Malý pes v tahu – trend, nebo společná zábava?

Máte doma psa malého plemene a zvažujete, že byste se s ním věnovali některému z tažných sportů? A nejste si však jistí, zda je to v tomto případě vhodné a hlavně bezpečné? Pak by vás možná mohly zajímat následující rady a tipy na toto téma…

V poslední době se setkáváme s rozporuplnými reakcemi na to, když vidíme v tahacím postroji psa malého plemene, protože dříve jsme byli zvyklí při této aktivitě vídat  pouze velké psy. Vypadá to tak, že pes je se svým páníčkem / paničkou spojený amortizačním (odpruženým) vodítkem v běhu, nebo dokonce při jízdě na koloběžce či na kole. Neděje se tak jen volnočasově, ale mají i svou kategorii na řadě závodů. Je to v pořádku, nebo se máme něčeho obávat? Pojďme se zeptat Karolíny Cipro z Běhejsepsem a Anny Hrachovcové z Manuální terapie pro zvířata AniCare. Co ony tedy na to?

Karolina Cipro, Běhejsepsem.cz

Spousta malých plemen je velmi aktivních. Teriéři byli šlechtěni na lov drobné zvěře, proto je pro ně přirozené běhat. Ale i společenská plemena milují pohyb. Vždyť jejich úlohou bylo doprovázet člověka. Samozřejmě v tahu, ať už se bavíme o canicrossu, bikejöringu, skijöringu nebo třeba koloběžce se psem je potřeba brát velký ohled na výkon daného psího parťáka. Když je hafan malý, má jednak menší sílu, ale současně menší nožky, musíme tedy počítat s limitem rychlosti.

Rychlost je „problémem” u bikejöringu. Na kole je totiž zdatný cyklista schopný předjet i velkého psa. Proto na malého je potřeba brát velký ohled. A místo soustředění se na svůj výkon brát tuto disciplínu jako posílení vzájemného vztahu.

Síla hafana je druhým aspektem. Většina malých psů tahá naprosto neadekvátní hmotnost. Když vezmu pětikilového hafana a stoupne si za něj sedmdesátikilový člověk, jednoduše není možné, aby pes člověka roztáhl. Zase je na zvážení páníčka, jak dlouho trénink může trvat, v jaké pohodě pejsek je a jak moc zvládáme svému parťákovi pomoci. Když nám odchází síla, nenecháme psa tahat na místě.

Anna Hrachovcová, Manuální terapie pro zvířata AniCare

Teriéři pohyb milují. Často je vídáme i na závodech.

Jsem si jistá, že stejně jako ostatní psí sporty, i tento se vyvíjí. Na jedné straně k lepšímu - mnoho lidí se stále více věnuje přípravě svého parťáka na výkon i preventivním terapeutickým ošetřením (někdy u pejska více než u sebe, ale lepší než naopak). Témata údržby pohybového aparátu i welfare se skloňují stále častěji a to je za mě skvělé. Na druhé straně vídám jakýsi trend stírání rozdílů. Asi to souvisí i s vývojem společnosti, ale u psů jsou rozdíly výraznější než u lidí. Poslední dobou mám pocit, že se razí heslo, že všichni můžou všechno. Pravdou ale je, že primární účel, ke kterému bylo to které konkrétní plemeno šlechtěno, se mimo jiné odráží také v jeho stavbě těla (ale i třeba v psychice). Je to podobné jako u koní… na chladnokrevníkovi se také svezete, ale jeho zádům to dělá mnohem hůř, když byl šlechtěný k tahu a ne k nesení. U psů to vidím podobně. Pes, který byl původně šlechtěný např. na lov krys nebo třeba jen jako společenské plemeno, samozřejmě také umí běhat, ale je otázkou, nakolik je pro jeho tělo (zejména klouby, šlachy) tento způsob pohybu vhodný se zatížením. Další otázkou je pak i četnost a míra tahu.

Karolina Cipro, Běhejsepsem.cz

Bezpečné to je to tehdy, pokud člověk bere v úvahu všechny výše popsané aspekty. V zásadě je jedno, jak velkého psa máte, ale zda na něj berete ohled. Rychlost a množství zátěže musí být uzpůsobeno danému jedinci. Sport se psem nefunguje tak, že si řeknete, dneska poběžíme 5 km. Když vidíte, že je pes po prvním úseku takový „nijaký”, trénink přehodnotíte.

Pro malé psí atlety je dobré dávat pozor na povrch. Když je vezmete na trénink do vysoké trávy nebo do prašanu na běžky, určitě to pro ně bude neadekvátně těžké.

Anna Hrachovcová, Manuální terapie pro zvířata AniCare

Co je ve sportu bezpečné? Obecně, a nejen u malých psů, je potřeba myslet na zahřátí a zavodnění psa před prací a jeho vychození a zklidnění po práci. To je alfou a omegou pro všechny bez rozdílu. U malého psa pak ještě více než u velkého je třeba dbát na to, aby se vzhledem k velikosti zátěže nepřetížil. Je totiž rozdíl, když za sebou taháte vozík od auta nebo přívěs kamionu. S tím pak samozřejmě úzce souvisí i výběr vhodného postroje. Co se týká zbytečných obav, žádné mě moc nenapadají. Viděla jsem toho při rehabilitacích tolik, čemu se občas ani nedalo snad uvěřit, že si říkám, že prozřetelná mysl je na místě. A lepší se připravit zbytečně více, než pak litovat nevratné změny.

