Modrooký workoholik – to je sibiřský husky!

Přijde vám jako dobrý nápad, představit si během zimního měsíce také nějaké „zimní“ plemeno? A existují vůbec? Jistěže ano. A známe je velice dobře. Co třeba takový modrooký krasavec, který okouzlí svým zevnějškem i obyčejného člověka? A právě mnohé z těch obyčejných lidí naučil lásce k tomuto ročnímu období a také k mushingu. Řeč je o sibiřském huskym, který, ačkoliv má ve svém jméně adjektivum sibiřský, tak zemí původu jsou Spojené státy americké.

Elegantní sibiřský husky, na jehož vysportovaném těle hraje každý sval, patří mezi tažná plemena. Rozhodně však není příliš velký, ani extrémně silný. Zato se řadí k nejrychlejším saňovým psům a jeho oblíbenost mezi mushery stále stoupá. Jedná se o velice krásného psa, kterého, když potkáte na ulici, ani ve snu vás nenapadne, že je toto stvoření předurčeno do drsných severských podmínek, a že je tak vytrvalé a rychlé. Z historie navíc víme, že kdysi se mu dokonce povedlo zachránit celé město.

Rok 1925 byl velmi významný

Historie plemene sibiřských husky je velice zajímavá, dobrodružná, ale možná i tak trochu diskutabilní. Je těžké vypíchnout důležitá data, ale tím zřejmě nejdůležitějším byl patrně rok 1925. Pro jiná plemena je většinou důležitý rok, ve kterém byla uznána, pro huskyho je to ovšem rok, kdy právě tito psi zachránili obyvatele z nejsevernějšího města na Aljašce před epidemií záškrtu.

Ostatně tento krásný příběh jsme vám u nás již vyprávěli a znovu si jej můžete připomenout zde:

Hrdinové všude mezi námi – skutečný příběh opravdového hrdiny Balta

Souhlasíte, že očkování je momentálně častým tématem po celém světě? Pojďme si tedy ...

5.7.2021Psí hrdinové

Vraťme se ale zpět k opravdové historii plemene, která se, dalo by se říci, trochu ztrácí v mlze času. Předci dnešních husky pocházejí ze severních oblastí s drsným klimatem (Dálný východ, Sibiř, Chukotka, Kamčatka). V neolitu přicházeli na sever primitivní lovci se svými loveckými psy. Ti pak byli následně kříženi s vlky, v důsledku čehož se objevili první zástupci tohoto plemene a lidé je začali cíleně chovat. Moderní vědecký výzkum prokázal velmi úzký genetický vztah právě mezi husky a vlky. Tito psi jsou spojování s kmenem Čukačů (Chukchi), zabírající rozsáhlé území na severovýchodě kontinentu Eurasie. Po mnoho staletí žili Čukčové spíše uzavřeným způsobem, aniž by byli ovlivněni civilizací. Nenároční a inteligentní saňoví psi byli jejich věrnými pomocníky a přáteli. Převáželi zavazadla, lovili zvířata, zahřívali je svým teplem za chladných nocí. Výběr byl tvrdý. Platilo zde pravidlo, právo žít a odchovávat potomstvo bylo umožňováno pouze těm nejsilnějším a nejinteligentnějším jedincům.

Neúnavní hrdinové

Naprosto největší oblibu a uznání po celém světě si získali během „zlaté horečky“ na Aljašce. Aby se lidé dostali do těžko dostupných severních oblastí, byli potřeba psi, kteří byli na tyto podmínky dobře adaptováni. Ze všech testovaných plemen dopadli nejlépe domorodci ze Sibiře. Navzdory průměrným parametrům překonávali sněhové závěje, odolali padesátistupňovým mrazům, neúnavně chodili, instinktivně nacházeli cestu vánicí a převáželi léky, jídlo a poštu. Ostatně se tito psi stali také náměty pro mnoho hrdinských filmů právě z tohoto období. Historie huskyů je opravdu poutavá a proto jsme se rozhodli rozebrat ji samostatně v jiném článku. Než ale tady tu kapitolu uzavřeme, je nutné maličko vysvětlit to adjektivum v názvu plemene. On je husky totiž sibiřský, neboť opravdu pochází ze severovýchodních oblastí Ruska, ale zároveň je také americký, protože teprve po prvních importech na Aljašku se stal takovým plemenem, jaké známe dnes.

