Novofundlandský pes vám dá celé své srdce!

Máte rádi velká molossoidní a navíc chlupatá plemena? Chtěli byste psa, který na vás bude viset, ale dokáže také dobře ohlídat váš dům a ostudu vám neudělá ani na cvičáku? Pokud by vám navíc nevadilo, že trochu času navíc zabere péče o nádhernou huňatou srst, pak by se vám mohl líbit novofundlanďan…

Novofundlandský pes je poměrně starým plemenem, které, jak už sám název napovídá, pochází z Nového Foundlandu, což je kanadská provincie. Nicméně prapůvodní kořeny má s největší pravděpodobností evropské, ve psech starých Vikingů, kteří připlouvali do Nového světa daleko před Kolumbem. Samozřejmě se ale na jeho vývoji podílela i jiná plemena. Nejprve domorodí indiánští psi a posléze i v rámci šlechtění další.

Střípky z historie

Když James Cook připlul v květnu 1763 na Newfoundland, setkal se tam už s poměrně ustáleným plemenem, používaným nejen k práci, ale částečně žijícím i volně. Na Novém Foundlandu se údajně vyskytovaly dva rázy psů, jedni pracovali u rybářů při tahání lan a sítí a druzí, robustnější, sloužili také jako tažní psi pro povozy.

S rozvojem obchodu se znovu objevenou Amerikou se dostali někteří psi do Evropy, kde se nejprve Angličané začali zabývat jejich šlechtěním. Zkřížili jej se svatobernardským psem, čímž došlo k nárůstu výšky a kostnatosti a na druhé straně bernardýn byl obohacen o dlouhosrstou variantu. Na kontinent pak v závěru 19. století bylo dovezeno pro osvěžení krve a podporu původních vlastností vícero domorodých psů z ostrova. Na šlechtění měl také velký podíl švýcarský profesor Dr. Heim. Byl založen Klub novofundlanďanů pro kontinent, který hrál v chovu vedoucí roli až do druhé světové války.

Jak to bylo v českých zemích…

Zprávy o chovu novofundlandských psů v 19. století u nás jsou zdokumentovány již v knize Chov psů slovem i obrazem z roku 1903, kde je uvedený i standard plemene, v zásadě shodný s tím dnešním. Za první republiky bylo již vícero chovatelských stanic, např. z Harasova, ze Semechnic, z Broumarů a z Bayerů, přičemž poslední jmenovaná CHS se udržela přes válku, a roce 1946 opět chovala a fungoval i klub chovatelů.

Na začátku 50. let Ing. Karel Hartl založil chov novofundlanďanů při Pohraniční stráži, chtíc využít jejich vynikajících čichových schopností a vztahu k vodě, kdy sloužili v rámci PS na Dunaji. Z původního českého chovu měla PS k disposici pouze jednoho, i když velice schopného psa. Dovezl proto z NDR šestnáct novofundlanďanů, a část z nich a jejich odchovů skončila u civilních chovatelů, kteří byli ochotni se zavázat část odchovů přednostně nabídnout PS. Nejúspěšnější byla fena Centa z Pohraniční stráže, na níž založil chov Jiří Stárek a od které se odvíjí i nejstarší rodová linie CHS „od Trojské skály“.

Tito chovatelé a majitelé psů byli nejprve sdruženi v Klubu chovatelů velkých plemen a posléze založili 12. února 1967 v Praze „Na Jezerce“ Klub chovatelů novofundlandských psů, následně přejmenovaný na Novofundland Klub ČR (https://www.novofundlandklub.cz).

Samozřejmě chov v rámci Československa nemohl být izolován a bylo nutno se starat o přísun nové krve. Na konci 60. let to byly tyto importy: Aldo a Bob Akazienberg, (P. Hudec), Henner v. Brungerst, (J. a J. Jandovi), 1971 Check v. Geraldinerhof, (B. Sochorová) a posléze i další. S postupujícím politickým uvolněním se podařilo kromě importů i krytí v zahraničí, ale to je spíše na téma na samostatné povídání.

