Můj život s horáčkem...

Tentokrát představíme plemeno měsíce trochu jinak, než jak jste zvyklí. Představí je sami majitelé a chovatelé tak, jak se jim s nimi žije. Ostatně kdo by vám českého horského psa dokázal představit lépe, že? A je zde první opravdový příběh majitele „horáčka“.

Vždycky jsem toužila mít svého vlastního psa. Od štěňátka si ho vychovat k obrazu svému. Život mi to však vždy zařídil tak, že jsem se nějakou náhodou dostala až k dospělému psovi. Jednou to ale už přijít muselo, a tak jsem se zakousla a začala hledat plemeno.

...venkovní odolný pes, vhodný na procházky přírodou, případně k běhu a ke koloběžce (tyto sporty mě vždycky lákaly, ale nikdy pro ně nebyl vhodný pes), na trávení společného času. Takový, který bude mít rád lidi i domácí zvířata, ale nebude přehnaně hyperaktivní. Ve výběru jsem měla spousty plemen, avšak vždycky kvůli něčemu neprošla sítem. Pak jsem narazila na „horáčka“. Díky našemu tehdejšímu psovi, který byl kříženec, ale vzhledem českého horského psa velmi připomínal.  Tak jsem se začala o plemeno více zajímat. Obepsala jsem několik chovatelských stanic, abych se o povaze dozvěděla více. Protože najít aktuální a obsáhlejší informace o plemeni nebylo možné.

Český horský pes

Při brouzdání na internetu jsem narazila na krycího psa jménem Charles Hvězda Vysočiny. Byla to láska na první pohled. Nádherný černobílý pes lehčí konstituce a ideální velikosti. Tenkrát jsem si řekla, že chci štěně po něm. A osud začal pracovat. Na výstavách se horáčci téměř nevyskytovali, a tak když jsem zjistila, že je jeden přihlášený na DUO CACIB do Brna, bylo jasné, že tam musíme jet. Tam jsem se seznámila s úžasným člověkem – Janou Joselovou, která pro horáčky žije celým svým životem i srdcem. Na výstavě o nich tak nádherně povídala, že strhla i manžela, a bylo naprosto jasné, že on bude tím pravým do naší rodiny. Jana tenkrát chystala vrh, ale měla v úmyslu krýt Charliem, bratrem Charlese, už na jaře. My jsme však chtěli pejska až později a tak jsem se mezitím zajímala i o další stanice a jednu blízkou, kde také plánovali vrh, jsme i navštívili. Ovšem osud stále pracoval a Jana se nakonec rozhodla krýt Charlesem. V ten moment mi začaly krušné dny očekávání narození štěňátek. Když se tak 10. června 2016 stalo, bylo vše jasné. Ve vrhu byli dva pejsci a jeden z nich se stejnými znaky jako táta Charles. Opět proběhla láska na první pohled. Protože jsme původně chtěli štěně až později, nebyla jsem si stále jistá zamluvením pejska. Tehdy mi Jana napsala: „Je tvůj, nikomu ho nenabízím“. A ona to věděla. Měl být můj. A to se všechno ukázalo až později.

Za dva měsíce jsme si tak domů přivezli černobílou kuličku. Po tátovi dostal jméno Karlík. Pro psa nezvyklé a ze začátku jsem přemýšlela, jak mu ho změním. Ale on je to vážně pan Karlík a tak mu jméno zůstalo. Karlík rostl a dokazoval mi, že lépe jsem si vybrat nemohla. Naše duše splynuly v jednu. A tak jsem za ty dva roky, co ho mám, mohla objevit všechna úžasná zákoutí duše a mysli horáčka. Stále říkám – jsme naprosto stejní.

Český horský pes

Horáček je jako správný Čech pes, který se snaží vše raději vyřešit po dobrém, než jít zbytečně do konfliktu, a také to není žádný velký hrdina. Vyšlechtili jsme si je přeci k obrazu svému. Ačkoliv se tak v popisu plemene často setkáte se slovem „odvážný”, odvahu u horáčka nehledejte. Slovy jedné paničky – je na sebe opatrný. Opatrnost je jejich první vlastností, třikrát si rozmyslí co a jak udělat, a jestli to stojí za to riziko. Kam strčit čumáček nebo tlapičku. To vede k jeho druhé základní vlastnosti – zvědavosti. Zvědavější plemeno nenajdete a budete se bavit soubojem těchto dvou vlastností v jednom okamžiku – ono je to tááák zajímavé, ale já nevím, jestli mě to nesežere! Zvědavost uplatní všude, při každé práci vám budou asistovat a strkat svou zvědavou hlavinku pod ruce, aby to viděli nejvýše ze vzdálenosti jednoho centimetru. Zvědavost se také uplatní při výcviku, ale o tom se rozepíšu více až v další části. Od všech chovatelů jsem byla upozorněna, že horáček není vítací pes. K cizím jsou nedůvěřiví, opatrní a je nejlepší si jich nevšímat, až je ona zvědavost donutí k vám přijít. Tuto informaci jsem brala velmi vážně a od malička tak Karlíka výrazně, ale nenásilně socializovala. Musím říct, že se mi to povedlo do takové míry, že noví kamarádi se u nás hned vítají lízáním uší. Karlík tak není hlídací pes, ani jsem po něm hlídací agresi nechtěla. Štěkat za plotem dokáže svým hrubým hlasem, který se nese přes půl dědiny. Naprosto miluje děti a veškerá malá stvoření – malincí pejsci a štěňátka jsou neuvěřitelně fascinující. Je si vědom své velikosti a je tak neuvěřitelně opatrný. Při své postavě a síle by stačilo málo a dítě by porazil. On přitom během přetahování o hračku se čtyřletým synovcem tahá jen tolik, aby tam byl tah, ale nikdy mu hračku nevytrhne nebo dítě neporazí. Jakmile vezmu hračku do ruky zase já, nasadí plnou sílu. I v tomto se projevuje jejich neuvěřitelná inteligence a schopnost přizpůsobit se situaci.

