Pomoc! Někdo nám vyměnil psa!

Dokážete si představit, jak může se psem „zacvičit“ puberta? Kam se ztratil onen milý chlupáč, který tu ještě před pár dny pobíhal? Později se tomu možná zasmějete, ale v inkriminovaný okamžik by člověk toho čtvernožce nejraději „zabil“. Nakonec přesvědčte se sami…

Tuším, že to byla paní Puberta, obcházela tu pomaloučku už týden… Náš milý, hodný a už celkem poslušný Puck je fuč! Namísto toho mám doma totálně hluché, slepé, sklerotické a dementní stvoření, které dělá vše pro to, abych já skončila na uzavřeném oddělení nějakého psychiatrického zařízení, kde budu pod sedativy čekat na návrat našeho milovaného hafana.

Krásně se opičil…

Puck byl taková opička, která dělá jen to, co mu ukážu, že udělat jde. Takže na cvičáku skáču překážky, běhám po kladině a šplhám se po áčku... Do vody musím nejdříve já a teprve potom tam vleze on... Že se kost při kousání drží packami? Musela jsem si lehnout, vzít kost mezi dlaně a „kousat“.

A to vyměněné pako? 

Ráno PŘESKOČIL metrový plot a vběhl mezi drůbež. Lítal pes, slepice, kachny, peří a já. Přes maliny do kopřiv, přes rybíz do okrasných bodláků... Jedna kachna si vzpomněla, že má křídla a frnkla přes plot, směr požární nádrž. Slepice, minulý týden zachráněné z klecového chovu, které ještě předevčírem neuměly ani chodit, najednou, jak po dávce Red Bullu, dostaly křídla a zmizely bůhví kam. Dvě jsem ještě nenašla. Zato jsem našla asi milion žahanců od kopřiv na různých částech svého těla, tři trny v ruce a cca košík různého lupení ve vlasech a za tričkem. Než jsem odchytla kachnu na nádrži, pes rozškubal krabici, vyhrabal dvě jámy na dvorku, zlomil jednu hortenzii a rozbil dvě sklenice s kompotem, který chladl v pergole. Při úklidu jsem se samozřejmě řízla a jeden střep si zabodla pod nehet a cestou k popelnici jsem jednu nohu „zapomněla“ v nové jámě na dvorku. Po ošetření všech ran a zlikvidování škod následovala šestikilometrová procházka, která probíhala celá na stopovačce (dosud jsme chodili z osmdesáti procent na volno) a s prstem na spoušti paralyzéru (nosím ho kvůli divočákům).

Ach jo…

Začínám od nuly vychovávat nového psa, který momentálně nereaguje ani na své jméno a uvažuji o rozšíření své úrazové pojistky. Chtěla jsem odjet, zrelaxovat se na nákup a cestou se kochat okolní krajinou, která je u nás v Polabí opravdu malebná. Vetřelec ale zatarasil východ! Předtím však odnesl jeden sandál, rozžvýkal ramínko u šatů a sebral ze stolu přichystané klíče od auta a mobil. S handsfree na uchu (na mém uchu) a s hláškami „jste v dosahu, nejste v dosahu“ se mně podařilo mobil najít v libečku. Namísto šatů jsem si oblékla tričko a kraťasy, které byly „jen“ oslintané a z botníku jsem vylovila pantofle, které sice nejsou podle poslední módy, ale aspoň jsou dvě. Před dvěma týdny jsem začala Pucka učit stopy a hledat „ztracené“ předměty. Vím, že toto se nemá trénovat doma, kde je spousta našich pachů, ale zkusila jsem to. Bez klíčů autem opravdu neodjedu. Stopování ho baví a naštěstí to ještě nezapomněl. Sice to chvilku trvalo, ale nakonec byly klíče na světě! Lehce přihrnuté hlínou ležely v jedné z jam.

Chci svého psa zpátky! 

 A víte co? Možná jsem na ten nákup přeci jen neměla jezdit! V Lidlu mě jedna paní upozornila, že mám ve vlasech nějaké brko (bylo z našeho kačera) a poté, co jsem zakopla o paletu, rozpadla se mně náhradní obuv. Nejsem kdoví jaký řidič, ale řídit naboso… No, zase nová zkušenost! To, že se mně v zatáčce při vyjíždění z parkoviště otevřely dveře, jsem brala už s ledovým klidem Angličana. Domů jsem dojela v pořádku, jen ten asfalt z chodidel budu chvilku škrábat. Během mé nepřítomnosti se doma nic hrozného nestalo, prevít spal a nabíral síly na další bejkárny. Dostal oběd, vyvalil se pod větrák a s výrazem neviňátka opět usnul. Já si dám hadr na hlavu, sádlo na chodidla, nějaké to analgetikum (asi Fernet Forte nebo Slivovici Complex) a jdu to zaspat také. A až se z toho zlého snu probudím, chci svého psa zpátky!!!

Foto: Alena Švarcová Krchová

” Máte i vy se svým čtyřnohým kamarádem podobnou zkušenost nebo byste se chtěli s ostatními podělit o jiné humorné zážitky se psem? Napište nám o tom na redakce@ecanis.cz. Budeme se těšit! „