Pes mezi paragrafy: Průvodce právními otázkami pro každého pejskaře

Jste kynolog-knihomol, který musí mít každou novou knihu okamžitě v knihovně? Nebo chcete mít jen jasno v tom, za co všechno v souvislosti s vaším psem odpovídáte, jak přísné tresty se ukládají za týrání psů nebo kde všude můžete chodit se psem na volno? Ať vás zajímají tyto nebo jiné právní otázky, neváhejte a nakoukněte do nové právní publikace Pes mezi paragrafy!

Na jaře tohoto roku (2024) vydalo nakladatelství Havlíček Brain Team právní publikaci Pes mezi paragrafy. Na její tvorbě se podílel kolektiv autorů v čele se soudcem Mgr. Pavlem Punčochářem. Autorský kolektiv dále tvoří advokát a vysokoškolský pedagog doc. JUDr. Lukáš Bohuslav, Ph.D., Mgr. Hana Brablcová z Odboru rovného zacházení Kanceláře veřejného ochránce práv, spoluzakladatel společnosti PetExpert Europe Derek Cummins, bývalý soudní znalec v oboru veterinární medicína MVDr. Jiří Dousek, Ph.D., Mgr. Alena Klimt z Legislativní a právní sekce Svazu měst a obcí ČR, advokát Mgr. Miroslav Krutina, právní asistentka Tereza Pekařová, advokátka JUDr. et PhDr. Zuzana Rennerová, soudkyně Nejvyššího soudu ČR JUDr. Hana Tichá, JUDr. Jana Traplová z Oddělení ochrany zvířat Ministerstva zemědělství, profesionální trenér psů a propagátor moderního etického tréninku Robert Zlocha a nakladatel JUDr. Karel Havlíček, ředitel kanceláře Havlíček Brain Team.

Úvodem

Každý z autorů přispěl do knihy jednou či více kapitolami ze své profesní oblasti. Jak napovídá výstižný název knihy, zabývá se psem z pohledu české legislativy, a to z různorodých úhlů. Kniha pokrývá zásadní otázky, které si v souvislosti se psy klademe, a nalezneme v ní bohatě citovanou judikaturu, na které autoři ukazují, jak naši legislativu uplatňují soudy a správní orgány.

Název knihy: Pes mezi paragrafy

Autoři: Pavel Punčochář a kol.

Žánr: Naučná literatura

Vydáno: 2024, Havlíček Brain Team

Počet stran: 296 tiskových stran

ISBN: 978-80-87109-76-2

Struktura

Kniha je rozdělena do dvaceti šesti kapitol. Po úvodní kapitole s názvem „Člověk, zvíře a právo“ následují „Na začátku byl pes“ a „Trocha historie nikoho nezabije“ pojednávající o historických souvislostech domestikace a také o aktuálních počtech psů žijících společně s lidmi, které v kontextu České republiky samy o sobě odůvodňují potřebu blíže se touto problematikou zabývat. Možná překvapivě, nicméně zcela legitimně vzhledem k zaměření knihy nám zde Pavel Punčochář poskytuje také vhled do vývoje filozofických pohledů na práva zvířat.

V následujících kapitolách, z nichž některé jsou dále děleny na podkapitoly, se autoři zabývají vědeckými definicemi pojmů zvíře a živočich a předestírají, jak s těmito i dalšími zásadními pojmy nakládají právní předpisy a kde v nich nalezneme potřebné definice.

Začínáme soukromým právem

V první části knihy se dozvíme, že smyslem soukromoprávní úpravy zvířat je ukotvení jejich postavení v soukromoprávních vztazích a vzápětí také, jaké jsou limity této úpravy. Autoři se podrobně zabývají koupí, jejímž předmětem je pes, a poskytují praktické rady týkající se formy a obsahu kupní smlouvy. Následně se jejich pozornost ubírá k problematice vad zakoupeného psa, konkrétně jejich typů, lhůt pro uplatnění dle občanského zákoníku a zejména postupu po jejich zjištění.

