Nejsem Bůh, ale…

Přemýšleli jste už někdy nad tím, že byste se svým psem navštívili tzv. léčitele zvířat? Nebo máte problém, který se při sebevětší snaze nedaří vyřešit a hledáte třeba i nějakou jinou cestu? V tom případě se vám bude určitě líbit následující rozhovor…

Otevírají se dveře a za nimi se na vás usmívá velmi sympatický a tak trochu tajemný muž středního věku. „Co přijde dál?“ říkáte si. Podává vám ruku a zároveň se jakoby nenápadně dotýká vašeho čtyřnohého doprovodu. A pes to cítí. Tu pozitivní energii, vrozenou empatii a sílu osobnosti. Jiří Tarantík má prostě dar od Boha. Dar a schopnosti, které pomáhají zvířatům, a které se rozhodl využít právě ve prospěch nás ostatních.  

Jiří, vy jste velmi zajímavý člověk, prozraďte nám tedy něco o sobě a o tom, co vás vůbec přivedlo ke kynologii.

Už jako malý kluk jsem se pohyboval mezi zvířaty. Rodiče totiž měli malé hospodářství, kde se starali o prasata, králíky, brojlery, slepice a samozřejmě k tomu patřili i pejsci.

V současné době vlastníte dvě fenky pasteveckých plemen. Mohl byste nás s nimi blíže seznámit?

Máte pravdu, nyní mám opravdu dvě čtyřnohé parťačky. První  je devítiletá fenka plemene anatolský pastevecký pes a jmenuje se Mystika. A druhá? To je šestiměsíční telátko (smích) kavkazského pasteveckého psa jménem Baba Jaga. Je původem přímo z Ruska. Obě jsou moje Gorgony, jinak řečeno bájná stvoření.

My se ale dál nebudeme zaměřovat na ně, ale spíš obecně na vaše souznění se zvířaty. Kdy a jak jste přišel na to, že máte schopnost cítit něco víc než „obyčejní“ smrtelníci?

Vlastně už jako kluk jsem sledoval, že se kolem mě děje něco víc, než by mělo, jenže jsem tomu nepřikládal žádnou zvláštní váhu nebo význam. Až později v dospělosti jsem začal z lidí tak nějak „cítit“ jejich opravdové problémy, dá-li se to ovšem tak vůbec nazvat.

Podobný dar měl už i váš dědeček, že? Pomáhal vám nějak rozvíjet ten váš?

Ano, můj dědeček byl velmi vzácný člověk, který byl nejen výborným diagnostikem, ale také léčitelem. Zabýval se však pouze úzkým okruhem svých známých. Já mám na dědu jen mlhavé vzpomínky. Hodně mě bral do lesa na procházky a vysvětloval mi věci, kterým jsem v té době bohužel moc nerozuměl. Bylo mi tehdy totiž jen třináct let.

Rozhodl jste se toho využít a pomáhat hlavně pejskům. S čím vším se na vás tedy jejich majitelé mohou obracet?

Přesně tak, rád pracuji se psy. Dokážu pejska zbavit stresu, ale i jiných různých onemocnění. Avšak pozor! Je třeba si uvědomit, že nic není všelékem a já nejsem Bůh (smích). Bohužel osmdesát procent všemožných chorob jak u zvířat, tak i u lidí je stresového původu.

A existuje třeba i určitá sféra, do které se z nějakých důvodů raději nepouštíte?

Ne, nemám sféru (pokud tedy myslíte věci nadpřirozené), do které bych se nechtěl pustit nebo se bál. Ono totiž v životě stejně jako ve válce platí rčení: „Pokud chcete protivníka porazit, musíte poznat jeho slabiny!“ Vše kolem nás má svůj přesný řád a jen když pochopíme koloběh všech těch věcí, poznáme hloubku a do té můžeme následně proniknout.

Pracujete i s tzv. „energiemi“, můžete našim čtenářům upřesnit, co všechno si pod tím lze představit a jakým způsobem to celé funguje?

Jak fungují energie? Úplně stejně jako vše ostatní, je jedno, zda to nazveme černou či bílou magií, je to vlastně pořád součástí nás všech, je to jako mince a ta má vždy dvě strany. Magie je magnetismus a to, co si nejvíce přejeme, čeho se nejvíce bojíme, tak to přesně se nám děje. Protéká námi energie, ale pozor – stejně jako tělo dokáže jablko proměnit v cukry, dokáže tělo pozitivní energii proměnit v tu negativní, ale to je na samostatné a velmi dlouhé povídání.

Jak vlastně poznáte, že má pes nějaký zdravotní, či emocionální problém? Stačí se jen podívat nebo se ho musíte třeba dotknout?

Jak poznám onemocnění? Tak zaprvé – já nejsem diagnostik a nemám rentgenové oči.  Je to vlastně o tom, že nejprve se musím se psem seznámit, avšak nejen s ním, ale i s jeho majiteli a pejsek mne musí pustit tzv. do své hlavy.  Pokud se tak stane, už to jde samo...

