Na jedné vlně moskevákem!

Červen patří moskevákům a my vám dnes přinášíme první rozhovor! Bude nejen o tomto úchvatném plemeni, ale také o chovatelské etice a rizicích při výběru zájemců o štěňata. Povídat si budeme s Naďou Chmelařovou.

Naďa Chmelařová je kynoložka tělem i duší a jejíma rukama prošla řada psů a pěkná sbírka plemen. Považte, od hovawarta, přes francouzské buldočky a moskevské strážní psy až k polským honičům. Moskeváci ale budou podle jejích slov v jejím srdci vždy. Kde také najít lepšího strážce?

Pořízení moskeváka nebylo bezhlavým rozhodnutím. Před osmi lety jsem se přestěhovala do rodinného domku s velkou zahradou. Žiji sama s dcerou, tehdy jí byl jeden rok. A abych se v domečku cítila bezpečně, potřebovala jsem spolehlivého hlídače. Štěňata v té době žádná na prodej nebyla, a tak jsem čekala na to své poměrně dlouho. Náhodou jsem se dozvěděla, že v chovatelské stanici Beskydský dvůr mají štěňátka. Pan chovatel mi sdělil, že mají již všechna zarezervovaná. Po několika dnech mi ale volal, zda mám ještě zájem, že se mu jedna fenka uvolnila. Za pár dní jsem měla svou vysněnou Ajšu doma.

Ajša byla pro mě (a stále je…) tak výjimečná, že jsem se rozhodla pro pořízení ještě jedné fenky. Po necelém roce přišla do mojí smečky Alkira z Horského ranča, kterou mám ze Slovenska. Moje smečka byla tehdy zajímavá. Francouzská buldočka, hovawartka a dvě moskevačky.

Každá moskevačka má jinou povahu. Přiznám, že Ajša je tou, která splňuje to, co jsem od tohoto plemene očekávala. Již v půl roce spolehlivě hlídala a převzala vedení naší psí smečky. Kolemjdoucí se jí báli, raději přecházeli na druhý chodník. Postavila jsem tedy pro jistotu nový betonový plot, aby jednoho dne nedošlo k úrazu. Je velice ostrá k cizím lidem, avšak naprosto oddaná rodině. Sousedé si myslí, že jsem blázen, když nechám svou dceru mezi moskeváky samotnou. Nikdy se nestalo, že by některá z mých fen na mne nebo na dcerku zavrčela, nebo se jen špatně podívala. Pamatuji si však na situaci, kdy dcera byla asi čtyřletá a na zahradě zlobila. Byla u nás na návštěvě babička a moskeváci byli puštění. Babička chtěla dceru potrestat, zvýšila na ni hlas a v tu chvíli jí Ajša dala ihned najevo, že na „její“ dítě nikdo nebude křičet. Když u nás máme cizí návštěvu, Ajša musí být zavřená. A proč? Protože tak jsem si ji vychovala a tak byla od mala vedená. Dokáže sice sedět u stolu, ale návštěvě by to nebylo příjemné. Stále si cizí lidi hlídá a mohla by při prudším pohybu vyhodnotit situaci po svém… Od štěněte jsem nenechala cizí lidi si ji hladit, nikdo jiný ji nekrmil, nikdo jiný s ní ven nechodil. Od půl roka jsem si na zahradu zvala figuranta, cvičili jsme obrany ve svém teritoriu, ale i na srazech, které dvakrát za rok pořádá paní Kateřina Čiperová.

Druhá moskevačka Alkira byla vychovaná jinak. Je také dobrým hlídačem, ale v naší přítomnosti miluje návštěvy, je až vlezlá. Od mala je velice hyperaktivní, zničila na zahradě spoustu věcí, rozkousala i slunečník nebo venkovní posezení. Je to postrach drůbeže i ovcí a koz.

Ani jedna moskevačka na svém území nesnese jiné zvíře. Cizí kočka nebo kuna nemá šanci. Moskevák sice působí jako neohrabaný méďa, ale opak je pravdou.

Když Ajša dospěla, uchovnila jsem ji a těšila jsem se na štěňátka. Otcem štěňat se stal Apollon Varjag z Bukové. Tohoto psa jsem zvolila, protože je jako jeden z mála vynikající v povaze, úspěšný na výstavách a především zdravý. Hrozbou u všech velkých plemen je mimo jiné dysplazie. V prvním vrhu se narodilo devět štěňátek. Porod byl náročný a byl ukončený císařským řezem. Nechtěla jsem riskovat zdraví Ajši, ani zbytečný úhyn štěňátek. Štěňata zdědila po Ajše i Apollonovi ostrou povahu, vynikající exteriér a zdraví. Jeden pejsek dělá radost rodině v Německu. Za dva roky jsem se rozhodla, toto spojení zopakovat. V druhém vrhu se narodilo pět štěňátek, jeden pejsek žije také v zahraničí.

Prvního psa jsem si pořídila před čtrnácti lety – fenku hovawarta. Cala Gasko Prima Nova byla skvělá, avšak než jsme si pořídili rodinný dům, žila se mnou v bytě a funkci hlídacího psa, nesplňovala. K ní jsem si pořídila francouzskou buldočku Desireé Borecký rybník. Doma jsme jí říkali Aginka. Musím říci, že plemeno francouzský buldoček je naprosto úchvatné a rozhodně se k němu chci jednou vrátit. Avšak ani Agi neplnila funkci hlídacího psa.

