Moje štěstí Darinka aneb Rok se s rokem sešel

Uteklo to jako voda a my vám nyní nabízíme poslední návštěvu u zachráněné fenky španělského galga Darinky. Od doby své záchrany ušla veliký kus cesty a z třesoucího se uzlíčku neštěstí se stala opravdová psí dáma. Ve všech situacích si sice ještě zcela nevěří, ALE…

Rok se s rokem sešel a já dnes píši naposledy. Je tomu přesně rok, co jsem poprvé uviděla v nabídce organizace „Galgo v nouzi“ svou milovanou Darinku. U její fotky se mi zastavil pohled i srdce. Tehdy jsem psala, že nevím, zda to byl osud, náhoda nebo možná něco mezi nebem a zemí…

Neměnila bych…

S jistotou však vím, že to byl pro mě osudový den „D“. Dodnes jsem vděčná za ten okamžik, kdy jsem svou Darinku poprvé uviděla. Veliké díky samozřejmě patří Láďovi a Magdě Lacinovým z organizace „Galgo v nouzi“ za to, že jsem měla šanci Darinku adoptovat. Dnes totiž už to s jistotou vím, že Darinka je moje štěstí.

Krok za krokem

Celé měsíce jsme spolu zvládaly krůček po krůčku a pracovaly na začleňování Darinky do naší rodiny i běžného života. Když vše zrekapituluji, je nutno konstatovat, že Darinka udělala neuvěřitelné pokroky, což jste se sami mohli přesvědčit v předchozích článcích.

Poprvé ve městě 

V tomto posledním článku se s vámi podělím o obrovský úspěch, který Darinka konečně zvládla. A tím byla návštěva města a procházka po něm. Po všech předchozích úspěších a postupně zvládnutých krocích ten největší a nejnáročnější z mého pohledu měl být právě tento. Vyrazili jsme všichni společně do Pirny! Opět musím Darinku velmi pochválit, vše zvládla úplně výborně. I když bylo znát, že je poněkud nervózní. Chovala se sice velmi ukázněně, ale bylo vidět, že se spoléhá hlavně na mě. Získaná důvěra pejska, který byl ještě před rokem třesoucím se uzlíčkem nervů – to je pro mě obrovskou odměnou. Přesto bylo však vidět, že Darinka z návštěvy města není moc nadšená a nadále platí, že procházky v přírodě zůstanou prioritou. Ani zmrzlinou jsme jí náladu nezvedli. V ten den bylo docela chladno, a tak se tvářila dost udiveně, proč jí nabízíme to studené cosi. Ony ani ostatní psí holky nebývají zrovna dvakrát nadšené z výletů do měst, ale jak se říká: „Výjimka potvrzuje pravidlo!“ A tou výjimkou je naše Korinka. Ta si naopak takovéto výlety užívá. Mám ale podezření, že u ní je to spíše tou závislostí na mně.  No přeci když půjde mamka třeba do pekla, tak já jdu s ní…

Tak třeba někdy nashledanou!

Ráda bych se tímto se čtenáři magazínu za sebe i za své psí holčičky rozloučila a poděkovala za vaši přízeň. A kromě manželů Lacinových patří velké díky i Elišce Sochové, Loli Cantero  a dalším, kteří zajišťují adopci týraných psů a v neposlední řadě i mé osudové nej… nej… kamarádce Naděnce Aronové… 

Jana, Darinka a zbytek psí rodiny

Foto: Jana Kristková

 “   Nezapomínejme, prosím, pomáhat těm, kteří to potřebují, a hlavně těm, kteří sami pomáhají ostatním! Určitě si to zaslouží i organizace „Galgo v nouzi“ v čele s Magdou a Ladislavem Lacinovými. Věřte, že i malá částka může být velkým darem a obrovskou pomocí, když se takových drobných příspěvků ve finále sejde více.   „

Číslo transparentního účtu 2300224662/2010