Pomozme pudlům v nouzi!

Tento měsíc se věnujeme plemeni pudl, ale je třeba si uvědomit, že ne všichni pudlíci na světě jsou šťastní a milovaní. Pojďme tedy zkusit společně pomoci i těm, kteří takové štěstí neměli a zatím stále ještě čekají někde v útulku nebo v dočasné péči na ten svůj vysněný domov! Čtěte a sdílejte!

„Rozhodujte se srdcem!“, říkají Dagmar a Ivana, obětavé a milé dámy, které dělají pro opuštěné a nechtěné pudlíky, co jen je v jejich silách. A samy jdou ostatním vzorně příkladem. Jejich úsilí je nakonec vždy bohatě odměněno s každým šťastným pejskem, kterému pomohly najít jeho novou rodinu. A přesně o tom jsme si společně povídaly…

Děvčata, vy společně spravujete facebookovou stránku „Pudl v nouzi“, co vás k této velmi záslužné činnosti přivedlo?

Proč právě „Pudl v nouzi“? Každý pejskař, byť miluje všechny rasy, má nějakou tu svou srdcovku. U nás dvou je to PUDL… Malý, střední, velký, křížený… Prostě pudl! Obě jsme celý život pudlíky nebo jejich křížence měly a máme, takže už tak trochu víme, co jejich dušička potřebuje, jaké mají nemoci, jak špatně snáší život bez rodiny a v útulku. A tak když padlo rozhodnutí věnovat se na Facebooku pomoci psům, nebylo o čem přemýšlet. Prostě „PUDL V NOUZI“!

A jakým způsobem to tedy celé funguje?

Jsme pouze FB stránka, nejsme organizace, ani spolek, ani útulek, a tak naše pomoc spočívá víceméně ve sdílení, organizaci, shánění převozů, hledání domovů a spolupráci s útulky a azyly. Sdílíme inzerci pejsků, kteří hledají nový domov, protože se ocitli v nouzi, ale v žádném případě nepodporujeme prodej psů, štěňat nebo hledání krycího psa apod.  Snažíme se zveřejňováním příspěvků upozornit na jedince, kteří hledají domov, ať už kvůli úmrtí majitele nebo proto, že si je stávající majitelé z nějakých důvodů nemohou ponechat nebo sdílíme i ty, kteří jsou v útulcích. Pokud pejsek dlouho nemůže najít domov nebo je v zuboženém stavu, snažíme se najít alespoň dočasnou péči, která mu nahradí milující rodinu do doby, než tu skutečnou opravdu najde.  V případě nutné akutní lékařské péče zajišťujeme konzultace u veterinárních odborníků a mnohdy návštěvy u lékaře absolvujeme i samy, stejně jako pomáháme s dočasnou péčí, pokud je to v našich silách. Brněnská adminka našich stránek zvládá kromě vlastního pudla s PP a třech starých a slepých pudlíků ještě jednu dočasku, která čeká na svůj vytoužený domov. Pražská adminka má také slepého pejska, v minulosti si dokonce adoptovala šestnáctiletého pudla, kterého chtěli majitelé nechat uspat, a ještě další tři roky o něj vzorně pečovala.

Rády bychom tímto apelovaly na psí veřejnost s prosbou o pomoc alespoň sdílením. Když už si někdo stránky prohlíží, stačí klik a pejsek je zas o krůček dál na své cestě k domovu.

Toto plemeno se jeví jako velmi přizpůsobivé a bezproblémové, proč se jich tedy jejich původní majitelé nejčastěji zbavují a z jakých podmínek pejsci většinou přicházejí? Co říká vaše zkušenost?

Ano, pudlíci bývají většinou bezproblémoví a přizpůsobiví společníci, ale je to velmi individuální jako ostatně i u jiných ras. Nedá se ale říct, že každý pudl je šašek a bavič. Každý je svůj. A potvrzuje to i naše osobní letitá zkušenost. Co pes – to originál. Doporučují se díky nelínavosti alergikům, a díky hravosti k dětem. Ale ani to není pravidlem. Během naší působnosti jsme se setkaly i s několika případy pudlíků problémových – agresivních, nadměrně bojácných, údajně nezvladatelných. Nakonec se ale vždy prokázalo, že tento jejich stav a chování byl jen důsledkem špatné výchovy a zacházení ze strany nás lidí a pokaždé se zásluhou nových páníčků nebo azylů, které podaly pomocnou ruku, všechny problémy vyřešily. 

