Moskeváci naprosto předčili má očekávání!

Další parádní povídání o moskevských strážních psech je tady! Zajímalo by vás třeba, jak by měl správný představitel plemene nejen vypadat, ale i jak se chovat? A proč je třeba důležitější dokonalá výchova než sebelepší výcvik? Nebo z jakého důvodu jsou do chovu připouštěni i jedinci s vyšším stupněm dysplazie kyčelních kloubů? To vše a ještě mnohem více se dočtete na následujících řádcích!

Rozhovor s poradcem chovu, pokud je to jen trochu možné, by neměl chybět u představování žádného plemene, a tak ani moskeváci nebudou výjimkou. Jsme moc rádi, že si na nás paní Olga Klegová udělala čas a podělila se s námi nejen o své desetileté zkušenosti s vlastním chovem (CHS z Jakubky) a třeba i výchovou těchto psů, ale přidala i celou řadu zajímavých informací o činnosti klubu a o své práci v této funkci. Tak se na to pojďme společně podívat.

Psi různých plemen mě provázejí životem už od dětství. Jako dítě jsem měla boxera, pudla a jezevčíka. Sama jsem si pak pořídila do bytu fenku šarpeje a později i druhou. Po přestěhování do domu s obrovskou zahradou nám po předchozích majitelích zůstal německý ovčák. Když zemřel, potřebovali jsme na zahradu nástupce, dalšího hlídače. Pořídili jsme tedy bernského salašnického psa. Byl to úžasný psík, ale bohužel moc nehlídal. Začala jsem tedy pátrat po plemeni podobného exteriéru, ale se silnějším ochranitelským reflexem a narazila jsem na moskevského strážního psa. Plemeno mi okamžitě učarovalo svým nádherným exteriérem a po pročtení jeho charakteristiky bylo rozhodnuto. V září 2012 jsem si jela pro svou první moskeváckou slečnu a aby jí bylo veseleji, pořídili jsme jí za čtyři měsíce kamarádku. Do moskeváků jsem se zamilovala a žijí po mém boku už deset let. Naprosto předčili má očekávání. Jsou to psi inteligentní, chápaví a velmi učenliví, skvělí společníci, milující svou rodinu. Jsou to mazlíci, ale také hlídači.

V srdci mi zůstává každý pes, který prošel mým životem. Se slzou v oku však budu vždy vzpomínat na mou druhou moskeváckou fenku Alinku. Byla to fenka s úžasnou povahou, sebevědomá a vyrovnaná. Měla v hlavě vše srovnané, na výstavách se krásně předváděla, nebyla agresivní na psy, ani lidi, naopak při pracovních akcích byla jako drak, zákusy měla na celou tlamu a figuranta držela, dokud nedostala povel, aby pustila. Objely jsme spolu spoustu výstav u nás i v zahraničí, získala řadu ocenění, byla šampionkou i grand šampionkou, a to nejen Česka, ale i Slovenska. Nejvíce si cením titulu BOB z klubové výstavy na Slovensku, kdy posuzovala ruská rozhodčí. Kromě výstav jsme se účastnily i mnoha pracovních setkání a soutěží, kde se umísťovala na předních místech. Měla jsem možnost vyzkoušet přímo u nás doma i figuranta z Ruska, který byl z její práce naprosto unesený. Byla tvrdá a nekompromisní, nenechala se ničím zastrašit, necouvla před žádnou hrozbou, prostě moskevák s povahou takovou, jaká má být.

Své skvělé geny předala i potomkům. Stala se zakladatelkou mého chovu. Dnes mám na zahradě čtyři psy její krve a v každém z nich jí kousek vidím.

