Poradna pro začátečníky – Kolik štěňat dostává průkaz původu?

Sháníte právě čtyřnohého kamaráda a neradi byste třeba naletěli nějakým podvodníkům? Stále ještě přesně nevíte, kdy štěně dostane nebo nedostane průkaz původu, a rádi byste se v tom lépe orientovali? My se vám v tom tedy nyní pokusíme udělat trochu jasno!

Kolem vystavování a přidělování průkazu původu jednotlivým štěňatům stále ještě mezi lidmi panuje spousta mýtů a zažitých pověr. Nakonec i internet je plný protichůdných informací a nemluvě o tom, co všechno najde člověk neznalý a snadno manipulovatelný v nejrůznějších diskuzních fórech nebo ještě hůře přímo v inzerci některých „také chovatelů“. A kdo se v tom pak má vyznat, že? Pojďme se na to tedy společně podívat…

Dotaz: Dobrý den, velmi by mne zajímalo, kolik pejsků z vrhu může dostat „papíry“? A záleží třeba na plemeni nebo na něčem jiném? Pořád mi tato problematika není moc jasná. Předem děkuji za váš čas.

Nejprve je asi potřeba, abychom si řekli, co ten průkaz původu, neboli ve zkratce PP vlastně je. Je to oficiální dokument, který je dokladem o původu, čistokrevnosti a příslušnosti k rase daného jedince. Psovi slouží k podobným účelům jako nám například rodný list nebo občanský průkaz a jsou v něm kromě jeho jména, názvu chovatelské stanice, pohlaví, plemene, barvy, data narození, čísla zápisu a čísla čipu (eventuálně tetovacího čísla) uvedeny nejčastěji čtyři generace předků ze strany obou rodičů. U nás se většina běžných plemen chová pod hlavičkou FCI, tudíž průkaz původu musí být označen logem této mezinárodní kynologické organizace a navíc i logem jedné ze dvou střešních organizací (ČMKU nebo ČKS), které je v České republice vydávají. Bohužel někteří nepoctiví lidé jsou tak „šikovní“, že se snaží PP všemožně padělat nebo si tisknou všelijaké vlastní verze na domácí tiskárně, vymýšlejí si neexistující instituce nebo kluby, pod kterými rádoby chovají a důvěřivému zájemci o štěně nabulíkují prostě ledacos.

V běžné české slangové mluvě se o průkazu původu hovoří také jako o tzv. „papírech“, nebo tedy o štěněti s papíry a bez papírů. Je však třeba dávat si dobrý pozor, jaké papíry ke štěňátku vlastně dostanete. Mnoho šejdířů za ně vydává třeba vystavený očkovací průkaz, petpas nebo europas od veterináře. To by sice štěně mělo do své výbavy do nového domova s vyznačenou provedenou vakcinací také dostat, ale s průkazem původu, ani čistokrevností konkrétního pejska to nemá absolutně nic společného! Stejně tak je to i s kupní smlouvou. Každý seriózní chovatel ji s vámi podepíše, ale opět tento dokument není PP. Navíc pokud si odebíráte štěňátko ve standardním věku okolo dvou měsíců, téměř nikdy nemá chovatel u sebe již vystavený průkaz původu. Ten vydává plemenná kniha až se zpožděním (zhruba do jednoho až dvou měsíců po odběru) a chovatelská stanice se právě v kupní smlouvě zavazuje, že vám ho poté neprodleně pošle nebo jinak předá.

V čistokrevném chovu dostává průkaz původu celý vrh bez ohledu na to, o jaké jde plemeno, a zda se štěňat narodí pět nebo patnáct!!! Žádný pojem „nadpočetná štěňata“, čímž někteří množitelé stále ještě rádi operují, již dávno neexistuje. Ano, kdysi před třiceti nebo možná čtyřiceti lety tomu tak bylo, že PP dostalo např. jen šest štěňat a zbytek měl chovatel povinnost nechat utratit, což se samozřejmě nedělo a tato štěňata se pak prodávala tajně jako bez PP. Naštěstí těmto praktikám již nenávratně odzvonilo, i když mezi lidmi tyto mýty stále ještě kolují. Na druhou stranu je ale třeba podotknout, že u některých loveckých plemen (např. německý křepelák) existuje v chovatelském řádu ustanovení, že chovatel za každé odchované štěně nad počet šest jedinců odvádí klubu určitý poplatek, což se může, ale také vůbec nemusí promítnout do prodejní ceny. Nicméně i v tomto případě průkaz původu dostává celý vrh, pokud ho samozřejmě chovatel řádně nahlásí. Kdo bude chtít hledat nějaké skulinky a obcházet daná nařízení, cestu si bohužel nejspíš najde. To už je ale na etice každého konkrétního chovatele.

