Osmnáct osvědčených tipů pro šťastné partnerství! 15. díl

V 13. dílu našeho seriálu jsme se na funkci tzv. alfa samce smečky podívali očima přírody. Popsali jsme si základní rysy člověka jako přirozeného vůdce nebo-li průvodce pejska společným soužitím. Pes se do našeho života dostal před mnoha tisíci lety. Prošli jsme společně vývojem – cestou k poznání. Tato cesta v každém našem partnerství pokračuje. Učíme se každý den, každou situací, každou zkušeností. Situace se dějí a stávají mnohdy právě z důvodu získávání zkušeností. Někdy je zvládnutí jednodušší, někdy složitější nebo i pocitově nepříjemné. Každá zkušenost má pro soužití člověka a psa velký význam. Každá situace otevírá cestu k hlubšímu porozumění. Vztah člověk a psa se totiž neodvíjí pouze na úrovni slov a fyzického přístupu. Patříte-li k těm zvídavým bytostem, tak je dnešní článek určený právě vám.

„Neviditelná“ komunikace

Mezi člověkem a psem existuje komunikace, která není vidět. Jejich propojení je tak hluboké, že při zkoumání partnerství člověka a psa je potřebné „vidět” také „neviditelnosti”, které se v partnerské komunikaci vyskytují. Tyto „neviditelnosti” mohou být nejasnosti, emoční bloky, nevhodné myšlenky, druhé straně nepochopitelné chování a další. Nejsou očima vidět na fyzickém přístupu, nejsou vysloveny a mnohdy ani nemusí být pro člověka „vědomé”, tzn. neděláme je záměrně. Tyto neviditelnosti mohou vyvolávat nepochopení a problémy v komunikaci. Zrádné jsou tím, že pokud je neodhalíme, když se dějí, tak vyvolávají zmatek, neporozumění, které také nemusí být na chování parťáka viditelné. Z dlouhodobého hlediska a to může jít o několik týdnů, měsíců nebo i let, budou vyvolávat problémy. Hm, a ty již vidět jsou. To nám již začne překážet. Tato nedorozumění nás potom dostávají do stresu, do obtěžujících situací nebo do nebezpečí. Když se děje něco, co si v každodenním životě nepřejete, děje se to jinak, než si v rámci bezpečnosti vaší, vašeho psa či vašeho okolí představujete nebo jinak než je akceptovatelné, není nutné se svého parťáka rovnou zbavovat, tvrdými technikami opravovat jeho chování nebo se stresovat. Nejdůležitější pro vás a vaše partnerství je hledat zdroj nedorozumění a původ „problému” či „neposlušnosti”.

Problémy vznikají z nedorozumění

Moje zkušenost říká, že problémy vznikají z nedorozumění. Žádné nedorozumění mezi člověkem a psem nevzniká záměrně. Ani pes ani člověk se nenarodili zlí. Svými zkušenostmi, životními situacemi a přístupem okolí se možná jen dostali do situace, kterou nedokáží řešit v sounáležitosti s akcí, kterou bychom udělali my sami. Každý máme jinou úroveň porozumění, rychlost chápání, rychlost naučení se či provedení akce. Když to ten druhý nemá stejně jako já, to ještě neznamená, že je špatný, a že jej ihned musím trestat nebo ponižovat. Člověk i pes mají velmi rozdílně nastavenou komunikaci. Nemyslím pouze slovy. Myslím tu, která je tím nejhlubším a nejkrásnějším spojením dvou parťáků. Jde o vnitřní napojení, vztah, který mnohdy ani není možné popsat slovy. Chování člověka a psa je v mnoha ohledech rozdílné. Některé z těchto rozdílů jsme si nastínili již v minulých článcích. Pro soužití člověka a psa je velmi podstatné pochopit tyto rozdíly a porozumět komunikaci i na této úrovni. Pejsek je naším velkým učitelem i léčitelem.

