Nuda? Ta vám s tibetským teriérem nehrozí!

Uvažujete nad rodinným parťákem, který nezkazí žádnou zábavu? Hledáte plemeno, které je hravé a vitální i ve vyšším věku? Teriér je na vás příliš tvrdohlavý, a raději byste psíka ne tak náročného na výchovu? Nepotřebujete ochránce majetku, ale bdělý strážce, který umí ohlásit nezvané hosty, by se hodil? Co zkusit kompromis? Ani pidipsík, ani žádný obr, s různobarevným kabátkem do každého počasí, kamarád pro aktivní rodinu, starší děti nebo nadšeného turistu… To všechno je tibetský teriér.

Portrét tohoto zajímavého, i když nepříliš známého a početného plemene, pro vás připravila paní Ing. Radana Sojková. Radana je dlouholetou chovatelkou a také úspěšnou vystavovatelkou tibetských teriérů. Poslední vrh „malých lidí”, jak se v Tibetu občas toto plemeno nazývá, odchovala v dubnu letošního roku (2024). Na stránkách její chovatelské stanice Legs-Smon najdete kromě aktuálního dění i mnoho cenných informací o tibeťáčcích, které za mnoho let života s tímto jedinečným a zajímavým plemenem nasbírala.

Na střeše světa

Tibetský teriér je velmi starým plemenem. Jeho domovinou, jak sám název napovídá, je tajemný Tibet. Není to ovšem žádný teriér, ale pes ovčácký. Mezi teriéry ho chybně, na základě jeho velikosti, temperamentu a inteligence, zařadili Angličané, kteří toto plemeno v první polovině 20. století importovali do Evropy. Z Británie se chov postupně rozšířil do Německa, USA a dalších zemí. Správný název plemene by měl znít Tibet Apso, jeho nejbližším příbuzným, od kterého se liší především výškou, je právě lhasa apso. V Tibetu byli tito psi využíváni jako pastevečtí, tedy průvodci stád koz, ovcí nebo jaků v neschůdném horském terénu, či jako hlídači karavan kočovných nomádů a také jako společníci mnichů v klášterech. Díky širokým tlapkám s bohatou srstí, které připomínají efekt sněžnic, výrazně zaúhleným končetinám, ocasu, kterého dokáží používat jako kormidlo, a schopnosti zatínat drápy neměli problém pohybovat se po sněhu a ledu nebo šplhat a skákat po skalách. Tibetští teriéři, především ti menšího vzrůstu a bílé barvy – „sněžní lvi“ (sengge), byli chováni již před více než 2000 v tibetských klášterech, kde byli považováni za posvátného psa – „nositele štěstí“ a byli darováni jako talisman. Díky tvaru a nesení  ocasu byli také nazýváni jako „psi, kteří nosí nad hřbetem měsíc“.

Se „štěstím” se nekupčí

Získat tibetského teriéra bylo možné pouze jako dar. Tak se také dostal do Anglie, když ho za záchranu života manželky tibetského obchodníka dostala anglická lékařka – chovatelka Dr. Agnes Greig. Po fence Bunti a jejích dvou potomcích, kteří se do Anglie přistěhovali jako první, postupně doputovali i další psi, kteří se stali základem evropského chovu. V Evropě se tibetský teriér velmi brzy usídlil a začal získávat oblibu i na výstavách. Z Evropy byli první tibeťáci dovezeni do Ameriky a základ novodobého chovu tohoto úžasného plemene byl položen.

První tibetští teriéři u nás

V roce 2024 si připomínají příznivci tibetských teriérů významné kulaté výročí, a to padesát let od prvních vrhů tibetských teriérů u nás. Prvních šest štěňátek se narodilo 27. ledna 1974 v Golčově Jeníkově, v chovatelské stanici „Al-Erak“ manželů Josefa a Boženy Karelových. Matkou byla černá fenka s bílými znaky původem z tehdejšího západního Německa, Ma-Do-Meh Etawa, otcem štěňat byl pes rovněž černý s bílými znaky importovaný z Dánska, Sjellebros Dykhor. V druhém vrhu se 2. června 1974 opět u manželů Karelových po rodičích Punn von Geigenbühel, která byla černá s pálením a bílými znaky, a Dykhorovi narodilo pět štěňátek. Tyto dva vrhy položily základ chovu tibetských teriérů v České republice a zároveň byly úplně prvními vrhy tibetských teriérů v tehdejším východním bloku.

Jak jsou na tom čeští chovatelé dnes?

