Pes není jen kamarád, je to životní parťák – 34. díl

Michaela Drábková je autorkou knihy Znaková řeč pro psy a zakladatelkou značky Pes Parťák. Jako průvodce “umění komunikace” mezi člověkem a pejskem podporuje nejen pejskaře od výchovy a tréninku k objevení hlubšího vztahu založeného na větší srozumitelnosti člověka, klidném sdílení a příjemnější komunikaci. Máte již pejska, se kterým si přejete zlepšit soužití nebo si ho plánujete teprve pořídit? Na následujících řádcích si můžete přečíst důležité postřehy vhodné jak pro začátečníky, tak i pokročilé chovatele nebo majitele.

Dotazů ohledně pořízení nového člena domácnosti, které si zodpovědná rodina jistě pokládá dávno před jeho příchodem, je určitě celá řáda. Pojďme se tedy společně podívat na některé z těch, které mi od vás chodí a považuji je za ty nejen nejčastější, ale hlavně také nejdůležitější...

To je až v době, kdy je člověk připravený na odpovědnost, která trvá někdy i více než osmnáct let. I během pejskova stáří, kdy je majitel ochoten mu dávat čas a pozornost, je třeba počítat s omezeními, které s jeho vlastněním souvisejí. Je také důležité si uvědomit, když si starší lidé koupí velkého psa, budou ho muset třeba po osmnácti letech zvládnout fyzicky odnést například k veterináři. Měli bychom kalkulovat i s nepředvídatelnou změnou situace, aby v takovém případě měl pes někoho, kdo by se o něj postaral, i když my nemůžeme. Před pořízením pejska se vždy zamyslete nad těmito dvěma otázkami: “Proč vlastně psa chci?” a “Mám skutečně možnosti se o něj postarat tak, jak bych si přál, aby se někdo staral o mě?”

Důležitým faktorem je zázemí. To ovšem neznamená, že když máme dům se zahradou, nebudeme muset se psem chodit ven. Důležité je řešit i to, kolik máme na pejska času a jestli jsme ochotni ten čas věnovat našim společným aktivitám na rozdíl od toho, aby on jen vyplňoval náš čas. Je proto důležité si uvědomit, jestli s pejskem chceme spolupracovat a s jakým záměrem si ho kupujeme. 

Například pokud hledáme parťáka na společné výlety, víme, že hledáme hlavně větší energická plemena, jako jsou ohaři, či ovčáci nebo klidně i rozměrově menší plemena, která mají předpoklady spíše k běhání a k větším aktivitám. Zvažujte rysy a predispozice dané rasy, co se týká již zmíněné aktivity, míry energie a nutnosti práce, protože některá plemena potřebují více tohoto všeho než jiná. Důležité je zvážit i naši osobní situaci, např. financování veterináře, krmení a další nutnosti včetně městských poplatků. 

Na internetu můžeme najít různé testy, či jiné zajímavé informace o psech. Existuje také mnoho knih, kde se dají psí charakteristiky dohledat. Je také vhodná konzultace s odborníkem nebo majitelem chovatelské stanice. Před finálním rozhodnutím doporučuji zajít se podívat na různé akce či výstavy pejsků a zaměřit se na to, které plemeno se jak chová, nebo zda-li se k naší rodině hodí. Jak v rámci své specifikace, tak i v rámci našich představ. Častým očekáváním pro větší vlastní pohodlí je například to, že pejsek nebude línat. Pomocí této vylučovací metody se vám pak následně zužuje výběr, čímž se dostáváte blíže k cíli. 

Pokud si člověk již vybral plemeno, zajděte se podívat a poradit do rozumné chovatelské stanice, tam se dozvíte nejvíce o charakterových rysech během života, a ne jenom při narození. Při výběru je dobré si zvolit prověřenou chovatelskou stanici nebo “zodpovědný” útulek. Před koupí psa z útulku, doporučuji s ním strávit nějaký čas a okoukat jeho povahové i jedinečné rysy, které mohl získat během svého dřívějšího života a zaměřte se také na svůj vlastní vztah právě k tomuto pejskovi. 

Důležité je se o konkrétním jedinci pobavit s ošetřovateli a vědět, odkud takový pejsek pochází.  Je dobré s ním strávit nějaký čas osobně. Informace, které dostanete na internetu, nebo po telefonu, nemusí být stoprocentně pravdivé nebo odpovídající realitě. I přesto, že mezi námi a pejskem může vzniknout hned od začátku silné pouto, mohou nastat situace, se kterými si on neví rady. Může být nedůvěřivý, protože právě člověk je většinou důvodem, proč pejsci končí v útulcích. I nechtěné chování lze díky dobrému zázemí odnaučit. Pejsek z útulku může být vhodný i pro rodiny s dětmi, ale předchozí návštěva a seznámení se s ním osobně je v tomto případě nutností. 