Cesta k nám…

Z Ameriky a Aljašky se do Evropy dostali první husky nejdříve do Švýcarska a do Německa, a to v 50. a 60. letech 20. století. První Klub severských psů v Evropě byl založen v roce 1959 ve Švýcarsku. U nás se stali zakladateli chovu fena Black Blanket of Adirondack dovezená z Německa a pes Husky v. Zillergut z USA. První vrh tehdy ještě Československu o počtu sedmi štěňat se narodil 20. 9. 1981 v chovatelské stanici Arcis A. Císlera. Mezi první chovatele sibiřských husky v ČR patří např. manželé Dolejšovi, kteří se chovu věnují dodnes. Za výborné pracovní psy v počátcích chovu u nás jsou považovaní Popow v. d. Foxhill ranch, Kaila´s Mr Peper, Action Arow of Hells Gate, Rockj Chucky…, po exteriérové stránce vynikali např. Zadar Yaguaral, Nicky T. De Los Ventisqueros, Des Mars Sunny, Tai–Mir of Wolf Gold Gorbi a další.

Husky a sport

Skutečnou svébytnost přinášejí sibiřskému husky až závody psích spřežení, jejichž obliba na Aljašce začala stoupat na počátku minulého století. Americké prameny uvádějí, že premiéra tohoto plemene na soutěžích byla zaznamenána v roce 1909 na závodech psích spřežení „All Alaska Sweepstakes Race“. V témže roce dovezl na Aljašku (patrně přímo ze Sibiře) větší počet psů Charles Fox Maule Ramsay, a jeho spřežení zvítězilo v roce 1910 v závodě na 400 mil. V následujícím desetiletí se toto plemeno pojí zejména se jménem legendárního vůdce psích spřežení Leonharda Seppaly, který je historicky nejúspěšnějším účastníkem aljašských závodů. Když se podíváme do Evropy, tak nejznámějším závodem je určitě Alpirod, dlouhý přes 700 km, přičemž vede přes Rakousko, Francii, Itálii a Švýcarsko. První ročník se konal v roce 1988. Nejdelší závodní trať na světě měří 1 920 km, a je jí legendární „Iditarod Trail International Championship Sled Dog Race“. Zajímavých a věhlasných závodů různé délky a náročnosti je však po celé Evropě i v Americe velmi mnoho.

Půvab plemene je mnohdy na škodu

Ačkoliv se jedná opravdu o plemeno, které je krásné a člověka vždy svým vzhledem zaujme, dá se říci, že jemu je to spíše na škodu. Mnoho lidí se nechá okouzlit vzhledem, ale už si bohužel nezjistí, co je pro takového huskyho důležité. Pořídí si krásné huňaté štěňátko, ale nevědí, že nehlídá a vlastně je nechrání. Nevědí, že potřebuje velké množství pohybu, které jim je málokdo schopen dát. Nevědí, že se jedná o smečkové zvíře, které nesnáší samotu. Husky opravdu dokáže být dobrým domácím psem, ale jen za určitých předpokladů, a pochopitelně v pouze v případě, že mu dáte vše, co ke spokojenému životu potřebuje. Je to saňový pes a tak zapřahání je pro něj ideálním vyžitím. Dnes ale existují i další sporty, jako jsou například canicross, bikejöring a jiné, které nám opravdu umožní dát našemu sibiřanovi dostatek vyžití a k tomu navrch kopec zábavy.

Jak má správný husky vypadat?

To, co člověka na první pohled na huskym zaujme, je jeho velká podobnost s vlkem. Psi mají silné, svalnaté tělo, silné dlouhé nohy a hustou srst. Všechny tyto znaky jim pomáhají dobře snášet velké zimní mrazy a rovněž tahat těžké saně na velké vzdálenosti. V případě potřeby si husky vystačí i s malým množstvím potravy. Tato zvířata mohou být malá a středně velká, tvar těla je těsný, tlama je mírně zkrácená. Standard uvádí, že psi dosahují v kohoutku do 53,5 do 60 cm feny od 50,5 do 56 cm. Váhově se jedná o opravdu štíhlá a lehká zvířata, kde se u psů pohybuje váha v rozmezí 20,5 až 28 kg a feny mají dokonce jen od 15 do 23 kilo. Hlava je mírně zaoblená nahoře a zužující se od nejširšího bodu k očím. Stop je dobře zřetelný. Nosní houba je černá u šedých, pálených nebo černých psů, játrová u měděně zbarvených psů, může být masově zbarvená u čistě bílých psů. Růžově žíhaný „sněhový nos“ je přijatelný. Tlama je střední délky a střední šířky, postupně se zužující k nosní houbě, špička tlamy není ani zašpičatělá, ani kvadratická. Pysky jsou dobře pigmentované a těsně přiléhající. Oči mají mandlový tvar a jsou posazené trochu šikmo. Zde uvedeme na pravou míru to, co jsme psali v úvodu článku. Nemusí to být jen modrooký krasavec, protože ve skutečnosti mohou být oči hnědé nebo modré barvy, přijatelné je každé oko jiné barvy nebo vícebarevné oko. Výraz je nadšený, přátelský, plný zájmu, dokonce nezbedný.

