Mantrailing v kostce – 2. díl

Souhlasíte, že mantrailingu není nikdy dost? A ptáte se proč? Jednak je to metoda pachových prací, která mnohdy může zachránit i lidský život a pak je tu celá řada psovodů, která by ráda vhodně zaměstnala čich svého čtyřnohého parťáka, a vůbec není podstatné, zda na profi, či „jen“ hobby úrovni. A jaký je mezi tím rozdíl? Věřte, že velmi podstatný. A právě to si spolu tentokrát probereme…

Našeho, dnes už si troufnu říci, dobrého přítele a kamaráda Luboše Satoru vždy naše redakční „banda“ nejen moc ráda vidí, ale také ho pokaždé s chutí „pumpne“ o nějakou informaci, či zajímavé povídání. A nejinak je tomu i nyní. Budeme totiž společně pokračovat v základních tématech a otázkách týkajících se mantrailingu. A pokud jste náhodou nezaznamenali první část našeho rozhovoru, a bylo by vám to líto (a vlastně i škoda), pak na konci tohoto článku najdete příslušný odkaz.  Tááák Luboši, a jdeme na to!

Asi bych se snažil najít někoho, kdo už mantrailing dělá, kdo má přehled o organizacích a lidech, kteří se výcvikem mantrailingu zabývají a kdo s kým má dobré zkušenosti. Někoho, o koho je zájem, kdo má dlouhodobé zkušenosti a výsledky, kdo se snaží o výcvik mantrailingu, ne pro své ego, nebo pro peníze, ale za kým jsou výsledky nejenom výcvikové, ale třeba i v pátracích akcích vidět. Není potřeba hned utrácet drahé peníze za zahraniční instruktory, když se prakticky stejné informace mohu dovědět i od instruktorů a trenérů, kteří pracují u nás. Samozřejmostí je snažit se filtrovat informace ze sociálních sítí a snažit se pochopit, na jakém principu mantrailing funguje. Je dobré vybrat si pak jednoho trenéra, nebo organizaci, ze které budu čerpat nejvíc informací a nebát se porovnávat i s ostatními. 

Myslím si, že jsem teď popsal vlastní zkušenost. Skoro před dvaceti lety, když jsem s mantrailingem začínal, nebyly tady u nás téměř žádné informace k dispozici. Snažil jsem se získat samozřejmě co nejvíc informací z internetu, pokoušel jsem se kontaktovat také policejní kynology a záchranáře, kteří se věnovali různým pachovým pracím. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem poznal dva skvělé lidi. Jednak plk.v.v. Vlado Ďurišina, který šéfoval odboru kynologie PP na Slovensku, a rozhodující pak pro mě byla spolupráce se skvělou kamarádkou Evou Čečil z USA, která se v kynologii již dlouhodobě pohybovala. Doporučila mi zdroje mimo sociální sítě, odkázala mě na weby světových organizací a poradila mi, na koho se zaměřit. Mimo to jsem se snažil zmapovat většinu organizací, které se mantrailingem dlouhodobě zabývaly jak v Americe, tak i v Evropě. Osobně jsem pak absolvoval semináře v Evropě, na které byli přizvaní instruktoři z Ameriky. Postupně jsem vyloučil ty, kteří to zjevně dělali pro peníze, kde bylo cítit zaměření na PR a marketing a snažil jsem se dopátrat k základům a principům metody mantrailingu. Trvalo mi minimálně deset let, než jsem si vytvořil vlastní představu o tom, jak to všechno může fungovat.

Po založení IBHA akademie a zásahové organizace RESDOGS, to pak bylo jenom otázkou času, jestli bude náš navržený systém úspěšný anebo ne. Troufám si tvrdit, že přestože tady vznikají nové organizace, které se snaží věnovat mantrailingu, naše vize přetrvávají a o náš přístup je velký zájem. V posledních letech jsme začali přednášet mantrailing na Akademii policajného zboru v Bratislavě, vysoké škole bezpečnostních studií AMBIS v Brně, spolupracujeme se středními odbornými školami, které se kynologii věnují. Zájem o naši činnost je i v zahraničí. Již tři roky pořádáme semináře v Itálii, letos si nás vyžádali policejní složky ve Švýcarsku. Kniha „Základy mantrailingu“ je přeložená do italštiny a nyní se chystá anglický překlad. Myslím si tedy, že ta dlouhodobá aktivní činnost našich organizací je postavena na dobrých základech.

Takto to nefunguje. To mi vysvětlil už můj první bloodhound, když jsem mu našlápl vlastní stopu a pak se na něj vztekal, proč nejde po pachové stopě a pořád skáče na mě. Cílem mantrailingu je přeci nalezení hledané osoby a když stojíte vedle psa, nemá důvod pachovou stopu sledovat. I toto je jeden z důvodů, kdy si lidi pletou mantrailing s různými formami praktických stop apod.

