Papillon umí číst přání z očí svého pána!

Listujete právě atlasem psů nebo hledáte na internetu svého budoucího čtyřnohého parťáka a nevíte si zatím rady? A měl by to být ideálně menší, pohodový, ale zároveň aktivní pejsek elegantního vzhledu s dobrým zdravím? Tak přesně takový je papillon!

Malý kontinentální španěl je názvem plemene, které je známé spíše podle svých dvou variet – papillon a phaléne. Liší se postavením uší. Více známý je papillon, který má ucho vztyčené. Od vzhledu uší je také odvozeno pojmenování plemene papillon, v překladu motýlek. Uši tvoří spolu s bohatými závěsy srsti siluetu motýlích křídel. Varieta s uchem zavěšeným se nazývá phaléne, do češtiny překládaný jako noční můra. Phaléne je starší a původnější formou. Na jeho vzhledu vidíme více jeho příbuznost s malými španěly – třeba s King Charles španělem.

Byl ozdobou královských dvorů

Toto plemeno je velmi staré. Již na freskách ze 14. stolení najdeme malé lovecké španěly, jednoznačné předchůdce dnešních trpasličích španělů. Protože pro lov byli přece jen velmi drobní, stávali se postupně spíše společníky dam z vysoké společnosti. Tak je i zobrazují pozdější malíři Tizzian, Veronese či Rubens. Najdeme je v průběhu 16. až 18. století na královských dvorech celé Evropy. Na svou oblibu u šlechty plemeno doplatilo v období francouzské revoluce, kdy byli tito psíci na pokraji zániku. Obnovení chovu se ujali koncem 19. století belgičtí a francouzští chovatelé. Proto je dnes za zemi původu považována Belgie s Francií.

Čtvrt století v zemích českých

Do tehdejšího Československa byli první papilloni importování v roce 1985 nezávisle na sobě dvěma chovateli. Fenka Donna Rosita Fleur de Lis byla dovezena paní Hanou Holou a fenku Crisayne of Golden Girl of Ringlands k nám přivezl pan Jaroslav Goliáš. Obě fenky byly nakryté v zahraničí, ale bohužel fenka pana Goliáše při porodu zemřela a zůstalo po ní jen jedno štěňátko, pejsek Amigo Aldajan. Potomky Donny Rosity paní Holé najdeme téměř ve všech rodokmenech na počátcích chovu v Čechách i na Slovensku. Protože bylo velmi obtížné vyjet na zahraniční krytí na západ a v bloku socialistických zemí krycí psi nebyli téměř dostupní, importovali oba již zmínění chovatelé velmi kvalitní krycí psy. Paní Holá dovezla černobílého psa Prince Philippe Fleur de Lis a pan Goliáš také černobílého psa Mimarton Quixotic of Ringlands. Přestože počátkem 90. let bylo dovezeno pár jedinců, jejich kvalita nebyla příliš dobrá a do chovu nijak výrazně nezasáhli. S postupem doby se ale situace změnila a v současnosti je v českém chovu mnoho krásných jedinců se zajímavou krví ať už importovaných nebo ze zahraničních krytí.

A ještě phaléne…

Phaléne se do republiky dostali mnohem později. I ve světě to byla varieta velmi málopočetná. Snad pro poněkud smutnější výraz, který vytváří ucho zavěšené oproti papillonovi s uchem postaveným. Proto i FCI povoluje mezivarietní křížení papillon – phaléne. Vždy ale trvalo na tom, aby jedinci s uchem napůl vztyčeným nebo napůl zavěšeným byli přísně vyřazováni z chovu. Dodnes se může v některých liniích vyskytnout po dvou papillonech štěně phaléne. Upřednostňováni v chovu jsou však jedinci po čistých phaléne liniích. I do Čech byly tyto linie importovány.

Malý nebo velký? A co je správně?