V první polovině 90. let byl pak v Brně  založen Klub novofundlandský pes ČR (http://www.novofundland.eu). Současný chov novofundlandských psů je tedy soustředěný ve dvou klubech, které mají dohodnuté společné chovatelské podmínky, lišící se pouze ve způsobu jejich uplatnění (konkrétně např. způsob přezkoušení povahových vloh u NFK ČR v rámci bonitace).

Moloss se vším všudy

Vzhled plemene byl dlouho určený již zmíněným šlechtěním Angličanů a profesora Heima. Po začátku nového tisíciletí se projevil i vliv vícero nových importů a krytí pocházejících z východního pobřeží Ameriky, kde se typ poněkud odchýlil nejen od Evropy, ale i od středu a západu USA (info viz. Roger Frey-dlouholetý president amerického NF klubu).´

Tento vliv přinesl jak klady, tak i zápory. Vylepšil zaúhlení zadních končetin, (někdy až moc), takže prakticky vymizel tzv. kravský postoj, který se ještě v 70. letech často vyskytoval. Zlepšil se i pohyb. Naproti tomu se častěji trochu změnil poměr mezi mohutností čenichové partie vůči lebce. Je na chovatelích, aby byli schopni využít z obou chovatelských směrů to nejlepší, co odpovídá standardu.

Novofundlandský pes je moloss, (FCI sk. II.), impozantní mohutný, kostnatý, dlouhosrstý pes s praporci na končetinách, obdélníkového formátu. Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí cca od 62 – 76 cm s váhou 50 – 80 kg. Rozlišení pohlaví je nejen patrné zejména v utváření hlavy, ale i ve velikosti. Je pokrytý dlouhou patrovou srstí, která se skládá v husté podsady a dlouhého pevného krycího vlasu. To obojí tvoří perfektní „izolaci“ proti povětrnosti. Při krátkodobém pobytu ve vodě nedochází k plnému promáčení na kůži a při dlouhodobém nemůže voda u kůže cirkulovat, takže je pes chráněný podobně jako potápěč v mokrém neoprenu. Paradoxně ho tento typ srsti chrání částečně i v létě před přehřátím. Není zvláštností, že pes ležící na slunci má na povrchu horkou rozpálenou srst a když zajedete prsty dovnitř kožichu, pocítíte pouze příjemnou teplotu. Zkrátka je to pes určený zejména pro celoroční pobyt venku, nevyžaduje boudu, mnohdy dává přednost pouze závětří, (ale s výhledem!). Není ovšem zvláštností, že je chovaný i doma, ale určitě ne trvale ve vyhřátém pokoji.

Novofundlanďani milují vodu a své lidi

Když už jsem se zmínil o vodě, tak novofundlanďan vodu miluje (i když existují výjimky), je výborným vytrvalým plavcem, ale žádným sprinterem. Uvádí se, že volně žijící novofundlanďani ve své domovině obývali opuštěná skaliska, (nebo senich vyskytovali), mnoho mil od pobřeží.

V této souvislosti si vzpomínám, jako by to bylo dnes, na jednu takovou příhodu. V roce 1972 jsem od kamaráda dostal zpět již dospělou fenu, kterou nemohl dále mít. Byla to dost výrazná a silná osobnost. Po pár dnech jsem s ní zašel k Vltavě, kde je řeka široká minimálně 500 metrů. Pustil jsem ji si zaplavat a fena si to zamířila k protějšímu břehu. Volal jsem ji zpět, ale bezvýsledně. Když byla za polovinou řeky, tak jsem se s ním pomalu loučil. Těsně před druhým břehem se otočila a zamířila zpět. Byl to asi nejdelší kilometr plavby psa v mém životě.

