Malý kontinentální španěl je dokonalý pes!

Nenechte si ujít další poutavý rozhovor věnovaný plemeni papillon a phaléne! Tentokrát jsme oslovili předsedkyni jednoho ze zastřešujících klubů a určitě se tedy nebudete při čtení nudit. Přejeme příjemnou zábavu!

Víte, že papillona nelze nemilovat? Své o tom jistě ví i dlouholetá chovatelka, majitelka chovatelské stanice Emia Alva a zároveň předsedkyně Klubu malého kontinentálního španěla ČR paní Helena Jeníková. Společně jsme si povídaly nejen o jejích začátcích a jejím vlastním chovu, ale také o plemeni jako takovém, kam v současné době směřuje a jak to celkově ona sama vidí do budoucna. Jste zvědaví, co všechno jsme ještě probíraly? Pak tedy nezbývá nic jiného, než se pozorně začíst do následujících řádků…

Paní Jeníková, povězte nám, co vás přivedlo k plemeni papillon a jak dlouho ho máte po svém boku?

My jsme byli poměrně aktivní rodinou a i s malými dětmi jsme vyráželi pravidelně do přírody. Nejen na výlety, ale i aktivně za prací s pražskou organizací ochránců přírody. Doma jsme měli myši, křečky, morčata, užovku, osmáky, králíka i kočku, ale stále to nebylo ono. A tak jsme se rozhodli, že si do centra Prahy musíme pořídit další kousek přírody – pejska. Hledali jsme dlouho, až jednou přišla moje kolegyně a dlouholetá kamarádka do práce, položila na stůl časopis s papillonem na titulní straně a řekla památnou větu „Tohle je pes pro vás!“ To bylo v roce 1992 a od té doby nás papilloni provází neustále.

V současné době s vámi doma žijí tři fenky a jeden pejsek a jistě nejsou jediní, kteří prošli vaším životem. Mohla byste trochu zavzpomínat třeba na zakladatelku svého chovu nebo na nějakého jiného pro vás výjimečného jedince?

Tohle je těžká otázka, vždycky jsme měli fenky a nejde vzpomínat na jednu a ostatní opomenout. Každá byla jedinečná a výjimečná. Úžasná Aimee byla první, po ní mi zůstala část jména mé chovatelské stanice, Ayrin byla šašek, kamzík a velkou část dne převážně i perpetum mobile. Bonnie zase domácí terapeut a mazel, nejspokojenější v přítomnosti člověka, ještě spokojenější, když mohla zalézt pod deku a celou noc někoho z nás hřát. Všechny tři jsou již za Duhovým mostem a zapomenout na ně nejde, ani nechceme.

Všimla jsem si, že většina majitelů nezůstává jen u jednoho psa. Je jim tedy lépe ve smečce nebo mohou být dost dobře spokojení i jako jedináčci?

Papillon rozhodně musí žít ve smečce, ale smečka nemusí být jen psí. Pokud nemá psího parťáka, je spokojený v jakékoliv společnosti. Samotu rádi nemají. To je důvodem, proč si majitelé jednoho papillona pořídí i druhého, i třetího, i další. Když jdete s jedním papillonem po ulici, nikdo si nevšimne a bude ho považovat za čivavu.  Půjdete-li však se dvěma, třemi, to už budí pozornost a často se stává, že pak lidé ptají, cože to je za pejsky, že je neznají, a hlavně, že se jim líbí.  A to potěší každého majitele papillonů a phalénů.

Na co kladete ve své chovatelské stanici především důraz při sestavování chovných párů?

Nejdřív se dívám, a když se mi pes líbí, zjistím si o něm informace, o jeho rodičích a prarodičích, důležité kriterium je i jeho zdravotní stav, nejen zdravotní vyšetření na dědičně podmíněné choroby. Zajímá mě stavba těla, výška, váha, pigment, nasazení a nesení ucha, nesení ocasu, prostě hledám takového psa, aby chovný pár byl vyrovnaný a bez stejných odchylek od standardu. I když takového psa najdu, nikde není psáno, že se všechno povede tak, jak si plánuji. Já už neplánuji, mé dvě feny jsou kastrované a jediná chovná fena sice s námi žije, je naše, ale má jiného majitele, takže na hledání jsme dvě.

Prozradila byste nám, co považujete za svůj největší chovatelský nebo výstavní úspěch?

Za necelých třicet let mám odchováno jedenáct vrhů. Většina mých štěňat si vybrala majitele, kteří na výstavy nechodí, ani nezasáhli do chovu. Ale to nevadí, protože o nich vím, že jsou v pořádku a mají se bezvadně. Za chovatelský úspěch považuji každý úspěšně odchovaný vrh. Výstavní úspěch?  Výborná na Světové výstavě v Lipsku.

Jste však také předsedkyní Klubu malého kontinentálního španěla ČR. Naše čtenáře bude tedy určitě zajímat, jak širokou máte momentálně chovnou základnu a jaká jsou „čísla“, která s tím přímo souvisí?

Toto je otázka spíše pro poradce chovu ne pro mě. Nicméně, informace o plemenících, uchovněných psech i fenách a chovatelské stanice našich aktivních členů jsou dohledatelné na klubových stránkách www.mksk.cz. Bohužel u některých plemeníků chybí fotografie, protože jsme je od majitelů nedostali nebo dostali, ale ve špatné kvalitě a majitel lepší nemá.  V posledních pěti letech plemenná kniha celkově za všechny kluby zapisuje ročně sto padesát až dvě stě narozených štěňat a dovezených jedinců ze zahraničí.