Následuje problematika soukromoprávní odpovědnosti za újmu způsobenou psem a na psovi, včetně rozboru zvláštních případů, kdy se může vlastník psa této odpovědnosti zprostit a okolností vylučujících povinnost škodu nahradit. V této části knihy nalezneme zajímavou historickou exkurzi fokusovanou na principy, jež byly zakotveny v jednotlivých občanských zákonících. Dočteme se gró judikátů, v nichž soudy řešily například dopravní nehody způsobené psem, napadení člověka psem nebo psí rvačky, při nichž byl poraněn člověk.

Správní právo a kde psi pomáhají

 Od kapitoly „Pes v obci i ve městě“ se autoři začínají blíže zabývat předpisy správního práva. Dozvíme se, jaké záležitosti nejčastěji v souvislosti se psy řeší právě municipality. Významná část je věnována obecně závazným vyhláškám – kdo je zákonem zmocněn k jejich vydávání, za jakých podmínek, jaké otázky jsou jimi nejčastěji upravovány a kde můžeme jejich znění nalézt.

Následuje problematika přestupků, praktické otázky týkající se ztracených a opuštěných psů, poplatků ze psů a povinnosti jejich čipování. Ani v této převážně správněprávní části publikace nechybí rozbory rozsudků, které nám přibližují, jak jsou tyto dílčí otázky v praxi řešeny, pokud se dostanou až k soudu.

Z kapitoly „Nejen nejlepší přítel“ čiší skutečně praktická znalost problematiky autorkou Hanou Brablcovou. Věnuje se v ní vodicím a asistenčním psům. Vysvětluje problémy plynoucí z toho, že legislativa s těmito pojmy pracuje i přes stále chybějící zákonné definice těchto skupin psů. Popisuje také složitou situaci, včetně té důkazní, ohledně nepřímé diskriminace lidí se zdravotním postižením, jež doprovází vodicí či asistenční pes. Zdůrazňuje také povinnost celé naší společnosti a státu, kterému plyne z mezinárodních závazků, potřebám lidí s postižením co nejvíce vycházet vstříc.

Tereza Pekařová se v následující kapitole „Psí záchranář a hasič“ zabývá otázkou služební kynologie a práce záchranářských psů. Popisuje hierarchii, která je v rámci integrovaného záchranného systému stanovena vzhledem ke zkouškám a atestům. Autorka zde nerozlišuje, které metody jsou využívány v rámci IZS a které nikoli (jako například mantrailing, který uvádí jako jednu z metod stopování), nicméně ve zbytku nám předává dobrý vhled do této problematiky.

Nezákonné množení i jiné přestupky a přečiny

V kapitole „Ochrana psa proti týrání“ vysvětluje Jana Traplová rozdíly v právní úpravě zakotvené v zákoně na ochranu zvířat proti týrání a v trestním zákoníku. Zabývá se ochranou, kterou psovi poskytuje správní právo a konkrétními přestupky v této oblasti. Věnuje se problematice obchodu se zvířaty a souvisejících množíren. Dále vyjmenovává orgány ochrany zvířat a jejich kompetence.

Legislativní opatření namířená proti množírnám psů podrobněji rozebírá v kapitole „Množírny psů“ Zuzana Rennerová a uvádí právní prostředky proti množírnám odvětví práva správního i trestního. Zaměřuje se na ty, které přibyly s poslední novelizací zákona na ochranu zvířat proti týrání, nicméně poskytuje komplexní historický pohled na tuto problematiku. Věnuje se také rozdělení pravomocí mezi obecní úřady obcí s rozšířenou působností a Státní veterinární správu na úseku ochrany zvířat či přetrvávajícím problémům tkvícím v absenci funkční jednotné celostátní evidence psů, která by napomohla s řešením některých dílčích potíží včetně již zmíněných množíren.