Papillon, jak uvádí standard, je malý, inteligentní, veselý a elegantní psík. A skutečně je to hlavní dojem, který z papillona každý má. Přestože je malý, není příliš křehký. Má nádhernou dlouhou srst, která mu ale nebrání v pohybu. Ba naopak, když vidíte papillona běžet, musí vás okouzlit ladnost a elegance jeho pohybu. A také radost, která z něj vyzařuje. Převažující je bílá barva – té musí být nadpoloviční většina. Znaky na těle a hlava jsou černé, červené, trikolor nebo sobolí. Sobolí barva je velmi různorodá – část chlupu u kořene je červená a na konci je chlup černý. Podle podílu červené a černé barvy je jedinec více či méně červený od světle zrzavé až po skvrny téměř černé jen s nádechem zrzavé. Je žádoucí, má-li pes na hlavě bílou lysinku, která umocní dojem motýla. Není to ale povinností v zemích řídících se standardem FCI. Standard papillona uvádí výšku okolo 28 cm.

Zásadnější je ale minimální a maximální váha. Minimum je 1,5 kg a maximální váha pro feny je 5 kg, pro psy 4,5 kg. Dvě váhové kategorie, které standard uvádí, se používají pouze na výstavách, a to jen v Čechách a ve Francii. V chovu dělení na velké a malé nemá žádný význam ani v Čechách. Ideální jedinec, který má šanci uspět i na zahraničních výstavách, je zhruba tříkilový. To na českých výstavách může způsobovat trošku problém. Pro kategorii menších papillonů od 1,5 do 2,5kg je příliš velký a pro kategorii od 2,5 do 5 kg působí jako malý. Toto dělení na dvě velikosti přináší i problémy v chovu, kde při snaze odchovat štěňata malé nebo velké kategorie, mizí právě ten ideální střed velikosti. Jedinci z menší velikostní kategorie mívají tendenci ke znakům nanizmu – kulatá hlava, vystouplé oči, příliš křehká kostra, nedostatky v povaze a zvířata na horní hranici povolené větší váhové kategorie zase problém s hrubou stavbou těla a nepříliš elegantní modelaci hlavy. V zahraničí po nedobrých zkušenostech od dělení papillonů na váhové kategorie již dávno ustoupili a posuzují je dohromady. 

Takového psa budete chtít také!

Dávní lovečtí předci odkázali papillonovi vysokou inteligenci a samostatnost. A dlouhé soužití v úzkém kontaktu s člověkem mu dalo do vínku ochotu spolupracovat s lidmi. Téměř číst přání z očí svému pánovi, ale bez hysterie a závislosti některých jiných malých plemen.  Papillon se rád a snadno učí. A je mu vcelku jedno zda to budou triky pro obveselení, agility, dogdancing, nosework či jakýkoliv jiný sport. Důležitý je pro něj čas strávený se svým páníčkem. Stavba těla je dostatečně pevná, takže mu umožňuje lehký a prostorný pohyb. A pohyb papillon miluje. I ti nejelegantnější z výstavních šampionů budou šťastní na procházce v lese. Jeho velmi přátelská povaha vnese radost do každého dne jeho majitele. Jeho rozesmátá tlamička, jako by říkala „Jsem šťastný, že jsem s tebou.“  Papillon totiž skutečně potřebuje být součástí života svojí rodiny. To neznamená, že by nevydržel být doma sám, když jste v zaměstnání. Po návratu ale potřebuje účastnit se dění.  Rozhodně není vhodné vypustit ho na zahradu, aby se vyběhal a zabavil sám. Také nemá rád nevůli a křik ve „svojí smečce“. Jeho citlivá duše si s hádkami neví rady. Rád by je upokojil, ale neví jak.

