Pomeranian – malý vzrůstem, ale statečný srdcem!

Není to plyšový medvídek, není to hračka, není to věc, ale pokaždé když jej vidíte, tak vám vyrazí dech! Kdo je to? No, přeci POMERANIAN. Pojďte se s tímto fantastickým mrňousem blíže seznámit v následujícím velmi zajímavém rozhovoru.

Červenec a srpen 2020 budou u nás v časopise patřit, jak již jistě dobře víte, špicům. A aby to bylo, jak se říká, „fér“, začněme tím nejmenším z nich, a to je pomeranian. Povídat si budeme s předsedkyní klubu chovatelů špiců a majitelkou chovatelské stanice Rytířská tvrz paní Mgr. Kristinou Vaníčkovou.

Svého prvního pejska jsem si pořídila v patnácti letech, kdy jsem si za letní brigádu koupila trpasličího špice, dodnes má u mě své nenahraditelné místo v srdci. Později jsme mu s maminkou koupily kamarádku, a pak další a další... První pomeranian k nám přišel v roce 1998. Nebylo to tehdy lehké s ním na výstavě uspět, nebyl tady obvyklý, jen málo rozhodčích mu bylo schopno přiznat jeho kvality…

Jak jsem již zmínila, poprvé u nás pomeranian překročil práh domu v roce 1998, získal si však celou rodinu. Byla to velmi milá roztomilá fenka, které jsme říkali Bleška, protože pořád poskakovala a měla stále radost. Další postupně přibývali, první import z USA jsme s maminkou dovezly v roce 2009. Byly to dvě fenky. Postupně jsme takto do současné doby přivezly celkem osm jedinců. Několik z nich zde zasáhlo i do chovu, především v barvě black and tan.

V současné době máme dvacet jedna pejsků, ale z toho víc než polovina jsou veteráni. My si pejsky necháváme, i když už nejsou k chovu ani na výstavy, prostě u nás byli a budou až do konce. Máme pomeraniany různých barev, každý je svým způsobem osobnost, ale všichni mají skvělé povahy, můžou být všichni pohromadě, naopak, když někdo chybí, smečka ho vysloveně hledá.

Samozřejmě, své místo má u mě můj první pejsek, byl úžasný… Měla jsem fenku Pusinku, kterou jsem naprosto zbožňovala, dala mi krásná štěňátka, zabodovala na světové i evropské výstavě, ale hlavně jsme spolu měly skvělý vztah, pořád mi chodila za nohou, všude si mě hlídala a také tak nějak si mě i vycvičila. Nyní mám Pana psa, krásného BLT pomeraniana Bryanka, je to povahově i exteriérově naprosto úžasné zvíře. Už když přiletěl před léty z Ameriky, poznala jsem na první pohled, že to je on, srdce mého šampion. Zrovna tento týden slavil své osmé narozeniny.

Našimi největšími úspěchy (musím zde použít plurál, neboť vynechat zde maminku, se kterou se o psy spolu staráme, vybíráme spolu nové členy smečky, vystavujeme atd., by nebylo fér) jsou krásní a zdraví jedinci, kteří nás obklopují. Vrhů máme poskromnu, většinu z nich si necháváme. Jako úspěch můžu jmenovat krásné jedince v několika generacích v předpisové barvě BLT, dále úspěchy na výstavách, jak u nás, tak i ve světě, máme mnoho šampionů z cizích zemí, interšampiony, evropské vítěze, několikrát byli naši psi mezi nejúspěšnějšími zahraničními psy rakouských výstav…

Povaha pomeranianů je úžasná, všichni jsou pospolu, netřeba je oddělovat tak, jak je u jiných plemen nutností. Jsou to i přes svůj malý vzrůst stateční psi, kolikrát se až divím, do čeho všeho jsou. Jejich temperament je mnohdy až udivující, nejednou jsem slyšela, že jsou jako na pérko.

Určitě, kamarádka se věnuje dogdancingu, viděla jsem běhat pomíky i agility. Není ani problém s nimi vyrazit na několik kilometrů dlouhou procházku.

Péče o ně je, řekla bych, standardní, srst se musí česat, ale zároveň je i celkem odolná na pobyt a pohyb v přírodě. Střihová úprava záleží na každém majiteli, co se mu líbí, ovšem nadměrná střihová úprava může mít i negativní vliv na následný růst srsti, to samé platí i o častém koupání. Není to ale jen péče o srst, s věkem přibývají, stejně jako i u lidí, neduhy, tudíž i výživa na klouby není od věci. Péče o chrup by se také neměla zanedbávat, protože co vidím, hodně pomeranianů trpí na zubní kámen. A argumenty některých, že zuby takto malý pes nepotřebuje??? To asi radši ani nekomentovat.

Stravu si asi každý majitel vybere pro svého psa sám, někdo nedá dopustit na vařenou stravu, někdo na granule.  My krmíme granulemi za studena lisovanými. Není od věci přidat lososový olej na lepší srst. Pokud je pejsek už starší, určitě je dobré dodat něco na podporu kloubů. Na péči o zuby se nám osvědčila mořská řasa.