Z hlediska jeho povahy je nejmarkantnější rozvaha a mírnost s obrovskou vazbou na psovoda, potažmo na celou rodinu. I když samozřejmě umí i hlídat a dát svou sílu důrazně najevo. Je to fantastický společník k dětem a není problém s ním nechat malé dítě nebo dokonce i batole bez dozoru. Mám osobní zkušenost, kdy dvouletý kluk seděl uprostřed cca třítýdenních štěňat, jezdil po nich rukou s traktůrkem jako po kopečcích na pískovišti a dělal Brm, brm, brm… Fena se dobývala z pokoje ven, a volala nás s pohledem: „Vezměte si proboha to ZVÍŘE!“

Mezi jinou část jeho povahových vloh patří přirozená schopnost tahat lidi a předměty z vody, takže je novofundlandský pes ideální pro vodní, zejména záchranné práce, tahání člunů apod. Ale třeba také pro hlídání na vodě. V 80. letech jsme dodali štěně chovateli ryb v Trogirské zátoce (v bývalé Jugoslávii kousek nad Splitem). Majitel měl trvalé problémy s krádežemi ryb ze sádek, dost daleko od pobřeží. Štěně si vychoval jako hlídacího psa, který trávil dvacet hodin denně, v létě v zimě, na ochozu sádek na moři, kde měl pouze přístřešek. A pouze kolem poledne si zaplaval domů na oběd. V mezidobí si tu a tam ulovil nějakou rybu. Stal se z něho takový spokojený svérázný samotář a žil na sádkách asi osm let, než je majitel zrušil.

„Ohejbaj ma, mamko, dokud jsem já Janko…“

Tím se dostáváme k socializaci a výchově. Nejvhodnější je být se štěňaty od prvního dne v trvalém kontaktu. Tedy žádný kotec, ale mít je první tři týdny doma. Štěňata s takovým vymazleným startem do života jsou daleko vyrovnanější a více suverénní. Mimo to, pokud chcete vybrat štěně ke konkrétnímu účelu, ať už k dětem, na výcvik, nebo třeba pro canisterapii, vidíte rozdíly mezi nimi už od prvního dne. Každé je jiné a je mnohem snazší rozvíjet již projevené vlohy, než se je snažit objevovat! Ven mezi ostatní psy jdou, až když už umí sama jíst a je zajímavé, že se snaží si své i uhájit.

U nových majitelů je pak třeba, aby štěně a posléze i mladý pes procházeli postupně co největším množstvím zkušeností. Ať se to již týká lidí, situací a zejména nejrůznějšího prostředí. Některé chybějící zkušenosti z mládí se těžko v dospělosti dohání, pokud vůbec.

Jinak co se výchovy týče, platí slovenské přísloví: „Ohejbaj ma, mamko, dokud jsem já Janko, až já budem Jano, neohneš ma, mamo!“ tedy jinak řečeno: děti a psi mají mít mantinely!

Děti a psi nám stárnou velice rychle a z malého roztomilého štěněte je najednou, než se nadějete mladý pes, nabývající sebevědomí a kterému v dospělosti budete obtížně zakazovat to, co jste u štěněte tolerovali jako roztomilost. Tím nechci říci, že je třeba být despotou. Naopak. Pes si velice váží nejen kontaktu s vámi, ale i vlídného slova a proto je třeba dobře rozlišovat, kdy psa chválíte, mazlíte se s ním, anebo jej chcete kárat! Intonace hlasu je mnohem důležitější, než obsah slova.

Dalším požadavkem je důslednost, neboť novofundlanďan, podobně jako jiná, zejména dogovitá plemena si pamatuje. Takže co se jednou naučí, to dobré i to špatné, si pamatuje stále. Mnohdy již napotřetí dobře ví, co po něm chceme, ale má-li předchozí zkušenost, že důslednost jaksi chybí, bude klidně dělat, že nechápe, aby se mohl dále věnovat činnosti, která ho momentálně zaujala nebo ho víc baví.

Chcete cvičit? Žádný problém!

Jednou z věcí, se kterou je třeba při výchově začít co nejdříve, je zájem o aport. Pes, který se naučí ve štěněčím věku aportovat a jako mladý si to dále upevní, bude celý život rád něco nosit a přinášet. Naučit totéž dospělého novofundláka je nadlidským úkolem a nikdy mu to nebude bytostně vlastní. S oblibou říkávám novým majitelům: „Má-li pes zvládnutý aport a přivolání, má devadesát procent předpokladů se naučit cokoliv.“

Z hlediska vhodnosti k výcviku, kromě již zmíněné práce ve vodě, a třeba vyhledávání, je novofundlandský pes pro svoje povahové vlastnosti ideálním pro canisterapii, je to obrovský reservoár energie. Máme výborné zkušenosti s jeho působením u postižených nebo opožděných dětí.