Je to prakticky fitko v přírodě zadarmo. Začátečníci pracují na loukách, v lesích, později se přidávají zastavěné prostory. Mnoho lidí je překvapeno, že nemáme vlastní cvičák. Změny prostředí, hledání „cizích“ osob, setkávání se s dalšími lidmi, se kterými si vyměňujeme zkušenosti, je velmi důležitou součástí výcviku. Typický trénink je celodenní běhání za vlastním psem, ukrývání se jako kladeč pro ostatní psy, sledování psů při práci.

Operativní mantrailing je časově i finančně náročný. Vedle vlastního výcviku pak osobní ochranné prostředky, RDS, GPS, vybavení přepravního vozidla, školení, první pomoc, orientace v terénu, komunikační a sledovací systémy, pohotovost, atd. Mantrailing jako hobby finančně náročný není.

Zásadní rozdíl mezi hobby a operativním mantrailingem je v důsledném dodržování zásad postupného systematického komplexního výcviku, bez přeskakování jednotlivých etap. Zjednodušeně řečeno, v hobby mantrailingu si mohu dovolit některé situace, do kterých uvedu psa vynechat, nebo je obejít. V operativním mantrailingu toto nelze. Například budu mít psa, který nemá rád kočky. V hobby mantrailingu to nebudu řešit. Pokud ale budu chtít mít operativního mantrailera, tak vám garantuji, že váš první ostrý zásah bude ze dvora, kde koček bude minimálně pět. A takto můžeme pokračovat a popsat tlustou knihu.

Toto je velmi obsáhlé téma, ale pokusím se ve zkratce naznačit, co je nejdůležitější. Krásně to vystihl zkušený instruktor mantrailingu Dave Barger, který napsal: „Když chci jezdit pohodlně a rychle po dálnici, měl bych na to mít dobré a velké auto.“

Někdy mi vytýkají, že haním některá plemena, ale to není pravda. Každé plemeno bylo kdysi šlechtěno k různým účelům a každé má v nějaké činnosti své nepřekročitelné limity. Přestože to někteří mohou popírat, myslím si, že když se chci věnovat skutečně operativnímu mantrailingu, měl bych hlavně uvažovat o výběru plemene.

Když vyberu plemeno, měl bych uvažovat o výběru rodičů, prarodičů z pracovního chovu, pak o charakteru a předpokladech svého štěněte. Někteří psovodi nechtějí pochopit, že největším limitem každého psa je jeho psovod. Za výcvik zodpovídá psovod. Instruktor nebo trenér může jenom poradit, ale skutečně o výcviku rozhoduje psovod, jeho zkušenosti, schopnosti, znalosti. Za dobu, co funguje naše IBHA akademie mám zkušenost, že většina lidí, kteří se chtějí mantrailingu dlouhodobě věnovat, se na svém prvním psu nejprve učí. Pokud správně pochopí, jak mantrailing může fungovat, tak své zkušenosti zúročí až u svého dalšího psa. Musím ale konstatovat, že toto nemůžeme brát jako pravidlo. Ti, kdo nepochopili, jak systém mantrailingu funguje a pouze se soustředili na přebírání něčích informací, nebo čekají, co jim kdo na tréninku připraví, bezděčně platí nesmyslné peníze za drahé zahraniční akce, pracují pořád stejně a bez výsledků.

Je to opět velmi individuální, ale je prakticky celoživotní záležitost. Než psovod se psem může být povolán do ostrých pátrání, trvá to tři až čtyři roky intenzivního komplexního výcviku. Jednou mi jeden frustrovaný psovod vytkl, že cvičím pouze své psy tak, aby jenom oni dosáhli zásahové výkonnosti. Jenomže porovnáním tréninkových deníků, množstvím a kvality cíleně vypracovaných trailů, zkušeností psovoda a dodržováním zásad správného postupu výcviku, dojdeme k jasnému závěru a vysvětlení.

Bez (správné) práce, nejsou koláče. Může to být svým způsobem frustrující, protože neexistuje jednotný návod na výcvik, vše se musí podřídit kvalitám psa i psovoda, vše je silně individuální. I proto je důležitý výběr trenérů, kteří dokáží svými zkušenostmi psovoda správně, dlouhodobě vést.  K výcviku mantrailingu se skutečně musí přistupovat s určitou pokorou, pochopením a zkušenostmi. I z naší IBHA akademie odešli někteří lidé, kteří uvěřili, tomu, že už všechno ví, všemu rozumí a že se mohou už do pátracích akcí hlásit a nechtěli tak akceptovat postup, který IBHA akademie doporučuje. V operativním mantrailingu, podle mě nejde upřednostnit své vlastní ego a osobní prospěch v případech, kde se může jednat o záchranu lidského života.

Mantrailing a zase mantrailing!

Slyšeli jste už někdy o mantrailingu? Pak jistě víte, že se jedná o dlouho zcela zbytečně ...

