Pohyb psa v sutině 3. díl

Vybrali byste si ze všech záchranářských disciplín právě sutinové vyhledávání a chtěli byste proniknout do tajů úplných začátků? Je tedy nutné vědět, že jednou z nejdůležitějších podmínek pro bezpečnou práci celého týmu je správný pohyb psa v tomto terénu! A právě o tom se nyní dozvíte více podrobností!

V minulém díle našeho záchranářského seriálu jsme se dotkli dovedností, které by měl zvládat každý správný záchranářský pes „sutinář“ souběžně při své práci. Pojďme se tedy nyní podívat na první dovednost, která je k tomu naprosto nezbytná…

Co to vlastně znamená pohyb psa v sutině?

Není to o tom, že vypustíme psa do terénu a ten bude zmateně a zbrkle pobíhat po panelech s rizikem úrazu a není to ani o tom, že pes vám jde za patami pomalu a váhavě tápe, kam má vlastně šlápnout, aby se někam nepropadl. Není to vůbec o tom, že budete do psa strkat a tahat ho nebo ho naopak úzkostně přenášet. Správný pohyb psa je skvělou podívanou na zvíře, které se pohybuje sebejistě, lehce a s radostí stejně tak, jako když běhá na louce.

Jak a kde začít? 

Kdekoliv. Ideální je začít překonávat různé malé překážky (v trenažéru, na cvičáku, doma, či na procházce) typu lavičky v parku, příkopu, stavební roury, hromady pneumatik, položeného pletiva, spadlého stromu, balíku slámy na poli či schůdky na rozhlednu nebo jiný nepříjemný materiál. Je však velmi důležité, aby si pes překonání překážek vyzkoušel a zažil a propojil tuto činnost s vhodným povelem (např. vpřed, hop) s vidinou odměny za překonání. To vše s minimální manipulací (přenášení, nadzvedávání) a minimální fyzickou pomocí. Je to jako u malého děcka, když se učí chodit a rodiče mu vytváří pouze oporu v případě pádu nebo nejistoty. Samozřejmě je třeba dávat pozor na pády a neúspěchy, což přináší demotivaci, frustraci a nebudujete si tak u psa důvěru. Bonusem navíc při této činnosti a správné motivaci je fakt, že máte ze psa skokana, který začne sám vyhledávat, co by kde mohl překonat nebo prolézt.

Máme tento základ?

Pak můžeme začít pracovat v sutině. I zde stále platí pravidlo – psovod musí být psovi oporou a je také odpovědný za znalost případných rizik v terénu (hluboké kanály, nestabilní panely, hluboké jímky atd.). To znamená, ptejte se předem ostatních, jak vypadá terén nebo si nejprve projděte sutinu bez psa sami.

„Záludnosti“ tmavých prostor

Sutina není jen o překonávání překážek, ale také o prohledávání ve tmavých prostorech. Jedná se tedy o pohyb a orientaci psa ve tmě. Asi všichni víme, že pes není kočka a ve tmě vidí stejně špatně jako lidé. Má však na rozdíl od nás tu výhodu, že má vynikající čich a sluch, které mu ve tmě mohou velmi pomoci. Mezi psovody probíhají stálé diskuze, zda je třeba psovi na cestu svítit. Malé přisvícení (formou světýlka na obojku) pod nohy je naprosto dostačující. Mějte na zřeteli, že v okamžiku, kdy naplno svítíte na cestu, psa více oslníte, než mu ve finále pomůžete.

Vodítko ano, či ne?

Častá otázka. Za mě nikoliv, ale předpokládám, že jste nepřeskočili základy a váš pes vám natolik důvěřuje a těší se na odměnu, že s vámi půjde až na konec světa, a to i do sutiny. Stále zastávám názor, že při volném pohybu se pes nejlépe naučí využívat těžiště svého těla pro přeskoky a získá tak své vlastní zkušenosti. Výjimku pro práci s vodítkem vidím pouze u psa, který není ovladatelný, je příliš zbrklý a v terénu se nachází nebezpečné místo, kterému se nelze vyhnout.

Jakou složitost terénu zvolit?

Začínáme samozřejmě jednodušší úrovní, tedy například panely s pevným základem, rourami, skružemi, průchodem v pet lahvích nebo přechodem přes plechy. Poté přejdeme na nestabilní povrchy, jako jsou například sesuvy z cihel, pohupující se palety a pak teprve pokračujte na kluzké povrchy, mokré klády a lino až po pohyb mezi těžce průchodnými dráty s betonem, po propadlých trámech, pohybem ve výšce nebo v prostorech bez oken. Pozor stále platí, že k obtížnějšímu terénu se přesouvám až v okamžiku, kdy pes lehce zvládá nižší úroveň. Taktéž pamatujte na dostatečný počet opakování a délku času. V začátcích úplně stačí pět až deset minut tréninku a raději častější opakování.

Jednou z vynikajících a často využívaných motivací je napodobovací metoda pomocí dalšího zkušeného psa, který již pohyb zvládá. Psí konkurence je v každém psovi a dobré příklady táhnou.

Kolikrát?

Nikdy nelze úplně přesně určit počet. Některému psovi postačí pár průchodů (je lehčí, pevnější v povaze), jiný potřebuje více opakování, aby získal jistotu a zkušenosti. Výborné výsledky dosáhnete, pokud budete využívat více terénů, trenažerů. Pes se stále učí novému prostředí a zároveň se v pohybu upevní, a nejen pes, ale i vy se naučíte v terénech se lépe orientovat a pohybovat, a zároveň získáváte zkušenost, na co si dát pozor, nebo čemu se vyhnout.

Cílový stav a ideální pohyb v terénu

Je to takový stav, když pes dokáže pobíhat v jakémkoliv terénu, po jakémkoliv materiálu sebejistě, lehce a samostatně na několik desítek metrů, a to bez psovoda. Součástí metodiky výcviku pohybu psa v sutině jsou také prázdné terény, ovladatelnost a rušivé vlivy, ale k tomu se vrátíme později spolu společně s další dovedností a tou je hledání ztracené osoby.

Foto: archiv Ivety Katrevové a Petry Svobodové

http://krasna.lukrecia.sweb.cz/

http://zko-blahunov.cz/