Pes, který má svůj vlastní pomník!

O psích hrdinech si na eCanis povídáme již bezmála rok. Ale ještě jsme tu nevyprávěli o žádném českém. Věřte, že jich opravdu není málo. Pojďte se tedy s námi vrátit zpátky do minulého století a podívat se na prvního velkého psího reka, který dal policejní kynologii jiný rozměr!

Čas plyne jako voda, to však neznamená, že bychom měli zapomínat na naše čtyřnohé hrdiny. Tentokrát vám představíme služebního psa, který nejenže je jediným českým psem s vlastním pomníkem, ale také se stal předlohou pro četnického psa z oblíbeného seriálu „Četnické humoresky“ a ne jen pro ně! Už víte, o kom je řeč?

Tak trochu jinak

Dnešní díl bude trochu jiný prakticky ve více směrech. Jak jsme nastínili již výše, budeme se bavit o českém psu, ale možná zde padne více slov o strážmistru Aloisi Taubrovi, kterému byl čtyřnohý Arco věrným přítelem až do konce. A věřte, že osud se s nimi oběma vůbec nemazlil.

Kterak Alois Tauber k četnictvu přišel…

Psovodem neboli vůdcem služebního psa Arca byl Alois Tauber, který se narodil 2. července v Potvorově u Kralovic. Ačkoliv se vyučil zámečníkem, nebylo to to, co by chtěl dělat. Po prezenční vojenské službě vstoupil v roce 1926 do řad československého četnictva. Po ukončení nástupního kurzu sloužil od roku 1927 v Plzni. A pro nás zajímavým datem je rok 1930, kdy absolvoval výcvik pro vůdce služebních psů v Ústavu pro chov a výcvik služebních psů četnictva v Pyšelích se služebním psem – německým ovčákem Arcem. S ním pak působil na četnické pátrací stanici v Plzni. Bohužel byl jeho život krátký a ne příliš šťastný, ačkoliv byl mezi kolegy, nadřízenými i přáteli známý jako milý člověk, který vždy skvěle pracoval. Jeho osobní život byl však doslova tragický. Dne 8. června 1931 mu zemřela na následky angíny jeho milovaná snoubenka Mařenka Cheníčková. Mladému strážmistrovi se doslova zhroutil život. Jako by vše ztratilo smysl a jedinou útěchou mu byl jeho věrný psí kolega Arco. To však ještě nikdo netušil, že za necelé dva měsíce oba padnou v boji se zločinem.

Osudová noc

Tento případ je všeobecně hodně známý. Možná i právě díky zmiňovanému seriálu. Přesto jej ve zkratce připomeneme. Jedenadvacetiletý elektromontér Josef Kondr z Koterova spáchal 1. srpna 1931 pokus vraždy střelnou zbraní na veliteli četnické stanice ve Starém Plzenci vrchním strážmistrovi Václavu Hrabačkovi. Zbraň naštěstí selhala a pachatel po činu uprchl na motocyklu do statku svých rodičů, kde se ukryl.  Druhý den (2. srpna 1931) po čtvrté hodině ráno sem dorazilo soustředěné četnictvo. Aby se podařilo zjistit, ve které části rozlehlého objektu se Kondr ukrývá, nařídil okresní četnický velitel prohledání objektu služebním psem Arcem. Psovod strážmistr Alois Tauber poslal psa po schodech na půdu. Když Arco vyběhl nahoru a poté se zase vrátil, naklonil se Tauber mezi dveře ve snaze poslat psa zpátky. V té chvíli třeskla rána a strážmistr Tauber se skácel mrtev k zemi. Druhá rána zasáhla Arca přímo do srdce. Obléhání zabarikádovaného vraha trvalo dalších šest hodin. Kondr byl zdatným střelcem a k tomu zaujímal výhodnou pozici. Jeho odpor byl tak silný, že se četníci nemohli přiblížit ke svému zastřelenému kolegovi. Až kolem desáté hodiny se strážmistr Šedivec, rovněž z plzeňské pátrací stanice, dostal blíž k místu úkrytu pachatele a vyzval ho, aby se vzdal. Místo toho se z půdy ozvala další střelba, kterou četníci opětovali. Kondr byl zasažen do prsou a pravé ruky. Po převozu do plzeňské nemocnice na následky smrtelného zranění zemřel. Strážmistr Alois Tauber byl 4. srpna 1931 pochován vedle své Mařenky na hřbitově ve Starém Plzenci. Posmrtného uznání se dočkal i služební pes Arco.

Pomník se stěhoval z místa na místo

Původní záměr postavit pomník v Koterově u Plzně bohužel nevyšel. Dnes můžeme pouze polemizovat, na čem to tenkrát ztroskotalo – možná na byrokracii. Důležité je, že se nakonec zadařilo a u silnice v zahrádce Ústavu pro chov a výcvik služebních psů četnictva v Pyšelích byl na památku uvedené tragické události umístěn žulový pomník s bronzovou reliéfní hlavou německého ovčáka. Služebnímu psovi Arcovi jej zde nechali postavit a 6. listopadu 1931 ho slavnostně odhalili četníci a členové spolků „Sportovní klub pro policejní a ušlechtilé psy v Praze“ a „Spolek k ochraně zvířat v Československé republice“. Na pomníku si můžeme přečíst nápis: Na paměť věrných služeb psa ARCA, zastřeleného při poskytování pomoci svému vůdci v Koterově 2. VIII. 1931. Tento památník lidského vděku za věrnost zvířete postavily: Sportovní klub pro policejní a ušlechtilé psy v Praze a Spolek k ochraně zvířat ČS. Republice.

V Pyšelích však pomník nezůstal. Po zrušení tamního výcvikového střediska byl pomník v roce 1957 převezeý do areálu Výcvikového střediska služební kynologie veřejné bezpečnosti v Býchorech u Kolína, kde o něj pečovali staří psovodi. V roce 2013 pomník získalo Muzeum Policie ČR. Za pomoci Hasičského záchranného sboru byl více než jednu tunu vážící pomník převezený do Prahy na Karlov, restaurovaný a umístěný v zahradě muzea. U příležitosti VIII. konference policejních historiků byl dne 3. října 2013 slavnostně znovu odhalený a zpřístupněný veřejnosti.

Příběh jenž se stal předlouho...

Jak již bylo zmíněno na začátku a také jak mnozí z čtenářů vědí, stal se Alois Tauber a jeho pes Arco předlohou pro seriálového Antonína Šebestíka a jeho psa Arga v televizním seriálu Četnické humoresky. Stěžejní díl, který se měl přiblížit ke skutečnému případu, se jmenoval Svatba. V něm však čtyřnohý hrdina přežil. Co však málokdo ví, tento skutečný a smutný příběh se stal také předlohou pro dvě dětské knihy. První z nich se jmenovala „Na život a na smrt“ a napsal ji Xaver Růžička, druhá kniha se jmenuje „Bojar na stopě“ a jejím autorem je Josef Kovář.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Jiřího Rulce a Muzea policie,

Zdroj informací: kniha Dějiny československé služební kynologie od Jiřího Rulce, Muzeum policie.