Socializace základem života

Štěně, které si přinesete domů, je třeba postupně seznamovat se vším novým. Většinou to není problém. Štěňátka jsou zvědavá a povětšinou se do všeho nového hrnou až moc. Mnoho chovatelů má doma víc než jednoho papillona a tak jsou štěňátka zvyklá i na jiné psy, než je jejich matka. Takže prostě vzít s sebou nového člena rodiny všude, kam to jen trochu jde. Papillon nemá nízké sebevědomí, a tak i k větším psům přistupuje jako k rovnocennému partnerovi. Není třeba mu bránit v seznamování se a v hrách. Jen je třeba kontrolovat, aby se hra nestala až příliš divokou. Při velkém rozdílu velikostí by mohl větší pes nechtěně zranit malé štěně. Vychovat štěně není obtížné a zvládne to i začátečník. Není třeba na psa křičet nebo ho trestat. Opravdu stačí jen vlídně trvat na nastavených pravidlech a každou správnou činnost hodně pochválit. První měsíce věnujte budování vzájemného vztahu a základních dovedností. S intenzívnějším výcvikem začínejte až později, když štěně vyspěje po fyzické i psychické stránce.

Sportem ku zdraví

Papillony můžete často vidět na závodech agility. Jsou hbití, obratní a pohyb je baví. Nedávno přidaná kategorie velikosti XS vyhovuje i menším jedincům, které oproti jiným plemenům výška překážek kategorie S trochu handicapovala. Stejně tak ale vynikají motýlci i na soutěžích dogdancigu. Jejich kreativní majitelé s nimi dokáží nacvičit úžasná vystoupení. A pokud nechcete rovnou soutěžit, můžete svého psa naučit spoustu zábavných triků.  V obedience nevidíme papillony často, ale i tam se vyskytují. Několik papillonů má složené i canisterapeutické zkoušky. Prostě papillon zvládne velmi širokou škálu činností. Stejně tak ale bude šťastný s páníčky na vycházce v lese nebo turistickém výletu. Klidně zvládne i delší trasy. Samozřejmě délku turistického výšlapu prodlužujeme postupně a na mnohokilometrové výšlapy vezmeme až jedince s plně dokončeným vývojem kostry. Přetížením štěněte bychom mohli způsobit poškození kloubů a kostí. I když vypadá junior šťastně a rozdováděně, neumí si říci, kdy už je toho na něj moc.

Údržba srsti není náročná

Může se zdát, že udržet krásnou srst v patřičné kondici bude obrovskou prací. Překvapivě tomu tak není. Papillon nemá podsadu a jeho jemná hedvábná srst se dobře udržuje. Chloupky jsou sice jemné, ale velmi hladké, takže se na nich nedrží nečistoty. I když na procházce projdete bahnem, po uschnutí špína z hedvábné srsti sklouzne. Stačí jen vybrat případné bodláky, větvičky nebo větší lístečky. Při správné kvalitě nemá srst tendenci se nějak zásadně cuchat. Takže bohatě stačí jednou, či dvakrát týdně pročísnout kartáčem. Snad jen bohaté závěsy uší je třeba kontrolovat častěji a případný cucek hned v zárodku rozčesat. Před výstavou psa vykoupeme v kvalitním šamponu pro dlouhosrsté psy, můžeme přidat i kondicionér a dosucha vyfénujeme. Pak stačí jen přistřihnout přečnívající chomáčky chloupků na tlapkách, tak aby se podpořil jejich zaječí tvar, a můžeme vyrazit do výstavního kruhu.

Zdraví, zdraví a zase zdraví

Papilloni a phaléni jsou plemenem velmi zdravým. Ve výborné kondici se dožívají vysokého věku. Nicméně jako většina malých plemen však trpí na zubní kámen. Takže je třeba nezanedbávat již od mladého věku péči o chrup a zoubky jim pravidelně čistit. Jednou za čas by měl stav chrupu zkontrolovat veterinární lékař a dočistit to, co doma majitel nezvládne. Pravidelné zastřižení drápků jistě není třeba zmiňovat, to je stejné jako u všech ostatních malých plemen. Sportovně a chovatelsky využívaní jedinci by měli mít vyšetřené klouby na luxaci patelly. V populaci to ale není nijak problematické onemocnění a jen minimum jedinců má některý z lehčích forem postižení. Závažnější forma postižení je jen výjimečná a většinou se jedná o jedince extrémně malé. V chovu se sleduje geneticky přenosné onemocnění očí – progresivní retinální atrofie.