Chov pomeranianů je celkem komplikovaný, už samotný porod u tohoto plemene bývá často na císařský řez. Následná péče o fenku i štěňátka se také nesmí zanedbat, ne každá fena se o štěňátka stará, často nemá mléko… Počet štěňat ve vrhu pomeranianů se pohybuje okolo dvou až tří miminem.

Určitě. Zajímejte se i o rodiče a jejich předky, jak na tom byli zdravotně, jak byli velcí,  jakou měli skutečně barvu, jací byli v povaze. To vše může ovlivnit další generace.

Hlavní náplní klubu je vedení řádného chovu podle platných řádů ČMKU a FCI a podle platného standardu FCI.  Klub pořádá pro své členy výstavy, bonitace, několikrát jsem organizovala i zájezd pro členy klubu na světové výstavy, abychom tam mohl být prezentovaný český chov. Nutno poznamenat, že několik titulů skutečně do Čech putovalo. V současné době připravujeme Světovou speciální výstavu špiců při WDS v Brně v roce 2021.

Na žádost členů se měla konat v letošním roce odborná přednáška, bohužel stav na jaře v republice nebyl žádným akcím nakloněn, tak třeba příště.

Členství v našem klubu stojí první rok 600 Kč, další roky pak už jen 500 Kč. V tomto poplatku mají členové zahrnuté určité výhody – 50% slevy z ceníku na chovatelský servis, na výstavy, na bonitace. Několikrát v roce obdrží členové klubový zpravodaj.

Takto epidemie nijak vážně chov nepostihla, neboť k chovu nepotřebujeme výstavu, ale bonitaci. Ta proběhla v únoru a další nyní v červnu, tudíž rozestup čtyř měsíců není pro chov nijak ohrožující dobou. Je to standard, jaký běžně v klubu máme. Spíš se v době krize projevil charakter některých lidí, kteří se snažili tuto epidemii obrátit ve svůj prospěch různými návrhy a žádostmi o obcházení bonitačního a zápisního řádu.

Bohužel toto je stoprocentní pravda, protože poptávka je zde enormní, všichni chtějí toho krásného plyšáčka a nejlépe teď hned. Čekat nechtějí, tak většinou berou to, co kde je. Pak mám častokrát ubrečené telefony typu, my jsme si koupily od pana XY pomíka, papíry vůbec nemáme, smlouvu mnohdy také ne. Pomeranian to pak ve skutečnosti kolikrát ani není. To samé platí o importech především z východních zemí. Koupíte podle fotky, rodiče ani nevidíte a pak nestačíte zírat na to, co jste si ve skutečnosti pořídili. Klubu toto nepřísluší řešit, je to čistě věc mezi prodejcem a kupujícím.

Levné věci bývají ve skutečnosti těmi nejdražšími. Použila bych zde obyčejný selský rozum, proč mi někdo nabízí něco za polovinu, když tržní cena je daleko větší? Co v tom asi bude??? Pokud si chcete pořídit nového člena rodiny, věřte, že je to na dlouhá léta, tak mějte trpělivost, chtějte vidět rodiče, chtějte vidět, jak štěně vyrůstá. Zajímejte se o jeho zdraví, o to, jak se reaguje na člověka.  Prostě shrnuto a podtrženo, věnujte výběru čas a mějte trpělivost, nemusíte brát první zvíře, co vám kdo nabídne.

Opět si na koupi vyhraďte dostatek času. Věnujte pozornost tomu, co je napsané ve smlouvě (především od koho to ve skutečnosti kupujete, za jakou cenu) dále by tam mělo být zvíře specifikované – jméno, datum narození, číslo čipu.  Dále by mělo být ve smlouvě, že zvíře má PP FCI. Několikrát jsem ve skutečnosti viděla, že ve smlouvě je, že pes má PP, ale byly to PP UCI nebo nějaké podomácku vyrobené certifikáty o pravosti pomeraniana. Věřte, že tyto certifikáty nemají žádnou cenu, nejsou nikde uznávány a ruku na srdce, těch si každý může doma nakreslit na počítači mraky.

Solidní prodejce by vám měl dát dostatek času na prostudování KS, vše vysvětlit, předat zvíře i s očkovacím průkazem, případně dát na cestu i trochu krmiva, na které je pes zvyklý. Znám mnoho chovatelů, kteří vybaví na cestu pejska pelíškem, hračkami, krmivem aj. Není to sice ničí povinnost, ale i toto svědčí o tom, kde si zvíře kupujete.

Aby své pomíky měli rádi za každé situace; ať jsou to mladí pejsci plní energie, výstavně úspěšní či ne a v neposlední řadě i starší jedinci, jsou to přece jejich kamarádi, parťáci, kteří jim dělají společnost v dobrých i horších časech…

Foto: archiv Mgr. Kristiny Vaníčkové, Ingrid Walterová.

http://www.rytirskatvrz.com