zase dokumentuje docela smutný pohled na místní zoo.

Co říci závěrem?

Knihu Malina pro slona jsem zhltla prakticky jedním dechem. Za jedno odpoledne jsem ji dokázala pokořit. A i když bych ji osobně dala dohromady trochu jinak, rozhodně stojí nejen za přečtení, ale hlavně za pořízení. Zakoupením knihy totiž přispějete 80 Kč na podporu výcviku detekčních psů pro Afriku, což je v této chvíli asi tím nejdůležitějším. A nemyslete si, že jen pouhou koupí pomůžete. Pomůžete také tím, že si ji celou pozorně přečtete a uvědomíte si, co se vlastně v Africe děje a jak moc důležité pro místní je tyto psy cvičit. A za to vám všem patří velký DÍK.

Iveta Panýrková

Foto: red.