Uši jsou středně velké, trojúhelníkového tvaru, blízko u sebe a nasazené vysoko na hlavě. Jsou pevné, dobře osrstěné, mírně klenuté na zadní straně a pevně vztyčené, s lehce zaoblenými špičkami směřujícími přímo vzhůru. Hřbet je rovný a silný, záď je spáditá, ale není tak strmá, aby omezovala posun pánevních končetin. Hrudník je hluboký a silný, ale ne příliš široký, přičemž nejhlubší bod leží přímo vzadu a v úrovni loktů. Ocas je dobře osrstěný a je liščího typu. Tlapky jsou střední velikosti, oválného tvaru, kompaktní a dobře osrstěné mezi prsty a polštářky. Polštářky jsou tuhé a dobře vyklenuté. Srst sibiřského huskyho má podsadu. Krycí srst je středně dlouhá a bohatá, ale nikdy není tak dlouhá, aby rušila obrys psa. Podsada je měkká a hustá, dostatečné délky, aby podpírala krycí srst. Delší chlupy krycí srsti jsou rovné a poněkud hladce ležící, nejsou však hrubé ani přímo odstávající od těla. V průběhu období línání je absence podsady obvyklá. Trimování vousů a srsti mezi prsty a v okolí tlapek k dosažení jemnějšího vzhledu je povoleno. Trimování srsti v jakékoliv jiné části těla nesmí být promíjeno a musí být silně penalizováno. Povolené jsou všechny barvy srsti od černé k čistě bílé. Běžné jsou různé typy znaků na hlavě včetně mnoha vzorů, které se u jiných plemen nevyskytují.

Uličník nebo tvrdý dříč?

Jako asi u každého jiného plemene i zde můžeme v době dospívání narazit na problém, že i jinak klidný a vyrovnaný jedinec bude mít snahu se prosadit v žebříčku hierarchie lidsko psí smečky se snahou získat vyšší pozici. Tuto určitou dominanci je potřeba zvládnout a včas potlačit. Je to opravdu smečkové plemeno a tak není divu, že má silně vyvinutý smysl pro hierarchii smečky. Proto pokud má místo ve smečce jasně dané, zcela respektuje svého vůdce. I když známe krásné příběhy z období Zlaté horečky, nedá se říci, že je to vyloženě věrné plemeno jednomu člověku. Naopak, je přátelské a asi miluje všechny lidi stejně. Toto asi nebudete číst rádi, ale loajalita jednomu člověku prostě schází. Jako hlídací pes se také neosvědčí, protože bude mít radost z každé návštěvy, která k vám přijde. I když to bude ta nezvaná, tak věřte, že on ji bude vítat. Dobře se snáší s ostatními psy a jinými domácími mazlíčky včetně vašich dětí. Jsou to prostě přátelská zvířata s obřím srdcem plným lásky. Velmi se zajímá o to, co se děje kolem. Je to zvědavý průzkumník a bohužel i útěkář. A to bývá velmi často velký problém, protože on, když chce, tak prostě uteče a je mu jedno, zda spodem či horem. Je třeba na to opravdu myslet a mít co nejlépe zabezpečené psy a hlavně dostatečně zaměstnané. Jsou opravdu velice chytří, a jak se jim přes plot jednou povede projít, udělají to zase. A vědí to velice dobře.

Do paneláku a na gauč se nehodí!

Jsou to neuvěřitelně aktivní psi, kteří milují nekonečné utíkání do dáli a hltání mnoha kilometrů. Milují zimu, chlad a pobyt venku. Mají vrozenou chuť k práci v zápřahu. Je to naprosto ideální pes pro toulky přírodou. Jsou opravdu vhodní pro velmi aktivně založené majitele. Hodí se pro naprosto všechny sporty s tažnými psy. Tady ale pozor. Je důležité si uvědomit, že je nejmenší ze všechn saňových psů a skoro o polovinu lehčí než například aljašský malamut. Nejsou to ani sprinteři, jak by se možná mohlo zdát. Jsou to vytrvalci a na to je třeba myslet. Můžete je považovat za jedny z největších vytrvalců mezi psy. Je to dokonalé zvíře pro tvrdé podmínky. Zvládne pracovat i v době delšího hladovění i při – 50°C. Takže suma sumárum – je to pes pro aktivní sportovce, do drsných podmínek, do smečky, ale rozhodně ne do paneláku a na gauč.

