O drápky je třeba pravidelně pečovat!

Jste zvědaví na další povídání s přednášející, která vystoupí v rámci MET konference 2022? A naučili byste se rádi správně pečovat o drápky svého čtyřnohého kamaráda tak, aby to nejen splnilo svůj účel, ale aby mu to bylo navíc i příjemné? Pak vám nabízíme malou ochutnávku toho, co vás už zanedlouho čeká!

Jméno Martina Vondráková je lidem známé především ve spojení s péčí o psí drápky a s její hojně navštěvovanou facebookovou skupinou na stejné téma. Dá se říci, že je v České republice vlastně takovou průkopnicí v této oblasti a se psy samozřejmě pracuje na základě pozitivní motivace a propaguje metodu tzv. ošetření se souhlasem. A není tedy divu, že právě ji pozval Robert Zlocha mezi přednášející v rámci druhého ročníku MET konference, kde bude tuto problematiku podrobně rozebírat. Nicméně pár tipů a rad „jak na drápky“ najdete i v tomto našem rozhovoru…

Zkusím se rychle představit podobně jako v seznamce. Jsem původem z Hané, ale už hromadu let žiji v Brně. Přes den pracuji jako provozní manažer v malé strojírenské společnosti, odpoledne a o víkendech se pak věnuji svému velkému koníčku – tréninku psů, který poslední dobou přerůstá do pořádného koně.

Svého vysněného vlastního psa mám sedm let, jmenuje se Steps, je to stafordšírský bulteriér a fanoušci projektu Jak na drápky znají jeho roztomilý ksichtík z fotek a ukázkových videí. Kromě péče o psí drápky se společně věnujeme tréninku ošetřování a manipulace, který je s ním nikdy nekončícím procesem. Pravidelně pak chodíme na tréninky noseworku, kde se pomalu snažíme skládat i zkoušky. Steps má na svém kontě zatím titul Master of Nosework - Z. O něco méně pravidelně si chodíme zaběhat rekreačně agility nebo vyrážíme na oblíbené dogtrekkingové závody. Oba pak milujeme společné cestování, ať už to jsou české kouty, Alpy nebo evropské pláže. A Steps, jeho povaha, a moje přirozená zvědavost, mě přivedly k modernímu etickému tréninku, se kterým si společně už sedm let „hrajeme“.

No, a pokud bych měla zavzpomínat na svého prvního psa, pak nebyl úplně můj.  Moji rodiče si pořídili, když mi bylo pět let, fenku sibiřského husky Ennynku, ke které přibyl po čase i pes Dandy. V paměti mi zůstanou jako úžasní plyšáci, kteří ale byli kromě mushingových disciplín výcvikem naprosto nepolíbení.

Možná to ode mne ještě uslyšíte, ale všechno tohle se stalo tak trochu náhodou. Už od okamžiku, kdy jsme si Stepse přivezli domů, jsem měla jasno v tom, jakým způsobem se budu věnovat výchově a výcviku pomocí tréninku pozitivním posilováním. Náhodou jsem přečetla několik zahraničních článků a informací na téma péče o psa se souhlasem, a bylo jasno v tom, že s tímto si určitě chci začít hrát. A jelikož mám  krátkosrsté plemeno bez větších požadavků na údržbu, tak drápky byly vlastně jedinou částí těla, o kterou jsem potřebovala v jeho případě pečovat pravidelně.

Projekt „Jak na drápky“ vznikl jako facebooková skupina už v roce 2017 a pamětníci si jistě vzpomenou, že začátky byly jen o sdílení mým tréninkových pokusů na této platformě mezi skupinu známých pejskařů a přátel. Hlavní myšlenkou bylo přiblížit metodu tréninku ke spolupráci/tréninku manipulace se souhlasem na jednom konkrétním typu manipulace – péči o psí drápky. A důvod byl jednoduchý – v této oblasti jsem měla nejvíce natrénováno a současně jsem si uvědomovala, že z běžné péče o psa je právě stříhání drápků jedním z největších bubáků, a to jak pro psy, tak i pro jejich majitele. Všech aktuálně 12 593 členů pak do skupiny přišlo úplně organicky – přes doporučení, sdílení referencí a v neposlední řadě pak po poslechu podcastu Pejskárium, do kterého si mě Terka Hošková pozvala v roce 2020.

