Nakazil jsem se tou nejkrásnější chorobou na světě!

Jistě víte, že prapůvodní uplatnění border kolií bylo především na pastvinách u stád. A říká vám něco jméno Lukáš Vaňourek? Pochází z Čech, ale žije v Irsku a jeho láskou a posláním se staly právě borderky a pasení. Pojďme se tedy seznámit s jeho životním příběhem…

Lukáš Vaňourek měl vztah ke psům již od dětství, avšak svůj velký sen mít doma velkou smečku a věnovat se chovu a pasení si splnil až jako dospělý. V současné době žije se svou rodinou již několik let v hrabství Roscommon v Irsku a vlastní tam malou farmu, kde chová a trénuje své pracovní psy. S výchovou a výcvikem pomáhá nejen svým přátelům, ale také ostatním farmářům. Jeho odchovy dnes žijí již po celém světě. No, není to jedna velká nádhera? Co myslíte?

Bohužel patřím k těm, kteří doma psa neměli. U mě to zachraňovala teta, která chovala německé ovčáky a později pak bobtaily. U tety jsem také sbíral první střípky a zkušenosti se psy. Avšak své první čtyřnohé parťáky jsem si koupil až z prvních výplat a byli to němečtí ovčáci. Sportovní kynologie nebyla pro mě tím pravým, a tak jsem hledal trochu jiný směr. Jiný způsob výcviku – pozitivnější metody. A našel jsem. Po otevření hranic jsem si koupil pár knih z Německa o výcviku „jinak“ – klikr a podobně. Také jsem měl výhodu v tom, že jsem bydlel na šumavském Špičáku a pracoval v Německu. Tam jsem měl možnost navštívit první kurz o klikru a vidět také první borderky. Od té doby mi prošla rukama různá plemena psů a mnoho výborných kříženců.

Pro svou první borderu jsem si dojel v roce 2000 do Ostravy. Jmenovala se Cora Moravia Zaurak a byla z FCI linií, tenkrát jsem ještě netušil nic o pracovních psech apod. Stal jsem se členem klubu BOC a začal s ní dělat „sportovní výcvik a agility“. Jednou jsem narazil na školení v pasení, a tak jsem jel. Tam jsem se seznámil s lidmi okolo této činnosti a nakazil se tou nejkrásnější chorobou na světě.

Prvním člověkem, který mne seznámil se světem pracovních borderek, byl Michal Hrdlička. Je dodnes mým nejlepším přítelem a mentorem v otázkách kolem ovcí, krav a všeho, co se týká farmaření a pracovních psů. Protože bydlel kousek od Tachova (on je jinak z Moravy), dojížděl jsem za ním a nakonec u něj začal pracovat jako trenér psů. Jak už to bývá, život se šmodrchá a odvíjí jinak, než si člověk vždy nalinkuje. Mou další pracovní zastávkou byla kozí farma na Hané u rodiny Látalů. Zde jsem se naučil dojit kozy, dělat sýry a opět jsem trénoval psy. Mezitím jsem začal jezdit na školení do Rakouska k rodině Williho Klafla, do Holandska za Serge van Der Zweep atd. Důležitou cestou pro mě a pro Michala se stala návštěva Mistrovství Evropy v pasení v Holandsku, kde Mišin (Michal Hrdlička) domluvil založení klubu pracovních psů v České republice pod britskou asociací ISDS.

V roce 1996 jsem si koupil hájovnu ve Velkém Boru u Horažďovic, kde jsem začal pořádat tréninky a školení. Také jsem jako první v Čechách uspořádal tábory v pasení. V roce 2010 jsem vyjel do Skotska k Janet Beale do chovatelské stanice „Astra“, kde jsem se učil techniky pasení, psychologii pracovních psů a také jak pracovat se „zlomenými pracovními psy“ – uvést je zpět do pracovního režimu nebo do normálního života. Byla to pro mne jedna velká škola a rozhodl jsem se, že se na ostrovy přestěhuji. K Janet jsem se vrátil ještě jednou v roce 2012 a snažil se najít dům a práci. Ale i přesto, že Britové milují psy a zvířata, nemají pochopení pro větší množství zvířat, byť chovaných venku. Neuspěl jsem, ale přes jednu kamarádku jsme s mojí bývalou partnerkou zkusili štěstí v Irské republice. Irové jsou mnohem uvolněnější a tolerantnější ke psům a lidem kolem nich. Zde jsem znal pár irských rozhodčích, kteří jezdili pískat naše trialy do Čech. Nyní jsem v Irsku již několik let, chovám a trénuji své pracovní psy. Prodávám svoje odchovy do celého světa a rovněž trénuji psy pro farmáře. Jezdím trénovat k mnoha přátelům na jejich farmy, někteří z nich jsou světovými legendami v pasecím světě. Nyní bydlím se svojí ženou a dvěma dětmi na malé farmě „smallholding“ v hrabství Roscommon a všichni jsou zapojeni do mé práce (ať již do výcviku, nebo „jen“ mazlinkování štěňátek a socializace).

V dalším článku bych se s vámi rád podělil o již zmiňovanou krásnou historii ISDS.

Moc děkuji za zajímavý rozhovor.

Monika Vaňourek

Foto: Monika a Lukáš Vaňourkovi

https://www.facebook.com/lukas.vanourek.9

www.dreamwork-sheepdogs.ie