Nedoceněný lovec – český teriér

V nepříliš hojném počtu jej můžeme potkat na výstavách. Českých teriérů je u nás i ve světě jako šafránu. Možná právě proto se většina jejich chovatelů a majitelů snaží, aby jeho původní využití bylo zachováno. Malého, sympatického čecha tak potkáte spíše při práci v lese, než na zahrádce městské kavárny.

Je trendem dnešní doby, že většina plemen se stále více chová převážně jako společníci. Ne každý má možnost se se svým psem věnovat přímo účelu, pro který bylo plemeno vyšlechtěno. K těm, kteří v českém teriérovi vidí především skvělého „pracanta” patří i paní Jana Šmídová, která využívá českého teriéra v myslivosti.

O loveckou kynologii se začala zajímat již v mládí. Inspiroval ji atlas plemen psů. V něm paní Jana poprvé uviděla fotografii Františka Horáka s českým teriérem. Jejím snem bylo se setkat přímo s ním samotným. Nikdy však nepředpokládala, že se jí toto přání může splnit. Chovem a výcvikem loveckých psů se zabývá od roku 1980. Rukama jí prošlo nespočet psů, i neloveckých. Uplynulo pár let, a paní Jana se stala aktivní chovatelkou. Jako povzbuzení v těžké nemoci dostala dárek – svého prvního českého teriéra! Splnil se jí také dlouholetý sen a osobně se setkala s panem Horákem, od kterého načerpala mnoho cenných informací o chovu českého teriéra. Seznámila se i s dcerou pana Horáka, paní Jitkou Paulínovou, která v práci svého tatínka pokračuje dodnes. Bohužel, nový kmen parvovirózy ji o fenku ve dvou letech připravil. Nemoc a smrt fenky Besy z Kozákova ji od chovu čechů odsunula. Také po smrti pana Horáka se chov nasměroval spíš k společenskému plemeni, než k loveckému využití, což paní Janu nenaplňovalo. To však neznamená, že český teriér nemůže být využit i v jiných kynologických disciplínách. Vždyť se vždy jedná o soužití psa a člověka, a jejich vzájemnou souhru a radost z bytí.

Jak už jsem řekla, českého teriéra jsem měla v hledáčku už dlouho. Navíc je to naše národní plemeno. Je rovnocenný jezevčíkům. Kromě výborné povahy má i loveckou vášeň. Také jeho ochota pro spolupráci s lovcem je příkladná. Pevný chrup a klenutí hřbetu ho předurčuje pro norování. Kromě kvalitní práce v noře se neztratí ani na barvě. Do všeho jde s rozumem. A jako bonus je to i velmi příjemný společník.

V současnosti chovám, kromě českých teriérů, také malé münsterlandské ohaře a plemeno porcelaine. Před nimi jsem chovala třicet let jezevčíky.

Český teriér pracuje pro svého pána stejně jako jezevčík. Nemá takové vlohy pro pronásledování zdravé zvěře – není to naháňkový typ. Ale kdo chce psa na posed, práci po ráně či pod zemí, nemůže si přát lepší plemeno. Nedá se přirovnat k adrenalinové práci jagdteriéra, ani jack russela. To jsou energetické bomby. Český teriér je rozvážný, klidný a chytrý pes. V porovnání s jezevčíky se může řadit mezi psy pro městské myslivce. Noruje i dohledává. Leckdo by se divil, jaké kvality dosahuje jeho nos. Je velmi oddaný své rodině a pánovi. Není to pes do kotce - byt mu sluší.

Výcvik tohoto plemene není náročný. Pokud českého teriéra vedete k lovu od štěněte, budete mile překvapeni jeho talentem a učenlivostí. Pobarvenou stopu mají v krvi, jsou chytří a vnímaví. Jsou velmi flexibilní, i co se týče jiných kynologických disciplín. Český teriér klidně ráno půjde s dcerou na agility, a večer s tatínkem na posed. Prostě ideální parťák pro rodinu a společník pro myslivce.

Po třiceti letech jsem se opět vrátila k chovu ČT. Vlastně jsem ho vyměnila za jezevčíka. Měla jsem to štěstí, že jsem natrefila na mojí Fifinku, Euforie Hamentashen, která mě okamžitě vrátila k chovu a práci s tímto plemenem. Složila zkoušky ZN, BZ,ZV. Na norování velmi překvapila mysliveckou veřejnost! Barvu vyšvihla jako profík. V současné době je sice novopečenou matkou, ale chystáme se na norování na Slovensku. Zasvěcení ví, jak je tato zkouška náročná. Je to moje průkopnice, která, jak doufám, vrátí čecháčky do naší myslivosti. A splní tak nejen můj sen, ale i sen pana Horáka.

Český teriér se určitě hodí pro myslivce, kteří potřebují srdečného parťáka na dosled a společnost při lovu.  Rád pro svého pána vyžene z nory lišku, a pustí se i za jezevcem. Nepočítala bych však s velkým naháňkovým lovem. Na dnešní černou zvěř bych malého psa použila jen v lehkém terénu. Jsou dobře ovladatelní a hodně závislí na majiteli. Zároveň se jedná o zdravé nenáročné plemeno a „hlídače rodinného krbu”. Nenapadá mě nikdo, pro koho by se český teriér nehodil.

V současné době je větší zájem o psy jako společníky. Ale domnívám se, že je to jen špatnou informovaností o plemeni. Jedinci prokazatelně několik generací nepoužívaní k lovu, mohou vykazovat velmi velké lovecké vlohy a dobrou cvičitelnost. ČT se nikdy nevyrovná ostrosti jagdteriéra a jemu podobných. Ale může v klidu konkurovat jezevčíkům. Rozumným klidným vyrovnaným psům. A i majitele si bude hledat mezi těmito lidmi.

Z mého pohledu český teriér na zkouškách velice mile překvapil. Loni se uskutečnila první soutěž Pohár Karlovarského kraje pro teriéry. První ročník se velice vydařil. Čeští teriéři zde prokázali, že jsou a vždy budou loveckým plemenem.

Soutěž Pohár Karlovarského kraje ZV a BZ CACT je podporovaná kluby KCHT a KCHČT. Tyto kluby zaštiťují české teriéry. Věnují se propagaci a chovu našeho jedinečného nízkonohého norníka. Dohlíží jak na jeho exteriérové vlastnosti, tak i na povahu a lovecké vlohy. Doufám, že tato soutěž otevře tomuto plemení cestu zpět k aktivním myslivcům a lidem, kteří chtějí podpořit naše národní plemeno a odkaz pana Františka Horáka.

Děkuji za rozhovor.

Kateřina Smětáková

 Foto: Jana Šmídová