Největší radost mi dělá zpětná vazba od členů, ať veřejná nebo soukromá, ve které často zmiňují to, jak jim některé i drobné rady uměly změnit přístup k péči o psí drápky. To, jak pár mých tipů zpříjemnilo život jim a jejich psíkům.

A mrzí mě to, co sleduji nejen v psím tréninku, ale obecně v dnešní době. Lidé velmi často hledají zázračná nebo instantní řešení, zkratky a zlepšováky bez práce. Jenže bez práce nejsou nejenom koláče, ale dost často ani spokojený a spolupracující pes.

Ze začátku to bylo hodně o zkoušení. Úplný game changer pak pro mě bylo ale video, které jsem objevila u Susan Garrett, na kterém veterinářka Leslie Woodcock vysvětluje jinou, zvláštní, netradiční techniku stříhání drápků. Po spoustě pokusů, na svém psovi i těch cizích, jsem tomu přišla na kloub a bylo jasno v tom, že tohle musím dostat mezi česky mluvící a anglicky nerozumící lidi.

Díky dalším zkušenostem jsem si v tom našla vlastní systém, který se teď dál snažím prezentovat pejskařské veřejnosti.

Na tuto otázku je dost těžké odpovědět, protože kromě toho, jaký nástroj chceme používat (pro stříhání kleště, pro pilování ruční pilník nebo brusku), také nesmírně záleží na tom, jaké mám zkušenosti s konkrétním nástrojem já jako majitel, a také jakému zvířeti se chystám drápky upravovat. Takové rychlé rozdělení si lze asi představit následovně. Pokud mám psa, který má už nějakou špatnou zkušenost se stříháním kleštěmi a já jako majitel mám strach, že stříháním můžu psovi ublížit, pak je nejlepší kleště strčit do šuplíku a začít používat ruční pilník. Pokud můj pes problém nemá, já se stříhat nebojím, tak pomocí stříhání kleštěmi budu schopná psí drápky upravit rychleji, což může být pro spoustu lidí tou správnou cestou. Pokud se ale toho bude chtít někdo dozvědět o rozdílech více do detailu, tak je nejlepší variantou naladit si letošní MET konferenci, anebo zavítat do skupiny „Jak na drápky“.

Psí drápek se skládá z několika vrstev. A každá z těchto vrstev má trochu jiné vlastnosti, podle kterých se můžete při stříhání orientovat a trochu lépe odhadnout to, kde přestat stříhat. Základem pro dobrý odhad je kromě zkušeností (koukejte na drápky svých psů a zkoumejte je) důležité také postupovat pomalu po menších kouscích. Můj tip – vrstva v těsném okolí drápku bývá velmi vyživená, vlhká – při stříhání je tedy možné zkontrolovat dotykem, při pilování pak tuto vlhkou vrstvu poznáte tak, že se prach z drápku začne na pilník lepit.

Alternativní střih je technikou stříhání drápku, která je trochu jiná než klasické střihnutí kolmo přes drápek. Jen pouhou změnou úhlu, pod kterým drápek stříháme, jsme schopní drápek zkrátit opticky mnohem více. Při pravidelné údržbě touto technikou můžeme docílit také toho, že lze zkrátit i hodně dlouhé drápky, ve kterých má pes i velmi dlouhé lůžko. A není tedy potřeba přistupovat k bolestivému zkracování s přestřižením drápku v oblasti lůžka a ošetřením pomocí kauteru.

Všem doporučím, aby se svému psovi mrkli na drápky alespoň jednou za čtrnáct dnů, provedli vizuální kontrolu a zkontrolovali si, i jak vypadají drápky u psa v postoji. Pokud se dotýkají podložky, je čas na to je začít udržovat (podle potřeby, jednou za čtrnáct dnů). Pokud už nějak deformují tlapku, ovlivňují postoj a podobně, je dobré je začít postupně zkracovat, a to pak vyžaduje péči tak dvakrát do týdne. Jasně z toho vyplývá, že prevencí si člověk ušetří spoustu času!

