Nezapomenutelné tři dny v Nitře

Šest set kilometrů tam a zase zpět. Přesně taková „nálož“ čekala na redaktorky eCanis, které se vydaly se podívat do slovenské Nitry na vyhlášenou výstavu psů Nitradog Pribina Cup 3x CACIB. Jak se tedy děvčata dívají na organizaci, prostory a pohostinnost úžasných slovenských kolegů? Co je zaskočilo nebo naopak mile překvapilo? Tak to vše přináší následující reportáž….

Malebná Nitra je krajským městem na jihu Slovenska. Protéká jí stejnojmenná řeka a krásné panorama okolo tvoří celkem sedm pahorků – Zobor, Hradní skála, Vršek, Kalvárie, Borina, Ĺupka a Martinský vrch. Zmiňujeme to zde úmyslně, protože i to jsou místa, na kterých můžete po náročném výstavním dni nechat svého psa do sytosti vyběhat a odreagovat a sami sobě tzv. vyčistit hlavu. A věřte, že je to daleko lepší způsob odpočinku než jet z haly přímo na pokoj do hotelu a jen čekat do druhého dne na další show. A to i tehdy, bude-li po takovém výletě nutné vašeho šampiona znovu vykoupat a vyfénovat. Pojďme ale už k samotné akci, do níž vás necháme detailněji nahlédnout a podělíme se o své dojmy.

Ve dvou se to lépe táhne

I když si myslím, že se v rámci své redaktorské práce najezdím celkem dost, nemám dlouhé cestování příliš ráda. Zvláště jízdy po D1 jsou mnohdy nekonečné. A tak jsem se zprvu ani moc netěšila. Výhodou však je, když člověk nejede sám, a to byl i můj případ. Tentokrát jsme se za redakci eCanis do Nitry vydaly dvě, a to já a má úžasná kolegyně a kamarádka Míša. A tak cesta ubíhala opravdu skvěle a celkem rychle. Navíc jsme vyjely o den dřív, aby bylo všechno v klidu a na pohodu.

Nitradog pod drobnohledem

Ubytovaly jsme se kousek za městem. V pátek ráno, ač byl všední den a dal by se očekávat vyšší provoz, nás na výstaviště Agrokomplex celkem bez problémů a za chvilku navedla navigace. Výhodou je, že se nachází prakticky na okraji Nitry a k tomu byl příjezd od pořadatelů skvěle značený. Chlapci na bráně nás vítali s úsměvem a pěkně nás nasměrovali k parkovacím místům. Prostory výstaviště nejsou možná tak rozlehlé, jako to vidíme například v Brně, ale na druhou stranu je v areálu několik zelených ploch a také poměrně velký rybník, což rozhodně lahodí pejskařovu oku. Kdo jel vystavovat, odpadly mu zbytečné starosti s přejímkou, neboť měl katalogové číslo vytištěné už z domova a při vjezdu předložil veterinární službě už jen očkovací průkaz. Ten byl po kontrole opatřený samolepkou, čímž byl zajištěný pohodlnější a rychlejší vjezd v dalších dnech. A pak už následovala klasika, na kterou jsme asi běžně zvyklí. Najít si tu správnou halu a vhodné místo u konkrétního kruhu, kde člověk vystavuje, vybalit si věci, proběhnout se cvičně se psem, vyvenčit, vyčesat a pak už jen čekat, až to celé vypukne, a přijdete na řadu. Asi nic, co byste nedělali nebo neočekávali na jakékoliv jiné výstavě.

Možná není třeba rozepisovat se podrobně o průběhu celé akce, protože to prostě všichni dobře známe. Je to stále to samé dokola. Někdo byl spokojený více, jiný zase méně. O tom to prostě je, je to soutěž jako každá jiná a vždy je na zvážení konkrétního rozhodčího, čemu u daného jedince dává přednost a co bude penalizovat. Líbila se mi však velká „pestrost“, co se rozhodčích týče. Kromě známých slovenských a českých tváří přijeli i posuzovatelé z několika dalších států a nebylo jich zrovna málo.

Proč právě PRIBINA CUP?

Prostě „wow“

Tak tímto citoslovcem bych označila opravdu originální doprovodný program, který mne prostě nadchnul. Byl nejen nápaditý, ale hlavně pořádně „našlapaný“. Neskutečně se mi líbil a také jeho propagace na facebookových stránkách výstavy byla skvělá. Přesně jsem věděla, kdy a kde se co děje. Asi nebudeme mít prostor pro kompletní představení všech aktivit, ale zkusím alespoň to nejzásadnější pro mě.

