Nejčastější vnitřní a vnější paraziti - 1. díl

Souhlasíte s tím, že jakýkoliv cizopasník dokáže našeho psa a potažmo i nás opravdu nepříjemně potrápit? A jak s tím souvisí třeba odčervování? Je to dobré jako prevence? A víte, se kterými vnitřními parazity se můžeme v našich končinách nejčastěji setkat a co s nimi? To všechno je námětem tohoto článku.

Dle známého přísloví „je třeba znát svého nepřítele" se pokusím představit nejčastější tiché společníky – parazity, kteří nezváni a nevítáni cizopasí v našich psech. Pojem odčervení může být zavádějící, jelikož na psech neparazitují jen červi, ale také prvoci, roztoči a hmyz. A strategie boje se u každého z nich liší. Pojďme se tedy na to společně podívat…

Prvoci aneb Jednobuněčné organismy

Začněme od těch nejmenších, lidským okem nepostřehnutelných. Jedná se o parazity vnitřní – nejsou tedy na kůži zvenku psa, ale v jeho útrobách, kde navzdory svým malým rozměrům dovedou páchat poměrně velké zlo. Řeč bude nejprve o prvocích – jednobuněčných organismech, z nichž za zmínku stojí v našich krajích Giardie a Isospora.

Giardióza (vyslovuje se džardióza)

Jedná se o průjmové onemocnění především štěňat a oslabených psů, jehož původcem je bičíkovec Giardia intestinalis. Tato parazitóza se častěji objevuje u štěňat z horších chovatelských podmínek a tzv. množíren. Někdy střídají průjem zácpy a trus bývá mastný s hlenem. Mohou se vyskytovat i kožní potíže. Psi hubnou a ztrácí vitalitu. Giardiózu je možné diagnostikovat vyšetřením trusu, kde se nachází cysty giardií. Ty se však nevylučují pravidelně v každé stolici, proto je důležité, aby majitel odebíral malé množství trusu do jedné odběrové nádobky ideálně obden alespoň třikrát. Tak se zvýší pravděpodobnost záchytu parazita. Velmi spolehlivé jsou rychlé diagnostické testy, kterými může veterinář v ordinaci během chvilky prokázat antigen giairdií v trusu.

Léčba je možná pomocí běžně dostupných odčervovacích léků, které se však při giardióze musí podávat opakovaně. Nezbytné je kontrolní vyšetření trusu. Ve větších chovech je nutné přeléčit všechna zvířata a vždy mít na paměti zoonotický potenciál parazita, tedy, že se můžeme od psa za určitých okolností nakazit.

Isospory 

To jsou kokcidie způsobující taktéž průjmy, a to u nejmladších věkových kategorií štěňat do stáří asi čtyř měsíců. K léčbě se využívá jiných preparátů než pro běžné odčervení.

Proti prvokům se obvykle neprovádí preventivní ošetření. Je však potřeba na tyto parazity myslet jako na možné původce v případě průjmových obtíží štěňat.

Další vnitřní parazité

Mnohem častější je výskyt vnitřních parazitů – červů, ať už oblých (na průřezu těla jsou kulatí), kam patří dobře známá škrkavka nebo plochých (na průřezu těla jsou placatí), kde je typickým zástupcem tasemnice.

Tasemnice

Nejrozšířenější tasemnicí u nás je Dipylidium caninum – tasemnice psí. Parazituje u psů, koček i člověka.  Tuto tasemnici přenášejí blechy (ale i všenky), proto je nutné psy (i kočky) napadené blechami krom odblešení také odčervit.  Nejhůře snáší tyto parazity štěňata, která neprospívají, mají nekvalitní srst a zvrácené chutě. Někdy může větší množství tasemnic ve střevě způsobit křeče, ucpání střeva a následkem toho i úmrtí štěněte. Naopak dospělý, jinak zdravý pes, může žít se svou tasemnicí v relativní harmonii, kdy nepozorujeme žádné výraznější odchylky zdravotního stavu. Všímat bychom si měli drobných bělavých až narůžovělých článků tasemnic odcházejících v trusu nebo jen tak samostatně z konečníku. Připomínají zrnko z okurky (viz foto). V takovém případě odčervujeme, a to kompletně všechny psy a kočky, kteří s námi sdílí domácnost i zahradu. Člověk se může nakazit jedině pozřením blechy nebo všenky (krajně nepravděpodobná delikatesa), nikoli kontaktem s nakaženým zvířetem.