Odpovím možná trochu nečekaně – je to úplně jedno! Lidé mají často strach ze stříhání černých drápků, protože neumí na první pohled poznat, kde přesně končí lůžko (ta část, do které, když střihne, tak teče krev). A přitom procento těch, kteří někdy zastřihli moc do černého drápku, není o nic větší než procento těch, kteří zastřihli do krve u světlého drápku. Pokud se nebudete soustředit jen na hledání polohy lůžka pro jeden rychlý střih, ale prostříháte se jednotlivými vrstvami postupně, pak je i mnohem menší pravděpodobnost, že to přepísknete. A je pak úplně jedno, jestli má váš pes drápek bílý nebo černý, vrstvy v nich jsou pořád stejné.

Určitě – psi nejsou od narození naprogramovaní, a je potřeba si je vychovat a vytrénovat. A to nejen k obrazu svému, ale i s ohledem na jejich životní pohodu, jejich welfare. Při činnostech, které by mohly být psovi nepříjemné, ale o kterých také víte, že je budete muset dělat pravidelně, by vaším cílem mělo být především to, abyste je vašemu psovi dokázali co nejvíce zpříjemnit. Používám k tomu metodu, které se říká trénink se souhlasem, v angličtině pak například husbandry training nebo cooperative care training. Ten spojuje metodiku pozitivního posilování, změnu emocionální reakce a kontrolu psa nad situací. Tahle kombinace tří klíčových dílků umí udělat to, že na konci máte psa, který je s vámi ochotný spolupracovat třeba i u bolestivého ošetření. A naučení psa na stříhání drápků pak může být vlastně celkem hračka.

Střihnutí do drápku obvykle vypadá velmi dramaticky, protože i z malé ranky umí drápek krvácet hodně a dlouho. Málokdo z nás umí v takové situaci přesvědčit psa, aby si lehnul s nohou nahoru a vydržel, až se mu ranka zacelí. Pro rychlé ošetření pak můžete krvácení zastavit přiložením zrnka hypermanganu, tekutým obvazem nebo nejlépe speciálním antiseptickým práškem, do kterého drápek „namočíte”. Ránu je nejlépe nechat volnou, na ven případně použít botičku, a drápek udržovat čistý a desinfikovaný ještě alespoň dva až tři dny.

Na mé přednášce se kromě klíčových informací budu zaměřovat hlavně na praktické tipy a ukázky z praxe, na netradiční způsoby, jak můžete sobě nebo svému psíkovi péči o psí drápky zpříjemnit. A řada přijde i na to, jak můžete svého psa naučit, aby si drápky zkracoval sám – a teď se teda určitě nebavíme o tom, že si vaši psi budou drápky okusovat…

To se asi ani nedá říct slušně! (pozn. Robertovi jsem myslím i řekla, jestli si dělá p....l, ale to tam asi nepište). V první chvíli převládala velká euforie, nadšení, měla jsem dobrý pocit z toho, že moje práce je vidět a dává smysl zrovna takovému super trenérovi, jako je Robert Zlocha. Ale hned vzápětí mě zachvátila panika, že s čím jsem to proboha souhlasila a jaký je to závazek. Od té doby se tyto dva pocity neustále střídají a teď, kdy se den „D“ blíží, nervozita roste. Moc se ale na tuhle novou zkušenost těším a věřím, že to bude pecka pro všechny.

Moc ráda bych všem majitelům připomněla hlavně to, že péče o drápky není žádnou raketovou vědou, takže se do toho může pustit úplně každý. Stačí netlačit na pilu (nebo na pilník?), postupovat tempem, které je příjemné vám i vašemu psovi, a výsledky se dřív nebo později dostaví. Péče o psí drápky totiž není žádným závodem, není totiž důležité se dostat do cíle rychle.

Loňskou MET konferenci jsem si užila v pyžamu na gauči, bylo to fantastické a jsem přesvědčená o tom, že letošní divácká zkušenost bude stejně bezvadná. Tak si letos navlečte to pyžamo místo mě a pojďte si užít nálož informací a vzdělání z pohody svého bytu a s vašimi chlupáči po boku.

Děkuji vám za zajímavé povídání a sama se už moc těším.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Martiny Vondrákové a FB skupiny „Jak na drápky“

https://www.facebook.com/groups/310496832737369

MET konference – a je to venku!

Již pomalu se blíží čas, kdy obrazovky našich počítačových monitorů „zaplaví“ ...

23.2.2022Tam nesmíte chybět

Správná motivace psa je tím, co mne přivedlo k trenérství!

Věčné téma „motivace“ se pro vás již brzy otevře na online MET konferenci. Pokud je to i ...

11.3.2022AgilityTam nesmíte chybět