Mantrailing – první stopy od pachovky 4. díl

Víte, že zpočátku výcviku mantrailingu se učí nejen pes, ale také psovod, a že je to nesmírně důležité? Nakonec dobře stavět se dá jen na kvalitních základech! A my se opět společně posuneme o nějaký ten krůček dál!

Jak jsme již napsali, celý počáteční výcvik mantrailingu je zaměřen hlavně na rozvoj motivace a koncentrace. Kdo si myslí, že je potřeba psy učit stopovat, ten se hluboce mýlí. Každý pes umí sám pach sledovat a nepotřebuje k tomu při vší úctě k nám, lidem, naše rady. Toto platí v mantrailingu, kde se rozvíjí pouze přirozené instinkty při sledování pachové stopy. Proto bychom neměli psům do jejich přirozených schopností až tak zasahovat.

Nejprve je třeba „vycvičit“ psovoda

Kolmý start proti překážce

Výcvik bychom tedy měli zaměřit hlavně na to, co jsme schopni, jako lidé, ovlivnit. Do toho, jak pes sleduje a zpracovává pachovou stopu, bychom neměli zasahovat.   Vždyť zatím existuje pouze pojem „teorie pachu“ a my se můžeme pouze domnívat, jak to vlastně celé funguje. I toto je jeden z důvodů, proč je začátek výcviku zaměřen hlavně na přípravu psovodů. Psovod by se tedy měl hlavně naučit stavět psa do různých situací, postupně mu připravovat cílená cvičení a traily, a sledovat, jak si s nimi pes poradí.

Počáteční fáze je velmi ošidná!

Nejlépe je začínat v lese.

Teprve poté, co pes daný problém, nebo danou situaci zvládá i opakovaně, může se postupně zvyšovat složitost trailů a cvičení. Tato počáteční fáze je ošidná a je velmi málo psovodů, kteří ji dobře zvládají. Je faktem, že ať už je to štěně, nebo i dospělý pes, počáteční, relativně jednoduchá cvičení a traily psi většinou zvládají velmi dobře, s velkou chutí a psovodi tak rychle nabydou dojmu, že je možné výcvik zkrátit a na psa tzv. „naložit“ těžší traily. V tom mnohdy „pomáhají“ i sociální sítě, kde jsou často zveřejněna videa štěňat, starých několik měsíců, která zvládají i velmi těžké a staré stopy. Problémem jsou také ostatní psovodi, kteří se rádi chlubí tím, co už jejich pes všechno zvládá. Faktem ale je, že každý pes je jiný, jednou se skutečně může vynikající výkon podařit.  Jedním z hlavních cílů mantrailingu je ale stabilita výkonu a schopnost odpracovat danou obtížnost prakticky kdykoliv v průběhu celého roku, za každého počasí a za jakýchkoliv vnějších podmínek.  Mnoho psovodů je nemile překvapeno, že po „raketovém“ nástupu po nějakém čase výkonnost psa dost podstatně spadne. Netrpělivý psovod, který to argumentuje tím, že: „On to už přeci umí!!!“, pak může zkusit použít i některé silové metody k tomu, aby psa k práci donutil. Vřele to nedoporučuji, protože to je začátek konce každého mantrailera

Rozhodně nespěchat!

Kdo chce vycvičit psa až do úrovně, kdy je schopen praktických zásahů, musí počítat s tím, že mu to bude tři až čtyři roky trvat. Zvyšování složitosti musí být velmi postupné a pomalé, pes se musí dostávat to mnoha různých situací, které se musí naučit řešit sám. Změny prostředí, různí kladeči stop, práce v noci, pod tlakem vnějších vlivů apod. pes nedá najednou a určitě k tomu, aby všechno zvládal, potřebuje určitý čas a pravidelný trénink.

Výcvik mantraiilngu  je možné zjednodušeně rozdělit na čtyři základní fáze.

1. Sledování jednoho pachu
2. Rozlišování pachů
3. Vzruchy a vyrušení
4. Rozlišování stáří jedné pachové stopy

Pes na lomu trailu, přechod do lesa

Přestože se jednotlivé fáze neustále prolínají, je dobré se tohoto pořadí co nejvíce držet. Do cvičení a trailů zpočátku nedávat příliš mnoho složitostí, které následují za sebou. Ideální by bylo, aby pes musel řešit při práci vždycky jenom jeden problém, ale toho nikdy nedosáhneme. Proč by to bylo ideální? Důležitou dovedností psovoda je naučit se číst z chování svého psa, co právě dělá. Jestli sleduje pachovou stopu, nebo ho zaujalo nějaké vyrušení, nebo vzruch, jestli se dostal do situace, kterou nezvládá vyřešit sám a potřebuje naši pomoc apod.  Pokud se naučíme připravovat psovi jednotlivá cvičení tak, abychom se sami naučili správně interpretovat jeho chování, bude se učit nejenom pes, ale také psovod.

