Povahové zkoušky terapeutických psů

Součástí přípravy terapeutického týmu na canisterapeutickou práci je úspěšné absolvování povahových zkoušek psů. Tato zkouška prověří nejen připravenost psa na práci s lidmi, ale zejména vztah mezi psovodem a psem a míru jejich vzájemné důvěry.

Obvyklou otázkou nováčků je, co že je na povahových zkouškách vlastně čeká? Na co se mají připravit? Co se tam bude dít? A co se mají naučit?

Odpověď je snadná – buďte připravení na vše.

Povahové zkoušky terapeutických psů jsou nejnáročnější zkoušky, které se svým psem můžete absolvovat. Příprava na ně nespočívá ve výcviku – a pokud vám někdo něco takového tvrdí, nebo vám bude nabízet, že vám psa na povahové zkoušky vycvičí, pak honem od takového člověka dál. Ten totiž neví o čem je řeč, případně hrozí, že vám psa pro canisterapii nenávratně zkazí.

Povahové zkoušky ve skutečnosti prověřují povahovou vhodnost psa pro canisterapeutickou práci. Zároveň ale prověřují váš vzájemný vztah. Pokud má pes kladný vztah k lidem a vztah s vámi založený na důvěře, pak povahové zkoušky s velkou pravděpodobností složí. I když někdy může být pro člověka těžké zjistit, že vzájemná důvěra není zatím až tak pevná, když pejsek zkoušky nesložil. Na druhou stranu je možné tento signál brát jako výzvu k práci na vztahu a impulz k jeho zlepšení. A to se vždy vyplatí!

A o co tedy při zkouškách jde?

Povahové zkoušky jsou série testů, které simulují situace, jež mohou při samotných canisterapiích nastat. Vše se děje v rychlém sledu za sebou, tak, aby hladina stresu u pejska byla opravdu vysoká. Samozřejmě, při testech by měl zkoušejícími brán v potaz věk i kondice psa a je známkou jejich kvality, jakým způsobem pes zkoušky prožije. A protože jednotlivé organizace mají různé přístupy k povahovým zkouškám, je opravdu namístě vybrat si tu správnou s lidmi, kteří mají bohaté zkušenosti a záleží jim na každém jednotlivém zvířeti. V opačném případě se totiž vystavujete riziku, že budete ze zkoušek odcházet nejen s pláčem, ale i s vážně psychicky narušeným psem, se kterým se pak budete obtížně vypořádávat s nevhodnými reakcemi na běžné situace.

V současnosti není bohužel stanoven jednotný zkoušející řád společný všem organizacím. Proto je vhodné se zaměřit na to, čím organizace prošla a jakým činnostem se věnuje. Předejdete tak tomu, že je zaměňována práce canisterapeutického psa s prací psa asistenčního či vodícího. Při povahových zkouškách nejsou na místě testy zahrnující sahání do misky psu či podávání předmětů. Stejně tak test polohování, absolutní oddání se psa lidem, preferování jeho nečinnosti či trvání na přehnané poslušnosti. To jsou situace, které nejsou stěžejní pro terapeutického psa, naopak mnohé z nich mohou potlačit jeho přirozený talent a samostatnost v terapeutické práci. Je třeba brát stále v patrnost, že se jedná o povahové zkoušky, ne zkoušky poslušnosti či zkoušky asistenčních psů. Měla by být tudíž prověřena povahová vhodnost psa. Ne schopnost a ochota slepě poslouchat (zde můžete vyřadit celou řadu psů v pubertě, kteří ale mohou mít obrovský terapeutický potenciál), ochota nechat si sáhnout do misky (jak často se tato situace stává při terapiích? Napovím vám – nikdy!) a dokonce ani nulová reakce na ostatní psy není při canisterapii nezbytná. Naopak, opakované tlačení psa do něčeho, co není jeho přirozeností (protože ostatní to tak dělají) a potlačování jím nabízeného chování psu postupně práci znechutí, případně z něj udělá psa svému osudu odevzdaného. Kdo ale zažil samostatně pracujícího psa, který svou energií a zájmem dokáže probudit aktivitu u klientů a vyloudit v jejich tváři úsměv, ten se se psem přehnaně zaměřeným na psovodovy povely už nikdy nespokojí.

Co konkrétně psa při zkouškách čeká?