Při výcviku je třeba brát ohled na vyvíjející se organismus, což ostatně platí o vývoji fundláka  obecně. Zatímco dospělý pes ve výcviku zvládne na cvičáku dvoumetrové „áčko“, pro mladého psa dopad při doskoku může mít pro lokty nebo ramena fatální následky.

Mladý pes rychle nabývá na výšce i váze, ale kostra je měkká, a mnohdy řidší struktura kostí ovlivněná výměnou chrupu.  

Péče o srst je náročnější

Co se péče o psy týče, nejnáročnější je určitě péče o srst. Nestačí jen učesat po vrchu krycí vlas, ale třeba řádně vyčesat i odumřelou podsadu. To platí nejen pro období výměny srsti (línání), ale také pro odcházející štěněcí vlnu, která mnohdy dlouho přetrvává. Pokud stará srst nechce pustit, lze si pomoci delším vykoupáním v teplé vodě, (víc jak 28°C). Následně se podsada během pár dnů uvolní a dá se dobře vyčesat. Vhodnější než normální klasický hřeben jsou tzv. hrabičky, kdy zuby, které jsou u nich kolmo vůči vaší ruce, neuvěřitelně šetří vaše zápěstí!

Pořizujeme-li si fundláka, měli bychom náročnost údržby vzít v potaz i při volbě barvy. Obecně platí, že nejméně náročná, co se struktury týče, je černá srst, která je spíše hrubší a pevnější, než například hnědá, která je jemnější a má bez údržby větší sklon ke zplstnatění. Srst bílo-černých psů je tak na pomezí mezi černou a hnědou a nemá tolik podsady jako hnědá. Je to podobný rozdíl jako mezi černovláskou a blondýnou.

Samozřejmě je třeba zvykat psa na česání již od štěněte. Dospělý pes, který se nerad češe, je očistcem. A pes pak tím spíše zůstane nevyčesán, zvláště za ušima nebo na vnitřní straně končetin, zejména zadních. Případné cucky za ušima a na nohách lze buď odstřihnout, anebo lépe rozčesat trimovacími noži, kdy ovšem také část stávající srsti vezme za své.

Obrovskou pomocí při čištění údržbě srsti je silný fukar (min. 2kW výkon), který silným proudem rychle proudícího vzduchu vyčistí srst nejen od zbytků srsti, ale i od dalších nečistot a to bez koupání, aniž by se narušila přirozená impregnace srsti. A mokré psy lze takto rychle usušit.

V souvislosti s údržbou je třeba připomenout kontrolu a eventuálně vyčištění uší, což platí pro psy s převislýma ušima obecně. Zejména psi, pokud mají méně rychlého pohybu, kdy se uši provětrají, tvoří se v nich více mazu, což jednak zvyšuje riziko zánětu, ale také vytékající tekutina „speče“ srst pod ušima v malé cucky.

Z hlediska výstav je nejen ta tam doba, kdy pes šel na výstavu rovnou ze dvora, ale mnoho rozhodčích dává přednost nadměrně upraveným psům. Ač je stříhání novofundlanďanů nežádoucí, mnoho vystavovatelů toho zneužívá a dokáže vytvořit „virtuální realitu“. Načešou a nafoukají představu předhrudí, které třeba ve skutečnosti chybí, anebo nakadeří srst na hlavě směrem dopředu, aby vytvořili zdání vysokého čela, tedy výrazné lebeční partie v případech, kdy lebka není dostatečně vyvinuta.

Zuby se nejlépe čistí samy, dáváme-li psům dostatek velkých kostí, či u psů krmených suchou prefabrikovanou stravou lze koupit řadu žvýkacích pochutin a hraček.

