Malý Kája je ohromný bojovník, který se jen tak nevzdal...

Vánoce jsou svátky klidu, míru a lásky. Je to čas, kdy se navzájem obdarováváme. I my vás dnes obdarujeme. A protože je čtvrtek, učiníme to jedním velmi zajímavým a dech beroucím příběhem malé čivavy jménem Kája. Tento drobný chlupatý chlapec zatím moc dobrého v životě nepoznal. Pochází z množírny, ze které byl „zachráněn“, ale nebyla to záchrana, jakou bychom si asi představovali a tak malý Kája znovu bojoval o život… Jak jeho životní a nelehký příběh dopadl...?

Moje doporučení je: „Nekupuj– adoptuj!“

Tento příběh má však šťastný konec. Malý Kája bojoval a vyhrál nejen své zdraví, ale také milující paničku. Poprvé zažívá lásku od svého pána a užívá si ji plnými doušky. Po letech trápení a bojů o život má Kaja šťastný a krásný domov. Má i nové psí kamarády. O tom, jak se tento malý hrdina začlenil do nového domova, a zda se již zcela uzdravil, si nyní budeme povídat s jeho novou a milující paničkou Soňou Fialovou.

Soňo, kde jste se o Kájovi dozvěděla a jak rychle jste přišla na to, že on je ten pravý pro vás? 

V březnu 2017 mi umřel můj první pes, šestnáctiletý čivaváčekCipísek. Doma jsem měla ještě dva čivaví kluky, čtrnáctiletého Dinečka a čtyřletého Božínka. Ale bylo to takové smutné, ten třetí kluk strašně chyběl. Asi po čtrnácti dnech jsem na FB uviděla Káju, jak leží mokrý a polomrtvý na vyšetřovacím stole na veterině poté, co ho zachránili topícího se z ledového bazénu. A v tu chvíli mi došlo, že tenhle pejsek patří k nám.

Jak jste vnímala jeho životní příběh?

Ten jsem začala vnímat až mnohem později, když jsem začala pátrat po jeho minulosti.  Bohužel jsem zjistila, že tento malý hodný kluk za sebou nemá opravdu nic pěkného.

Proč jméno Kája?

Když jsem ho viděla na FB, jmenoval se Chicco, ještě předtím v původním depozitu to byl Felix. V dočasné péči, kde se zotavoval ze zápalu plic, mu říkali Karle a to už mu zůstalo. Říkám mu Káji nebo Kájinko.

Je na jeho psychice znát utrpení, jakým si prošel?

Když jsem si ho nesla domů, hrozně jsem se bála, jak ho moji kluci přijmou a on zase je. Věděla jsem, že je mám vychované a zvyklé na jiné čivavy, ale nebyla jsem si jistá, co na ně „poví“ Kája. 

Ale dopadlo to výborně, moji kluci byli od první minuty strašně rádi, že už jsou zase tři. Kája ze začátku ze strachu trochu vrčel, nevěděl totiž, co od nich může čekat. Když ale zjistil, že jsou k němu přátelští, tak se úplně rozzářil a od té doby se prakticky pořád usmívá. Je to neuvěřitelně šťastný, nekonfliktní a pozitivní pejsek. Má rád všechny a všechno. S mladším Božínkem jsou obrovští parťáci, padli si vysloveně do oka.

Řekněte nám o něm něco více?

Kája přinesl ke mně domů znovu štěstí a radost. Toho psa prostě nejde nemít rád a jeho radost z čehokoliv je strašně nakažlivá. Jsem moc ráda, že ho mám a že jsem se po počátečních obavách k adopci odhodlala.

Vy máte čerstvě doma i dalšího zachráněného čivavího kluka – je to tak?

To byla taková spontánní akce v polovině listopadu, kdy jsem na FB stránkáchútulku České Budějoviceuviděla velmi starého a sešléhočivaváčka, který mi velmi připomínal mého Cipíska. Z Mělníka, kde bydlím, je to daleko, ale náhodou jsem další den jela služebně za Benešov, tak jsem si řekla, že už do Českých Budějovic sjedu a podívám se na něj, a kdyžtaknechám toho dědouška u mě v klidu dožít.Samozřejmě jsem ho tam nenechala, vzala jsem si ho domů, vykoupala aostříhala velmi přerostlé drápy. On skoro dva dny spal. Když se vyspal, neuvěřitelněožil a na to, že je mu patnáct a půl, je velmi aktivní a pohyblivý. Nesmírně si užívá volný pohyb a běhání na zahradě.

Vypadá to, že jste záchraně těchto psů úplně propadla. Čemu všemu se věnujte? 

To se nedá říct, že bych tomu propadla. Jen jsem řízením osudu adoptovala dva kluky, shodou náhod a velkého štěstí jsou to oba pohodoví psi bez traumat. Rozhodně se to vůbec nemůže srovnávat s jinými, kteří zachránili stovky čivav a našli jim nové domovy, jako třeba Šárka Jebavá z „Čivavav nouzi“. Dříve jsem objížděla psí výstavy po půlce Evropy a sbírala ocenění a tituly. Poslední roky už nechci obětovat víkendy a neustále cestovat. Mnohem raději je trávím doma a věnuju se psům. Přes týden jsem hodně pracovně vytížena a o víkendu jim to pak vynahrazuji.

Věnujete se záchraně čivav, které jsou například z množíren, tedy z velmi špatných podmínek.  Taková záchrana však není jen o dobrém skutku a touze pomoci, je to mnohem víc. Povězte našim čtenářům, co to obnáší?

Na FB jsme s kamarádkou založily skupinu „Čivavy nejen z adopce“, kde se snažíme šířit osvětu, aby se lidé nebáli adoptovat. Aby také věděli, co je čeká (adoptovaní psi jsou často ve velmi špatném psychickém i fyzickém stavu, s traumaty, ale v domácím prostředí a se spoustou lásky rozkvetou a jsou z nich ta nejúžasnější stvoření na světě) a hlavně, aby tu skupinu brali jako místo, kde je vždycky někdo, kdo poradí a pomůže a to se nám, myslím, velmi daří.

Množírny jsou pro tato malá plemena velkým problémem. Lidé si však stále neuvědomují, že i koupí malého štěňátka tento obrovský byznys podporují. Co byste jim vzkázala? 

Určitě nekupovat bez PP, ale bohužel množírny jsou i s PP, takže než koupíte, ptejte se, googlujte, pátrejte. Koupí štěněte z množírny podporujete neskutečné týrání jeho rodičů. Feny rodí každé háraní, dokud jsou toho schopné,psi jsou bez veterinární péče, bez stravy, zavření v bednách nebo chlívech.

Moje doporučení je: „Nekupuj – adoptuj!“

Foto a video: Soňa Fialová