Něžný aristokrat - to je hovawart!

Také jste si předem pečlivě vybrali určité plemeno a osud nakonec zamíchal kartami úplně jinak? Jak se tedy jedna taková prima rodina dostala od zlatého retrívra až k hovawartovi a nakonec se začala věnovat i chovu, to už je náplní následujícího příběhu!

Když jsme se nastěhovali do rodinného domečku na konci vesnice, kde jsem často bývala sama, začali jsme uvažovat o pořízení pejska. Chtěla jsem většího společníka, který by hlídal a byl zároveň kliďas a pohodář. Vyplynul nám z toho zlatý retrívr, ale jak to tak bývá, člověk míní a náhoda mění…

S manželem jezdíme rádi na trhy do vedlejší vesnice a tam jsme jednu krásnou podzimní neděli spatřili červenohnědého medvídka s nádherným rozvážným kukučem.  A tak jsem poprvé spatřila  hovawarta. Po pár dotazech jsem zjistila, že je to přesně to, co bych chtěla – dobrý společník, velký pes, úžasný hlídač s dobromyslnou povahou. Medvídka jsme si tehdy nevzali, bylo před zimou a chtěla jsem štěňátko až na jaro a také si nejdříve o tomto plemeni něco více zjistit.

Bude to hovawart!

Začala jsem tedy pátrat na internetu, kde se mi informace pána z trhu potvrdily, a tak bylo rozhodnuto – pořídíme si hovawarta, nejlépe slečnu, bývá poslušnější a ovladatelnější. Protože jsem v různých diskuzích často narážela na názor, že vhledem k velikosti plemeno trpí na dysplazii kyčelních kloubů, není tedy vhodné takové štěně kupovat někde na trhu, ale určitě pořídit v chovatelské stanici, kde chov řídí klub a dbá na to, aby pejsci byli zdraví. V té době jsem nevěděla, co je to dysplazie, že existují nějaké chovatelské stanice a neznala jsem ani rozdíl mezi pejskem s PP a bez PP. Neměla jsem absolutně potuchy, jak se psi cvičí, co obnáší výstavy, že pejska budu muset nechat rentgenovat, a že budu muset dodržovat nějaké podmínky.

Ze začátku mi to přišlo jako velké omezování. Ale pochopila jsem, že je pro mě důležité mít zdravého pejska a vše, co pro to podstoupím, stojí za to. A tak jsem oslovila několik chovatelských stanic s dotazem na štěňátka. Nejvíce se mi svým přístupem líbila paní Ing. Tereza Mulačová, chovatelská stanice Hali Gali, mluvila o hovících tak srdečně. Štěňátka byla k odběru v termínu, který nám vyhovoval a po několika návštěvách jsme si v dubnu 2008 přivezli naši první fenku Ambru Hali Gali.

Ambra si mě vybrala sama

Stalo se tak hned při první návštěvě, kdy se ke mně navalilo třináct štěňátek.  Ambra mi skočila do klína, schoulila se do klubíčka a usnula. Byla to láska na první pohled. Paní chovatelce jsem přislíbila, že s Ambruškou absolvujeme svod mladých, alespoň jednu výstavu a rentgen kyčlí, aby mohla zhodnotit svůj odchov. Sama jsem si dala za úkol, že budeme chodit na cvičák a učit se poslušnosti, aby fenka poslouchala, když z ní bude tak velký pejsek. Absolvovali jsme svod mladých a první výstavu, moc se nám to líbilo, Ambruška byla mezi pejsky a rozhodčí ji hodně chválili. A protože se to líbilo nejen mě, ale i Ambrušce, tak jsem ji přihlásila na další výstavu, na které získala svůj první titul. Poté následovaly další a další výstavy, které jsme si společně moc užívaly a na kterých jsme sbíraly vavříny.  Po rentgenech kyčlí a loktů, které dopadly dobře, jsem si řekla, že když jsme došly až sem, tak budeme pokračovat a Ambru uchovníme.

Mezitím jsem s Ambrou chodila i na kynologické cvičiště – prvotní záměr, že si projdeme jen základním kurzem poslušnosti již dávno vyšuměl, protože nás to obě bavilo a postupně jsme začaly skládat i pracovní zkoušky. Těch se nám podařilo složit celkem pět, než jsme se začaly věnovat chovu.

CHS „von Bobble“

Po absolvování bonitace jsem si v roce 2011 založila chovatelskou stanici „von Bobble“ a v březnu 2012 se nám po dlouhém hledání vhodného psa narodilo prvních sedm štěňat. Jedna fenka se znaky, tři plavé fenky a tři plaví pejsci. Bohužel jedna plavá fenka přes všechnu naši péči zemřela.

Já jsem před narozením štěňat měla velké přání. Nechat si celočernou fenku. Tu nám sice Ambruška nedala, ale hned od začátku bylo rozhodnuto, že doma zůstane fenka znakatá a ostatním štěňátkům že najdeme hezký domov a zodpovědné páníčky. Štěňátka rostla a já jsem se čím dál tím víc zamilovávala kromě do již zvolené fenky také do posledního plavého pejska, a tak bylo ve finále více než jasné, že doma zůstanou štěňata dvě. Fenka dostala jméno Atisha a pejsek je Arnie. Oba jdou ve šlépějích svých rodičů a slaví spousty výstavních úspěchů a jsou uchovnění v první třídě chovnosti.

A protože se nám první vrh vydařil, štěňátka jsou povedená a o další byl velký zájem, nehledě na moje tajné přání, že se narodí moje toužené černé štěně, jsme v roce 2014 opět nakryli a v lednu 2015 se nám narodilo pět štěňat. Všem jsme našli zodpovědné a hodné páníčky. Se všemi jsme stále v kontaktu a radujeme se z jejich úspěchů. Bohužel jsem se svého černého štěňátka po Ambře nedočkala tak doufám, že se jednou narodí její dceři Atishe.

Dvě štěňata z jednoho vrhu – ano, či ne?

Když jsem se u prvního vrhu rozhodla nechat si hned dvě štěňata, tak mě všichni zrazovali, že budou věční rivalové, budou se prát o postavení ve smečce, o jídlo, o mou přízeň, bude to smečka a nebudou poslouchat. Odmala jsem je vedla k vzájemnému respektu, všem jsem měřila stejně. Pořadí ve smečce si udělali bez praní, velí Ambra, která je dokáže okamžitě srovnat. Klidně jedí z její misky, respektují se navzájem.

Pro koho se toto plemeno rozhodně nehodí?

Hovawart je velmi vyrovnaný, ale také citlivý na zacházení. Je dobré s ním navázat rovnoprávně partnerský vztah, na jehož základě ochotně, rád a trvale respektuje své postavení i veškeré požadavky. Negativně však reaguje (přestává komunikovat) na hrubé a násilné zacházení. Rozhodně se nehodí pro egoistického, tvrdého výcvikáře a ani eventuální rady takových výcvikářů nelze doporučit.

Dagmar Kozlíková

Foto: Dagmar Kozlíková

Chovatelská stanice hovawartů von Bobble

http://www.ambra-haligali.cz