Polský honič se hodí především pro myslivce!

Líbí se vám lovecká plemena a momentálně vybíráte to správné? A pořád se nemůžete rozhodnout? Možná by se vám mohl zalíbit polský honič, kterého se vám nyní pokusíme trochu blíže představit.

Polský honič je u nás stále ještě málopočetným plemenem. Je to ale odvážný, poslušný, mrštný, vytrvalý, sebevědomý a snadno cvičitelný pes, který ke svému spokojenému životu potřebuje dostatečnou aktivitu, ale i lásku své rodiny. A své o tom ví i Naďa Chmelařová, začínající chovatelka plemene, které tito čtyřnozí úžasňáci naprosto učarovali.

Naďo, po tvém boku se postupně vystřídala různá plemena psů. Čím tě tedy nakonec okouzlil právě polský honič?

Polský honič mě okouzlil právě svojí povahou, o které jsem se více rozepsala v dalších odpovědích.

V současné době vlastníš jednu chovnou fenku, mohla bys nás s ní blíže seznámit?

Moje fenka, Sawa z Beszkidzkiego Matecznika, je mým prvním loveckým psem. Zhruba před čtyřmi lety, když jsem se pro toto plemeno rozhodla, nebyla žádná štěňátka na prodej. Tehdy existovala pouze jediná chovatelská stanice, a to Gorolia Klenot, se kterou nyní úzce spolupracuji, protože rodina Mladých tomuto plemeni velice rozumí a jsou ochotní své zkušenosti předávat nám méně zkušeným dále. Přijeli dokonce přes celou republiku na návštěvu a podívat se ke mně na štěňátka. Nicméně ani oni žádná štěňátka neměli a tak mi pan Mladý ochotně sehnal fenku v Polsku a jel pro ni se mnou a také mi pomohl s výběrem.

Měla jsem naprosto jasno, chtěla jsem loveckého psa, kterého budu moci využívat jak na dosledy postřelené zvěře, tak i na naháňky a samozřejmě jako člena naší rodiny. Toto vše mi moje fenka splnila na sto procent. Vzhledem k jejímu loveckému nadšení, náruživosti a odvaze bohužel došlo již k několika úrazům, a to především při střetu s černou zvěří (divočáky), které naštěstí vždy dopadly „jen“ několika desítkami stehů a přetrhanými vazy.

Co všechno společně podnikáte?

Úplně všechno, na co si vzpomenete. Je to nejen skvělý parťák do lesa, ale i perfektní pes do rodiny. Jezdí s námi na výlety, k vodě, ke kolu…

Asi teď trochu odbočím, ale určitě není tajemstvím, že mezi myslivci budeš jako žena nejspíš v menšině. Berou tě tedy chlapi jako sobě rovnou nebo je to trochu jinak?

Tváří se, že nedělají rozdíly mezi myslivcem mužem a myslivcem ženou.

Ale vraťme se zpět ke psům. Čím vyniká polský honič v praxi při práci v lese a který druh činnosti mu v lovectví naopak nesedí?

Polský honič se používá pro lov veškeré spárkaté zvěře kromě srnčí. Je zcela nežádoucí, aby se jakkoli zajímal o srnčí zvěř. Nedá se obecně říct, že mu nějaká činnost v lovectví nesedí, je to honič a využívá se hlavně pro nahánění a vyhánění zvěře a to jak při individuálním lovu, tak i při společných lovech. To, čím vyniká, je jistě jeho výborný nos a schopnost dohledávání poraněné zvěře, inteligence, vytrvalost a orientace. Polský honič je opravdu silný pracovní pes, který pracuje při společných lovech zcela bez problémů s ostatními psy, se kterými se nezná a vidí se s nimi poprvé.

CHS Gorolia Klenot tvrdí, že polský honič je jedním z nejlepších honičů v celé Evropě, je to pes, který celou dobu pracuje na společném lovu vyháněním a naháněním zvěře a po jeho skončení jde dosledovat veškerou poraněnou, zhaslou zvěř a jde ověřovat všechny nejisté rány střelců.