Od té doby obliba tibetského teriéra u nás stoupá a do dnešních dnů bylo do české plemenné knihy zapsáno více jak dva tisíce štěňat. S otevřením hranic po roce 1989 se česká, poměrně úzká, chovná základna postupně rozrostla i o importy a velké procento českých odchovů je ze zahraničního krytí, případně po importovaných psech. Český chov je úspěšný také v zahraničí, a to jak ve výstavních kruzích, tak i exportem štěňat či použitím našich krycích psů. Chovatelé a příznivci tibetských teriérů jsou sdruženi v jediném klubu Tibetan Terrier Clubu České republiky, z. s. (TTC ČR). Klub vznikl v roce 1990 po rozdělení Klubu chovatelů tibetských plemen, ve kterém byl tibetský teriér začleněn od roku 1987. Klub připravuje pro své členy každoročně dvě klubové výstavy, přičemž na jedné z nich je udělován titul Klubový vítěz, a jednu speciální výstavu. Každoročně také vycházejí dvě vydání Zpravodaje TTC ČR, kde se členové klubu mohou dočíst o aktualitách z dění v klubu a kynologických organizacích, o novinkách v oblasti zdravotní péče a chovu, o výstavních i sportovních úspěších tibetských teriérů a mnoho dalších zajímavých i důležitých informací.

Poznali byste tibeťáčka?

Velikost tibetského teriéra má být podle standardu mezi 36 a 41 cm v kohoutku, avšak lze potkat i tibetské teriéry vyšší, a to hlavně samce. Váha se uvádí v rozmezí 8 až 12 kg, větší jedinci můžou mít až kolem 15 – 16 kilogramů.

Nejvýraznějším znakem tibetského teriéra je jeho splývavá dlouhá bohatá srst, kterou tvoří jemná, vlněná podsada a volná, suchá krycí srst. Může být rovná nebo zvlněná. Srst má samočistící schopnost a zcela postrádá typický psí pach. Chrání psa jak proti zimě a sněhovým vánicím, tak proti letnímu horku a vodě (krycí srst vodu odpuzuje a chvíli trvá, než se promočí). Dlouhá srst v obličejové části psa zase dokázala chránit před písečnými bouřemi či ostrým slunečním svitem. Povoleny jsou všechny barvy a barevné kombinace (černá, černá s bílými znaky, sobolí, kouřová, stříbrná, bílá, zlatá, krémová i tříbarevná), s výjimkou čokoládové a játrové. Pohyb tibetského teriéra je elegantní, pružný a lehký.

Oddaný, inteligentní a temperamentní rošťák

Jeho slunečná a temperamentní povaha, jakož i velikost, je ideální pro život ve městech, ale i na venkově. Miluje společnost lidí a je jim skvělým průvodcem při všech aktivitách. Rozhodně není psem na dvůr a do boudy. Je to veselý uličník, který se vám postará o zábavu. Nezřídka se v jeho chytré hlavě zrodí nápad na nějaké úžasné dobrodružství. Je to také pes odvážný, inteligentní, oddaný, milující a něžný. Je temperamentní, milý, zábavný, má dostatek energie pro hru, výlety, kde se hodí i jeho vytrvalost. Při jeho výchově je třeba mít důslednou ruku, ale nesmí být nespravedlivá. Pak v něm jeho pán najde opravdu věrného společníka.

Parťák do smečky i k dětem

Další z jeho výborných vlastností je nekonfliktnost, je rád součástí smečky a může to být i společnost jiných plemen. Díky své inteligenci a empatii se může stát i vůdcem smečky a je schopen řídit i plemena o mnoho větší, než je on sám. Je skvělým hlídačem, nebezpečí ohlásí, ale není nebezpečný. Vůči cizím lidem si zachovává jistou nedůvěřivost a odstup, proto je i dobrý hlídač, není ale agresivní. Bezmezně miluje svou rodinu, ochraňuje ji, rozdává radost a touží být v neustálém kontaktu se členy své „smečky“. S dětmi vychází také dobře, pokud děti pochopí, že i on potřebuje svůj prostor. Pak bude ochoten s nimi vymýšlet kdejakou lumpárnu, hlavně že u toho bude velká legrace. Jeho výchova musí být důsledná a spravedlivá. Je inteligentní a má výbornou paměť, někdy je poněkud samostatnější.

