Mí psi podávají skvělé výkony po celý rok!

Fandíte mushingovým sportům a rádi byste se seznámili s jednou z našich momentálně nejlepších závodnic? A myslíte, že existuje nějaký tajný recept na takový úspěch? Jak trénovat, na co všechno dávat pozor, co je třeba vychytat nebo jak správně krmit nám už neprozradí nikdo jiný než usměvavá Martina Štěpánková. Tak pojďme na to…

Martina Štěpánková, nejúspěšnější česká šampionka v závodech se psy, běhá canicross a jezdí scootering. V zimě pro změnu vytáhne sáně nebo běžky a závodí ve skijöringu nebo pulce. Není toho málo, a přesto všechny disciplíny zvládají natolik, že se Martina a její psi stali českými i světovými šampiony. Martina také byla několikrát zvolena vítězkou v soutěži Kynolog roku v individuálním mushingu. Jak se k tomuto sportu dostala a jak vypadá letní a zimní příprava psů, prozradila v našem rozhovoru.

Uplynulá sezóna pro nás byla velmi úspěšná. Zúčastnila jsem se sedmnácti závodů v ČR v kategorii canicross (pes je připevněn k běžci) a scooter (závodník je tažen na koloběžce), z nichž jsem byla šestnáctkrát první a jedenkrát druhá. Vyhrála jsem MČR ve scooteru s Thorem. A naším hlavním vrcholem sezóny bylo MS v Německu na konci října, kde jsem zvítězila v kategorii canicross se Sheilou i v kategorii scooter s Thorem. Následně jsem také obdržela ocenění za nejrychlejší čas mezi ženami napříč kategorií scooter.

Určitě skvělá připravenost celého týmu, i trochu toho závodního štěstí. A na co si dát pozor? Každý závodník by měl především znát dokonale svého psa. Měl by vědět, jak na tom jeho pes je, zda zvládne konkrétní trať, její délku, zda dokáže běžet i v teplejším počasí, bez toho aniž by se uvařil. Je potřeba také zvážit, jestli pes například potřebuje nasadit před závodem botičky, aby si nesedřel polštářky po hrubším povrchu trati. 

V jednom psím časopise jsem viděla reportáž ze závodu, kdy se psalo o kategorii canicross, kde na fotce táhl pes běžce. Chtěla jsem to také vyzkoušet, a tak jsem se se svým pitbulem Dakem přihlásila na první závody. A dnes je to už dvacet jedna let, co jsem tomuto krásnému sportu propadla. Miluji tu souhru člověka se psem. Jakýkoliv společně strávený čas s mými psy je pro mě relaxem.

Příprava psa na závody začíná už správným výběrem štěňátka. V prvních týdnech a měsících je to především o socializaci pejska, naučit ho základní poslušnosti. Pokud je doma více psů, tak je práce trochu lehčí v tom, že spoustu věcí štěně odkouká od dospěláků. Co se týče výcviku, já zkouším první tréninky v postroji okolo devátého měsíce na kratší vzdálenost, cca 1 – 1,5 km. Do té doby běhají štěňátka především navolno. Většinou se snažím, aby pár závodů se mnou odběhala v canicrossu, aby si pořádně zatahala v postroji, naučila se odbočovat, předbíhat apod. V canicrossu je výhodou, že má člověk volné ruce a může psa případně navést, usměrnit apod., což v kolových disciplínách nejde. Takže okolo jednoho a půl roku už závodíme.

Ano, na svého prvního „evropáčka“ jsem čekala tři roky. A je pravda, že dnes je toto plemeno hodně rozšířené a v tomto sportu nemá konkurenci.  Je to taková Formule 1. Bohužel často slýchám větu, že si lidé myslí, že když si ESP pořídí, tak budou vyhrávat. Tak to ale většinou nefunguje. 

Ano, hodně dlouho jsem zkoušela, vybírala, testovala na svých psech různé značky a pozorovala, zda jim to krmení sedí, nemají problémy s hubnutím nebo zažívací problémy. Ale bohužel vždy, když jsem psům v hlavní zimní sezóně začala navyšovat tréninkové dávky, tak se objevily problémy s velkým úbytkem na váze. Psi hodně hubli, měli průjmy, a tak jsme hledali jinou značku. Až jsme dostali doporučení na Fitmin. Krmím s ním již několik let a je vidět, že psům sedí. Jsou schopni podávat skvělé výkony nejen v podzimní sezóně, ale i v té těžší zimní, kdy je potřeba opravdu velký výdej energie. 

Psi dostávají dvakrát denně superprémiové granule s vyšším obsahem bílkovin a tuků z výživového programu Fitmin. To jim doplním Fitmin masovou konzervou. Nezbytnou součástí jsou pak doplňky na klouby, vitamin C a lososový olej, to vše umí Fitmin skvěle. A samozřejmě, co psi milují, jsou jejich pochoutky. Ty fungují jako motivace při tréninku i jako odměna po závodě.

V létě netrénujeme, protože je na psy horko. Psi mají volno, chodí se na procházky, běhají navolno a hodně plavou. Zapřahat začínáme podle počasí na konci srpna, a to především na kratší vzdálenosti. Postupně, jak se ochlazuje, trénujeme třikrát týdně a natahujeme vzdálenosti. Zimní tréninky jsou pro mě komplikovanější, protože většinou musíme dojíždět daleko za sněhem. Je to časově i finančně hodně náročné. Ale jízda se psem na běžkách je prostě nádhera, tomu se nic nevyrovná.

Letos budu naši přípravu směřovat na podzimní mistrovství v Itálii, kde bych moc ráda obhajovala v obou kategoriích mistrovský titul. Během roku mám v plánu startovat na překážkových závodech jako je Gladiator race, Hard dog race, které mě a mé psy hodně baví, a na spoustě jiných menších závodů. Není totiž hezčí pohled než na spokojeného a unaveného psího parťáka.

Red.

Foto: archiv Martiny Štěpánkové