Jakou mají tito psi obecně povahu a pro koho se tedy podle tebe hodí?

Polský honič se samozřejmě hodí především pro myslivce, kteří využijí jeho loveckých vlastností. Během lovu dává hlasové signály charakteristické melodie v různých intonacích. V jeho chovu se podporují lovecké pudy. Hodí se i pro práci ve smečce jiných psů. Vychází s nimi dobře a není vůči nim příliš dominantní.

Nicméně jeho povaha je velice stálá a příjemná. Může být i skvělým společníkem v aktivní rodině, ovšem jeho výchova a výcvik musí být důsledný (jako u každého většího psa). V případě, že se pejskovi nebudete věnovat, můžou se projevit problémy s agresivitou, utíkáním a procházky se stanou noční můrou, protože pes bude vše honit. Je to aktivní a inteligentní pes, vhodný spíše na zahradu než do bytu. Je odvážný, poslušný, mrštný, vytrvalý a sebevědomý, snadno cvičitelný. K jeho kvalitám loveckého psa je třeba přičíst i jeho kvality výborného hlídače, není však agresivní. Hodí se k dětem. Přesto je dobré děti seznámit s tím, co se psem smí a naopak nesmí dělat.

Je asi jasné, že se jedná o především lovecké plemeno, může si ho však pořídit i třeba běžný majitel jako parťáka do rodiny a provozovat s ním například agility nebo nějaké jiné aktivity než vyloženě ty myslivecké?

Ano, polský honič je především lovecký pes a proto je potřeba, aby si toto uvědomil i zájemce, který myslivost neprovozuje. Polák může být skvělým společníkem aktivní rodiny, s dětmi nemá problém, naopak bude rád dělat právě zmiňované agility, také rádi plavou, jsou vhodnými společníky na běhání či ke kolu. Ovšem stále je potřeba mít na paměti, že jde o loveckého psa.

Předpokládám, že venku na procházkách je nutné být neustále ve střehu, protože lovecké pudy asi úplně utlumit nejdou, ale toleruje tento pes ostatní domácí zvířata, které majitel také vlastní?

Lovecké pudy u tohoto plemene skutečně úplně utlumit nejdou. To je asi tak, jako kdybyste chtěli, aby moskevský strážní pes nehlídal. Domácí zvířata nejsou problémem, pokud je s nimi pejsek seznámen již ve věku štěněte. My máme na zahradě kozy, slepice, králíky. Možná, kdyby tedy slepice pobíhala okolo psa, asi by ho to chladným nenechalo…

Naše čtenáře budou ale určitě zajímat i tzv. „provozní“ vlastnosti plemene, jako jsou třeba schopnost ohlídat dům, chování k cizím lidem, všeobecně k dětem, k ostatním psům, sklony k dominanci apod…

Další věcí, ve které polský honič vyniká a vše to pramení z minulosti, je to, jak a k čemu byl využíván v Polsku. Z toho vyplývá, že polský honič je vynikajícím společníkem, je ostražitý ke všem cizím, které nezná, je nedůvěřivý, není však kousavý ani agresivní, ale je velmi teritoriální. To znamená, že si velmi dobře hlídá své území a majetek svého vůdce. K dětem je úžasný, avšak nesmí mu žádné dítě ublížit, ale to samozřejmě platí pro všechna plemena. Na druhou stranu je to přece jen silný pracovní pes, určitá dominance tam je, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Samozřejmě vše záleží na výchově a vedení majitele psa.

Prozradila bys nám, který klub u nás plemeno zastřešuje, jaké jsou podmínky chovnosti a jak široká je u nás momentálně chovná základna?