Výběru postroje věnujte velkou pozornost. U malých psů jde vodítko ke psovodovi hodně nahoru a klasické saňové postroje mohou psa tlačit na hrudníku.

Karolina Cipro, Běhejsepsem.cz

I malí psi běhají v postroji. Často je vídáme v postroji typu X-back, tedy v klasickém saňovém postroji. To nevidíme úplně rádi. Saňové postroje byly vyvinuty pro psí spřežení. Od psa jde ve spřežení vodítko směrem dolu. U canicrossu (ale i při tahání kola, koloběžky nebo běžkaře) vede vodítko směrem nahoru. Saňový typ postroje psa tlačí a svírá. Samozřejmě čím je pes nižší, je to horší. U malých psů je proto výběru postroje dát extra pozornost.

Na tahání pro úplně malé hafany doporučujeme vodítko s amortizérem s jemnější gumou. Ale od cca 7 – 8 kg lze použít normální vodítko, které pruží v celé délce.

Karolina Cipro, Běhejsepsem.cz

Určitě je dobré rozumně rozvrhnout délku tréninku. Ať už řešíme trénink na čas nebo na kilometry. Malý pes uběhne méně než jeho velký kamarád. Ale ať už se začíná s malým nebo velkým psem, na začátku se trénují úseky cca 100 -200 m a mezi tím se odpočívá. Hafan se nechá vydýchat a pak se teprve pokračuje.

Často se řeší speciální kategorie pro malé psy. S malým psem je složité dosáhnout výkonů jako s třicetikilovým obříkem, proto jsou výsledky spravedlivější. Mimo to je ale výhodou, že v kategorii jsou všichni drobní a tak malí čtyřnožci nemají strach z velkých soupeřů. Malí psi mají často strach z těch velkých a přeci jen to je pochopitelné. Představte si, že vás dohání třeba ohař a vy nevíte, jestli vás předběhne, anebo se vás chystá chytit. Proto předbíhání a míjení se se psy je potřeba před případnými závody natrénovat.

Anna Hrachovcová, Manuální terapie pro zvířata AniCare

Primárně je potřeba si uvědomit, že takto malý pes bude svým lidským spoluběžcem ovlivňován trochu jinak než pes velkého plemene (jak kvůli výšce, tak i kvůli váhovému rozdílu). Vodítko s amortizérem je k zemi v mnohem tupějším úhlu a při špatně zvoleném postroji (spíše dlouhém, ale rozhodně nejen to) může docházet k výraznému negativnímu ovlivňování pohybu psa (postroj je u zádi přizvedávaný, stáčí se do stran a různě rotuje nebo se sesouvá). Toto jsou zkušenosti i mých kolegů. Krátký postroj se tedy u malého psa jeví jako o něco vhodnější, ale pouze za předpokladu, že opravdu dobře sedí. Co bych dále považovala za důležité zmínit, je fakt, že tělu psa je jedno, jestli se sportu věnujete profesionálně nebo jen rekreačně. Fyziologické děje v něm při zátěži probíhají stejně a je tedy vhodné věnovat i hobby práci náležitou přípravu i dohru a péči.

Koloběžku (scooterjöring) také lze dělat s malým psem. Jen je potřeba brát ohled na rychlost i sílu. A pro člověka to bude rozhodně fyzicky náročnější.

Karolina Cipro, Běhejsepsem.cz

Máte malého psíka a milujete sport? Tak klidně začněte. Nemáte se čeho bát. Je to legrace. Tahací disciplíny jsou o budování vašeho vztahu se psem. Navíc po tréninku se vrátíte unavení oba dva. A unavený pes je hodný pes. Budeme rádi, když se potkáme na nějakém našem tréninku Běhejsepsem.cz. A pokud si nebudete s něčím vědět rady, klidně se nám ozvěte. Rádi poradíme a podpoříme vás nejen v začátku, ale i během tréninku.

Anna Hrachovcová, Manuální terapie pro zvířata AniCare

Na závěr bych snad jen ráda ještě jednou zmínila, že ne všechna plemena jsou vhodná ke všem činnostem. Pokud člověk ví, že prostě chce běhat, měl by na to myslet i při výběru budoucího čtyřnohého parťáka. Pokud už ale doma psíka máte a běhání vás chytlo až následně, měli byste promyslet, jak práci svému svěřenci přizpůsobit (délka trati, terén, četnost běhů v týdnu i zvážení běhu pejska v postroji – běh na volno vedle sebe má také své kouzlo a pro prcky je v každém případě méně zatěžující. A v neposlední řadě – prevence má smysl a nikdy není zbytečná ani u těch nejrekreačnějších sportovců. Na závěr všem, kteří se tomuhle koníčku věnují, přeji hlavně spoustu radosti a společných kroků ve zdraví.

Markéta Bělíková

Foto: archiv behejsepsem.cz