Abych doplnila podobu povahy psa a mou, umí být také tvrdohlavý a když Jeho Veličenstvo nechce, tak se svět neotočí. To pak musíte být tvrdohlavější ještě víc, a psa udolat. Neposlední vlastností je ukecanost, zvuky jaké vydává a komentuje jimi dění: „Mámo, trvá ti to, mámo, řídíš blbě, mámoooooo….!“

Co je ale pro horáčka nejdůležitější, je láska. V takové míře, jakou mu ji dáte, tak vám ji i vrátí. Všechno dělá jen pro vaše krásné oči, přijde se mazlit při každé příležitosti a hlídá si, aby se mu páníček náhodou někde neztratil. Do všeho dá srdce a bude s vámi dělat cokoliv, na co si vzpomenete. V tom tkví jeho neuvěřitelná univerzálnost vyplývající ze spojení oddanosti a inteligence.

Český horský pes

I já jsem univerzální člověk, a tak ve spojení s univerzálním psem jdeme do všeho, co se nám naskytne. Díky další souhře osudu máme možnost od štěňátka chodit na lekce výcviku pozitivní motivací. Tato metoda nebyla v našich končinách vůbec rozšířená, ale pro horáčky je to ta nejlepší cesta. Z dob klasických cvičáků se nesla pomluva, že jde o nevycvičitelné plemeno. Nesnáší totiž dril, nátlak a hrubé zacházení. Pozitivka založená na samostatném uvažování psa, bez trestů, která bere ohled na jeho tempo a potřeby, jim sedí neuvěřitelně. A jde s ní horáčka naučit naprosto cokoliv. Karlík naši trenérku navíc bezmezně miluje a na každou lekci se tak těší. Na začátku jsme museli všichni hledat cestu „jak na něj“. Jako miminko to byl malý Hujer, a jakmile se dostával do puberty, bylo jasné, že bude mít i vlastní hlavu. To se nejvíc projevilo v nezájmu o odměny, díky čemuž si Karlík vycvičil paničku k tomu, aby se naučila, co on papat bude a co papat nebude, v jaké situaci je co schopný sníst. Horáček je neuvěřitelně vybíravý pes, a jak jsem řekla na začátku, nemáme si co vyčítat. Na výstavách tak často probíhá s obdivovateli tato konverzace:

„Jééé, ten je krásný, a heboučký… ňuňuňu….! Můžu mu dát piškot?“

„Ano, můžete, ale on si nevezme.“

Kochání je pro horáčka na žebříčku hodnot někde mezi opatrností a zvědavostí. Moc rádi si sednou na jakékoliv vyvýšené místo (například na áčko při agility) a kochají se krásou světa. Motýlkem. Ptáčkem. Projíždějícím autem. Plynoucími mraky…. Kochání ale vyplývá především z předků čuvačů a pastevecké potřeby kontrolovat okolí. Tento pes musí mít vše pod kontrolou a každý hluk či věc ho vytrhne z koncentrace. To je velké mínus pro sportovní kynologii, neboť nové zkušební řády kladou velký důraz na koncentraci psa na psovoda. Pokud se rozhodnete vydat se touto cestou, musíte doufat v ohleduplné rozhodčí chápající, že se nejedná o pracovní plemeno. S Karlíkem se nám prozatím podařilo složit dvě zkoušky ZOP a BH. Horáček sestavu cviků odchodí, ale neočekávejte nasazení německého ovčáka. Má své tempo a každý cvik si musí promyslet. Jestli vás tato oblast láká a nejde vám o sbírání trumfů ze závodů, směle do toho. Naší novou oblastí zájmu je obedience, těžké odvětví poslušnosti. Tento sport však velmi přihlíží k plemeni. Výcvik a zkoušky/závody probíhají především v uzavřených halách, což díky omezení možnosti kochání horáčkovi líp sedí. Navíc se trénuje zejména pozitivní motivací.