Na otázku, proč právě pudl ztrácí domov, není odpověď zcela jednoznačná. Častým případem, kdy pejsek ztratí domov, bývá úmrtí majitele a bohužel ne každý má příbuzné, kteří jsou schopni se postarat, a pejsek pak putuje do útulku. U jedinců, kteří přicházejí ze ztracené rodiny, bývá adopce o něco složitější než u těch z útulkového kotce. Naštěstí se i tak najde dost nových zájemců s dostatkem empatie a trpělivosti, kteří se toho neleknou a pomohou i takovému zvířeti. O to víc si takových lidí vážíme.

Častým případem, kdy pejsek ztratí domov, bývá úmrtí majitele a ne každý bohužel má příbuzné, kteří se postarají. Takže většinou každý rád shrábne dědictví a pejsek putuje do útulku nebo zůstane opuštěný v bytě, či někde na dvorku!

Klasickými standardními důvody jsou také alergie, narození dalšího dítěte, péče o nemocné dítě, stěhování… Prostě důvody, které by se většinou daly zvládnout, ale majitel se zkrátka rozhodnul se psa zbavit, takže vždy se nějaký důvod jeví jako dost dobrý. A upřímně – než být nechtěným psem, je lepší najít mu jinou, novou a milující rodinu.

A ještě poslední poznámka, aniž bychom chtěly rozpoutávat boj mezi psy s PP a bez PP, nový domov hledají z více než devadesáti procent ti bez PP. Pokud se totiž dostane do nouze pudl s PP, většinou se snaží chovatelské stanice, resp. ty kvalitní pomoci s hledáním nové rodiny, případně celá komunita chovatelů. U těch bez PP bohužel nic takového nefunguje.  

Musí případný zájemce o vámi inzerované pudlíky splnit nějaká kritéria a prověřujete tyto lidi raději předem? A co následná zpětná vazba?

Jak jsme již zmiňovaly, nejsme ani útulek, ani organizace, takže přímo přes nás adopce neprobíhá. Je to věcí útulků a azylů, které si, jak pevně věříme, nové páníčky „proklepnou“ ke své spokojenosti. Naše aktivita spíše spočívá v tom, že se snažíme zájemcům o adopci poradit, jaký pejsek by k nim byl vhodný. Nemá smysl doporučit starého hluchého pejska aktivní mladé rodině s mladými dětmi, stejně jako štěně starším důchodcům, ať jsou jakkoli aktivní. Ne každý má zaručeno, že se o pejska někdo další postará a co s ním pak? Zas do útulku? Bohužel toto je ale problém, na který narážíme dost často, lidé se až uráží, ale je na místě, aby každý zájemce uvažoval opravdu reálně a zhodnotil své síly a schopnosti.

Dále je nutno si uvědomit, že adopcí pejska si člověk pořizuje dalšího člena rodiny, je to závazek na celý psí život a zájemce si musí být naprosto jistý, že to chce, že to chtějí všichni členové rodiny, a že to zvládnou. Musí ustát i to, že se pejskovi občas stane nehoda, že třeba něco rozkouše nebo rozbije, že bude sám doma plakat atd. Prostě ho musí brát se vším všudy. Ne každý jedinec je ideální po prvním dnu v novém domově. Snažíme se proto doporučit dle našich zkušeností, snažíme se i před doporučením pejska z některého útulku, či azylu samy zajistit budoucí podmínky předkontrolu, což někteří zájemci bohužel i bojkotují. Ale nejde nám o to vidět, jak vypadá jejich byt, či dům, ale o prostředí a atmosféru, ve které pejsek bude žít, aby nedocházelo k tomu, že se po pár dnech bude zase vracet zpátky. Jsou i případy, že nový majitel psa vrátí, protože zjistí, že doma štěká, protože se doma počůral, protože mu moc vyrostly nohy a je příliš vysoký… Dokonce znám i případ, kde adoptovaný pejsek obtěžoval nového majitele svou láskou a vděčností.

Jsou i případy, že nový majitel psa vrátí, protože zjistí, že doma štěká, protože se doma počůral, protože mu moc vyrostly nohy a je příliš vysoký… Dokonce znám i případ, kde adoptovaný pejsek obtěžoval nového majitele svou láskou a vděčností.