Učit by se měl celý tým

Po přerušení práce, pes po povolení stopovačky začne pracovat sám, bez povelu.

MT tým tvoří psovod a pes, a pokud jsou ve vyrovnaném vztahu, postupně se oba učí správně analyzovat a řešit situace, které při práci na pachové stopě nastávají, jejich výkon postupně roste. Nesprávná argumentace a mylné dedukce ze strany psovoda k cíli nevedou.  Pokud na trailu pes musí řešit mnoho po sobě následujících složitých situací, nebo dokonce několik problémů v jeden okamžik, těžko pak psovod zvládá správně a objektivně interpretovat jeho chování a těžko pak je schopen vyhodnotit, jakým cvičením daný problém vyřešit.

V první fázi výcviku se můžeme zaměřit hlavně na:

1. Starty trailů
2. Oblouky a lomy, délka a stáří trailu
3. Střídání měkkých a poté tvrdých povrchů
4. Překonávání různých překážek a změny prostředí (les, louka, pole, přechody jednotlivých povrchů)
5. Přerušení práce na trailu
6. Práce se stopovačkou

Start je nejdůležitější částí trailu!

Pro malého psa je i vysoká tráva překážkou.

Těžko vyjmenujeme všechny situace, které by pes měl umět zvládat, ale asi se shodneme na tom, že start je nejdůležitější částí trailu. Pokud pes nezvládá odchod po správné pachové stopě od pachového předmětu, vlastně skončil dříve, než začal. Proto je potřeba nácviku startů věnovat dlouhodobě velkou pozornost. Na samém začátku se pes uvádí k pachovému předmětu převážně ve směru, kudy kladeč stopy odešel. Postupně se pak pes uvádí pod určitým úhlem ke směru odchodové trasy kladeče. K tomu je možné využít i terénních překážek, plotů tak, abychom psovi start napoprvé zjednodušili. Kolmý start doporučuji začínat proti nějaké překážce. Další fází pak je start pod ostrým úhlem až do situace, kdy psa uvádíme k pachovému předmětu proti pachové stopě. Následuje pak tzv. „odhozený pachový předmět“. V tomto případě pachový předmět neleží přímo tam, kudy kladeč odešel z místa startu.  Tyto traily nemusí být dlouhé, stačí 100 – 200 metrů. Je potřeba pouze dbát na to, aby si pes nemohl pomoci vysokým nosem díky příznivému větru.  I složitost se zvyšuje postupně.

Změny směru…

Postupně se přechází i lesní a polní cesty

Podobně se zapracovávají také změny směru. Nejprve jsou to oblouky s velkým průměrem a postupně se poloměr oblouku zmenšuje, až do fáze ostrého lomu. Úkryty kladeče je potřeba měnit. Pes si velmi snadno zapamatuje, pokud bude kladeč ukrytý například pořád na levé straně v porostu, bude se snažit prohledávat převážně tuto stranu. V žádném případě nesmí být traily a cvičení stereotypní. Při práci psa nekorigujeme. Pokud pes dané cvičení nezvládá, je potřeba se více zaměřit na rozvoj motivace a koncentrace pomocí produkčních stop. Doporučujeme všechna cvičení a traily dělat na slepo, tzv. Single Blind, tedy cvičení a traily připravuje instruktor, nebo pomocník a psovod nikdy neví, kudy trail vede.

Je důležité střídat povrchy

Práce na měkkém povrchu štětované cesty.

Na každém povrchu a v každém prostředí se pach drží a šíří jinak. Proto se cvičení zaměřují také na střídání povrchů. Nejlépe je začínat v lese, kde se pach až tak nerozfouká a většinou tam nesvítí slunce.  Louka a slunce jsou pro práci na pachové stopě složitější.  Střídání povrchů, přechody mezi nimi, průchody vysokou trávou, nebo přes křoví učí psa, že pachová stopa může být za různých podmínek různě intenzivní. Zpočátku se pracuje na měkkých površích, tedy v lese, na jehličí, v trávě, postupně se zapracovávají přechody zpevněných a štětovaných cest.

Někdy je třeba práci přerušit

Přechodem je i nízká a vysoká tráva.

Na trailu může nastat i situace, kdy je potřeba práci přerušit. Při překonávání překážky, nebo terénní nerovnosti stačí využít povel, například „Zůstaň!, nebo „Čekej“. Tahem na stopovací šňůru se pes zastaví, psovod dojde k psovi a chvíli zůstane stát. Poté stačí stopovací šňůru povolit a pes začne pracovat sám.  První nácvik se provádí v místě, kde pes pracuje na pachové stopě s jistotou.  Nedoporučuje se přerušovat zpočátku práci ve stavu, kdy pes sešel ze stopy, popř. pachovou stopu hledá.

Práce se stopovačkou je oblíbené téma. Tomu se ale budeme věnovat až příště…

Foto: archiv Richarda Novotného