Jsem vděčná, když za mnou přijde člověk otevřený společnému se učení s pejskem, ne pouze orientovaný na trénink podle některé z již popsaných metod, a přeje si se svým parťákem objevit tuto hloubku. Tímto krokem se totiž dostává ke komunikaci přirozeného vůdce, který rozumí co a jak udělat, umí tyto své schopnosti použít v různých situacích pro bezpečí obou parťáků. A hlavně svým nevědomím nedostává svého parťáka do situací, kde komunikace začne „skřípat”. Mám na mysli např. agresi ze strachu, kousnutí psem při nerespektování jeho prostoru, utíkání nebo nechuť přijít na zavolání, dělání věcí, které nejsou chtěné. Naučí-li se člověk porozumět své nejhlubší přirozenosti/jedinečnosti, osvojí-li si umění vnitřního klidu a stane se vědomým v přítomném okamžiku, aniž by jej situace či vnější vlivy ovlivňovaly v jeho konání, získá pro své partnerství to největší know-how. Toto umění/znalost jej podpoří v každé situaci, která nastane. V každém jeho dalším kroku. V každé další jeho komunikaci. V „upravení” partnerství či chování parťáka tak, aby opět bylo příjemné pro oba jedince.  

Pár postřehů z praxe…

Podívejme se na popsané umění z toho praktického hlediska. Popíšu nyní postupně, u kterých činností si myslím, že dokážou velmi podpořit komunikaci a zamezit tomu, aby se pejskové dostávali do útulků, protože jsou tzv. „problémovými”. Pes není problémový – problémovým se stává, když komunikace není vhodná či správná.

Když si chci pořídit psa, tak zvážím svůj každodenní život, možnosti časové, prostorové i finanční. Uvědomím si, z jakého důvodu ho chci. Musím mít ihned od začátku jasnou představu o našem soužití. Jsem ochoten převzít zodpovědnost i za jeho učení v každém okamžiku našeho dalšího soužití? Učení každého drobného kroku – např. mám zahradu, tak je potřebné najít čas na vysvětlení toho, co je vhodné a co nebezpečné, jak kytkám v zahradě, tak pejskovi při opuštění zahrady. Podívám se na svoji budoucnost za pět, deset či patnáct let. Psa si pořizujeme na celý jeho život, což je někdy i dvacet let. Skutečně reálně se podívám na své pohybové možnosti i věk, např. unesu svého pejska za patnáct let, když bude potřebovat vynést do schodů, protože bydlím ve 3. patře bez výtahu? Projdu si své zaměření – co s pejskem během mnoha společných let chci dělat, kolik času mu chci věnovat. Jsem ochotná mu dávat svoji pozornost či se mu věnovat, jak potřebuje? Jsem člověkem, který si přeje se dělit o svůj čas nebo toho již dnes mám až nad hlavu? Cestuji nebo jsem doma. A tak dále. Věřím, že byste v těchto otázkách dokázali pokračovat sami. Je jich mnoho. Čím více si jich ještě před koupí pejska položíte, tím lépe vám v budoucnu bude. Při našich konzultacích se zaměřujeme i na tato témata, která velmi pomáhají se nedostat do nepříjemných situací. Jsem velmi ráda, že již mnohým z vás pomohly k pro vás správnému rozhodnutí, ať již s plemenem psa, výběrem štěňátka či počátečními kroky k nastavení fungující komunikace.