Největším benefitem u moskeváka je jeho povaha. Je to oddaný a věrný pes své rodině a neohrožený strážce svěřeného teritoria. Výhodou je, že moskeváky můžete chovat venku celoročně. Milují sníh, v létě milují vodu. Dalším velkým plusem je jejich samočistící srst. Línání probíhá jako u jiných psů, je potřeba se tedy srsti v této době více věnovat. Charakteristika ale neplatí bohužel u všech MSP. Znám i psy, kteří mají povahu bázlivou, a to není dobře a takový pes nemá v chovu co dělat.

V mojí smečce žije moskevačka Ajša Beskydský dvůr, moskevačka Alkira z Horského ranča a fenka polského honiče – Sawa z Bezskidzkiego Matecznika, které říkám Agi (po buldočce). Agi je mojí parťačkou v lese, kde se spolu věnujeme myslivosti. Do nedávna stály po mém boku tři moskevačky. Bohužel o Bonnie jsem v zimě přišla, zemřela na torzi žaludku.

Když se prodávají štěňátka, tak by měl každý chovatel budoucímu majiteli umožnit nezávaznou návštěvu. Budoucí majitel si vybere štěně, pobaví se s chovatelem ohledně výchovy, výživy atd. Na Bonnie se přijela podívat mladá rodina s dvěma dětmi. Brzy jsem pochopila, že moskeváka si přeje hlavně paní. Její muž měl hned od začátku obavy, aby tak velkého psa zvládli vychovat. Při další návštěvě již byla Bonnie k odběru a odjela tedy do nového domova. Po několika měsících, mi začala paní psát, že Bonnie dělá to a to, že ničí, že kouše děti apod.

Dozvěděla jsem se, že ji zavírají do jakési garáže, od dětí ji izolovali, aby jim náhodou (pětiměsíční štěně) neublížila. V zimě si s nimi chtělo štěně prostě hrát na sněhu. Vidělo vlající šálu a čepici s bambulí… tu sundala dětem z hlavy a rodina to vyhodnotila, jako že snad chce děcku ukousnout hlavu. V únoru 2019 jsem si vzala Bonnie zpět domů ve věku sedmi měsíců. Předání proběhlo velice rychle, ze strany majitelky téměř bez emocí. Bonnie byla podvyživená, oproti své sestře viditelně drobnější a s oboustranným zánětem v obou očích. Po čase se u nás dala Bonča do kupy, vyrostla z ní nádherná fena s perfektní povahou a nejlepším možným výsledkem kyčlí. Bonnie loni v létě porodila krásných deset štěňátek.

Paní, která si Bonnie přála, byla velice odhodlaná a první měsíce byly zřejmě v pohodě. Moskevák však není žádný drobek. Navíc v pubertě má mnoho energie, běhá, skáče, občas vám podrazí nohy a dokáže usadit ve hře na zadek i dospělého člověka. Vím, že tato paní si štěně vybojovala doma, ale její muž a tchyně byli od začátku proti. Jejich děti se Bonči začaly bát, zřejmě pro její divokost, jak už to u štěňat bývá. I přes to všechno, pominu-li zanedbanou veterinární péči (zanedbané oči) a stravu, Bonnie nebyla poznamenána psychicky. Její povaha byla skvělá. Když přijela zpět domů, ihned se začlenila do smečky. Měla jsem obavu, aby ji její matka Ajša po takové době přijala… a přijala ji okamžitě, jako by vůbec nebyla půl roku pryč.

Ano, osud k nám byl nemilosrdný a v zimě jsem o Bonnie přišla. Zemřela na torzi žaludku. Stále jsem se s její smrtí nesmířila. Apeluji na všechny majitele velkých plemen, aby udělali maximum pro to, aby torzi předešli a riziko se snažili minimalizovat.

Moskeváka nedoporučuji úplným začátečníkům. Já sama se tedy nepasuji do role odborníka, ale před pořízením moskeváka jsem měla jisté zkušenosti s výcvikem hovawarta a několikaleté docházení na cvičák mi určitě hodně pomohlo. S mokeváky jsem na klasický cvičák nikdy nechodila. Při dobrém a důsledném vedení je moskevák poslušný a oddaný pes. Doporučuji ho jako ochránce a člena rodiny k domku se zahradou.

Fenku polského honiče jsem si dovezla z Polska před šesti lety, kdy jsem se začala zajímat o myslivost. Agi je výborná pracovní fena, jak na společných lovech, tak i při dosledech. Její povaha a pracovní schopnosti jsou neocenitelné. Rozhodně si chci od ní nechat štěňátko a zachovat si tak pro sebe její linii.

Doma jsou ještě dvě starší moskevačky. Obě jsou vykastrované a chov jsem prozatím ukončila. Nejenže jsem si chtěla zachovat svoji linii, a o tu jsem smrtí Boninky přišla, ale nelíbí se mi vedení klubu, pod který MSP spadá. Členství jsem ukončila. Dokud se kompletně neobmění vedení klubu, nemám zájem chovat toto úžasné plemeno. Obávám se o budoucnost MSP. Chovatelé by se měli zamyslet, jakého psa či fenu použijí do chovu. Dokud bude běžné krytí fen trojkovým psem (stupeň dysplazie), nebo naopak chovat štěňata na trojkové feně, kam to povede? I já mám doma fenku MSP (Alkiru), která má průkaz původu, ale nikdy neměla štěňata. O tom to přeci není a chovatelé by měli mít jistou chovatelskou morálku.

Ano, moje dvě „skorobabičky“ si začínají užívat psího aktivního důchodu. Obě jsou vykastrované, abych předešla do budoucna zdravotním problémům. Svým holkám a všem moskevákům bych chtěla popřát pevné zdraví a rozumné, milující páníčky!

To je přání od srdce. Naďo, děkuji vám za rozhovor a těším se někdy v budoucnu na viděnou!

Katka Houšková

Foto: Naďa Chmelařová