O americkém bezsrstém teriérovi s Bobinou Matysovou

Toto mezi naháči výjimečné plemeno získává mezi zájemci na oblibě. O tom, jak vybrat správný domov pro své odchovy, a že to není vůbec snadné, nám více prozradila zkušená česká chovatelka. A nejen to, pojďte se spolu s námi ponořit do tajů chovu amerického bezsrstého teriéra.

Bobina Matysová do chovu zařazuje importované jedince ze země, odkud plemeno pochází a tato snaha přináší své ovoce, tedy nejen genetickou rozmanitost, ale také exteriérové kvality, což dokládají pravidelné výstavní úspěchy jedinců z této chovatelské stanice. A my jsme moc rádi, že vám nyní právě s touto chovatelkou můžeme nabídnout moc zajímavý rozhovor.

Dnes asi není takový problém, samozřejmě pokud člověk chce, najít dobrého chovatele. Zájemce se všude dočte, čeho se vyvarovat při koupi domácího mazlíčka (čtyřnohého člena rodiny), takže to tady podrobně rozepisovat nebudu. Ale bohužel, realita je často jiná. Nechci říct většina, ale hodně zájemců zajímá hlavně cena, to jakého chovatele si vybírá, je už pro ně podružné. Cena by neměla být hlavním kritériem. Jsou i tací tzv. chovatelé, kteří nabízejí rezervaci na ještě nenarozený vrh a to po složení zálohy. Vždyť ještě neví, co se jim narodí, ani s jakým temperamentem a povahou?! A bohužel se tu rozmohl i takový nešvar, že kdo neuspěje s chovem pod FCI, mezinárodní kynologickou organizací, která zastřešuje i naše plemeno a kde jsou určená pravidla pro chov, tak aby nedocházelo k týrání chovem, ten si najde okliku v podobě chovu pod organizací WKU. Svoje psy (obvykle ty, které mu nechtěli pod FCI uchovnit, např. kvůli zdraví), nebo feny (které např. již měly několik vrhů, ale tomuto „chovateli“ je to málo), převede pod tuto organizaci. Proto by každý zájemce o štěňátko měl vybírat nejen srdcem.

Takže když to otočím, tak se jako chovatel vyhýbám těm zájemcům, kteří o sobě nic neřeknou a ani je nezajímá nic o chovateli. Je jich bohužel stále dost! Pokud je dotaz směřován pouze na cenu našeho vypiplaného miminka a nic víc dotyčného nezajímá, tak ukončím konverzaci hned v začátku. Já totiž chci vědět, kde bude moje štěňátko bydlet. Zajímá mě, v jaké rodině by bylo, jak aktivní jsou zájemci, jak hodně zaměstnaní jsou, zda jsou v rodině děti a jak jsou případně staré, ale také to, jak si představují běžný provoz své domácnosti s novým čtyřnohým členem. Je pro mě důležité i to, jestli už pejska měli, nebo mají. To vše jsou pro mě informace, podle kterých vybírám správné miminko pro konkrétní rodinu. Zda bude vhodné temperamentem např. pro dceru, která by ráda zkusila agility, nebo když jsou děti v rodině ještě malé, tak je vhodnější vybrat klidnější štěňátko. A ptám se na to už v telefonním rozhovoru, protože na e-maily a speciálně ty o jedné větě „Za kolik?“ obvykle nereaguji. Osobní kontakt je samozřejmě nejdůležitější, protože mi hodně napoví o zájemci. I my chovatelé si přeci ceníme své práce, kdy o maminky i s vrhem minimálně dva měsíce nonstop pečujeme. A hlavně chceme, aby ty naše děti měly skvělý domov.

Česká republika je velice malý chovatelský rybníček, je v něm dost těsno. A speciálně v tomto plemeni, které existuje teprve pouhých padesát dva let (v CZ přes dvacet let), je málo lidí s většími zkušenostmi s chovem AHT. Proto spolupracuji hlavně s chovateli z USA, kde plemeno vzniklo a kde jsou ty zkušenosti nejbohatší. Je tam několik skvělých chovatelů, na které se mohu vždy obrátit. Snažím se chovat psy tak, aby to mělo smysl, posunulo to plemeno dál a aby byly vidět výsledky. Chovatel by měl už na začátku umět rozlišit, které miminko je perspektivní na výstavy a jako pokračovatel rodu (i když stoprocentně určit se to nedá, každé miminko si projde minimálně ročním vývojem) a které je vhodnější nechat rodině a majiteli bez těchto ambicí. A není to o velikosti, jak si někteří z chovatelů myslí, plemeno se přirozeným výběrem za těch padesát dva let samozřejmě zvětšilo. Jde hlavně o zdraví, typickou povahu a správnou stavbu těla, to je nejdůležitější, ne to, jak je jedinec velký (protože doporučené rozpětí výšky standardu je cca 10 cm). U mě vždy převáží souhrn kvalit jedince nad jeho velikostí. Všichni se přeci řídíme standardem, který určuje země původu, jedině tak je možný posun v chovu AHT kupředu. Zároveň je důležité zachovat genetickou variabilitu, a hlavně v USA se ji snaží stále rozšiřovat pomocí spojení s rat teriéry, ze kterých toto plemeno vzniklo. Byla jsem oslovena významným americkým chovatelem, zda nechci své odchovy zahrnout do rozsáhlých genetických testů v laboratoři sídlící v USA, které by pomohly zprostředkovat více důležitých informací o genetice plemene AHT. Zúčastnilo se deset amíků přímo z mé CHS a oslovila jsem i pár přátel (kde mají mé děti a vnoučata), takže se celkem účastnilo dvacet zástupců plemene od nás.  Jsem vděčná majitelům našich odchovů, že do toho se mnou šli. Děkuji vám!

Zabrousím trochu i do výstavního světa. Ne každý pes, který je šampion a chlubí se velkým množstvím titulů, má i jeho kvality. Bohužel i zde se setkávám s jedinci, které bych já osobně do chovu nikdy nezařadila, a může mít pohárů, kolik chce, takto si pokračovatele dalších generací nevybírám.  Raději sáhnu po psovi, který není tak ověnčený tituly, ale splňuje ostatní podmínky, jako jsou krásný pohyb, stavba těla, správně úhlené končetiny, hruď a předhrudí, správně nesený ocásek, inteligentní pohled, krásná hlava a něco v ní. Ano, máte pravdu, nikdo není dokonalý! A na každém jedinci chovatel (který má oko) něco najde. Ale tituly to u mě určitě neovlivní. 

Velice mě těší, že z mé CHS pochází spousta pozdějších šampionů, kteří žijí u nás i v zahraničí. Na výsledky svých dětí, vnuků a pravnuků jsem velice pyšná. Mé odchovy předávají své geny už čtyři až pět generací po celém světě. Vím, není teď příliš v kurzu hovořit o ruských chovatelích, ale mám i mezi nimi pár přátel, kteří na mých štěňátkách založili svůj chov a mají stejnou ideu jako já. I tady v České republice jsou majitelé a chovatelé, se kterými ráda spolupracuji. Naším společným přáním je, aby se chov AHT posouval tím správným směrem. Jsem jim také velice vděčná, že sdílí mé snahy ohledně chovu a vývoje plemene i u nás v České republice. A z čeho mám ještě radost?  Když se ke mně majitelé mého pejska vrací pro další psí miminko do své rodiny. To je pro mne ta největší odměna!

Zájemcům o naše plemeno přeji šťastnou ruku při výběru jejich čtyřnohého parťáka a přeji jim, aby dělal radost celé své budoucí rodině.

Renata Horová

Foto: archiv Bobiny Matysové