Autogramiáda jako ze sna

Velkou radost mi udělalo zjištění, že se v Nitře bude nacházet za mne opravdu velký chovatel německých ovčáků (jak mnozí ví, tak je to mé srdeční plemeno) pan Ján Sudimák (CHS Eqidius), který se bezesporu zapsal zlatým písmem do chovu nejpočetnějšího plemene světa. Navíc pan Sudimák na místě představoval také svou prvotinu a zároveň úžasně zpracovanou knihu s názvem Německý ovčiak jednoducho nádherný. Takže pro chovatele a příznivce tohoto plemene to bylo velkou příležitostí si publikaci nejen zakoupit, ale také si ji nechat podepsat a osobně si s tímto velkým, avšak skromným člověkem popovídat. A já vám mohu prozradit hned několik zajímavých informací. Těšit se můžete například na podcast s Jánem Sudimákem, na recenzi jeho skvělé knihy, jejíž se eCanis stal mediálním partnerem a navíc budeme sledovat a mapovat cesty Jána Sudimáka po České republice.

Kidzone, aneb Kdo si hraje, nezlobí

Každé ráno od 8.00 do 10.00 hod. čekaly na naše nejmenší v Kidzone krásné a poutavé pohádky. A pak pokračoval další doprovodný program. Ten byl velice nápaditý a upřímně jsem sama nevěděla, zda mám být zde a všechno sledovat nebo fandit u výstavních kruhů. Nemám prostor vyjmenovat vše, co se na tomto místě odehrávalo, ale dovolím si vypíchnout to, co zaujalo mne samotnou. Například je úžasné, jak pořadatelé vymysleli prezentaci druhého nejmladšího národního plemene, kterým je slovenský hrubosrstý stavač (ohař). Návštěvníci se mohli seznámit s krásným, elegantním a především pracovitým loveckým psem a navíc si jej mohli také pomazlit.

Aktivity ring pro všechny

Aktivity ring stejně jako Kidzone jsou od loňského roku novinkou na Nitradog Pribina Cupu, který sloužil jako místo pro ukázky z nejrůznějších kynologických i nekynologických činností a oblastí našeho bytí. Rozhodně to byla doslova oáza, kde nebyla nouze ani o zábavu, ani o poučení a nové poznatky. Najít jste ho mohli v hale M5, kde probíhal každý den hned od rána nějaký zajímavý program.

Návštěvníci mohli vidět parádní ukázky z různých kynologických odvětví, jako jsou například obedience, záchranářský výcvik, ale třeba také služební kynologie, která je divácky vždy velice atraktivní. Když však odbočím maličko mimo kynologický svět, tak mně se moc líbila i prezentace práce sokolníků ze spolku Sokoliarov kráľa Svätopluka. A protože jsou právě dějiny Nitry spjaté s dějinami starých Slovanů, tak jsme v průběhu celého víkendu potkávali skupinky dobově oblečených lidí, kteří se postarali o velice podmanivou atmosféru. A s tím vším je také spojena naprosto fantastická kapela Valar, která hraje tematicky středověký folk. Melodie v jejím podání jsme mohli slyšet v sobotu během závěrečných soutěží opět v hale M5, ale také na Slovenském večeru, o kterém si povíme níže.

Slováci to prostě umí…

Já sama pocházím ze severu Čech. A doufám tedy, že moc místních od nás zrovna toto číst nebude. Nicméně v našem kraji žijí lidé převážně zamračení a celkem nepřátelští. Říká se, že je to proto, že jsme v Sudetech a život zde byl vždy tvrdý. Já jsem takzvaná „náplava“ a tak tomu ani po dvaceti letech moc nerozumím. Ale vážení Slováci ti se prostě bavit umí, to je o nich známé. A nejenže se o nás jako o návštěvu z Čech perfektně starali v průběhu celé výstavy, ale dostaly jsme i pozvání na Slovanský večer. Bylo báječné vidět, jak se umí odvázat nejen naši východní sousedé, ale i rozhodčí ze všech koutů Evropy a sami vystavovatelé. Jak ona „rivalita“ najednou jako mávnutím kouzelného proutku zmizela a lidé byli plní úsměvu, radosti a chtěli se prostě dobře bavit a večer si pořádně užít.