Na výstavách či procházkách už nám většina lidí neříká, že máme krásné bernardýny. Čím dál tím více lidí už ví, že je to moskevský strážní pes, což je skvělé! Moskevák se dostal do povědomí lidí a dá se říct, že v současné době je o plemeno zájem. Český chov je momentálně na vzestupu, přibývá chovatelských stanic i chovných psů. O plemeni je dostupná spousta informací a fotografií, ať už na webových stránkách klubu, jednotlivých chovatelů nebo na internetu. To kdysi nebylo. Aby nám byl moskevák dobrým parťákem je třeba ho správně socializovat a vychovávat. Když si od nás lidé odvážejí štěňátko, vždy jim kladu na srdce, že je třeba pejska nejen socializovat, ale i vychovávat. Doporučuji novým majitelům absolvovat základní kurz poslušnosti, pokud mají čas, chuť a zájem. Určitě to není nikdy na škodu. Moskevák je pes, který nemusí být vycvičený, ale je třeba, aby byl vychovaný. U velkých plemen je to s ohledem na jejich fyzickou sílu o to důležitější. Rozčílenou štěkající čivavu si majitel vezme do náručí a odnese pryč, s moskevákem to nejde.  V dřívějších dobách se zakazovalo s tímto plemenem cokoli dělat, ideálně měli být jen na svém pozemku, případně v kotci a v kontaktu pouze se svými lidmi, aby se jim „nezkazila“ povaha. Psi pak byli agresivní nebo bázliví, na veřejnosti naprosto nepoužitelní. Takový přístup byl zcela zcestný, ale je samozřejmě na každém majiteli, jakého psa si ze svého štěňátka vychová a k jakým účelům ho bude využívat.

Ideálního představitele máme nakresleného u standardu plemene. Takový pes však v reálu nikdy neexistuje. Veškerá hodnocení a posouzení jsou pouze mírou toho, jak moc se daný pes k tomuto obrázku a popisu ve standardu přibližuje. Pro každého majitele je ten jeho nejkrásnější a nejdokonalejší. A tak to má být.

Moskevák je mladým plemenem a tím pádem ještě ne zcela ustáleným, ať už mluvíme o exteriéru nebo o povaze. Dalo by se říct, že máme v České republice dva typy moskeváků, jeden je vyšší s delším čenichem a užší hlavou a hrudníkem, druhý nižší, podsaditější s kulatější hlavou, výraznějším stopem a hrudníkem širokým a hlubokým. Při správném výběru partnera jsou oba tyto typy pro rozvoj plemene důležité. Pro mne je ideálním představitelem plemene pes sebevědomý, vyrovnaný, bez známek zbytečné agrese, oddaný svému pánovi a rodině.

Klub KRaAOP je členem ČMKU/FCI a zaštiťuje čistokrevný chov čtyřech plemen – kavkazský pastevecký pes, moskevský strážní pes, středoasijský pastevecký pes a jihoruský ovčák. Kavkazáci a středoasiati mají i další kluby, pod kterými je možné tato plemena chovat. V našem klubu máme aktuálně padesát tři aktivních chovných jedinců moskeváků, v těsném závěsu jsou kavkazáci, pak jihoruský ovčák a středoasiati.

Většina akcí pořádaných klubem je přístupná široké veřejnosti, tedy i nečlenům klubu. KRAaOP  pořádá každý rok čtyři výstavy. Jednodenní klubovou výstavu koncem března a pak začátkem podzimu organizujeme klubový výstavní víkend, na kterém probíhají dvě klubové a jedna speciální výstava. Dvakrát do roka se koná svod mladých a bonitace. Snažíme se, aby minimálně dvakrát ročně proběhlo klubové pracovní setkání. Členové klubu mohou získat titul klubového junior šampiona, šampiona, grand šampiona nebo veterán šampiona. Každoročně vyhlašujeme soutěž o „nej“ psa a fenu exteriéru každého z našich plemen za uplynulou výstavní sezónu.