Pes nedělá vědomě nic „naschvál“

Může se zdát, že pejskova komunikace mnohdy není v souladu s tou naší lidskou. Pes není tím, kdo „vypočítavě” dělá věci, aby nás „někam dostal”. Komunikace, přístup, pochopení, chování člověka a psa se liší. Máte-li pocit, že váš pejsek něco dělá schválně, je to nejspíš proto, že ve své smečce pochopil tuto komunikaci jako správnou nebo vhodnou pro používání, jelikož mu někdy jeho komunikace/chování zafungovaly. Neopravíme-li chování pejska ihned v dané situaci např. z důvodu, že nám momentálně zrovna nevadí nebo jen proto, že v tu chvíli nejsme pozorností přítomní, tak se náš čtyřnohý parťák ihned toto naučí jako správné a bude stejnou komunikaci používat i nadále. To, co v přítomném okamžiku přehlížíme, nevadí nám nebo navedením do správné situace neopravíme, tak bude pejsek používat jako komunikaci, která vyhovuje. My lidé máme jiné vnímání. Není nám přirozeně vlastní v přítomném okamžiku dávat pozornost věcem, které se zrovna odehrávají. Tímto se dostáváme mnohdy i nevědomě do budoucích problémů, které nám vadí a pak je již musíme řešit. Jakmile si u něčeho řeknete, že vám to nevadí, ať to klidně dělá, ihned promyslete pejskovu aktivitu v mnoha různých a možných situacích. Je to skutečně to, jak si přejete, aby se choval do budoucna? Pokud ne, pomozte mu pochopit, jaké jeho chování je v dané chvíli žádáno – vysvětlením, jemným navedením/láskyplným ukázáním, pochvalou. Řešte věci vzájemnou komunikací a společným učením se dříve, než se stanou problémem. Ušetříte si hněv, stres, zdraví své i pejskovo, a mnohdy i finanční náklady. Pozorností na správné chování a pochvalou ve vhodném okamžiku si zajistíte společnou každodenní pohodu a nádherný vztah.

Sdílím s vámi zkušenosti potvrzené mnohaletými výsledky pejskařů trénujících i netrénujících. Komunikace není o tréninku, ale nalezení způsobu, jak svá konání více sladit a zlepšit či zjednodušit si situace každodenního života. Jsem člověku průvodcem k objevení prohloubení vztahu pochopení a uměním komunikace přirozeného vůdce. Pejskovi pomocí k odstranění nedorozumění a rychlejší změně chování. Společnému vztahu zkratkou k jejich úspěšnému fungování. Velmi si přeji  vás oba podpořit v klidnějším, šťastnějším a příjemnějším soužití.

Osmnáct základních tipů pro vaše šťastné celoživotní partnerství

1. Na partnerství se podílí člověk i pes rovným dílem. Pořízením pejska a svolením pro společný život přebíráme zodpovědnost za bytost, která nám plně důvěřuje a je na nás závislá. Není přípustné ji považovat za hračku, náhradu lásky, dítěte či podobně.

2. Pes parťák cítí, vnímá a myslí – zaslouží si proto respekt ke své osobnosti, lásku a zázemí v podporující smečce.

3. Pes je člověku učitelem, léčitelem, nositelem zpětné vazby či informace, kterou potřebuje pochopit – tím mu pomáhá k učení se novému, zjišťování možností, které dopodud neviděl i s hledáním vhodné společné cesty.

4. Každý je jedinečnou osobností, i pes – je svůj a úžasný takový, jaký je. Nikdy nebude stejný, ani podobný jako ten váš dřívější, ani chováním, ani energií, ani komunikací. Není fér chtít jím zastoupit pozici předchozího psího parťáka. Minulost jsme si společně prožili a máme krásné vzpomínky, které nám nikdo nevezme. Pro každé partnerství je nepříjemné, když se minulost stává překážkou společné komunikace.

5. Pejsek bude součástí naší smečky po celý svůj život – naším rozhodnutím přivést ho do naší rodiny/smečky (1 a více lidí) přebíráme zodpovědnost za živého tvora. Je-li v tomto překážka, vlastního pejska si nepořizujte. Místo toho raději udělejte radost některému z útulku tím, že jej vezmete na procházku. V tomto okamžiku budete šťastní oba.

6. Začněte si ujasňovat „pravidla“ smečky/rodiny ještě dříve, než si pejska přivezete domů – pravidlem smečky je jasně daná dohoda, která definuje role parťáka v soužití a bude následována v každé situaci stejně, nejlépe všemi členy smečky. Popisuje přesně, jak v konkrétním případě konat pro zachování příjemného a bezpečného soužití pro obě strany.