Proč zrovna Slovanský večer zde zmiňovat nebudu, to se zase dozvíte v podcastu, který vyjde na eCanis ve čtvrtek (22. 2. 2024). Nicméně celý večer začal krásným vystoupením kapely Valar, jejich hudba je mému srdci velice blízká a tak jsem si to opravdu užila. No, a o tom, jak jsme se chutně najedly, a že na nás čekaly dvě skvělé večeře a víno teklo proudem – o tom raději psát nebudu, protože kdo váhal, zda si koupit lístek a nakonec tak neučinil, opravdu udělal obrovskou chybu. Program, Dj, jídlo, pití, zákusky, tanec, zábava a celková atmosféra – to vše bylo na jedničku s hvězdičkou. Člověku se ani nechtělo zpět na hotel. Hluboko smekám před celým pořadatelským týmem v čele s prezidentem UKK Jozefem Šusterem.

Zazvonil zvonec a víkendu byl konec

BIS pátek: Vipet LET ME LOVE YOU, Chov. ATTILA CZEGLÉDI, Maj. BIANKA CZELLER

Ano, každá pohádka má svůj konec. A i trojvýstava Nitradog Pribina Cup v neděli 18. 2. 2024 skončila. Pokud bych měla úplně vše podrobně zhodnotit, tak přiznávám, že by to přesahovalo parametry tohoto článku. Musím ale říci, že jsem si to opravdu užila a jela jsem domů plná krásných zážitků a neskutečně unavená. Ano, můžete namítat, nevystavovala psa a tak to vidí jinak. To možná ano, ale v Nitře se mnou byly také moje kamarádky, se kterými jsem trávila rovněž čas u výstavních kruhů, kterým jsem fandila a od kterých jsem si vyslechla i slova zklamání, když se zrovna nezadařilo a naopak s nimi sdílela radost, když to další den zase klaplo. Ne vždy je prostě posvícení. A tak to člověk musí brát. Je to jen soutěž, a těm našim chlupáčům je úplně jedno, zda budou mít CAC, CACIB nebo jen VD.

BIS sobota: Australský honácký pes JACKPOT CARPATHIAN DINGO Chov. LEA ĎURÍKOVÁ VĚTŘÍČKOVÁ Maj. SAMUEL A LEA ĎURÍK VĚTŘÍČKOVÁ

Oni jsou tam proto, že jsou s námi, a že se jim panička či páníček věnuje. Dává jim péči, pohlazení, povzbuzuje je a odměňuje. Buďme tedy rádi, že jsme vše přečkali ve zdraví, že naši psi mohli nasát celou řadu pachů, že měli co „číst“, a že si užili nás. To je to, co je důležité a ne CACIB – to je pouze takový ten bonus, který jednou vyjde a jindy prostě ne.

BIS neděle: Německý špic trpasličí (pomeranian) TOPLINEPOM SUNTERRA STARS Chov. a maj. TIBOR SCHULHOFF

Bez ohledu na vavříny si myslím, že tato výstava byla velice vydařená. A protože jsem měla čas všímat si i jiných věcí (třeba organizačního týmu), tak opět musím smeknout. Ti lidé tam opravdu lítali a dělali vše pro to, abychom si to my – vystavovatelé a návštěvníci pořádně užili. A věřte, že pokud někdo z vás zrovna šlápnul do exkrementu, nebylo to vinou pořadatele (mimochodem neustále tam běhaly paní, které tyto a další věci po nás uklízely), ale spíš neukázněného majitele psa. A že jsem měla možnost vidět jich opravdu dost.

Organizační tým je vždy srdcem celé akce. O tom není pochyb. A zde se jednoznačně prokázalo, jak je vše dokonale připravené a hlavně jak samotným lidem z týmu záleží na tom, aby vše proběhlo, jak nejlépe je to možné. A proto tedy moc chválím práci celé této dobře sehrané party.

Pár slov závěrem…

Než napíšu poslední větu, ráda bych moc poděkovala za pozvání panu Jozefu Šusterovi, za velice milé přijetí a vůbec za celkovou péči o nás děvčata z redakce. A rovnou bych ráda i touto cestou pozvala vystavovatele na další slovenskou výstavu. Takže pokud vám schází ještě nějaký titul k získání šampionátu, tak co třeba v květnu v Lučenci? Pozvánku na tuto výstavu na www.ecanis.cz určitě nepřehlédnete.

A nezapomeňte sledovat také naše podcasty, protože už ve čtvrtek 22. února 2024 na vás čeká další díl, který nebude s nikým jiným než s Jozefem Šusterem, a to nejen o výstavě v Nitře.

Iveta Panýrková

Foto: Ing. Peter Suvák, Iveta Panýrková