Polského honiče zastřešuje Klub chovatelů honičů, z. s. Hlavním poradcem chovu je pan Štangl. Pro uchovnění tohoto plemene stačí jen výstava s oceněním výborná nebo velmi dobrá a to vše ve věku minimálně dvanáct měsíců v den výstavy. To je vše, co je potřeba a to je velká škoda. K uchovnění by tam měla být ještě minimálně jedna zkouška BZH (barvařské zkoušky honičů), a to minimálně v třetí ceně. V ČR je to pořád ještě málopočetné plemeno. Zatím se narodilo celkem jedenáct vrhů. Teď jsou na světě dva vrhy, jednak můj a zrovna před pár dny se narodila štěňata u pana Štíborského. V současnosti na našem území žije již asi kolem sta jedinců, přesné číslo však neznám.

Pojďme však k samotnému chovu. Vyskytují se v oblasti reprodukce nějaké obtíže při krytí, zabřezávání, porodech nebo péči o štěňata ze strany feny?

U polského honiče si nejsem vědomá žádných problémů v této oblasti. Ze své zkušenosti mohu říci, že feny PLH jsou velice dobrými matkami, porod zvládají bez komplikací a téměř bez nutnosti pomoci chovatele. Vzhledem k tomu, že moje fenka porodila čtrnáct štěňátek, pomáhala jsem jí s dokrmováním cca od čtrnáctého dne. Chováme kozy, takže štěňátka měla jako první příkrm kozí mléko.

Kolik štěňat se ve vrzích průměrně narodí a kolik se jich za rok zhruba zapisuje?

Vrhy jsou zcela ojedinělé. První tři vrhy odchovala chovatelská stanice Gorolia Klenot, potom po vrhu v CHS od Orlice Borohrádek měla další vrh, další dva vrhy se narodily v CHS z Jakartovického Údolí, dva vrhy v CHS ze Solarovy Stráně, jeden vrh u pana Miroslava Špačka a teď ještě jeden můj vrh z CHS Dal Mondo Real. V rozmezí let 2016 – 2021 se v České republice narodilo již zmíněných jedenáct vrhů polských honičů.

I ty máš tedy doma momentálně štěňátka, mám pravdu?

Je to tak, dne 20. dubna se mojí fence, kterou jsem si přivezla z Polska, narodilo čtrnáct krásných štěňátek. Velice vyrovnaný vrh, sedm fenek a sedm pejsků. Na poslední chvíli mi ale bohužel dva zájemci odřekli štěňátko a ta stále hledají toho nejlepšího páníčka.

Chov přináší jistě spoustu radosti, ale i starostí a tou největší je jistě najít svým s láskou vypiplaným odchovancům co nejlepší možný nový domov. Jakou rodinu si tedy pro svá psí miminka představuješ ty?

Pro svá štěňátka si přeji zodpovědné majitele, kteří je budou brát jako parťáky. Dávám předost majitelům, kteří mají na svého pejska čas a chuť se mu jakkoli věnovat. Je to pes pro aktivní rodinu. V žádném případě bych se nechtěla dozvědět, že je někde můj odchovanec zavřený ve cvingru a majitel ho pustí ven, jen když ho potřebuje, třeba jen párkrát za rok na naháňku.

Jak je na tom plemeno celkově se zdravím?

Polský honič netrpí žádnými neduhy nebo zdravotními problémy. Pokud je o něj dobře pečováno, dožívá se celkem vysokého aktivního věku. Predispozice k nemocím jako takovým nejsou. Zcela sporadicky se objevuje entropie očí (vchlípení víčka), což je genetický problém a zřídka také vrozená epilepsie. Tohle ale není jen problémem u polských honičů, ale hlavně za to můžou svým přístupem samotní chovatelé pouštěním špatných jedinců do chovu.

A co bys na závěr popřála polským honičům do budoucna?

Celkově bych si přála, aby se z tohoto plemene nestali postupem času „gaučáci“ a abychom zodpovědně vybírali do chovu jen ty nejlepší jedince, kteří jsou lovecky využíváni.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Nadi Chmelařové