Správná strava a rozumný pohyb jsou velmi důležité

Padesát let praxe rozhodčího pro exteriér mě jednoznačně přesvědčilo o tom, že jedním z největších problémů jsou vady růstu štěňat a mladých psů, které už v dospělosti (po uzavření růstových zón kostí) nelze napravit.

Příčin je hned několik, ale naprosto klíčová je strava, kdy u suché stravy jsou obrovské rozdíly v kvalitě, resp. v obsahu skutečně vstřebatelných látek. Ani tzv. barfování není samospasitelné, protože určité minerály a vitamíny prostě musíte v některých případech dodat! Jedna věc jsou obecná doporučení a tabulkové hodnoty. Jiná věc je, že každý organismus je jiný, má rozdílný metabolismus, rozdílnou rychlost růstu atd. Jestliže má novofundlandský pes postavit za dvanáct měsíců 50 – 60 kg těžkou postavu, musí mít z čeho stavět! A bohužel ne každý novopečený majitel či dokonce chovatel vidí, co chybí nebo co je třeba udělat. A bohužel i počet veterinářů, kteří by měli zkušenosti s růstem velkých plemen, není neomezený. Předpoklady cesty k nápravě jsou dva. Buď zkušený člověk, který koukne, vyzpovídá a vidí, nebo zkušený veterinář, nejlépe ještě s možností udělat růstový test z vyšetření krve. V období růstu je třeba také dbát na to, aby štěně, či mladý zbytečně neskákal přes vícero schodů nebo z výšky dolů. Newtonovy zákony o dopadové energii platí i v anatomii, a pokud pes roste, je na místě opatrnost a ohled. Tím ale nemyslím, že je třeba bránit mladému zvířeti v pohybu. Obecně platí, že vhodnější je častější intenzivní pohyb než dlouhodobá zátěž. Mladý pes musí mít mezi pohybem dostatek času na odpočinek!

Zdraví, zdraví a zase zdraví

Tak jako u mnoha jiných velkých a částečně i středních plemen se ze zdravotního hlediska u novofundlandského psa pro chov vyžaduje RTG vyšetření na dysplasii kyčelních a loketních kloubů. Zatím co u dysplasie kyčelních kloubů je její výskyt v závislosti na postižení předchozích generací jednoznačný, u loktů to již tak patrné není. Částečně tam bude hrát větší roli možné přetížení během růstu a celkový počet vyšetřených potomků z jednotlivých vrhů je statisticky nevýznamný. Dále se doporučuje vyšetření srdce. O všech těchto vyšetřeních lze říci, že jsou uplatňována téměř celosvětově. To, že jsou rodiče v pořádku, ještě neznamená, že budou v pořádku i jejich potomci, neboť se jedná o polygenní dědičnost. To znamená, že existuje vícero genů majících vliv na konečný stav potomků a v neposlední řadě působí i vlivy prostředí.

Z metabolických poruch se vyskytuje cystinurie, ale jelikož má jednoduchou dědičnost s recesivní dominací, není problém ji mít pod kontrolou a zachovávat zdravé chovy.

Podmínky chovnosti

Z pohledu chovatelských podmínek v obou klubech platí požadavek na minimální výšku 62 – 67 cm, nůžkový (eventuálně klešťový) skus, kompletní chrup, co se týče funkčních zubů, (toleruje se ztráta v P1 a M3), neboť fundlák je pracovním psem. Pozor je však třeba dávat v případě importu nebo krytí v cizině, neboť některé země neřeší u NF ztráty zubů a bohužel někdy ani skus ne. Nepřipouští se těžká, ani střední forma dysplasie, otevřená srst a nestandardní zbarvení. Obě sestouplá v šourku jsou samozřejmostí.

Z hlediska povahy je vyřazující vadou zcela flegmatický, anebo naopak bojácný pes. Pro stanovení chovnosti je třeba získat, kromě již zmíněných zdravotních vyšetření, nejen výstavní ocenění od třídy mladých výše, ale zúčastnit se i bonitace, kde se stanovuje chovnost, a to včetně posouzení povahy.