Český horský pes

Kde však horáček vynikne a nebudete ho muset k ničemu přemlouvat, to jsou mushingové sporty – canicross, koloběžka, zkrátka to, pro co byl stvořen – tah! Tady ukáže geny svých předků a od první minuty bude přesně vědět, co a jak má dělat. Takže jen krátce – horáček nenechá svaly svých páníčků zahálet, vycvičí nejen ty na rukou, ale i na nohou a vybuduje vám lepší kondičku než drahý trenér. Karlík to dokázal účastí na svých prvních závodech v letošním roce. Zúčastnili jsme se dvou, a i s paničkou, která je naprostým sportovním amatérem, si dokázal vyběhat jednou druhé a jednou třetí místo na tratích patnáct a dvacet kilometrů. Horáček se na závodech neztratí, ovšem ve vrcholovém sportu nemůže dosáhnout na speciální plemeno ESP, které se u nás v posledních letech rozšířilo a vytlačilo ho tak z nejvyšší ligy. V zimě vás bude doma bavit taháním saní, protože zima je to pravé období pro jeho aktivity. Potřeba pohybu se zvyšuje s klesající venkovní teplotou. V létě si tak vystačí s cestami z jednoho stínu do druhého, v zimě naopak vyžaduje běhání. Každý majitel horáčka potvrdí přeměnu psa v okamžiku, kdy se na podzim ochladí. Jelikož je to stále původem saňový pes, počítejte s nutností každodenních procházek a s větší dávkou pohybu minimálně jednou týdně – běh v tahu nebo delší túra, ideálně po horách.

My si z oblasti sportu vybrali ještě agility, které děláme rekreačně a pro radost. Karlíka to začalo velice bavit, překážky jako každý horáček miluje a zejména tunel je nejlepší zábavou. I tady trvalo delší dobu, než jsme našli tu správnou motivaci. Stačilo ale vytrvat a sám Karlík přišel na to, jaká je to sranda, a dokonce i zvýšil svou rychlost. Jakožto pravý zástupce plemene totiž nad každou překážkou uvažuje a nejde do ní bezhlavě a pak seká chyby. Jsou to elegáni – pracují svým tempem, ale velice čistě.

Český horský pes

Výstavy jsou mezi majiteli horáčků poměrně neoblíbené. Lidé, kteří si toto plemeno pořizují, jsou většinou pohodáři do přírody a shon, hluk, ruch a celé prostředí výstav je tak neláká. Je to ovšem škoda, protože právě na výstavách se koncentruje obrovské množství návštěvníků a zde můžeme naše málopočetné plemeno ukazovat. Většinou se zde potkává stále ta stejná parta, jsme kamarádi, rádi se tam vidíme a pokecáme. I velké výstavy jsou tak pro nás malým uzavřeným světem majitelů horáčků, neprobíhají zde boje a nenávist jako u jiných plemen. Psa je však potřeba na výstavy začít připravovat už od mladého věku přivykáním na rušná místa. Tak jako majitelé, i psi jsou přírodního ražení a městský ruch haly jim nedělá dobře. Pokud se však správně připraví a socializují, dokáží si výstavy užívat, jak dokazuje i náš Karlík. U předvádění zásadně běhá s ocáskem hrdě vztyčeným, pohodově si jím mává a dává na obdiv svou krásu, které si je velice dobře vědomý. Výhodou vystavování tohoto plemene je prakticky nulová potřeba úpravy srsti, a to díky její samočistící vlastnosti. Obvykle stačí psa pořádně vyčesat, případně suchým šamponem zbavit největší špíny.

Český horský pes se s vámi s chutí pustí do jakékoliv zábavy. Můžete cvičit triky z dogdancingu, dělat nosework, vyhledávat ztracené osoby v mantrailingu nebo se přímo věnovat záchranářskému výcviku. Psi jsou schopní naučit se pást stáda ovcí stejně dobře jako dělat společnost při canisterapii. Jedinou oblastí, kde se nemohou příliš uplatnit a také je nebaví, jsou obrany, jelikož mají silně potlačený kořistnický pud. Svou lásku vám budou dokazovat každý den svým typickým zvedáním pysků a kýcháním u vítání, budou vás doprovázet na každém kroku vstříc společným dobrodružstvím. Budou tou nejlepší chůvou pro vaše děti. Budou tím nejlepším společníkem, jakého si jen můžete přát.

Foto: archiv autorky

Karlík Hvězda Vysočiny

Karlík Hvězda Vysočiny

* 10. 6. 2016

• chovný pes
• Český junior šampion
• Klubový vítěz, BOS 2018
• CAJC, CAC, BOJ, BOB
• Národní vítěz, Krajský vítěz, Oblastní vítěz
• Zkoušky: ZOP, BH
•  Závody: Valašské kotáry short 14km ženy - 2. místo, Fryštácký canicross 19km ženy - 3. místo
• FB https://www.facebook.com/karlik.hvezda.vysociny