V České republice, jak již víme, existují i další dva chovatelské kluby, které papillony zastřešují. Je podle vás pro plemeno jako takové prospěšné, že se na jeho chovu podílí tolik subjektů nebo by šlo vše snadněji jen pod jedním klubem? Jaké skýtá současné uspořádání výhody nebo nevýhody?

Historicky nejstarší klub pro papillony je Exotic klub, kde v roce 1985 byli zaregistrovaní první dovezení papilloni. V roce 1990 několik chovatelů přešlo do Klubu chovatelů málopočetných plemen psů a od roku 1991 se papillon zapisuje i zde. V roce 1998 byl zaregistrovaný samostatný klub pod názvem Papillon klub, který nebyl nikdy funkční jako chovatelský klub pod ČMKU. Klub malého kontinentálního španěla ČR jsme zaregistrovali v roce 2010 a v roce 2012 jsme splnili podmínky dané ČMKU k uznání za chovatelský klub.

Výhody a nevýhody třech klubů pro plemeno? Nevím, raději hledám pozitiva a z nevýhody se u nás v klubu snažíme udělat výhodu. Domnívám se, že je dost chovatelů, kteří jsou členy minimálně dvou klubů. Pro aktivní chovatele bezesporu výhoda při zařazování mladých psů a fen do chovu, jak všichni vědí, kluby jsou povinny si vzájemně uznávat chovné jedince a dále mají chovatelé možnost výběru, pod kterým klubem zapisují své vrhy. Za mě více klubů přináší spíše výhody.

Kam směřuje současný český chov papillonů, a co byste případně vyzdvihla jako jeho přednost?

Chov, nejen papillonů, ale i phalénů, na ně nesmíme zapomínat, směřuje samozřejmě hodně vpřed. V posledních letech bylo dovezeno poměrně velké množství jedinců ze zahraničí, kteří v ČR aktivně v chovu působí. V dřívějších letech tomu bylo naopak. Z deseti dovezených psů a fen se aktivně účastnil chovu jeden pes nebo fena. Protože pro tři kluby a variabilitu plemene, která je tak obrovská, nemůže existovat žádná jednotná koncepce chovu. Například variabilita velikosti je dána standardem, jsou to dvě váhové kategorie. Proto jsme jako klub nesouhlasili s návrhem na sjednocení váhových kategorií na výstavách. Vím, že zastánci tohoto návrhu se mnou nebudou souhlasit, ale FCI nastavilo podmínky pro zadávání titulů na výstavách. Ano, pořadatel výstavy bude mít jednodušší práci, ale z hlediska chovu to nic neznamená. Dosáhnout ideální váhy a výšky u všech papillonů ani nejde, váha i výška jsou geneticky dané a ještě mohou být umocněné výživou. Vše je v rukách každého chovatele, a co chovatel to názor i představa ideálu.  A my jako vedení klubu tu nejsme od toho, abychom za chovatele rozhodovali a stavěli jim další překážky v chovu. Zákazů, příkazů a povinností máme dost ze strany zákonů, vyhlášek, předpisů, směrnic, řádů, a dalších.

Je jasné, že každé plemeno má nějakou svoji „Achillovu patu“, kde ji případně hledat u motýlků?

Budu velmi stručná, papillon ani phaléne nemá žádnou „Achillovu patu“. Malý kontinentální španěl je dokonalý pes, kterého se jeho tvůrcům podařilo stvořit. Půvabný, přátelský, poslušný, pozorný, přítulný, učenlivý, hravý a přístupný k lumpárnám.

Momentálně je obrovská poptávka po štěňatech snad všech plemen a to bohužel nahrává i masové produkci bez PP. Snaží se váš klub proti tomu nějak bojovat nebo v tomto ohledu o nějakou osvětu třeba vůči novým zájemcům o štěňátka?

Produkce štěňat bez PP je opravdu velkým problémem ve všech plemenech a bohužel někdy se proti tomu bojovat nedá. Osvětu musíme dělat všichni, nejen klub. Věřím, že máme ty nejlepší chovatele, kteří si hlídají své odchovy, novým majitelům vysvětlí úskalí množení bez PP a vše mají ošetřeno smluvně. Samozřejmě se zajímáme o inzerci na prodej bez PP, u několika jsem sháněla informace a tito množitelé měli fenky dovezené ze zahraničí nebo nebyly od našich chovatelů. Na jednu stranu velmi potěšující, na stranu druhou tragédie.

Podělila byste se s námi o své, ale i o klubové plány do letošního, snad už o něco přívětivějšího roku?

Mé osobní plány v porovnání s těmi klubovými jsou zanedbatelné. Svůj plán již mám splněný pěti krásnými papillonními  dětičkami. Pevně věřím, že se nám podaří připravit a uspořádat všechny klubové výstavy, máme letos naplánované čtyři, dvě klubové a dvě speciální. Držíme si palce, aby epidemiologická situace byla příznivá nejen nám, ale i ostatním klubům a vystavovatelům.

A co byste na závěr popřála papillonům a jejich majitelům do budoucna?

Papillonům i phalénům přeji laskavé a moudré páníčky, každý den misku plnou dobrot, spoustu času na dovádění, útulnou postýlku a hodně kamarádů.

Majitelům bych chtěla popřát, aby si vážili svých čtyřnohých přátel, protože skrz ně mají a budou mít i ty dvounohé.

Moc vám děkuji za rozhovor opravdu od srdce.

http://www.emia-alva.wz.cz/

Foto: archiv Heleny Jeníkové a chovatelů z FB skupiny Papillon a phaléne – rady, výstavy https://www.facebook.com/groups/233310250075956