Následuje kapitola „Veterinární právo a pes“, v níž se dočteme základní informace vztahující se k veterinární péči o psy, týkající se především péče o zajištění podmínek chovu, jejichž účelem je zejména prevence ohrožení zdraví zvířat i lidí. Jiří Dousek navazuje tuto svoji kapitolu druhou, nazvanou „Několik poznámek veterinárního lékaře“. Zde srovnává psy s lidmi například na základě funkčnosti některých smyslů a uvádí důsledky, které jejich narušení u psů může mít. Dotýká se také fyzikálního stresu psa v důsledku negativních teplotních vlivů, okrajově i výživy psa a varuje před přetěžováním psa při výcviku či pohybové aktivitě. Na závěr se zabývá otázkou agresivity jako projevu chování psa, na což navazuje doporučeními pro vztahy mezi dětmi a psy. V této části dle mého názoru stručnost vede k přílišné zkratkovitosti, ze které může plynout neporozumění čtenáře. Autor uvádí několik svých stručných úvah, které by nebylo moudré považovat za komplexní návod, jak se v jakýchkoli situacích chovat. Komunikace a signály, které během ní psi používají vůči sobě navzájem i mezidruhově, je obsáhlá problematika. Existují k ní již podrobné zdroje, vycházející z rozsáhlého systematického pozorování a studia psů – ty by měl člověk, který se chce o tématu dozvědět více, vyhledat.

Pokračujeme právem trestním

Poslední kapitola, která poskytuje právní výklad, je nazvána „Pes a trestní právo“. Je již několikátým místem v knize, kde nalezneme vysvětlení roztříštěnosti odpovědnosti za psa na občanskoprávní, správněprávní a trestněprávní. Účelem tohoto zopakování je zřejmě zpřehlednění a poskytnutí komplexních informací v rámci této kapitoly, nicméně pokud čtenář čte knihu od začátku do konce, pravděpodobně si pomyslí: „to jsem četl již několikrát“.

Přínosem kapitoly je vysvětlení rozdílu mezi veřejnoprávní odpovědností pachatele za přestupek či trestný čin a soukromoprávní odpovědností škůdce za škodu. Dále obeznámení čtenáře s principy trestněprávní odpovědnosti a výběr judikatury přibližující, jak je roztříštěnost odpovědnosti posuzována v soudní praxi. Nový pohled přináší autoři této kapitoly díky zaměření se na psa jako oběť trestného činu, zbraně útočníka i samotného útočníka. Toto rozdělení přispívá srozumitelnosti, o jaké situace se v praxi může jednat.

Pojištění

Jedna z posledních kapitol se nazývá „Několik poznámek k pojištění domácích mazlíčků“ a napsal ji Derek Cummins, spoluzakladatel společnosti PetExpert Europe. Na začátku vysvětluje smysl pojištění domácích mazlíčků, nicméně zbytek kapitoly je zaměřen více než na cokoli jiného na výhody pojištění PetExpert. Na rozdíl od všech ostatních kapitol tato neposkytuje objektivní zhodnocení situace a čtvrtina kapitoly je věnována dojemnému děkovnému dopisu spokojených klientů adresovanému PetExpertu. Tento přístup k příspěvku do odborné publikace hodnotím jako nešťastný, jelikož dle mého názoru snižuje její serióznost.  

Neuvěřitelná pestrost „psího práva“

Pod tímto názvem najdeme poslední kapitolu Hany Tiché věnující se, stejně jako ty předchozí, zajímavému výběru judikatury. Tyto v závěru uvedené rozsudky nejvyšších soudů lze považovat za „třešničku na dortu“ – ukázku toho, v jak rozličných souvislostech se může pes v soudních sporech ocitnout.

Prevence nade vše

Poslední kapitola, kterou do knihy přispěl trenér psů Robert Zlocha „Nepsaná pravidla soužití (nejen) se psem“ obsahuje nepsaná pravidla, kterými bychom se jako pejskaři měli řídit, jelikož nám usnadňují život. Vzhledem k tomu, že zákon ve smyslu zásady „právo je minimem morálky“ upravuje jen nutné minimum, Robert Zlocha vyjmenovává, co bychom měli pro své psy dělat nejen proto, aby nedocházelo ke konfliktům či jiným právně postižitelným situacím.

Seznamuje nás s tím, co reálně znamená naplňování potřeb psa. Pro každého psa doporučuje a také ze svého hlediska definuje vhodný trénink. Ten má být individuální dle potřeb, kondice a osobnosti konkrétního psa, avšak založený je vždy na stejných principech (například nastavení na úspěch).