Jak již bylo řečeno, přesný obsah povahových zkoušek se liší dle toho, u jaké organizace zkoušky skládáte. Obecně se ale shodují v základních bodech – setkáte se se skupinou lidí, kteří se budou pohybovat a psa hromadně oslovovat či hladit. Někde naleznete hluky ve stylu řehtaček a houkaček (pro mě nepochopitelné útočení na psí smysly, jehož důvod jsem přes 20 let vlastních zooterapeutických zkušeností nepochopila, neboť takto canisterapie neprobíhá nikde), někde se pokusí vám psa odvést a jistou část zkoušky s ním udělat sami. Od toho si vás dovolím naléhavě zrazovat, neboť vy a váš pes jste vždy tým a neexistuje situace, kterou by váš pes měl při canisterapii řešit bez vás obklopen cizími lidmi, zpravidla na vodítku. Po celou dobu canisterapie jste závislí jeden na druhém, pracujete spolu a komunikujete spolu. Stejným způsobem by vám mělo být umožněno pracovat i při povahových zkouškách. Pokud si ovšem nechcete narušit váš vzájemný vztah a dosáhnout toho, že váš pes ve vás ztratí důvěru jednou pro vždy.

Zcela určitě se při zkouškách setkáte s poslušností – alespoň elementární reakce psa na vaši osobu by měla být samozřejmostí, ale její absence by zároveň neměla být důvodem k vašemu vyloučení ze zkoušky. Poslušnost se totiž můžete spolu snadno doučit.

Seznámení psa a psovoda se zkoušejícím, přijetí pamlsku od zkoušejícího, test reakce na berle či vozík jsou obvyklou součástí zkoušek. Někde narazíte na útok na svou osobu, útok na psa, snahu o polohování, aport a další zkoušky, které mohou být více či méně relevantní samotné canisterapeutické práci. Je otázkou, zda je vhodné některé z těchto činností požadovat již při prvním testování povahy budoucího psího terapeuta, když pes ani pán ani netuší, co se po nich bude chtít a svou práci se budou teprve učit. Zde je jistá snaha některých sdružení o vytvoření univerzálního psa, který bude jeden jako druhý reagovat na všechny situace stejně. Což dokazuje preference některých ras. Schází zde možnost vyjít z potenciálu, který daná konkrétní dvojice v sobě má, odhadnutí jejich budoucích dovedností a jejich následné vedení k tomu, aby dokázali využít silné stránky svého vztahu. Málokterá organizace ale o toto při povahových zkouškách usiluje a jen málokterá přistupuje k testovaným jako k osobnostem.

Při všech zkouškách platí, že byste jimi měli projít jako tým, měli byste mít možnost svého psa uklidňovat a ovlivňovat a zcela určitě byste měli mít možnost zkoušky kdykoli včas zastavit.

Jaké by měl mít pes předpoklady pro úspěšné absolvování zkoušek?

Kromě velmi pozitivního vztahu až lásky k lidem by měl být povahově vyrovnaný, správně socializovaný, ale zejména by měl mít důvěru ve svého psovoda. Důvěra v pána je zde dokonce jedna z klíčových věcí, protože pes, který svému pánu nevěří, nebude při zkouškách v psychické pohodě a bude pod mnohem vyšším stresem. Zároveň bude mít tendenci řešit situace sám za sebe, případně i za svého pána, což většinou neskončí dobře. Naopak zvíře, které svému pánu bezvýhradně věří, může absolvovat povahové zkoušky, i když má rezervy v jiných oblastech. Vše ostatní se totiž dá doučit, naučit, vysvětlit, zapracovat na tom. Pokud je vztah pevný a založený na důvěře.

Jaké by měl mít předpoklady člověk?

Člověk by kromě pozitivního vztahu k lidem a jisté míry altruismu měl mít naprostou důvěru ve svého psa. Pokud mu věřit nebude, bude automaticky nervózní, čímž značnou část nervozity přenese na psa a vznikne bludný kruh. Pes začne být nervózní z pána, pán bude nervózní, protože bude nervózní pes a zkouškou projdou oba zpocení a vystresovaní na nejvyšší míru. Je tedy potřeba si ujasnit, zda mám nebo nemám vhodného psa, zda mu věřím a chci se spolu s ním podílet na pomoci ostatním lidem. Pokud dojdu k závěru, že ano ve všech bodech, pak je možno zkoušky zkusit. A ani tehdy nelze považovat za automatické, že pes zkouškami úspěšně projde. Psi, stejně jako lidé, mají své silné i slabší dny. Proto je dobré brát v potaz psovo momentální naladění, pokusit se mu situaci usnadnit, nestresovat ho ještě víc a zejména být po celou dobu s ním a brát to jako dobrý způsob jak společně prožít zajímavý den. Tudíž žádné koupání den před akcí, pokud mu pes neholduje, žádné vyčesávání v den akce, pokud pes před kartáčem utíká, žádný křik a přehnané bazírování na poslušnosti. Zaměřte se na svůj vztah, vezměte láskyplně a nadšeně svého čtyřnohého parťáka na zkoušky a dejte se do toho jako tým. Držím palce.