7. Nastavte si jasnou komunikaci a každodenní fungování, které bude dodržováno oběma stranami. Vyhnete se tím zbytečným problémům.

8. Naučte se vidět situace očima svého parťáka – lidské vnímání a chování je velmi rozdílné od toho psího. Ne vždy za to může ten druhý.

9. Na nic nečekejte – snažte se hned na začátku společného soužití společně zvládnout co nejvíce situací, které se ve vašem životě vyskytují, budou vyskytovat nebo mohou v budoucnu nastat (např. jízda dopravním prostředkem, fyzické dotyky na všech místech těla důležité pro veterinární ošetření, styk s různými materiály či materiálními nástrahami při procházkách, např. plastikový pytlík, různé chuťovky pohozené na zemi atd.).

10. Na nic si nehrajte – pes vždy neúprosně odhalí tu nejtajnější část vašeho „Já“ a nic než vaši nejhlubší přirozenost vám neuvěří. Dokonce, i když si to nepřejeme a naše okolí nebo ani my sami si toho nejsme vědomi.

11. Dohody v partnerství fungují mnohem lépe než povely – doporučuji nepoužívat slova či přístup s podtextem „musíš” nebo obsahující „ne”, která nefungují a zbytečně v partnerství vyvolávají negativní emoce. Ty jsou ve vztahu dvou parťáků pouze zdrojem zlobení, překážek a problémů.

12. Buďte pejskovi přirozeným průvodcem – staňte se nejen jeho průvodcem do bezpečí a oporou, ale i člověkem, kterého bude následovat, protože mu rozumí, má v něj důvěru.

13.Objevte umění komunikace vhodné pro vás dva – sounáležitost a vyjadřování, které vám vyhovuje a podporuje vaše společné příjemné soužití. Dělejte věci, které posilují vaše partnerství se psem a omezte ty, které do něj nepatří.

14. Odměňujte svého parťáka za to, co dělá dobře – učiňte to bez pomůcek. Sdílejte s ním vaši radost z jeho výkonu, i když jste jej o to nežádali. Přesměrujte pozornost z napomínání a kontroly do komunikace s odměňováním správných kroků. Rychleji najdete společné sladění i řešení překážek.

15. Dávejte psovi plnou pozornost – v daném okamžiku správné provedení zajistí váš úspěch. Zapříčiní klidnější přístup a rozvážnost vašich kroků, sníží relativnost na podněty z okolí. Zjednoduší vám další situace.

16. Pracujte pro společné úspěchy – záměrný trénink jednoho parťáka není ku prospěchu, pouze společná aktivita zajistí větší souznění a prohloubí váš vztah.

17. Na nic nečekejte – překážku či nedorozumění, které vnímáte, začněte okamžitě řešit. Je to počátek problémů, které vás v budoucnu budou stát ještě více energie, úsilí a mnohdy i financí.

18. Nikdy není pozdě začít – učit se novému, opravovat nepřiměřené chování, objevovat triky pro zlepšení komunikace, budovat hlubší vztah na pevnějších základech, odstraňovat neviditelné bloky společného soužití, měnit přítomnost v lepší budoucnost pro sebe i svého psího parťáka.

Odehrává-li se mezi vámi něco, čemu byste si přáli lépe porozumět, chtěli byste vašemu partnerství pro budoucnost odlehčit od nevnímaných nedorozumění nebo byste toužili po pohodovém partnerství, můžete mi poslat svůj dotaz na www.pespartak.cz. Věřím, že to, kde se dnes společně nacházíte, již zítra může vypadat úplně jinak.

Ing. Michaela Drábková, Ph.D.

Foto: archiv Michaely Drábkové, Jitka Metličková, Eva Polívková, Eva Slováčková, Markéta Nelešovská, Miloslava Fibichová, Veronika Žáková, Zuzana Jonáková, Alena Povalačová

Za některé fotografie moc děkujeme našim milým čtenářům.

 http://www.pespartak.cz/

http://www.znakovarecpropsy.cz/

https://www.facebook.com/pespartak/