Chov je v obou klubech tzv. „kontrolovaný“, tzn., že uvažované spojení schvaluje, anebo doporučuje poradce chovu, kterým bývá zkušený chovatel a vrh štěňat je před odběrem jím nebo pověřenou zkušenou osobou kontrolován.

Český i slovenský chov mají úroveň          

Ve srovnání se zahraničím je náš chov na velmi dobré úrovni, v některých směrech dokonce na nadstandardní úrovni. Československo bylo kynologickou velmocí a to se nezměnilo ani rozdělením republiky. Zároveň ale musím říci, že mnohé západní země mají sklon dívat se na nás skrz prsty, tedy s určitým despektem. Je to ke vzájemné škodě, ale hlavně ke škodě plemene. Ale to je již na samostatnou úvahu, proč tomu tak je a k čemu to může vést.

Kromě databázi, které jsou dostupné na stránkách obou našich klubů, je velkou výhodou a pomocí v chovu průběžně aktualizovaná mezinárodní databáze novofundlandských psů (https://www.newfoundlanddog-database.net), čítající několik set tisíc jedinců, obsahující dostupné informace o jejich výstavních hodnoceních, získaných titulech, zdravotním stavu, odchovech atd. Je v ní možné zobrazit nejen informace o původu psa v grafické podobě po vícero generací, ale i se dále proklikat až více než třicet generací nazpět k původním importům. Kromě toho umožňuje v placené verzi i vzájemné porovnání libovolného páru s výpočtem koeficientu příbuznosti a vyznačením, o které společné předky se jedná. Je to obdivuhodné dílo a nepředstavitelné množství práce, za kterou stojí dvě dámy – S. Kietzmann a K. Butenhof.

Plovací blány a jiné zajímavosti

Není žádným tajemstvím, že novofundlanďani mají tzv. plovací blány, což je v podstatě výrazná kožní řasa mezi prsty. Při plavání pes roztahuje prsty a má tak podstatně silnější a účinnější záběr. Pro plemeno je také typická dlouhá ramenní kost, související s velmi hlubokým hrudníkem. Jak uváděl původní standard, novofundlanďan má svoji výšku nabývat spíše díky hlubokému hrudníku než délce nohou. Ač působí velmi mohutným a někdo by se mohl domnívat až nemotorným dojmem, je to pes většinou dost pohyblivý. Angličané je v 19. století používali jako doprovodné psy pro jezdce. Je ovšem otázkou, jestli to nebylo spíše pro jejich empatickou povahu, jež koňům, kteří jsou často tak trochu plašani, víc vyhovovala.

Současná populace novofundlandského psa pochází původně cca asi ze dvou stovek jedinců, což poskytuje docela slušný a dostatečně rozmanitý genetický základ. Je ovšem otázkou, zda se tuto genetickou diverzitu podaří zachovat i v budoucnu vzhledem ke klesající chovné základně, celoevropsky menšímu množství chovatelů, dílem kvůli zvyšujícím se nákladům chovu velkých plemen a dílem kvůli množícím se nesmyslným nařízením v některých zemích.

Co říci na závěr?

Novofundlandský pes plně odpovídá humorné radě G. B. Shawa: „Kupte si psa! Je to jediná láska, kterou člověk může koupit za peníze.“

Jiří Janda

předseda NFK ČR a rozhodčí exteriéru FCI pro sk. II a neuznaná plemena

Foto: archiv Jiřího Jandy

http://www.newfoundland.cz

Portrét plemene Novofundlandský pes

Originální název	Newfoundland
Zkratka plemene	NF
Země původu	Kanada
Číslo standardu	50
FCI skupina	II. - Pinčové a knírači
Velikost	velký (nad 61 cm)
Druh srsti	dlouhá
Vhodnost	pro začátečníky pro zkušené
Umístění	na zahradu
Využití	klidné procházky

---

Celkový vzhled:

Novofundlanďan je masivní, se silným a dobře osvaleným tělem a s dobrou pohybovou koordinací.

Barva:

černá, černobílá a hnědá.

Hmotnost:

průměrná hmotnost činí přibližně 68 kg pro psy a 54 kg pro feny

---