∼ Pejsek mne musí pustit tzv. do své hlavy. Pokud se tak stane, už to jde samo... ∼

Mohl byste nám přiblížit, jak u vás probíhá a přibližně jak dlouho trvá takové jedno „sezení“? 

A zase, vše je o přístupu pejska a majitele. Některé sezení může prozradit vše za deset minut, jiné může například trvat i hodinu. Já se hlavně zaměřuji na stres, s tím pracuji a ten se snažím léčit. Dokáži si však třeba poradit i s nádorovým onemocněním, to je ovšem na delší dobu.

Říká se, že řada obtíží může být i psychosomatického charakteru, a že zvířata dokážou tzv. přejímat choroby a i jiné neduhy svých páníčků. Co si o tom myslíte?

Opravdu to tak funguje. Veškerý stres majitelů se na pejska navalí a on na rozdíl od kočky neumí ze sebe negativní energii setřást. Je to složité, ale tak to prostě je.

Znamená to tedy, že je často nutné, aby se nejprve tzv. „srovnal“ majitel a teprve poté se uleví i čtyřnohému pacientovi? A máte případně zkušenost, že tomu ten daný člověk skutečně uvěří a vezme si vaše rady k srdci?

Trefná otázka! Nejprve musím opravdu pracovat s majiteli psů, poznat je a vše jim vysvětlit. Ono je to asi jako s malými dětmi. Každý rodič chce zcela logicky pro své dítě to nejlepší, ale bohužel sám neví, co to je.

Mnoho lidí se však za své např. soukromé nebo pracovní problémy, které mohou být spouštěčem potíží i u rodinného mazlíčka, stydí a nedokážou nebo nechtějí o nich hovořit. Jste schopný poznat, kdy vám taková osoba třeba neříká úplně pravdu?

Ano, mám tu schopnost vidět do lidí a dokážu poznat, kdy mi např. konkrétní člověk lže nebo se vymlouvá.

Stalo se vám někdy, že k vám přišla dvojice, u které jste už dopředu věděl, že na ni sedne známé rčení: „Komu není rady, tomu není pomoci“, a nemá smysl se s ní zabývat? Člověk na vašem místě se asi musí naučit i diplomaticky odmítat nebo ne?

Stalo se mi to zrovna nedávno. Víte, ono je to stejné, jako když vám někdo, kdo sedí každý den tři hodiny v hospodě, řekne: „Já bych strašně rád začal cvičit, jenže na to nemám čas.“ Tak co s takovým člověkem?  Jakmile totiž ten dotyčný ztratí sám sebe, nemá to cenu a ani tohle nechci měnit. Člověk musí jít sám sobě příkladem. Z toho tedy vyplývá, že nikdy nesmí jít sám proti sobě.

Vaše práce je určitě nejen krásná a velmi přínosná, avšak jistě i velmi psychicky vyčerpávající. Kolik klientů jste přibližně schopný denně zvládnout?

Ano, je to velmi vyčerpávající a více jak tři pejsky týdně při sebelepší vůli prostě nedám. Chci především pomoct, ne ublížit!

Myslíte si, že dnešní moderní veterinární medicína jde dobře kombinovat i s alternativními přístupy?

No, ovšem.  Jak jsem ale již zmiňoval, nic není všelékem a víc hlav rozhodně víc ví, i když raději osobně nechávám vše na přírodě než na tunách chemie. Ale víte sama, stali jsme se velmi rozmazlenými lidmi a s každým bebíčkem hned běháme k doktorovi a zatahujeme do toho i naše čtyřnohé miláčky. Chováme se k nim jako k lidem a to je velkou chybou. Lidé bohužel zapomněli na to, že mají doma sice kamaráda, ale pořád šelmu psovitou!

Vy určitě budete rozumět tomu, že někteří z nás se mohou cítit lépe ve společnosti zvířat, než mezi lidmi. Čím si myslíte, že je to způsobené?

Zvíře nezná lží, přetvářek, podrazů a falše. Zvíře je čisté, není jako lidé a není nic mezi, buď je to prostě ano, nebo ne. Není žádné trochu, vše je jednoduše naplno.

∼ Zvíře nezná lží, přetvářek, podrazů a falše. Zvíře je čisté, není jako lidé… ∼

Blíží se nejkrásnější svátky v roce a všichni si navzájem potřásáme rukou a přejeme si jen to nej… nej… Co byste vy popřál našim čtenářům a jejich čtyřnohým kamarádům?

Krásné svátky a prosím, nechte pejska pejskem, nepolidšťujte ho a dejte mu lásku, jakou on dává vám.

A na úplný závěr bych chtěl dodat, že je velmi smutné, když se někdo snaží někoho vychovat nebo převychovat a přitom se nevyzná sám v sobě.  Nezapomínejme na skutečnost, že jsme lidé skromní, chápaví a tolerantní a připomínejme si to. Hezký den a ještě hezčí advent vám všem!                      

Jiří, děkuji vám za moc krásné povídání.

Foto: archiv Jiřího Tarantíka, Jitka Metličková.