Můj koníček mi je i prací!

Přáli byste si něco podobného? Určitě ano. Je to asi snem každého z nás, aby se pro nás práce stala i koníčkem, či naopak. Někdo takové štěstí má. A s jedním takovým šťastlivcem si budeme povídat.

Být pejskařem je krásné, i když velmi náročné. Jaké je ale být služebním psovodem u Policie ČR, nebo co vlastně takový psí parťák pro policistu znamená? Nejen na to jsme se zeptali psovoda Lubomíra Ábela, oceněného v anketě „Statečné psí srdce“ letos v březnu.

V anketě „Statečné psí srdce“ jsem získal ocenění „cena Partnerů“ za nález staršího muže, který odešel do lesa krmit zvěř. Druhý den ráno jeho syn zjistil, že otec není doma a začali jej hledat společně s rodinou. Rodina našla auto a začala kolem něj pátrat. Po neúspěšném pokusu nakonec příbuzní zavolali policii a spolu s dobrovolnými a profesionálními hasiči a policisty s OOP Jemnice začali po seniorovi pátrat. Byli přivoláni i psovodi z krajského ředitelství Jihlava. Po delší době už byli psi samozřejmě vyčerpaní, neboť okolní teplota se pohybovala kolem 32°C. Jelikož náš kraj sousedí s krajem Vysočina, byl jsem přivolán i já na pomoc. Ten den jsem měl totiž službu. Po příjezdu na místo jsem se pustil do pátrání v opačném směru, než šla rojnice. Jednalo se o prostor, který již propátrán byl i vrtulníkem s termovizí a dobrovolnými hasiči. Po chvilce pátrání cca 200m od odstaveného vozidla můj pes Gauner označil štěkotem vysíleného seniora, který ležel za vyvráceným stromem. Rojnice, která šla okolo v cca desetimetrové vzdálenosti, si ho bohužel nevšimla (senior byl opravdu hodně dobře ukrytý). Pes je v tomto případě nepostradatelným pomocníkem.

Záchrana životů je prioritou a cílem nás psovodů. Na to naše psy cvičíme a neděláme to nikdo z důvodu udělení nějaké ceny. Lhal bych však, když bych tvrdil, že na tom nezáleží. Každé takové ocenění udělá radost. A když vám pak odejde váš nejvěrnější přítel, zbyde vzpomínka v podobě třeba takovéto ceny. Je to krásné pokaždé, když se na poličku s cenou podíváte. Rád bych ale především připomněl, že hlavní cenu této ankety získal můj kolega Pepa Kubička za záchranu postižené holčičky, která se také ztratila.

Věřil jsem Gaunerovi, že neublíží. Je to vyrovnaný pes spíše mírumilovné povahy. Samozřejmě na povel je pak schopný kdykoliv zasáhnout.

Gaunera jsem si přivezl z chovatelské stanice z Domažlic, když mu bylo cca půl roku. Odmala byl chtivý, pracovitý, žravý, měl super zákusy a zkrátka vše, co má mladý nadějný pes určený k výcviku mít. Velký dík za vybudované základy patří chovatelské stanici z Domažlic, především pak panu Ladislavu Košlerovi  (Mimochodem to byl můj bývalý vedoucí na skupině) a Milanovi Černému.

Toto jméno mu bylo vybráno už v chovatelské stanici. Na tento vrh padlo písmeno „G“. Jeho bratr se jmenuje Gut a na toho mého prostě vyšlo Gauner. Mám hodně psů s různými jmény – např. Kain, Gin, Šejn, Blade. Vždy to s něčím souvisí – film, povaha, různé jiné spojitosti (Kain a Ábel pozn. redakce).

Přesně tak! Můj koníček se mi stal i prací. Jsem moc rád, že můžu tuto práci vykonávat. Samozřejmě toho mám občas plné zuby, ale i přesto ve svém téměř veškerém volném čase připravuji ještě své dva soukromé psy – Seana (kterého mi bohužel zamítli vzít do služby) a Blada.

