Nechme spát to, co bylo... reakce čtenáře

Názory vás, našich čtenářů jsou pro nás vždy důležité. A nic totiž nepotěší více, než když přijde reakce na nějaký článek, či anketu. Přesně tak tomu je i nyní. Vzpomínáte si ještě na anketu s názvem „SVAZARM – požehnání nebo pohroma?“ Tak právě na ni přišlo několik ohlasů z vašich řad a my vám nyní nabízíme první z nich. Co vy na to?

O tom, že je Svazarm věčným tématem, není pochyb a tak není divu, že to nenechalo čtenáře bez reakce a pár zajímavých názorů nám do redakce také přišlo. Napoprvé jsme vybrali jeden e-mail, který nám napsal pamětník oné doby a také člověk, jenž výcviku psu rozumí a mluví za něj výsledky. A není to nikdo jiný než Pavel Beer st. 

Výcvik psů dříve a dnes

Dovolím si věnovat několik myšlenek často diskutovaným metodám výcviku psů za Svazarmu a dnes. S výcvikem psů jsem se seznámil v roce 1958 ve Chřibské na cvičáku, kde můj strýc dělal výcvikáře. Od roku 1960 jsem tam byl členem a od té doby jsem pracoval se psy na různých úrovních včetně té profesionální. Kynologii jsem i vyučoval ve výcvikových zařízeních v Plzni na Bílé hoře nebo v Červené nad Vltavou a šestnáct let jsem pracoval jako instruktor pro výcvik služebních psů a školení psovodů.  Zároveň jsem posuzoval výkony služebních psů u všech složek a nadále se věnuji výcviku ve sportovní kynologii. Letos jsem v řadě se svým šestým psem složil IPO3 a myslím si tedy, že z výše uvedeného vyplývá, že bych měl vědět, o čem mluvím.

Pokud se chci k tématu vyjádřit, tak musím začít poněkud ze široka a použít některé dnešní pohledy a terminologie používané při učení psů. Nejdříve obecně! Máme dva druhy podmiňování – moderní, kterým mnozí argumentují, tj. operantní. Podotýkám, že v aplikaci na sportovní kynologii neznám psovoda ve špičce IPO3, který by jej výhradně používal. A potom je tu to klasické podle I. P. Pavlova. Ke klasickému podmiňování bych si dovolil dodat, že I. P. Pavlov byl vědec a ne pejskař. To, co vyprodukoval, bylo směrováno pro lidi a na psech zkoušeno. On pracoval s devótními zvířaty, která neměla dostatečně rozvinutý orientační reflex, neměla možnost se učit metodou pokus omyl a mnoho dalších drobností. Vzhledem k tomu, že jsem už v osmdesátých letech toto kritizoval a obcházel školní osnovy, byl jsem za kritiku potrestán důtkou. Myslím, že nebýt Pavlova, tak jsme s tou kynologií úplně někde jinde.

Vynikající produkt se špatným manuálem...

Dovolím si poznámku. To, co Pavlov vymyslel, je jakýsi vynikající produkt, ale ti, kdo k tomuto produktu vymysleli manuál, zohlednili málo a udělali to špatně. Tolik můj názor na jimi popsané čtyři výcvikové metody, ty jsou na primitivní úrovni. Nebudu je rozepisovat, nejčastěji jsme používali tzv. kontrastní., to jest chuťově dráždivou a mechanickou metodu. Když to postavím na výcvikové terminologii, dojde k navodění situace přinucením a pak přichází odměna. Tedy psovi se to vyplatí. Jinak řečeno, já navodím situaci a psa odměním, to je klasické podmiňování. Pokud půjdu operantní cestou, čekám na situaci a tuto s komentářem odměním. Tedy pes dá, já dám. Je to jen okrajově.

A jak to je u nás běžné – nejvíce se mluví o tom, co jsme sami nezažili... 

A nyní k tématu. Je to úsměvné, vždy byli ti i ti, a když vezmu svazarmovské metody, prošly mi rukama stovky lidí a psů. Musím konstatovat, že se netrpělo to co dnes. Nejdrastičtější pomůckou byl ostnáč, já ho v té době ani neviděl, ani nevlastnil. Když si vezmu, co vše k tomu přibylo dnes – elektrika bederní, elektrika na nohy, elektrika na krk, stahovací smyčka na krk, elektrický obušek a mnohé další nepěkné „drobnosti“. Když toto bude někdo posuzovat jako motivační prvky pro radost psa z výcviku, tak můžeme říct, že psi cvičení za Svazarmu byli velmi „ochuzení“. Pamatuji dobu, kdy si nikdo nedovolil trestat psa na place, já to na svém cvičáku netrpím, ale jinak jsou dnešní metody opravdu drastické. Ty minulé to byl slabý odvar toho, co se děje dnes. Jak na poslušnostech, tak při nácviku obran. A jak už to tak u nás bývá, nejlépe se mluví o věcech, které jsme sami nikdy nezažili. Jako příklad, co bylo drastické za Svazarmu a dnes, si dovolím uvést cvik otočení psa při obratu – tehdy v oblasti beder tzv. za slabiny nebo dnes tušírkou, případně elektrikou a mnohými dalšími metodami? My jsme nepotřebovali při výcviku rychlost, ani tvrdou ovladatelnost. Když pes nepustil, ztratili jsme maximálně pět bodů, dnes je to diskvalifikace. Když chci o něčem mluvit, tak ano tehdejší pohled na psy a jejich výcvik byl daleko jiný. Méně jsme toho věděli, neměli jsme takovou možnost se rozvíjet, ale dnešní nároky jsou někde jinde. A čím víc toho víme, tím víc toho zneužíváme. Jako dnes i kdysi byli ti, co psa týrali. Mnohdy jen svou přítomností a léčili si na něm i své komplexy. Ale kdo o tom něco ví, tak co se týká používaných metod, nedá se to srovnat.

Přátelé, vraťme se zpátky na zem!

Závěrem si dovolím ještě poznámku. Většina dnešních špičkových psovodů používá převážně klasické podmiňování více než připojené operantní, tolik hovoří moje zkušenost. Slušný a citlivý člověk se nesnížil k týrání svého psa ani tehdy, ani dnes. A ptáme-li se na metody, je dobré, než se vyjádříme, postavit to na faktech. Dnes vlastně popsané moc nejsou. Je tolik zaručených mýtů a seminářů, že valná většina nás obyčejných se za své peníze stejně nikam nedostane. Tolik realita. Tady totiž mnozí vidí jen to, že co je drahé, to je dobré. My jsme se kdysi učili zadarmo nebo za panáka jeden od druhého! Přeji vám, ať se daří a nechme spát to, co bylo. Hodný člověk svému čtyřnohému příteli ubližovat nebude i za cenu nižší mety. No, a to ostatní je jen věcí názoru.

Foto: archiv Pavel Beer st, Jindřiška Pocnerová

≈

«Redakce eCanis nemusí vždy souhlasit s názory čtenářů, ani za ně nenese žádnou odpovědnost, nicméně je samozřejmě respektuje a do jejich obsahu zasahuje pouze v rámci jazykových korektur. Chtěli byste se s námi o svůj názor na ony svazarmovské metody podělit i vy? Tak neváhejte a napište nám na adresu redakce@ecanis.cz! Budeme se těšit!»

≈