Měření kohoutkové výšky psů

Zdá se vám, že naměřit psovi správně kohoutkovou výšku je banalitou, kterou se netřeba příliš zabývat? Možná se tomu budete divit, ale zas tak černobílé to úplně není. A právě touto problematiku se zabývá následující článek! Příjemné čtení!

Začíná, alespoň v to asi všichni doufáme, sezóna psích výstav, svodů a bonitací, tedy akcí zaměřených na hodnocení exteriéru psa. Jeho neoddělitelnou součástí je i měření kohoutkové výšky. Dalo by se říci, že měření výšky psa v kohoutku je obecně známou věcí, která není v porovnání s hodnocením jiných znaků a vlastností nijak složitá. Například posoudit mechaniku pohybu chce určitou zkušenost, znalost anatomie, typů chodu a schopnost to aplikovat na živého jedince. Změřit výšku se proti tomu zdá být naprosto jednoduché. Přesto se v praxi naráží na celou řadu chyb, které mohou výsledné číslo negativně ovlivnit. Možná je tedy na místě připomenout, jak správně postupovat.

Důležité jsou odpovědi na otázky:

1. Kde měříme?
2. Čím měříme?
3. Jak měříme?
4. A co může výsledek ovlivnit?

Psa měříme v kohoutku. Víme ale, kde ho má?

Definice říká že, kohoutek je místem, kde se protíná pomyslná spojnice mezi vrchním hřebenem obou lopatek, páteří a svalovým pletencem nad páteří. V literatuře je někdy psáno, že se jedná o nejvyšší bod horní linie psa. S tímto tvrzením ale není možné souhlasit. Některá plemena mají kohoutek nevýrazný, takže o nejvyšším místě nelze hovořit.
Kromě toho existují plemena se vzestupnou horní linií, jako je například český teriér. Pokud bychom se v jeho případě drželi nejvyššího bodu, měřil by se někde na bedrech. Kohoutek většinou netvoří jeden jasně stanovitelný bod, ale má určitou délku. Dobrým vodítkem pro určení místa měření je loket hrudní končetiny, nad kterým se zhruba kohoutek nachází.

Krejčovský metr, pravítko a trojúhelník nebo speciální míra?

Odpověď na otázku čím měřit, je celkem jednoduchá. Používat bychom měli kohoutkovou míru. Ta nejběžnější se dá přirovnat k jednoduchému posuvnému měřítku neboli „šupléře“. Má část vodorovnou, která se přikládá na kohoutek a kolmou, která směřuje od kohoutku k podložce. Některé míry mají ještě třetí rameno, které leží na zemi nebo jsou na spodním okraji upravené tak, aby pevně stály. Na kolmé části míry je uvedena stupnice v centimetrech. Kohoutková míra může být kovová nebo dřevěná a většinou není kalibrovaná. Existují i kohoutkové míry elektronické.

Jak a kolikrát měříme?

Při měření by pes měl stát na rovné, neklouzavé a vodorovné podložce. Hrbolatý povrch travnatého výstavního kruhu nebývá tím ideálním řešením. Trochu to mohou napravit na zemi položené dřevěné desky, pokud jsou ale kluzké nebo na ně není pes zvyklý, nastává problém. U malých plemen může měření probíhat na stole. I jeho povrch by měl být neklouzavý. Pes musí stát v přirozeném a pro plemeno typickém postoji a měl by se dívat dopředu. Tím typickým postojem je myšleno například to, jak moc má či nemá zvednutou hlavu. Hrudní končetiny by měly stát kolmo k zemi a pánevní by neměly být příliš podsazené nebo naopak natažené dozadu.

Kohoutková míra se postaví za loket psa. Její svislá část by měla stát kolmo a kopírovat tak hrudní končetinu. Vodorovná část leží lehce na kohoutku. Má-li se dojít ke správnému číslu, je třeba, aby pes byl klidný. V praxi to znamená, že je rozumné ho na tento typ manipulace postupně navykat.

Jen člověk věci neznalý si asi myslí, že výšku psa v kohoutku je možné měřit s přesností na několik milimetrů. Ono je dost sporné i to, zda lze nějaký rezolutní výsledek opírat o jedno měření. Doporučuje se proto psa změřit vícekrát a mezi jednotlivými měřeními jej nechat trochu rozpohybovat. Například původní předpis FCI pro dostihová plemena (vipety a italské chrtíky), kde byla a v rámci Národního dostihového řádu stále je, z hlediska dostihů kohoutková výška velmi podstatná, požaduje, aby pes byl měřen šestkrát a mezi měřením 1, 3 a 5 měl možnost se projít. Za směrodatnou se pak bere výška, která byla naměřena nejčastěji. Měří dva rozhodčí, každý třikrát a není nic divného, když naměřené míry nejsou totožné. V uvedeném případě se ale neměří klasickou kohoutkovou mírou, ale jsou tak zvané „U“ míry, které mají maximální povolenou výšku. Pes se pod míru vejde nebo nevejde. Je ale přesně popsáno, že pes má stát tak, že hrdlo je na úrovni kohoutku, hrudní končetiny kolmo postavené a pánevní lehce natažené vzad.

Na výstavách, svodech a výběrech do chovu asi není čas na to psa vícekrát měřit. Udělat by se to ale určitě mělo v případě, kdy je naměřená výška podkladem pro diskvalifikaci psa na výstavě nebo jeho vyloučení z chovu.