Hodně záleží na typu služby, kterou zrovna mám (Jižní Čechy slouží ranní, odpolední + dosahy). Pokud nejsem zrovna někam vyslán, anebo nemusím psát úřední záznamy, tak mou náplní práce je cvičit a připravovat psy do reálných podmínek (stopa ve frekvenci, kousání v noci, kousání na manžety, ringo, střídání objektů, prostorů, vyhledávání). A samozřejmě i péče o psa, jako je venčení, krmení, česání, úklid kotce, udržování psa v kondici apod.

Ano, to bylo s bývalým služebním psem Ginem. Byl jsem vyslán na výjezd do objektu, kde proti mně pachatel vyběhl se sekerou v ruce. Gin ihned zareagoval, naskočil na něj, a tím ho vyvedl z rovnováhy, tudíž pachatel nestihnul seknout sekerou, ale praštil mě jen topůrkem.

Odkaz na článek ZDE

Mezi kladné stránky patří to, že trávíme veškerý volný čas spolu (tréninky, závody, volné chvíle). Nic si nezakazujeme, nevyčítáme (občas vznikají rozpory v metodách nácviku). Samozřejmě člověk musí počítat s tím, že pokud jsou pejskaři oba a aktivní, počet psů se násobí. Je to vždy jeden až dva psi dospělí, plus mladý nový, připravovaný jako nástupce… Takže to většinou vychází na tři psy na jednoho… No, a když jste pár, tak jich máte hned šest.

Toť otázka (smích). Vždy je nějaký víc oblíbený… Všechny naše psy mám rád, ale vždy je nějaký šikovnější, talentovanější, víc přilne. Mým psem s velkým „P“ byl na sto procent GIN.

Německý ovčák je vyrovnaný všestranný pracovní pes. Pro mě je hezčí stavbou těla například ve srovnání s belgickým ovčákem malinois. Myslím si, že si víc rozumím s německým ovčákem, než např. právě s belgickým. A samozřejmě pes, se kterým pracuji, se mi musí líbit i vzhledově.

Ve volném čase se věnuji především TARTu. Má to nejblíže ke služební kynologii. Momentálně si připravuji malého čtyřměsíčního psa, se kterým bych chtěl zkusit jezdit i dle národního zkušebního řádu.

Nejraději mám obranné práce, je to adrenalin, ale samozřejmě tam patří i technická část, jako jsou pouštění a ovladatelnost. Obrana není jen o kousání. Mojí další oblíbenou disciplínou je stopa, ke které mě přivedl můj bývalý vedoucí Ladislav Košler (Dnes již je výcvikářem v Prackovicích.). Tuto disciplínu – jak praktickou stopu, tak i stopu ve frekvenci, potřebuji také nejvíce ke své práci.

Nejraději mám závody, které směřují ke služební kynologii. Patří mezi ně např. O Pohár Kristýny, Stopařský přebor v Novém Malíně, Mistrovství republiky obranářů a stopařů dle SKS TART, Velká cena obranářů, Mezinárodní mistrovství psů TART CZ apod.

Gaunerovi byly v lednu čtyři roky. Jelikož můj starý devítiletý služební pes Larik je už nemocný, připravoval jsem si soukromého psa Seana z Vodňanské doliny jako nástupce. Sean je nadějný mladý pracovitý pes, zrozený pro službu. Má všechny povahové předpoklady, které by služební pes měl mít. Policie mi však bohužel nevyšla vstříc a nepovolila mi se psem sloužit na zápůjčku kvůli vadě jednoho loktu. Je to velká škoda. Bohužel pravidla jsou zde jasně daná, i když si myslím, že policie tak přišla o jednoho velmi kvalitního, hotového a docvičeného psa.

Děkuji ti velmi pěkně za rozhovor.

Foto: archiv Lubomír Ábel