Toto onemocnění způsobuje postupné zužování zorného pole až po ztrátu zraku ve vyšším věku. Má však jednoduchou genetiku – nemocní jsou pouze homozygotně recesivní jedinci – obě alely od matky i otce jsou postižené. Přenašeči, tj. jedinci s jednou zdravou a jednou postiženou alelou, mohou v chovu působit, jen je třeba je spojovat výhradně s partnery zdravými. Naštěstí genetické vyšetření na toto onemocnění je dostupné, provádí se ze stěru slin, takže není ani pro psa nijak zatěžující. Většina zodpovědných chovatelů nechá svým psům udělat i klinické vyšetření očí na ostatní dědičné choroby. Pro papillony je z genetických vyšetření dostupné i vyšetření na NAD – neuroaxonální dystrofie, von Willebrandovu nemoc a maligní hypertermii. Záchyt některého z těchto onemocnění je ale opravdu vzácný.

Chovat lze u nás pod třemi kluby

Chov papillonů a phalénů zastřešují v České republice v současnosti tři kluby. Historicky nejstarším klubem je EXOTIC klub, kde je plemeno zastřešeno již od jeho vzniku v roce 1990. Poradcem chovu je po celou dobu Mgr. Božena Ovesná. Chovat můžete i pod Klubem chovatelů málopočetných plemen. Tam se poradci chovu několikrát měnili a současná poradkyně chovu Barbora Duspivová nemá s plemenem žádné zkušenosti. Od roku 2015 působí i Klub malého kontinentálního španěla, kde je poradcem chovu Marcela Blahutová. Kluby si navzájem uznávají chovné jedince.

Český chov má úroveň

Chovatelská základna je v Čechách poměrně široká. V posledních letech bylo importováno mnoho jedinců z nejrůznějších zemí s větší či menší kvalitou exteriéru a z různých krevních linií. Základem chovu v ČR jsou starší chovatelské stanice, které se snaží vést chov pomocí promyšlených krevních linií a jejich odchovy již mají zafixované typické znaky, dle nich je lze rozeznat. Jiní chovatelé využívají ve svém chovu spíše jedinců dovezených či koupených z jiných chovatelských stanic. Celkově lze ale konstatovat, že chov papillonů v České republice je na velice dobré úrovni, plně srovnatelné se zahraničím. O tom svědčí mnoho úspěchů dosažených českými majiteli na mezinárodních, evropských a světových výstavách, a to dokonce i na prestižní výstavě Cruft´s pořádané ve Velké Británii. O to cennější je skutečnost, že těchto úspěchů dosahují jedinci z českých chovů.

Chovatelská stanice Nový krystal

www.novykrystal.cz

Foto: archiv Michaely Holé, archiv Hedviky Dvořákové, Michaela Sinzogan

Portrét plemene Papillon

Originální název	Papillon - Epagneul Nain Continental
Zkratka plemene	PAP
Země původu	Francie, Belgie
Číslo standardu	77
FCI skupina	IX. - Společenské a toy psi
Velikost	malý (do 30 cm)
Druh srsti	středně dlouhá
Vhodnost	pro začátečníky pro aktivní lidi pro seniory a děti
Umístění	do bytu
Využití	sport klidné procházky

---

Celkový vzhled:

Nádherný malý španěl, s normální, harmonickou stavbou těla, dlouhou srstí, středně dlouhou tlamou, která je ale kratší než lebka, živou povahou, elegantní, ale přitom robustní, s hrdým držením těla a s lehkým a elegantním pohybem. Délka jeho těla je o něco větší než výška.

Barva:

Na srsti může být jakákoliv barva na bílém základu. Na trupu a končetinách musí bílá barva převažovat. Na hlavě je bílá barva nejlépe v podobě méně či více širokého znaku. Bílé znaky jsou povolené na spodní části hlavy, ale převažující bílá barva na hlavě je vadou. V každém případě musí být pigmentovány pysky, oční víčka a především nosní houba.

Hmotnost:

dvě kategorie

méně než 2,5 kg pro psy i feny
2,5 kg až 4,5 kg pro psy, 2,5 kg až 5 kg pro feny
Minimální hmotnost je 1,5 kg.

---