Na lavinách za každého počasí

Obdivovali jste vždy práci záchranných psů a jejich vůdců v nejrůznějších povětrnostních i teplotních podmínkách na horách? Pak se s námi můžete virtuálně přenést do zasněžených Krkonoš a alespoň prostřednictvím této reportáže se zúčastnit jednoho lavinového kurzu Horské služby. Ono to není zdaleka tak jednoduché, jak to možná vypadá…

Atestační lavinový kurz psů Horské služby ČR se uskutečnil na hřebenech Krkonoš od 20. do 24. března 2023. A byla to prověrka nejen připravenosti, ale i odolnosti psů, psovodů a figurantů, neboť během posledního březnového týdne se vystřídalo počasí ve všech podobách.

Psovodi při sondování v družstvu za hustého deště

Horská služba má kynologickou brigádu s dvaadvaceti psy, většina z nich splňuje atestační podmínky pro pátrání po lidech v lavinách a na plochách. Psovodi se svými pomocníky jsou v největších tuzemských horách – v Krkonoších, Jeseníkách, na Šumavě, v Orlických a Krušných horách. Jsou však připraveni zasahovat v dalších horstvech, kde záchranářské psy v současnosti nemají. Jsou také připraveni zapojit se do pátrání i mimo horských oblastí, a to na vyžádání Policie ČR. Kurz s centrem na boudě Výrovka byl spojený také s individuální prověrkou další záchranářské připravenosti psovodů a nechybělo ani společné cvičení na lavině bez psů. Kurzu se zúčastnila také členka polských horských záchranářů GOPR, Paulina Dziejma se psem. Je jednou ze sedmi žen mezi 25 psovody působících u našich severních sousedů v Krkonoších a v Tatrách.

Pejskařina nestačí   

Odpoledne za každého počasí probíhala záchranářská příprava psovodů bez čtyřnožců. Na snímku hledání zasypaného pomocí detektoru a sondy.

Služba psovodů v horách se zdá romantická, ale být členem horské služby, ať už profesionálním nebo dobrovolným, zdaleka není jen o práci se psem. Pokud se někdo chce stát psovodem HS, musí začít doslova od píky. Vše začíná řadou kurzů, školení a zkoušek, které s kynologií nemají nic společného. Mezi ty nejdůležitější oblasti patří zdravověda, teorie záchranářských prací, meteorologie, topografie, lavinová problematika, práce s GPS. Zájemce je nejprve čekatelem členství u HS, přičemž kromě teoretické a praktické připravenosti musí prokázat dobrou fyzickou kondici a v neposlední řadě lyžařské dovednosti a zvládnutí horolezeckých technik v létě a v zimě. Teprve potom se stává dobrovolným členem HS a až později se může stát profesionálem, splňuje-li podmínku středoškolského vzdělání s maturitou. Psovody jsou převážně profesionální záchranáři, mohou však jimi být i dobrovolní členové HS.

Stálé zdokonalování

Ranní rozcvičky se psy probíhaly pod vedením Jiřího Ščučky.

Ne každý psovod HS má za sebou bohaté kynologické zkušenosti, proto si horští záchranáři tradičně zvou na svoje výcvikové kurzy a někdy i na kratší cvičení zkušené pejskaře od armády a policie, od podzimu 2021 spolupracují se známým trenérem psů Jiřím Ščučkou. Jeho výcvikovou školu různých stupňů absolvovala většina psovodů HS a přední český trenér bývá i na výcvikových kurzech kynologické brigády, ať už jde o přípravu na lavinách nebo plochách. A jak vidí kynologii HS Jiří Ščučka? „V případě horských záchranářů jde o ryze praktickou kynologii, kde si nelze na nic hrát. Na spolehlivé práci psů a připravenosti psovodů závisí životy pohřešovaných lidí. Principy výcviku psů jsou stejné jako v jiných kynologických disciplínách, u horské služby je však příprava čtyřnožců naprosto jasně směřovaná, podobně jako je tomu u bombařů.

Přeprava v horách je nejrychlejší vrtulníkem, proto se pravidelně cvičí výsadky, tentokrát s těžkým armádním Mi-171.

To jsou oblasti, kde na výkonech psů jsou závislé lidské životy. U HS je navíc zvláštní rozmanitost pátrání, proto i výcvik je vedený tak, aby psi dokázali generalizovat. Tedy přenášet zkušenosti i v podmínkách nasazení, se kterými se nesetkali. Proto se psi HS cvičí v různých terénech, za každého počasí, v každém ročním období, zkrátka během výcviku musí být hodně proměnných. Například letos při mezinárodním lednovém kurzu se cvičilo za tak silného větru, že lidé lezli po čtyřech, aby je to neodfouklo, ale výcvik probíhal dál. Takovéto nároky na psy vyžadují časté opakování,“ říká trenér Ščučka.     