Nabádá nejen k vedení tréninku tak, aby byl zábavou pro obě strany, ale zejména k vzájemné ohleduplnosti a respektu mezi pejskaři, vůči nepejskařské části společnosti a stejně tak vůči psům samotným, a uvádí konkrétní doporučení, jak na to.

Shrnutí

Knihu jednoznačně oceňuji jako čtivou, s logicky a přehledně řazenými kapitolami. Je možné ji přečíst „od A do Z“, stejně tak si vybírat a vracet se k jednotlivým kapitolám zvlášť. Autoři si v nich vzájemně neprotiřečí, informace se spíše až příliš často opakují. V důsledku toho kniha často nepůsobí jako jednotná publikace, nýbrž jako sborník jednotlivých textů. Každý autor má jiný styl projevu stejně jako každý čtenář je individuální, proto doporučuji spíše přečíst knihu celou a vybrat si, který výklad z těch základních a opakujících se člověku nejvíce vyhovuje. To se ovšem nevztahuje na výběr judikatury, zde vnímám přínos v každém jednom případu. Druhé doporučení směřuje k tomu otevřít si během čtení zákony, na které autoři odkazují, a přečíst si ustanovení přímo v nich bez další interpretace, a následně si je prostřednictvím knihy nechat zasadit do širšího kontextu. Věřím, že tento postup povede k vyšší míře porozumění problematice.

Kriticky hodnotím místa, na nichž autoři vykročili ze své odbornosti a vyjádřili se k otázkám souvisejícím s kynologií, avšak ne s právem. Například zavádějící a nepodložené tvrzení jedné z autorek, že „přibývá majitelů psů (zvlášť bojových plemen)“ a používání tohoto „pojmu“ opakovaně, a to například i v souvislosti s judikaturou týkající se pokousání rotvajlerem. Pokud budeme vycházet z předpokladu, že „bojová plemena“ jsou ta, která byla historicky šlechtěna k psím zápasům, je v souvislosti s tímto plemenem navíc použito chybně. Nicméně za problematické považuji vyjádření se k otázce mimo expertízu a vytváření mylného dojmu o určité skupině psů (která navíc není specifikována).

Obdobně hodnotím návrh autorky kapitoly „Pes v obci i ve městě“, která v podkapitole o přestupcích v souvislosti s rušením nočního klidu štěkáním vznáší návrh, že „v tomto ohledu možná stojí za zmínku prozkoumat problematiku tzv. protištěkacích obojků“ a stručně popisuje, k čemu slouží a jak fungují. Opět se pouští do oblasti nesouvisející s právem a její text by mohl vyznít jako doporučení jedné z averzivních pomůcek k potlačení přirozených projevů psa. Pro takovou situaci přinejmenším nenacházím v knize zdůvodnění ani prostor, respektive v otázkách výcviku je zde odborníkem autor poslední kapitoly, měly být tedy přenechány jemu.

Dále považuji za nejednoznačný výklad týkající se pohybu psů v kapitole „Pes v obci i ve městě“, konkrétně zákazu volného pobíhání psů v honitbě. Jelikož se jedná o celospolečensky opakovaně řešenou otázku a neustále probíhající spor o výkladu, byl by dle mého názoru přínosný podrobnější rozbor, počínaje pojmem „honitba“ (kterou zdaleka není jen les) a zejména se zaměřením na spojení „mimo vliv svého majitele nebo vedoucího“. Tento výklad nalezneme na jiných místech v publikaci a je to jedna z otázek, v níž se autoři vzájemně doplňují, nicméně považuji za podstatné na toto pojetí výkladu autorky upozornit.

Na závěr bych shrnula, že se jedná o v tuto chvíli jedinečnou publikaci, ke které se lze vracet, když bude člověk hledat konkrétní odpovědi na dílčí právní otázky nebo bude s některým z rozebraných témat pracovat. Poskytne mu základní přehled a jakýsi „rozcestník“, který ho nasměruje na další zdroje. Užitečné je vysvětlování účelu a smyslu jednotlivých zákonných ustanovení. Za to patří celému autorskému týmu vřelé díky!

Simona Šimíčková

Foto: Archiv redakce eCanis, archiv Havlíček Brain Team, pixabay.com