A samozřejmě musí každý majitel pudlíka počítat s tím, že několikrát do roka je nutná úprava jeho srsti, což také není korunová záležitost. Lze si pořídit strojek a pejska si upravovat sám, nicméně vyžaduje to určitou zručnost a šikovnost. Byla by škoda, aby krásní pudlí tvorečkové vypadali jako neupravená zadredovaná koule, což se bohužel leckdy stává. Osobně jsem dost alergická na poptávky typu „Kdo daruje štěně?“ Vlastnictví psa vyžaduje i schopnost se o něj postarat a zajistit mu kvalitní výživu a veterinární péči. Pokud nemám na koupi štěněte, ani na adopční poplatek, jak budu mít na to zaplatit za případnou léčbu?

Za zpětnou vazbu jsme vděční. Člověka potěší fotečky z nového domova, když vidíte, jak je pejsek šťastný a užívá si to. V praxi to většina nových majitelů dělá, první týdny nás informují pomalu ob den, a čím více pejsek zapadne do rodiny, zpráviček je méně a méně, ale už zas máme klid v duši, protože víme, že to tam zkrátka funguje.

Existují plemena, která velmi těžce snášejí změnu svého majitele. Jak je na tom pudl v tomto ohledu a kdo by podle vás byl ideálním páníčkem pro ne vždy úplně šťastného pejska? 

Myslím, že každý pes, ať je čistokrevný nebo voříšek, snáší špatně ztrátu majitele. Je to velice individuální a nezáleží to na plemenu, ale spíš na charakteru a osobnosti. Je psí jedinec, který chvíli smutní, otřepe se a rychle si zvykne na nové podmínky, novou rodinu a je v pohodě. Znám však případ cca desetiletého pudlíka, který sice trpěl separační úzkostí, takže nevydržel být sám, ale v podstatě mu bylo jedno, s kým je, hlavně že je s někým. Vystřídal několik domovů, všude si to probrečel, ale byl spokojený. Bohužel byl několikrát vrácen, protože to nová rodina prostě nevydržela, byť o tom problému byla předem informována. Jednou dokonce ten samý den o půlnoci. Nakonec našel svoji spřízněnou duši v důchodkyni, která s ním byla celé dny doma a stala se z nich nerozlučná dvojka. Moje první dočasná péče skončila péčí trvalou, byl to šestnáctiletý hluchý a slepý střední pudl, kterého přivedli utratit na veterinu. První dva týdny seděl pod stolem a jen vrčel a kousal, vycházel pouze na procházku a na jídlo. Chtělo to čas. Pak mě jednou přišel přivítat a od toho dne se z něj stal miláček a mě došlo, že už ho nedám. Druhá kolegyňka má dokonce čtyři pejsky z útulku, staré a nemocné, není to vůbec jednoduché, ale stojí to za to… Tu lásku a oddanost vám nikdo jiný na světě nedá.

Je důležité ještě posoudit, z jakého prostředí pejsek do adopce jde. Pokud z útulku, bývá to jednodušší, protože jde vždy do lepšího a rychleji si zvykne. Pokud ze ztraceného domova, je nutno si uvědomit, že je to zlomená bolavá psí duše a zodpovědně si říct, jestli to zvládnu nebo ne. Člověk si musí uvědomit, že pes není hračka, není to módní doplněk, ani zábava pro dítě, aby se mu rodiče nemuseli věnovat.  A nutno podotknout, že poptávajícím psa dokonalého, který neštěká, poslouchá, neskáče po nábytku, vydrží sám doma a není s ním žádná práce, vždy doporučíme plyšáka.

Nutno podotknout, že poptávajícím psa dokonalého, který neštěká, poslouchá, neskáče po nábytku, vydrží sám doma a není s ním žádná práce, vždy doporučíme plyšáka!

A v neposlední řadě je to i otázka financí, kterou budoucí majitel musí zvážit a posoudit. Není to jen koupit v supermarketu levný pytel krmení. Je to o tom, že strava musí být kvalitní a nový majitel musí počítat i s případnými výdaji za veterinu, které mohou mnohdy závratně narůst.

Dalším aspektem je i to, proč má člověk o pejska zájem. Musí to být opravdu rozhodnutí srdcem. Mnohdy se setkáváme s tím, že jedinci píší pod každého druhého pejska, většinou týraného se slovy „Toho chci, toho beru“, užijí si svých pět minut slávy a už o nich nevíte. Ostatní jim to lajkují, říkají si, jak je fajn, že pejsek našel domov a on je přitom stále zavřený v kotci a nikdo o tom už neví, protože ho přestali sledovat.