Podobně je tomu i se vzhledem štěňátek. Jestliže některé z nich v době odběru vykazuje již v té chvíli patrnou a z chovu vyřazující vadu (Může to být např. barevná odchylka, nestandardní skus, nesestouplé varle u psa apod.), přesto dostává průkaz původu, neboť toto nemá s původem a příslušností k dané rase nic společného. Zlehčím-li to a pro lepší pochopení je to stejné, jako kdyby člověku nedali po narození rodný list jen proto, že přišel na svět s nějakým hendikepem. Samozřejmě takové štěně se prodává se slevou a daná odchylka se do PP vyznačuje rovnou.

Je až neuvěřitelné, jakými bludy dokáží někteří „rádoby chovatelé“ zásobovat zájemce o štěňata a ti jim na to jednoduše skočí. Velmi oblíbenou povídačkou je i to, že fenku mají jenom jako kamarádku, chovu se věnovat nechtěli a nakonec přáli si jen ta jedna štěňátka ze zdravotních důvodů (Což je mimo jiné také nesmysl, neboť nikde není fakticky prokázáno, že fena, která minimálně jednou rodila, je zdravější než ta, která štěňata nikdy neměla.) nebo že nechtějí být organizováni v žádném klubu, či že neměli čas jet na bonitaci nebo chodit po výstavách… Jak pak budou mít takoví lidé čas se celé dva měsíce plnohodnotně a hlavně nonstop věnovat péči o fenku a štěňátka, když si neudělají během dvou nebo tří let dosavadního života matky vrhu prostor na to udělat případná povinná zdravotní vyšetření, dojet na jednu nebo dvě výstavy a absolvovat bonitaci, což by jim v součtu zabralo tak maximálně týden??? Přemýšlejte o takových argumentech a vyhodnoťte si sami, zda skutečně chcete z takových podmínek svého budoucího čtyřnohého kamaráda na dalších v průměru dvanáct let života. Je to jen a jen na vás!

A tohle je také celkem „dobrá“ pohádka pro děti před spaním. Není to tak dlouho, co se na nás obrátil jiný čtenář s dotazem, že dostal nabídku od jistého chovatele, že když vlastně nechce chovat, ani jezdit na výstavy, že mu průkaz původu prostě nedá nebo nenechá vydat a štěňátko tak bude levnější. Opět omyl! Takhle to opravdu nefunguje! Průkazy původu se totiž vystavují pro celý vrh najednou na základě předem vyplněné žádanky a hlášení buď přímo chovatelem, nebo poradcem chovu. Tak schválně, napadne někoho, co tento typ chovatelů s takovými „plonkovými papíry“ potom asi tak dělá?

A zkuste si představit ještě jednu věc. Co když na začátku sice nemáte žádné ambice, ale později byste přeci jenom chtěli s pejskem něco podnikat. Ony i třeba některé typy závodů nebo zkoušek je možné provozovat jen s jedincem s PP. I zde tedy platí staré známé pořekadlo: „Dvakrát měř a jednou řež!“

Ano, i toto bohužel patří mezi často zažité představy potencionálních zájemců o štěňátko. Pojďme si to tedy ujasnit. To, že má váš pes průkaz původu, ještě neznamená, že s ním na výstavy musíte chodit, nebo že jste povinní ho uchovnit, ale máte tu možnost, budete-li chtít. Něco jiného je, pokud se na tom předem s chovatelem domluvíte nebo mu to slíbíte, či máte-li něco takového uvedeného ve smlouvě, kterou jste si před podpisem jistě důkladně prostudovali. Pak je minimálně slušností svůj závazek také splnit. Mohu vás ale ujistit, že většina chovatelů na něčem takovém vůbec netrvá a upřednostní spíš to, jak se u vás pejsek bude mít a kolik na něj budete mít času.

Je nad slunce jasné, že i v čistokrevném chovu existují chovatelé poctiví a pro věc zapálení, a potom ti druzí. Věřme ale, že naprostá většina z nich své plemeno miluje, s láskou odchovává a zájem o štěňátka nekončí s jejich prodejem, ba právě naopak. Co vám ale nikdy žádný chovatel, ani průkaz původu při sebelepší snaze nemůže zajistit, je, že váš pejsek vyroste opravdu ve standardního jedince, bude vyhrávat výstavy nebo závody, a především že bude doživotně zcela zdravý. Může vám ale pomoci dohledat si jeho prostřednictvím tyto informace o předcích vašeho štěněte. Stejně ale poslední slovo má vždy nakonec moudrá Matka příroda. Máte ovšem vysokou pravděpodobnost, že jedině čistokrevný jedinec má větší šanci se co nejvíce vzhledem, povahou i zdravotními předpoklady přibližovat ideálu daného plemene, které jste si určitě i právě proto zvolili.

Přejeme vám tedy šťastnou ruku při výběru vašeho chlupatého kamaráda a také zdravý úsudek při volbě jeho chovatele!

Foto: Nikola Kolářová, red.