Hory ve všech podobách

Psi jsou na přepravu vzduchem zvyklí.

Trenérova slova se potvrdila i během březnového výcvikového týdne ukončeného lavinovým atestem, když se na zasněžených hřebenech Krkonoš střídala hustá mlha se sněžením, deštěm, silným větrem i sluníčkem. Lidé mají vůli těžkosti překonávat, psi si musí zvykat od štěněcího věku. Zvykat si musí i na nejrůznější druhy přeprav kolovými a sněžným vozidly, stejně jako vrtulníky. Tentokrát se o vzdušnou přepravu postaral těžký armádní vrtulník

Mi-171. Díky nosnosti se do jeho útrob mohlo vejít deset i více psovodů a čtyři armádní vysazovači. Ti se postarali o rychlé spouštění a vytahování psovodů se psy do kabiny pomocí palubního výtahu, stejně jako později o přepravu na jednotlivá lavinová pracoviště v podvěsu vrtulníku. K rychlému a efektivnímu výcviku přispěli i figuranti, převážně studentky nebo absolventky České zemědělské univerzity. V této souvislosti je třeba zmínit jejich ocenění a poděkování vedoucím kynologické brigády HS Pavlem Smejkalem, neboť dívky se pohybovaly na laviništích za větru a deště a pak trávily hodiny v záhrabech, někdy až tři metry pod povrchem.

Atest

Pro atesty vyšších stupňů se připravují hluboké záhraby.

Výkonnost psů HS se hodnotí v zimě při práci na laviništi a mimo zimní období, obvykle na podzim, na plochách. Nejnižší výkonnostní stupeň s označením A získávají mladí psi, nejvyšší výkonnost pak má označení C, případně CW (například po dalším atestu v zahraničí). To jsou psi pracující naprosto samostatně, jasně označují nalezenou osobu, v lavinách jsou figuranti ve tří až čtyřmetrové hloubce. Hodnotí se i schopnost psa soustředěně pracovat poblíž čtyřnohých kolegů. Psi s atestem musí každoročně potvrdit svoji výkonnost, v případě stupňů A a B je žádoucí si ji zvyšovat. Ne vždy je každá dvojice úspěšná, přitom občas nebývá tím slabším článkem pes. Problém mívají, a to se letos opět potvrdilo, mladí psi v rukách začínajících nebo méně zkušených psovodů. Určitou roli však hraje i fyzická připravenost psů, jak to bylo vidět na výkonnosti mladého belgického ovčáka laekenois. Ten v prvním kole předvedl na lavině slušnou práci, ve druhém pracoval bez zájmu, psovod ho musel povzbuzovat. Jak uvedl záchranář po testu, čtyři dny práce na strmých zasněžených svazích bylo pro něho moc. Přestože nezískal základní výkonnostní stupeň, šéf brigády Pavel Smejkal vidí jeho budoucnost optimisticky a věří, že při podzimním atestu a další rok na lavině uspěje.

Proč lehčí plemena

Krátkosrsté borderky nemají problém se zimou ani s pohybem na laviništi.

Ačkoliv nejvíce jsou v kynologické brigádě HS zastoupeni němečtí ovčáci, stále více se v řadách záchranářů objevují border kolie. A to i krátkosrsté, ač by se mohlo zdát, že se nehodí do drsných horských podmínek. Psovodi, kteří je mají, především z Krušných hor, však s nimi mají jen pozitivní zkušenosti. A pořídili si je nejen proto, že je všeobecně známo, že borderky jsou zrozené pro práci, ale také zjistili, že jsou i ty krátkosrsté schopné odolávat chladnému klimatu, když je postupně přivykají od štěněte. A má to i další důvod. Horští záchranáři jsou nadšenými sportovci a za horským nebo vodním adrenalinem jezdí po celé Evropě a cestování s menším psem je přeci jen snadnější než s německým ovčákem. K osvědčeným záchranářským psům u HS patří i belgičtí ovčáci malinoisové, nováčkem je zmíněný laekenois. „Psovodi si své pomocníky, zpravidla štěňata, vybírají sami a to většinou po rodičích, kteří se osvědčili svou výkonností a jsou bez genetických vad. To je základním předpokladem pro úspěšnou přípravu záchranářského psa,“ uvedl na závěr vedoucí kynologické brigády HS Pavel Smejkal.

Josef Růžička

Foto: Josef Růžička