O domácnosti plné zvířecích naháčků s Mirkou van Gils

Zajímalo by vás, jakže se zrodila láska k takzvaným „holoprdkám“ u jedné z našich nejlepších cukrářek a jak bezvadně jí doma funguje mezidruhově smíšená smečka? Jejím zástupcem z říše psů je zatím málopočetný americký bezsrstý teriér, jehož nerozlučnými parťáky se mimo jiné staly i kočky. Přečtěte si tedy celý rozhovor a nechte se inspirovat!

Určitě potěšíme všechny naše čtenáře, kteří rádi pečou a navíc sledují i úspěchy jedné z našich nejlepších cukrářek – paní Mirky van Gils. Tato dáma je skvělá nejen ve svém oboru, ale je i velkou milovnicí zvířat, a to zejména těch bezsrstých. A dokonce si poměrně nedávno ke svým nahatým kočičkám pořídila i štěňátko amerického bezsrstého teriéra. Více se ale už dočtete v milých odpovědích na moje otázky.

Mirko, patříte mezi milovnice zvířat odjakživa? Stál v životě po vašem boku vždy čtyřnohý parťák?

Já si vlastně vůbec neumím představit život bez zvířat, a to jakéhokoliv druhu. Celý život máme doma zvěřinec, a to včetně insektů či terarijních zvířat. Spolužáci synů k nám chodili jako do zoo. Avšak kočky či pes nikdy nechyběli. Vlastně je pro mě nepochopitelné, že jsou lidé, kteří žijí sterilně bez zvířat.

Jak zrodila vaše láska ke zvířecím naháčkům a kdy jste se o nich poprvé dozvěděla?

Znám je velmi dlouho a zcela upřímně, neměla jsem k nim žádný vztah, ba spíše opak. To bylo jen po shlédnutí fotografií. Ale všechny pochyby se okamžitě rozplynuly po prvním doteku. Od toho momentu je to láska na celý život. První kočička Evička je adoptovaná, byla tak trochu stranou, protože nebyla plnohodnotná do chovu. Pravda, bála jsem se, zda bude „moje“, byla hodně odtažitá, nedůvěřivá. Ale pouto, které se mezi námi vytvořilo, je líbezné, nekonečná láska. Pak přibyl Leonek a Minnie, to abychom se doma nehádali o kočičky. V mezičase přišla jedna chlupatá, zachráněné šestinedělní koťátko Laskonka, které si moji naháčkové vychovaly.

Co máte na naháčích nejraději?

Miluji na těch mých láskyplných „holoprdkách“ úplně všechno. Jejich závislost, mazlivost, komunikativnost, ale i žárlivost. Jejich bezhraniční láska. Prostě není nic, co by na nich člověk nemiloval. Nejsou to zvířátka jako módní doplněk, ale chce to dávku zodpovědnosti a péče. A já se o ně starám velmi ráda, koneckonců všichni mí synové jsou již dospělí, a tak máme další smečku. Všichni je milujeme.

Máte doma bezsrstou kočku a teď jste si pořídila také pejska bez srsti. Mohla byste našim čtenářům prozradit, jaké je to plemeno a proč jste si ho vybrala?

Už mi chyběl jen pejsek, aby mě udržoval v disciplíně pravidelných vycházek ven. Původně jsem toužila po peruánském naháčovi. S nimi jsem se totiž mazlila v Peru a byla jsem naprosto unešená. Ale to mi nějak nevyšlo, tak jsem si řekla, že se podívám po dalších naháčích. Zavítala jsem k chovatelce amerických bezsrstých teriérů, pomazlila se se smečkou báječných rošťáčků a vlastně Jim si mě vybral. Sedl si přede mne a koukal mi do očí, a pak už ode mne neodešel. Černý chlapeček Jim Carrey. A to si představte, že jsem chtěla úplný opak, světlou holčičku. Mám ráda chytré psíky a tihle jsou bystří, aktivní a rošťáci, ale tak moc milí. Dobře se vychovávají.

Jak pejskovi doma říkáte a co ho teď nejvíce zajímá, jak objevuje svět?

U nás má Jimík zcela netypickou rodinku, protože mi ho pomáhají vychovávat nahaté kočičky. A jde to, všichni spí dohromady, když je třeba, tak se navzájem korigují plesknutím. Ano, často si říká, co ta mamka po mě chce, ráno musím z teplíčka ven čůrat. Ale pak ho to chytne, protože musí přečíst všechny „e-maily“ očůrané od ostatních pejsků. A ten hluk, jo, jo, co to je. A miluju každého pejska a dospěláka. Já bych si tak moc hrál. A také se musím učit. Tak to mi jde za ty laskominky. Zajímá mě všechno a všechno potřebuji ulovit a řádně rozkousat.

Připravujete svým zvířecím parťákům také nějaké speciální gurmánské laskominy?  

Já svým broučkům vařím. Samozřejmě, že pestrá strava je stejně důležitá pro zvířátka jako pro jejich páníčky. Takže uvařené masíčko se zeleninou prokládáme kapsičkovým masem a suchými bročky. A to se prokládá odměnami, když jsme hodní.

Text: Renata Horová

 foto: archiv Mirky van Gils