Pes, kterého nikdo nechtěl, přivedl potápěče k tajným policejním misím

Už to máme takříkajíc „za pár“... No jasně, řeč je o MET konferenci. A my budeme pokračovat v naší malé ochutnávce na téma „trenéři, které už brzy uvidíme v akci“. Tentokrát si odvyprávíme příběh Simona Prinse.

„Buď alfa!“ slyšel na cvičáku před více než třiceti lety mladý Simon Prins. Jeho belgický ovčák ho nepříjemně pokousal a Prins hledal způsob, jak svému psovi lépe porozumět. Výcvikář mu tehdy radil použít jeden trest za druhým. To ale Simona Prinse, který byl tou dobou nejmladším potápěčem v historii NATO, odrazovalo. Tresty sice do určité míry fungovaly, ale nesly s sebou další nechtěná chování, mimo jiné kousání neustávalo. A navíc se při jejich používání Simon necítil dobře.

O trénink se začal zajímat díky loveckým psům. Narazil na inzerát na policejního psovoda a nadšeně otevřel svou novou životní kapitolu. Jenomže se střetl s nepříjemnou realitou.

Místo profesionálního přístupu a propracované metodiky ho čekala práce plná zákazů, křiku, ústně předávaných doporučení. Základní pravidla tohoto tréninku zněla: pes dělá cokoliv špatně – trestej, pes dělá něco dobře – netrestej, zákaz používat jídlo nebo míček. I tady se opakovala rada „buď alfa“!

Rozladěného Simona Prinse přivedl ke změně policejní pes Castor. V jednotce ho nikdo nechtěl, Simona se pokusil mnohokrát pokousat. Žádná z doporučovaných metod nefungovala, a tak se mladý trenér zkusil vydat jinou cestou. Přečetl si knihu „Svého psa nestřílejte“ od Karen Pryor (mimochodem Ken Ramirez, o kterém byla řeč v předchozím dílu, je už deset let výkonným viceprezidentem a šéfem tréninku v Karen Pryor Clicker Training). A tím odstartovala jeho nová životní etapa.

Castor zachránil svému páníčkovi život

Simon začal o Castorovi přemýšlet jinak. Začal ho brát domů, vyrážet s ním na túry a navazovat s ním vztah. Začal také přistupovat jinak i k tréninku. Castorovo chování se začalo měnit. Svou věrnost pak dokázal jedné noci, kdy při policejním zásahu Simon Prins pronásledoval muže, který měl na svědomí znásilnění. Nešťastnou shodou náhod zůstal Prins sám v obklopení deseti útočníků. Ve chvíli nejvyššího ohrožení přivolal Castora a pes ho před útočníky ochránil. A udělal to mnohem efektivněji, než na co ho Prins trénoval. 

Zatímco se Prinsův vztah se psem zásadně zlepšoval, jeho pracovní vztah s instruktorem se vyostřoval. Ve chvíli, kdy chtěl mladý trenér opustit jednotku, dostal nabídku nastoupit do nově vznikajícího utajeného útvaru. Cílem měl být trénink psů na speciální policejní operace. Simon Prins požádal o tři roky na přípravu a o velký rozpočet, aby složku připravil na mise.

Psal se rok 1996 a trénink zvířat vypadal jinak, než jak ho známe dnes. Informací bylo podstatně méně, internet byl v plenkách. Přesto k němu měl Simon díky svému bratrovi přístup. Budování nové jednotky bylo náročné, Simon Prins neustále marně hledal vhodné tréninkové protokoly. A pak se jednoho dne náhodou vydal do delfinária a to, co tam uviděl, ho nadchlo. Sedl si proto k počítači a začal hledat někoho, kdo by mu byl schopný podobným způsobem pomoci.

Tady máš kuře a trénuj

A na koho narazil? Na nikoho menšího než legendu tréninku Boba Baileyho (který mimochodem vystoupil na loňské MET konferenci). Jenomže Bailey nechtěl o Prinsovi ani slyšet. Ze zásady odmítal policejní psovody, protože s nimi měl řadu špatných zkušeností. Simon Prins se ale nenechal odbýt a po dvaceti telefonátech Boba Baileyho přemluvil. Vydal se pak k němu na dvoutýdenní stáž do Arkansasu, kde ho Bob nechal trénovat kuřata. Ta jsou podle slavného trenéra ideálními zvířaty pro vylepšení trenérských schopností. A při kuřecím tréninku vysvětloval Bailey Prinsovi všechny důležité principy tréninku a dával mu spoustu užitečných rad. Od té doby zůstali oba trenéři v kontaktu a pravidelně spolu konzultují pracovní záležitosti.

Praxe nade vše

Simon Prins pak přenesl všechny nově nabyté schopnosti do své policejní praxe a trénoval například navádění psů laserem, který tehdy stál kolem půl milionu korun. Jeho první oficiální mise ale skončila fiaskem. Noční zásah, který byl pod drobnohledem, utnul zajíc. Policejní pes místo do akce vyrazil za ním. Nešťastný trenér se obrátil na svého mentora Baileyho. Ten ho však do telefonu odbyl ironickou poznámkou, která ho měla navést na řešení zapeklité situace. Simon Prins si poté uvědomil, že do tréninku zapomněl zařadit práci s distrakcemi (které se na letošní MET konferenci bude ve své přednášce věnovat Ken Ramirez).

A protože Simon Prins není zvyklý vzdávat se po prvním neúspěchu, řadí se dnes mezi nejinspirativnější trenéry na světě. Na svém kontě má výcvik psů pro záchranné složky a rozsáhlý trénink mnoha trenérů. 

Simon je zapálený pro inovace a hledání funkčních řešení, která jsou vhodná pro zvířata i lidi. A právě o nich bude mluvit v rámci své prezentace pro MET konferenci.

Její program doplní také půlhodinový rozhovor s Davidem Mechem – specialistou na vlky, který v 70. letech popularizoval termín vůdce smečky/alfa, který Simon Prins ve svých kariérních začátcích tolikrát slýchával. Na základě dalších zjištění David Mech tuto teorii přehodnotil. Mezitím však pronikla mezi širokou veřejnost. S Davidem Mechem si moderátoři konference budou povídat o této teorii, o dominanci, o výzkumu vlků a o srovnání s psí populací.

Kdy to vypukne?

Živé vysílání MET konference se uskuteční už 9. a 10. března 2024 a jeho záznam budete mít k dispozici dalších šest měsíců (není tedy nutné pustit si živý přenos). Všechny přednášky jsou tlumočené do češtiny. Podrobný program, další informace a vstupenky najdete na www.metkonference.cz.

Petra Kejklíčková

www.metkonference.cz.

Foto:  www.simonprins.com, www.kenramireztraining.com,  www.narniapets.com

Úvodní foto: Simon Prins na snímku se svým mentorem Bobem Baileym.