Skvělý sportovec v malém balení

Tibetský teriér se svým temperamentem a inteligencí hodí na turistiku, výlety do hor, ke kolu, ale také k různým sportovním aktivitám určeným pro psy. Velmi rychle chápe, ale není vždy ochoten dokola opakovat to stejné, pokud z toho něco nekouká (ať již něco na zub nebo nějaká další zábavná aktivita). Při správné motivaci je možné s ním podnikat cokoli, a i když s největší pravděpodobností nebudete mistry světa, určitě si s ním užijete spousty zábavy. Na výletech s ním oceníte, že se může a umí pohybovat v jakémkoli terénu, dokáže zvládat i skály, je skvělý skokan. Tyto vlohy mu byly dány v Tibetu, kde musel zdolávat velmi náročný terén. Stejně tak mu byla dána vytrvalost. V terénu u něj můžete pozorovat i ovčácké vlohy. Svou smečku si hlídá, obíhá ji ve velkých kruzích, a jakmile se někdo vzdálí, zahání ho zpět.

Vlasy – koruna krásy

Tibetský teriér se vyznačuje bohatým osrstěním po celém těle i na hlavě. Srst je třeba pravidelně pročesávat, aby nezplstnatěla. Dospělého jedince stačí jednou za jeden až dva týdny pročesat. Mladší zvířata, která ještě nemají srst plně vyvinutou, je potřeba pročesávat častěji. Srst je na rozdíl od jiných plemen psů suchá, bez krycího tuku, a proto tibetský teriér není cítit. Srst má také samočistící schopnost, a proto není potřeba často koupat. V dnešní době je také k dispozici velké množství vhodných prostředků, které údržbu usnadňují.

Pevné zdraví, dlouhá léta

Jak již bylo uvedeno, chovatelé, majitelé a příznivci tibetských teriérů jsou sdružení v TTC ČR, který zastřešuje chov tibetských teriérů nejen po stránce administrativní, ale zejména po stránce dohledu na zdraví populace tibetských teriérů s průkazem původu. Tibetští teriéři patří mezi nepřešlechtěná plemena s pevným zdravím a dožívají se vysokého věku, nezřídka až 15 – 17 let. Nicméně jako u všech plemen psů, i u nich mohou ojediněle vyskytnout nemoci, které mají dědičný základ. Proto všichni chovní jedinci tibetských teriérů mají předepsaná  povinná zdravotní vyšetření, která významným způsobem snižují u štěňat s průkazem původu riziko postižení. Patří mezi ně vyšetření na dysplazií kyčelních kloubů (HD) a pravidelná vyšetření na dědičné oční nemoci, které se ale objevují jen ojediněle (za období, kdy se vyšetření provádí bylo zaznamenáno celkově méně než deset případů). Dále se díky objevení genetické podstaty podařilo u psů s průkazem původu zcela vymýtit dvě postižení, která se vzácně u tibetských teriérů vyskytovala – povinné DNA testy zcela odstranily riziko onemocnění luxace oční čočky (PLL)  a neuronální ceroidní lipofuscinózy (NCL).

Byl již také objeven gen odpovědný za dvě formy očního onemocnění progresivní retinální atrofie (PRA), vzácně postihující tibetské teriéry. Jde o PRA3 a RCD4. Přestože v ČR, jak již bylo zmíněno, bylo dosud zaznamenáno jen několik málo případů onemocnění PRA, klub zavedl povinnost spojení, kde minimálně jeden z partnerů musí mít vyšetření s výsledkem „clear", takže nemůže dojít k onemocnění potomků s průkazem původu. Tyto podmínky vycházejí z poznatků a spolupráce TTC s kluby zastřešující tibetské teriéry v zahraničí.

Ing. Radana Sojková

CHS Legs-Smon

Zdroj: web Tibetan Terrier Club České republiky, z. s.

Portrét plemene Tibetský terier

Originální název	Tibetan Terrier
Zkratka plemene	TT
Země původu	Tibet
Číslo standardu	209
FCI skupina	IX. - Společenské a toy psi
Přesná velikost	Psi 36 – 41 cm Feny o něco menší.
Srst	Dlouhá srst s podsadou. Podsada jemná a vlněná. Krycí srst je bohatá, jemná, ale není ani hedvábná, ani vlněná; je dlouhá; rovná nebo zvlněná, avšak nikoliv kadeřavá.
Vhodnost	pro začátečníky pro zkušené pro aktivní lidi
Umístění	do bytu
Využití	sport dlouhé tratě klidné procházky

---

Celkový vzhled:

Robustní, středně velký, dlouhosrstý, kvadratický pes

Barva:

Bílá, zlatá, krémová, šedá nebo kouřová, černá, dvoubarevní i trojbarevní jedinci. Povoleny jsou vlastně všechny barvy kromě čokoládové a játrové.

---