V začátcích počty psů na národních a mezinárodních výstavách nepřekračovaly deset zúčastněných a stávalo se, že jsem byla v kruhu i úplně sama. Na klubových výstavách to bývalo o něco lepší. Psů na našich klubových výstavách stále přibývá a poslední roky míváme krásných čtyřicet až padesát vystavovaných jedinců. Pokud je to možné, pravidelně k posuzování zveme zahraniční rozhodčí zejména ze země původu. Moskeváci od nich dostali opakovaně pochvalu nejen za vysokou účast, ale i za kvalitu a úroveň našeho chovu. Na našich výstavách se snažíme o to, aby byl každý pes pečlivě a korektně posouzen a odcházel s podrobným a čitelným posudkem. Ocenění má pak zcela jinou váhu než titul z národní nebo mezinárodní výstavy, kde chybí konkurence, rozhodčí spěchají a mnohdy nekontrolují zuby nebo varlata, často se nestíhají psát ani posudky. Výborné známky a tituly rozdávají jak na běžícím páse a šampiona si dříve či později vyběhá každý pes, někdy i ten s vadami vyřazujícími z chovu.

Počty chovných moskevských strážních psů se rozrůstají. Od roku 2010, kdy byli pod klubem uchovnění první dva moskeváci a existuje o tom záznam, bylo uchovněno již 76 fen a 42 psů. K dnešnímu dni evidujeme 24 fen a 29 psů aktivně využitelných k chovu. Chovatelská základna je stále úzká, především z důvodu velké příbuznosti mezi jednici. Uchovňují se hlavně čeští psi, výjimečně import z Ruska, Maďarska, Ukrajiny nebo Slovenska. Importovaní samci jsou pak nějakou dobu v kurzu a je o ně mezi chovateli zájem. Záleží na každém majiteli krycího psa, kolikrát ho v chovu využije, klub toto nijak neomezuje. Někteří chovatelé opakovaně nakrývají stejným psem, což nepřispívá ke genetické variabilitě. Vybrat psa tak, aby splňoval představy chovatele a zároveň nebyl blízce příbuzný, bývá často velmi složité. Do zahraničí na krytí se jezdí málo, většinou jen na Slovensko. Jedním z důvodů proč se nejezdí do země původu Ruska nebo na Ukrajinu je asi fakt, že tam psi nejsou zdravotně testovaní.

Evidenci vrhů vedeme od roku 2016, kdy jsem se stala poradkyní chovu, všechny údaje jsou zveřejněné na klubovém webu, stejně jako seznam chovatelských stanic. Přikládám přehled vrhů a počty štěňat.

• Rok 2021 – 13 vrhů, narozeno 106 štěňat, 66 psů a 40 fen.
• Rok 2020 – 4 vrhy, narozeno 33 štěňat, 18 psů a 15 fen.
• Rok 2019 – 11 vrhů, narozeno 97 štěňat, 44 psů a 53 fen.
• Rok 2018 – 11 vrhů, narozeno 79 štěňat, 42 psů a 37 fen.
• Rok 2017 – 11 vrhů, narozeno 87 štěňat, 56 psů a 31 fen.
• Rok 2016 – 5 vrhů, narozeno 29 štěňat, 17 psů a 12 fen.

Moskeváci se v průměru dožívají deseti až dvanácti let. Můžeme o nich říct, že je to plemeno relativně zdravé, ale tak jako u ostatních psů obřích plemen se i u moskeváků objevují problémy s klouby a pohybem, jsou náchylní na torzi žaludku, občas se objevují i potíže s víčky (entropium či ektropium). Je to zcela individuální.

V rámci klubu máme pro uchovnění nastavené nejpřísnější podmínky ze všech zemí, ve kterých se toto plemeno chová. K zapsání mezi chovné jedince musí každý moskevák splnit několik podmínek:

• Jednu klubovou výstavu v mezitřídě, třídě otevřené či vítězů s výslednou známkou výborná nebo velmi dobrá.
• Moskeváci musí projít bonitací. Bonitace má dvě části a je u ní vždy přítomen rozhodčí s aprobací pro dané plemeno. První část se skládá z měření a důkladného posouzení psa rozhodčím, druhou částí je povahový test.
• Nejdříve v osmnácti měsících musí každý pes absolvovat rentgen kyčlí s výsledek nejhůře D/D a loktů s výsledkem nejhůře 2/2. Pes s výsledkem kyčlí D může být spojen pouze se psem s výsledkem nejhůře B. V žádné jiné zemi, kromě Slovenska není vyšetření kyčlí a loktů povinné a většinou se ani nedělá. Na Slovensku však má toto vyšetření pouze informativní charakter, nemá vliv na chovnost a chovat se může i na psech s výsledkem DKK E, což je těžká dysplazie.