9.4.2022Podcasty

Můj názor je, že by si měl být vědom zodpovědnosti, kterou na sebe bere, v případě, že se do praktického pátrání přihlásí, anebo jej k pátrání někdo přizve. Znám případy lidí, pro které platí: „Chci za málo peněz hodně muziky“. Pes vypracuje pár dobrých trailů, psovod nabude dojmu, že už všechno umí a hned by se hlásil do pátrání. Hrozná je věta: „No, my bychom to zkusili, co když budeme mít štěstí“. Bohužel v ostrých pátráních může jít o lidský život a tady bych byl v úsudku velmi opatrný.

Podle mě až tak nezáleží na tom, jestli má psovod a pes splněný nějaký certifikát, ale jestli dlouhodobě a systematicky pracuje a nejenom zvyšuje, ale i stabilizuje svou výkonnost. Mnoho lidí se upíná k tomu, aby měli splněný nějaký certifikát, bez ohledu na to, jak dlouhodobě na sobě pracují. Do zásahu chtějí být přizvaní za jakýchkoliv okolností. Myslím si, že tady je velmi důležité osobní objektivní ohodnocení sebe sama, osobní zodpovědnost a také doporučení organizace, která jej dlouhodobě vychovává a sleduje. Ten certifikát, kterým pak je oficiálně psovod k zásahu oprávněn, by měl být až tím posledním krokem. 

Je to velmi rozdílné. Jsou státy, kde mohou pátrat jenom příslušníci bezpečnostních složek státu (policie, armáda), například Švýcarsko.  V některých zemích je možné se účastnit pátracích akci i jako dobrovolníci. Například v Německu, zde neexistuje jednotný systém certifikace a hodnocení práce mantrailerů, takže je to možné, pokud policie akceptuje systém certifikace dané organizace. V České republice po pohřešovaných osobách může ze zákona pátrat jenom Policie ČR, která si ale může přizvat k pátrání další složky IZS a dobrovolníky. Je tady ze zákona možnost „využít všech dostupných prostředků k nalezení hledané osoby“. I my už od roku 2010 spolupracujeme s Policii ČR, buď v rámci tohoto paragrafu, nebo také na bázi „občanské výpomoci“, popř. na výzvu „osoby blízké“. Na Slovensku je v platnosti novela zákona o IZS, kde se mohou pátracích akcí účastnit dobrovolné organizace, které mají akreditaci MV. Možnosti, jak se účastnit pátracích akcí, zatím ztroskotávají na schválení oficiální certifikace mantrailingu a zavedení mantrailingu, jako další oficiální pátrací metody Policie ČR.

Z těchto informací je mi vždycky velmi smutno, protože nejsou pravdivé. Většinou je pouští do éteru lidé, kteří si někde něco přečetli, nebo něco slyšeli, ale nemají žádné vlastní zkušenosti, popř. i dobrou informaci nesprávně interpretují. Sociální sítě jsou zaplaveny šílenými informacemi o fantastických výsledcích práce psů, neuvěřitelných výkonech, které mají ohromit a přitáhnout pozornost. Bohužel podobné informace metodu mantrailingu zabíjí. Nedivím se pak, že je na mantrailing velmi špatný náhled třeba i od lidí, kteří by jej mohli oficiálně zařadit jako další metodu pachové práce do systému IZS a pátrání Policie ČR. Velmi špatnou reklamu mantrailingu udělala nejenom v Německu, ale i u nás, třeba saská policie, která znehodnotila metodu mantrailingu svým vlastním podvodným výzkumem. Mrzí mě, že dokud bude termín mantrailing zneužíván pouze k vlastnímu prospěchu některých lidí, kvůli zisku, kvůli falešnému egu jednotlivců, kteří budou prezentovat mantrailing jako spásu, budou i velmi dobří mantraileři pořád považování za šarlatány a podvodníky.

V IBHA se snažíme poskytovat relevantní a pravdivé informace z vlastní praxe a ověřené informace od prověřených organizací. Naše výsledky a činnost byly využity i jako podklady pro diplomové práce na vysokých školách. Snažíme se vysvětlovat i na akademické půdě, jak je možné operativní mantrailing správně využít při pátrání po osobách. Jsme součástí i výzkumných úkolů a zpracováváme studie o možnostech využívání metody mantrailingu v operativní a pátrací činnosti policie. Účastnili jsme se také výzkumu nanovlákenných nosičů pachů ve spolupráci s ČVUT a AMBIS i proto, abychom mohli využít poznatků z těchto vědeckých výzkumů nejenom ve vlastní praxi.

Mantrailing v kostce – 1. díl

Pokud také patříte mezi pravidelné čtenáře našeho kynologického magazínu, pak jistě ...

31.8.2024Záchranářská kynologie

Bohužel je zatím málo relevantních vědeckých a seriózních prací na téma mantrailingu, teorie pachů a využití takto cvičených psů, které by mohly změnit názor na tuto staronovou metodu pachové práce, která je ve světě známá už více jak osm století.  

Moc děkuji za velmi zajímavé a podnětné povídání.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Luboše Satory, yascha design,

www.pohresujeme.cz

https://www.ibha.eu/