Měření kohoutkové výšky psa jsme se už věnovali v naší chovatelské poradně. Článek si můžete připomenout zde

Chovatelská poradna – Jak správně postupovat při měření kohoutkové výšky?

Setkali jste se někdy s tím, že vašemu psovi byla při různých příležitostech naměřena ...

24.1.2022Chovatelská poradna

Kolik je faktorů ovlivňujících přesnost měření?

Odpověď na uvedenou otázku je jednoduchá a krátká zároveň. V prvé řadě mezi ně patří chování psa. Vyděšený jedinec, který před mírou uhýbá, krčí se, sklání hlavu mezi hrudní končetiny, ohýbá se do oblouku a stahuje prut, asi seriózně změřený být nemůže. Totéž platí o psovi agresivním.

Velký vliv může mít špatný postoj zdánlivě klidného psa. Toho velmi často s úspěchem používají majitelé, kteří vědí, že kohoutková výška jejich psa může představovat problém. Je-li pes malý, zvednou mu vysoko hlavu a postaví jej doslova na špičky a nějaký ten centimetr navíc se určitě najde. Naopak u velkého psa se hlava skloní, pánevní končetiny natáhnou dozadu a pes je hned o něco nižší.

Někteří snaživci psa doma poněkud nelaskavě až hrubě připravují a při trénování měření se snaží, aby dopad vodorovného ramene míry na kohoutek byl tak nepříjemný, že se pes při dalším měření okamžitě přikrčí.

Problémem může být i použitá míra. Praktické zkušenosti učí, že pokud není k dispozici, sáhne se po krejčovském metru nebo se psi staví ke zdi a míra se stanoví pomocí trojúhelníku a pravítka. Asi nejčastějším problémem je nerovná podložka. Jeden drn nebo naopak jedna prohlubeň a stanovená výška se hned od skutečnosti liší i o několik centimetrů.

Hodnotíme psa jako celek nebo si hrajeme na matematiky a opíráme se o počty zubů a kohoutkovou výšku, tedy o to, co můžeme změřit nebo spočítat?

S kohoutkovou výškou je to stejné jako s počtem zubů. Při hodnocení exteriéru se vychází ze dvou předpisů. Tím prvním je standard plemene, který je závazný pro výstavní posouzení, tím druhým předpisy chovatelského klubu, které se vztahují k zařazování do chovu, tedy chovné podmínky. Je třeba si uvědomit rozdíl mezi standardem a chovnými podmínkami, nezaměňovat jedno za druhé a uvědomit si, že požadavky standardu a podmínek pro zařazení do chovu nemusí být vždy stejné.

Standard plemene je norma, která by se neměla změkčovat. Podmínky pro zařazení do chovu nesmí být mírnější než je standard, přísnější ale být mohou. Pokud má určité plemeno ve standardu taxativně stanovenou kohoutkovou výšku a dále uvedeno, že určitá hodnota nad či pod limit je vadou diskvalifikující, měl by příliš vysoký nebo nízký pes být na výstavě diskvalifikován. Pokud výška mezi diskvalifikujími vadami uvedena není, může rozhodčí na výstavě příliš vysokého nebo naopak malého psa postihnout až známkou dostatečnou, diskvalifikovat jej ale nesmí.

Jako příklad poslouží dvě plemena teriérů - velšteriéra a jagdteriéra. Standard velše uvádí maximální kohoutkovou výšku 39 cm a dále říká, že všechny odchylky od standardu musí být považovány za vady a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a jejich vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa a jeho schopnost vykonávat tradiční práci. Příliš velkou nebo naopak malou výšku může rozhodčí na výstavě penalizovat, nikoliv posuzovaného jedince diskvalifikovat. Je ale plným právem klubu stanovit, jakou výšku mají mít do chovu zařazovaní psi a fenky a pokud těmto pravidlům nevyhovují, je z chovu vyloučit nebo přesněji řečeno je do chovu nepustit.

U jagdteriéra to je stanoveno přesně. Kohoutková výška psů a fen je uvedena v rozmezí 33 až 40 cm a ve vylučujících vadách je kromě jiného zakotveno pravidlo říkající, že diskvalifikován (vyloučen) má být jedinec s velikostí pod nebo nad standard.

Pravidla je třeba dodržovat

Pravidla jsou jedna věc, druhá pak to, jak je lidé dodržují. U celé řady plemen se na výstavách neměří, i když by se mělo, a u celé řady plemen rozhodčí za výšku diskvalifikují psy plemen, jejichž standard kohoutkovou výšku v diskvalifikačních vadách neuvádí. Někdo si teď asi říká, proč se zdržovat s měřením psů a přikládat váhu jednomu nebo dvěma centimetrům. Pravdou ale je, že výška psa v kohoutku je pro jednotlivá plemena stejně typická jako jejich zbarvení, síla kostry nebo jiný exteriérový znak. Kromě toho platí, že vzhled plemen není věcí samoúčelnou. Plemena byla přece vyšlechtěna k určitému typu výkonu, a tomu by měla odpovídat i jejich velikost. Kohoutkovou výškou je proto určitě třeba se zabývat. I v jejím případě ale platí, že je vše třeba brát s rozumem a se znalostí věci.

Bc. Vladimíra Tichá

Foto: archiv redakce, Luboš Slavík, Petra Baďurová, Lenka Heroutová, Simona Chromcová