Velkým nebezpečím pro člověka může být drobounká tasemnice Echinoccocus multilocularis. Výskyt této tasemnice je vázán na lov hlodavců, kteří jsou jejími mezihostiteli. Častá je u lišek, ale také u psů a koček, kteří loví a konzumují drobné hlodavce. Těmto psům by se měly podávat odčervovací preparáty i v měsíčních intervalech, aby se minimalizovalo riziko přenosu parazita na člověka. U lidí se totiž vyvíjí alveolární echinokokóza v játrech a dalších orgánech i více než patnáct let a ne vždy je léčitelná.

Škrkavky

Škrkavky (rod Toxocara) jsou pro většinu z nás neatraktivní červi v pravém slova smyslu, kteří se vyskytují u psů všech věkových kategorií. Jak už to tak bývá, nejvíce škody páchají u štěňat. Ta se můžou škrkavkami nakazit už během březosti přestupem z feny přes placentu a po porodu též přes mateřské mléko. Chovatelé by měli dbát na odčervováni  fen před připouštěním, během březosti a štěňata odčervovat již od 14 dní věku v intervalu každé další dva týdny až do osmi týdnů věku, dále od 2 do 6 měsíců věku vždy 1x za měsíc a poté do jednoho až dvou let věku každé tři měsíce. Se štěňaty je vždy nutno odčervit i jejich matku! Dospělé psy by bylo nejvhodnější odčervovat na základě koprologického vyšetření (vyšetření trusu), ale v praxi většina chovatelů odčervuje své psy preventivně dvakrát až čtyřikrát ročně.

Občas novopečení majitelé štěněte zaměňují škrkavkami nacpané bříško štěněte za známky blahobytu. Varovný je většinou fakt, že krom bříška je štěně poměrně hubené, mívá matnější a zježenou srst a někdy může být i chudokrevné. U štěňat navíc larvy škrkavek migrují i plícemi, což se může projevovat kašlem a výtokem z nosu. Někdy štěňata mohou i zvracet a v krajním případě může dojít opět k ucpání střeva velkým množstvím parazitů až k jeho ruptuře a úhynu štěněte. Při masivním začervení může dojít po odčervení k rozkladu velkého množství škrkavek ve střevě, z těch se uvolní toxin askaridin, který vyvolává křeče, nervové příznaky až úhyn štěněte. Zda je či není pes napaden škrkavkami lze prokázat opět jedině vyšetřením trusu, kde se prokazují mikroskopická vajíčka škrkavek. Vyšetření není nikterak nákladné (kolem 200 Kč). Pokud majitel psa zaznamená škrkavky v trusu nebo zvratkách, není samozřejmě další vyšetření trusu nutné, pes se odčerví hned a následně za další tři týdny.

Jak postupovat?

Aplikace přípravků proti vnějším i vnitřním parazitům by měla být spolu s vakcinací nezbytným minimem jak chránit svého psa i sebe před nepříjemnými spolubydlícími. Mnoho antiparazitik je běžně k dostání i v lékárnách a petshopech. Praxe bohužel ukazuje, že ne vždy dovedou prodejci a lékárníci fundovaně poradit s aplikací a indikací použití jednotlivých přípravků. Přimlouvala bych se proto alespoň pro konzultaci antiparazitární léčby s veterinářem. Každé ošetření psa antiparazitiky by se mělo písemně zaznamenat, nejlépe do očkovacího průkazu nebo petpasu, aby měl majitel přehled, kdy očekávat odeznění účinku a nutnost reaplikace. Je potřeba upozornit i na občasné používání injekčních forem odčervení, nejčastěji ivermectinem. Toto antiparazitikum sice báječně likviduje vnější i vnitřní parazity, ale je určeno pro hospodářská zvířata a u psů a koček je jeho použití off-label (není určeno pro tento druh zvířat). Ivermectin může způsobit vážné nervové poruchy a u určitých plemen (kolie, šeltie, bearded kolie, australský ovčák a dalších) dokonce i smrt.

Nezanedbávat prevenci je v případě parazitů více než vhodné. Jsou příjemnější společníci pro život než paraziti a naši psi si od nich, bohužel, sami pomoct nedovedou.

Pozn. redakce: Původní článek byl z důvodu délky rozdělen na dva díly. Příště se tedy paní doktorka bude věnovat vnějším parazitům.

Text: MVDr. Michaela Slavíková

WWW. Vetora.cz

Foto: Pixabay.com, wikipedia.com