Jiná zdravotní vyšetření jsou čistě na zvážení každého chovatele. Já například dělám u svých fen vyšetření srdce, před krytím samozřejmě stanovení hladiny progesteronu a při tom i vyšetření štítné žlázy.

Někteří chovatelé jsou schopni se dívat do budoucna a přemýšlet o tom, kam by se chov při zpřísnění podmínek dostal. Nejsme jediným plemenem, které má tento stupeň DKK povolený. Dáváme chovateli možnost, ať se sám rozhodne, za své odchovy je odpovědný právě on. Samozřejmě, že ideální by bylo chovat jen na psech s DKK A a DLK 0/0, ale při našich počtech chovných psů a velké příbuznosti mezi nimi, kdy asi 70 % je mezi sebou více či méně příbuzných, toto opravdu možné není.

Téma chovu a DKK se letos probíralo na členské schůzi (o těchto věcech rozhodují vždy členové klubu) a ze strany dlouholetého zkušeného chovatele a rozhodčího nám bylo doporučeno vyřazení z chovu při DKK stupni D prozatím odložit. Pro chovnost psa nemohou být rozhodujícím faktorem pouze kyčle. Je třeba komplexně posoudit přínos pro další chov.

V roce 2018 se na členské schůzi schválil návrh výboru klubu na povinné rentgeny loktů. Do té doby se dělaly pouze rentgeny kyčlí bez omezení v sestavování chovných párů.

Bohužel ohledně DKK u moskeváků neexistují žádné statistky a jen velmi malé procento z odchovaných psů je zrentgenovaných.

Dysplazii a problémy s ní spojené dlouhodobě sleduji a nedá se říct, že po negativních rodičích se rodí jen negativní jedinci a naopak. V každém vrhu se vyskytnou jedinci bez dysplazie i s nějakým stupněm dysplazie. Myslím, že kdyby tento problém byl tak jednoduše řešitelný, tak už se u některých plemen dysplazie vůbec nevyskytuje, bohužel opak je pravdou. 

Klub zaštiťuje chov čistokrevných psů a samozřejmě informace podává všem zájemcům. Toto se týká i majitelů nových štěňátek, kterým je potřeba poradit a vysvětlit způsob chovu. Informace najdou na našem klubovém webu nebo FB profilu. Každý odpovědný chovatel se zajímá o své odchovy i po odchodu štěňátek k novým majitelům a zůstává s nimi v kontaktu. Při koupi štěněte bez PP sice majitel ušetří nějakou peněžní částku, ale oproti tomu nemá zaručený původ štěněte, ani informace o zdravotním stavu předků.

Věříme, že se budou naše řady rozrůstat, psů bude přibývat a plemeno se bude těšit aspoň takové oblibě jako doposud. Časem se snad rozšíří chovatelská základna natolik, že bude možné opět o něco zpřísnit zdravotní podmínky pro zařazení do chovu a tím posunovat plemeno po této stránce kupředu. Přáním samozřejmě je odchovávat zdravé a krásné jedince.

Na závěr bych ráda pozvala příznivce moskeváků na náš klubový výstavní víkend 10 – 11. září 2022 ve Štědroníně, posuzovat přijedou rozhodčí z Ukrajiny a Maďarska a určitě se bude na co dívat. Všechny informace jsou na klubových stránkách www.kraop.cz.

Moc vám děkuji za opravdu pěkný a přínosný rozhovor. Ať se vám i nadále daří!

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Olgy Klegové