Mnohdy se setkáváme s tím, že jedinci píší pod každého druhého pejska, většinou týraného se slovy „Toho chci, toho beru“, užijí si svých pět minut slávy a už o nich nevíte.

Velkým problémem je i koupě psů z množírny. Byť už je osvěta docela velká, stále existují jedinci, kteří za pár kaček koupí štěně, předají jim ho někde na pumpě a oni si ještě pochvalují, jak jim vyšli vstříc a nemuseli pro něj nikam jezdit.

V žádném případě tímto potencionální zájemce o adopci nechceme odradit, ale jen zdůraznit, že ideální páníček je ten, který chce psa srdcem, který chce pomoci psovi a ne sám sobě něco dokázat.

Pomáháte lidem i s výběrem toho správného čtyřnohého parťáka konkrétně pro ně? Obracejí se na vás často?

Snažíme se lidem pomáhat při výběru budoucího parťáka, zvláště těm, pro které je to jejich první pejsek. Není to proto, že bychom se cítily chytřejší než ostatní jen proto, že máme stránku na FB, ale zejména z toho důvodu, že člověk za ta léta přece jen nabyl nějaké zkušenosti a má odhad, i když ani to nefunguje stoprocentně. Někteří na to slyší a jsou rádi, bohužel je i procento těch, kteří se sice vyptávají, ale ve finále si nakonec stejně vezmou štěně z množírny. Pak je bohužel veškerá snaha marná. Stejně jako v případech, kdy lidem umře pejsek, rychle potřebují nového, ale pejska z útulku nechtějí, protože oni nedokážou do toho útulku jít, neboť by to špatně psychicky snášeli. A většinou to také skončí množírnou.

Mohli by naši čtenáři nějakým způsobem pudlíkům v nouzi pomoci, přestože třeba nemají v tuto chvíli možnost si některého z nich adoptovat?

Za každou pomocnou ruku budeme vděční. Samozřejmě, že ne každý má možnost si adoptovat opuštěného pejska, ale pomáhá i tím, že pejsky sdílí, upozorní nás na některé, o kterých ještě zrovna nevíme. Pořádají se sbírky pro útulky a azyly, události, kde se vybírá na různé operace. To vše je velkou pomocí a podporou. A to je také velmi důležité. Ráda bych apelovala na všechny: „NEZAVÍREJTE OČI PŘED UTRPENÍM!“ Zapomeňte na slova „To nechci vidět nebo slyšet, nemohla bych spát.“ Nejde tady o vás. Zapomeňte na vlastní slabost a zbabělství. Choďte pomáhat do útulků, venčit a nemyslete na to, že to psychicky nedáte. Nikomu z nás není příjemné vidět psí utrpení, krev a týrání, ale člověk nesmí myslet sám na sebe a litovat se, že potom nemůže v noci spát.  To těm týraným tvorečkům nepomůže. I my máme za sebou potoky slz a spoustu probděných nocí, ale nenecháme ty chudáčky napospas jejich trápení a budeme se i nadále snažit jim pomáhat, jak to nejlépe půjde. Pomozte nám a buďte v tom s námi!

Děkuji vám za rozhovor a myslím, že všichni máme o čem přemýšlet ...

Foto: archiv FB stránky „Pudl v nouzi“, Kateřina Mráčková

https://www.facebook.com/PudlVNouzi/

PUDLÍCI K ADOPCI

DÁŠENKA

Dášenka je jedenáctiletá slepá pudlinka. Váží 7 kg a velikostí odpovídá spíše „větší“ trpaslici. Je to milá mazlivá fenečka, je kastrovaná. Miluje pískací hračky, a i když je slepá, prošmejdí vám celý byt, je to přece zvědavá ženská. A pak šup do postýlky si odpočinout. Nachází se v Brně, v dočasné péči pod „Dejte nám šanci, z. s.“. Byla by ideální parťačkou pro starší paní nebo pána.

Kontakt: Ivana – tel. 724 250 199

MATY

Maty je desetiletý trpasličí stříbrný pejsek. Bude kastrovaný. Jeho pán těžce onemocněl a nemůže se už o něj starat, a proto putoval do dočasné péče. Nachází se poblíž Prahy. Ostatní pejsky si trochu vybírá. Je to hodný a mazlivý brouček.

Kontakt: Ivana – tel. 724 250 199