Můj tatranský ďurič je parťák, který nikdy nezklame!

Zalíbilo se vám zatím ještě „mladé“ slovenské národní plemeno tatranský ďurič, kterému se u nás tento měsíc věnujeme, a vážně zvažujete jeho pořízení? Pak jistě uvítáte i další důležité informace, a to tentokrát od obětavého majitele a zkušeného myslivce z České republiky, který je kdykoliv ochotný radou či skutkem pomoci i nám ostatním!

Tatranský ďurič zatím ještě není uznaný mezinárodní kynologickou federací FCI, přesto však se již díky obětavé práci chovatelů na Slovensku, dostal v kynologii do značného povědomí nejen v zemi původu, ale i v Čechách a v dalších okolních státech. Mezi velmi spokojené majitele u nás patří i sympatický Ján Fuljer, zakladatel občanského sdružení chovatelů Tatranský ďurič a samozřejmě také nadšený myslivec. A nás velmi těší, že jsme mu i uprostřed rozjeté lovecké sezóny mohli položit pár zvídavých otázek.

Dobrý den, při výkonu práva myslivosti jsem došel k tomu, že budu potřebovat psa. A jelikož jsme v té době bydleli v bytě, rozhodovala jeho velikost. Při zjišťovaní (studování), jakého psa si vybrat, jsem se dostal k novému slovenskému národnímu plemeni tatranský durič (dále jen TD).  Ten mi vyhovoval podle všech možností nejvíc. Po přečtení všech možných diskuzí, ať už pozitivních, ale i negativních, jsem se nakonec rozhodl, že si ho pořídím. A nelituji.

Pes do naší rodiny, řekl bych, zapadl na výbornou. Jelikož jsme si pořizovali psa do mladé rodiny, tak otázky tam byly hlavně na to, jaký bude mít vztah k dětem... Ale já si myslím, že vše dopadlo skvěle, holky a Eso (tak se jmenuje náš pes) jsou teď trojka za všechny prachy.

Můj pes ESO Boboviska je jedním z prvních TD v České republice. Je mu šest let, barva jelení červeň a velmi mne těší, že se nám společně podařilo vyhrát nesčetně moc ocenění. Je to můj skvělý společník ať už pro myslivost, tak je to hlavně i můj velmi dobrý kamarád, je to vynikající durič a rovněž výborný pes na dosled zvěře Je to prostě parťák, který nikdy nezklame.

Jak jsem již uvedl výše, bydleli jsme v bytě a i teď, když bydlíme v domě, je stále s námi uvnitř. Samozřejmě je to na situaci, možnostech každého vůdce (majitele). Není problém, jestli bydlí uvnitř nebo venku. Samozřejmě, jako každý pes, potřebuje svoje zázemí a vyžití.

Věnujeme se hlavně myslivosti, ale znám již lidi, kteří využívají toto plemeno i například pro vyhledávání osob v krizových situacích (to hlavně na Slovensku) a v Čechách s nimi trénují agility a canisterapii.

Myslím si, že je to tím, že se Tatry nacházejí v Karpatech a Karpaty jsou součástí Evropy a jsou i takovým krásným symbolem Slovenska. Navíc jsou Tatry nejvyšším pohořím v Karpatském oblouku, tak je to taková hrdost – symbolika spojení všech zemí Evropy.  A za další je TD chován primárně pro dosled a sekundárně na hon spárkaté zvěře v horách. Tak zase opět navazujeme na horského psa. A impozantní Tatry do hor samozřejmě spadají.

Tohle je vynikající otázka. Na množství naháněk, které za rok absolvujeme, jsem se setkal s množstvím reakcí na tohle plemeno. Při nástupu bohužel většinou s negativními. Je to nově vznikající plemeno a tak počítám, že ne každý ho příjme s otevřenou náručí. Je to přece jen zásah do zaběhlého systému. Ale po každé naháňce se setkávám s tím, že ho ostatní chválí, přece jen je to plemeno, které vzniklo křížením a já osobně si myslím, že z každého plemene si vzal to nejlepší, co mohl.

Chov tatranských ďuričů v České republice zastřešuje Klub choívatelů honičů (https://www.klubhonicu.com), se kterým se koordinuje veškerá činnost tohoto plemene u nás. Pro uchovnění prozatím stačí výstava.

Tady nás hrozně omezuje FCI a česká legislativa stejně, jako je tomu u několika dalších plemen. Vzhledem k tomu, že jsme zapsáni jako neuznané plemeno, není možnost uznání jako LUP (průkaz lovecké upotřebitelnosti psa), a tím pádem lidé, kteří přemýšlejí o pořízení TD, si to rozmyslí. Na Slovensku je již zapsaných cca 2700 jedinců. V Čechách je importováno a odchováno 127 psů, kteří jsou i zapsaní.

Jsme v pravidelném kontaktu se zakladatelem plemene panem Ing. Jaroslavem Jevčákem, se kterým koordinujeme veškerou naši činnost v České republice. Pravidelně se účastním akcí na Slovensku, ať už výstav, zkoušek, anebo různých zasedání. Na nich řešíme veškerou problematiku chovu a chovnosti tatranských ďuričů.

Myšlenka občanského sdružení Tatranský durič vznikla s úmyslem sdružovat všechny nadšence pro chov TD. Snažíme se v něm pomoct všem zájemcům a chovatelům se všemi jejich problémy a dotazy. Ať už s importem, přidělením ČLP, uchovněním a vlastně vyřešením veškerých otázek.

Pokud má někdo zájem pořídit si TD, velice rád mu poradím, ať už přes naše webové stránky (www.tatranskyduric.cz) nebo přes klub KCHH, či mě může kontaktovat osobně. Zatím se nám v ČR podařilo zorganizovat Mezinárodní soutěž pod záštitou KCHH a ČMKJ, za což bych velice rád osobně poděkoval panu Pavlovi Štanglovi a panu Pavlu Burdovi.

Budoucnost plemene je již daná nejen počtem odchovaných psů na Slovensku, ale i postupným nárůstem počtu psů, ať už u nás v ČR, tak i v okolních státech. Jediné, na co čekáme, je uznání plemene FCI, což doufám a pevně věřím, se již brzy stane.

Co bych popřál? Hlavně každému majiteli, chovateli i vůdci velmi hodně úspěchů při chovu tohoto krásného, nového plemene. Kéž by každý z vás našel svého ESA.

Moc vám děkuji za velmi příjemný rozhovor a přeji, ať se vám jen a jen daří.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv manželů Fuljerových