Trénink a výchova jsou tím, co nezačíná na cvičáku. Nejdůležitější je zvládnout společnou komunikaci a nastavení “pravidel” v rodině = v jeho nové smečce. Ta začíná ihned od momentu, kdy se poprvé setkáte u chovatele. Člověk se pro pejska stává jeho smečkou a začne se mezi nimi budovat vztah. My se společně právě velmi konkrétně věnujeme zlepšení umění komunikace mezi člověkem a psem pro jejich každodenní život tak, aby později i výchova a cvičení byla pro obě strany jednodušší. 

Pro pejsky jsme my lidé velmi složití na pochopení, protože se vůbec nestaráme o detaily, které pes potřebuje ke svému správnému chování znát. Například přivedeme pejska domů a řekneme (a někdy ani to ne) mu: „Tohle je tvůj domov”. Ale pejsek je zmatený, protože jsme ho doma neprovedli a on neví, co to přesně znamená. Je důležité mu ukázat, co je jeho, co je naše a kam nesmí chodit, co se kousat může a co ne a to, co nám společně vyhovuje. Když mu dáme najevo, co si přejeme, aby dělal, on to pochopí a bude si to pamatovat – takto neviditelně proběhla mezi námi komunikace. Této komunikaci já říkám dohoda. 

Člověk většinou spoléhá na povely, což vnímám jako jednostranný způsob komunikace, kterou má pes splnit. I praxe mi potvrzuje, že pokud člověk vysílá pouze povel, ne dohodu, tak to v partnerství se psem mnohdy působí neporozumění a pejsci poté nedělají, co člověk chce. Mnohem jednodušší je budovat vztah s respektem a v důvěře, nastavit společně dohody fungování, abychom spolu mohli jako smečka bez problémů existovat a rozumět si i v různých dalších společných aktivitách.

Srozumitelně, přesně = jednoznačně a laskavě. Což není pro nás lidi přirozené, ale každý to zvládne. Je to velmi individuální, už jenom proto, že každý pejsek pochází z jiného prostředí a každý je naučený na jiné věci. I každý člověk má ve své vysílací komunikaci jiné překážky. Nejdůležitější je, se v rodině domluvit, jaká budou nastavená a neporušovaná pravidla, a co přesně budeme všichni od pejska očekávat. A také hlavně co všechno ho přesně potřebujeme naučit pro naše příjemné soužití. Rozmyslete si rovněž, jak budete během dne časově fungovat, kdo zajistí jakou péči, procházky, krmení atd.

Pokud pejska budete chtít naučit, že má čůrat venku, tak ho to učte hned od začátku. Návodem vám může být např. tento postup: Pejska pozorujte. Když poznáte, že se potřebuje vyvenčit, vezměte ho ven, řekněte mu povel/dohodu „Čůrej,” (I na tento povel se pejsek dokáže naučit a pochopí, co po něm chcete. Spojí si slovo s činností). Když potřebu vykoná, nejdůležitější je ho okamžitě pochválit, aby věděl, že to, co právě udělal, dělá dobře. 

Většinou lidé začnou cvičit nové povely až po tom, co si pejsek zvykne na člověka, nebo některé cvičáky fungují až od půl roku. S nastavením komunikace je však třeba začít co nejdřív. Když to pejska začneme učit okamžitě v rámci každodenního fungování, tak vám to velmi ulehčí práci, výchovu i trénink. Například když uvidíme štěňátko, jak leží, řekneme mu povel „lehni,“ a pochválíme ho za to, že leží. Pejsek si spojí to, co mu říkám s aktivitou a naučí se ji. Když vaše slovo (povel) spojíte pro pejska ještě s přirozenou znakovou řečí, bude váš výsledek ještě rychlejší a příjemnější. 

Pokud by vás dále zajímalo téma umění komunikace se psy, která zlepšuje výchovu, trénink a každodenní soužití, neváhejte navštívit www.pespartak.cz,  kde najdete mnoho inspirace v rozhovorech a videích z rozhlasů i televize. Nebo si přečtěte praktickou příručku pro porozumění Znaková řeč pro psy, kde se dozvíte, jak vytvořit srozumitelný povel (nebo lépe v partnerství s pejskem dohodu), aby pejsek poslouchal okamžitě a ve všech situacích. 

 Ing. Michaela Drábková, Ph.D.

Foto a ilustrační foto: archiv Michaely Drábkové, Pixabay

http://www.pespartak.cz/

http://www.znakovarecpropsy.cz/

https://www.facebook.com/pespartak/