Péče není náročná

Je neuvěřitelně otužilý, sníh, déšť ani vítr příliš neřeší. Je přizpůsobený i těm nejdrsnějším klimatickým podmínkám. Je-li držen celoročně venku, srst je kvalitnější a líná pouze „nárazově“, dvakrát za rok. Péče o srst, pokud ji nechcete česat častěji, postačí pouze během línání. Jeho srst je na rozčesávání velmi snadná. Celková péče o husky je minimální, pokud počítáme s tím, že chlupy jsou všude. Jedná se o zdravé plemeno, ale i u něj se mohou vyskytnout některé dědičné defekty, jakými jsou například korneální dystrofie, šedý zákal či generalizovaná progresivní retinální atrofie, snížená funkce štítné žlázy nebo von Willebrandova nemoc. Jako většina větších plemen může mít problémy s dysplazií loketního a kyčelního kloubu. V průměru se dožívá 10 let. Pokud jde o krmení, tak je opravdu nenáročný, ale je zapotřebí složení potravy přizpůsobit míře zátěže. Protože je do vysokého stáří velmi aktivní, v některých případech se mohou v pozdějším věku objevit problémy s artrózou či revmatismem.

Závěrem

Plemeno sibiřský husky u nás zaštiťuje Klub severských psů, z. s., který vznikl v dubnu 1984 v Praze na výstavišti v Holešovicích. Původní název byl Klub chovatelů psů severských plemen a později Klub chovatelů psů severských plemen a jezdců se psím spřežením. Podmínky chovnosti stanovuje zápisní řád, který říká, že podmínkou pro zařazení do chovu je dosažení příslušného věku, úspěšné absolvování bonitace, povolený stupeň dysplazie kyčelního kloubu, DNA test za účelem genetické identifikace jedince a vyšetření dědičných očních vad (PRA, katarakta) s negativním výsledkem. K tomu lze navíc absolvovat genetický test na oční vady provedený akreditovanou laboratoří. Klinické vyšetření očních vad je nutné u feny i psa vždy před vydáním krycího listu. Přesné podmínky zařazení do chovu si můžete přečíst na stránkách chovatelského klubu www.polardogs.cz.

Ing. Denisa Sádecká

Foto: archiv kennel OF KIM'S DREAM, Ing. Denisa Sádecká, Roman Habásko, pixabay.com

Portrét plemene Sibiřský husky

Originální název	Siberian Husky
Zkratka plemene	SH
Číslo standardu	270
FCI skupina	V. - Špicové
Přesná velikost	Psi 21 až 23,5 palců (53,5 až 60 cm). Feny 20 až 22 palců (50,5 až 56 cm).
Srst	Krycí srst je středně dlouhá a bohatá, ale nikdy není tak dlouhá, aby rušila obrys psa.
Vhodnost	pro začátečníky pro zkušené pro aktivní lidi
Umístění	na zahradu
Využití	sport dlouhé tratě

---

Celkový vzhled:

Sibiřský husky je středně velký pracovní pes, rychlý, s volným a elegantním pohybem. Jeho mírně kompaktní a dobře osrstěné tělo, vztyčené uši a huňatý ocas připomínají jeho severský původ. Jeho typický pohyb je plynulý a očividně bez námahy. Svou původní práci v postroji vykonává efektivně, jako saňový pes měl za úkol převážet lehčí břemena na velké vzdálenosti střední rychlostí. Jeho tělesné poměry a rámec odrážejí tuto základní rovnováhu síly, rychlosti a vytrvalosti. Psi (samci) sibiřského huskyho jsou samčí stavby, ale nikoliv těžcí; fenky jsou jemnější (samičí), ale nikoli slabé stavby. Ve správné kondici, s pevnými a dobře vyvinutými svaly, nemá sibiřský husky zbytečnou nadváhu.

Barva:

Povolené jsou všechny barvy od černé k čistě bílé. Běžné jsou různé typy znaků na hlavě, včetně mnoha vzorů, které se u jiných plemen nevyskytují.

Hmotnost:

Psi: 45 až 60 liber (20,5 až 28 kg).

Feny: 35 až 50 liber (15,5 až 23 kg).

---