Poznej svého psa! Hlava – 2. díl.

Znáte dobře anatomii psího těla? Víte třeba, kolik má mít psí chrup zubů a jaký je v tomto parametru rozdíl mezi dospělákem a štěnětem? Poznáte bez problému, jaký skus má váš pes? Pokud občas tápete, nenechte si tedy ujít další díl tohoto seriálu, kde se budeme věnovat právě těmto tématům!

V minulém díle našeho nového seriálu s výstižným názvem „Poznej svého psa!“ jsme si představili tělo psa jako celek. Dozvěděli jsme se, že ho lze rozdělit na tři základní části – přední, střední a zadní. Tentokrát si podrobněji probereme hlavu včetně chrupu psa a s tím související typy skusu, v čemž mnoho lidí stále tak trochu tápe. Věříme, že si nejen oprášíte své dosavadní znalosti, ale určitě se dozvíte i něco nového.

Hlava psa

Hlavu psa lze rozdělit na několik partií: čelo, tváře, obličejová část, uši a čenich. Dle standardu každého plemene má dosáhnout určitých proporcí a předepsaných parametrů. Pokud bychom měli býti odbornější, pak bychom použili termíny rozdělení hlavy na část lebeční a lícní. Ta lebeční pak tvoří kost týlní s týlním hrbolkem (ten může u některých plemen více vystupovat jako znak charakterizující plemeno), kost čelní a další kosti. V závislosti na stupni vývinu a tvaru čelních kostí pak můžeme hovořit o tom, zda je hlava rovná, klenutá, široká či úzká.

Podíváme-li se na plemenné rozdíly, pak plemena rozdělujeme na dlouholebá a krátkolebá (brachycefalická). Rozdíl je nám patrně všem jasný ale raději si to vysvětlíme. U dlouholebých psů převládá dlouhá tlama v poměru k délce čela, ale také poměr mezi délkou a šířkou hlavy ukazuje na dlouholebost nebo naopak. Délka hlavy se měří od týlního hrbolu ke konci čenichu a šířka zase v jařmových obloucích.

Tlama, čelisti a zuby

Zuby mají různé tvary a skládají se z tvrdé zuboviny potažené ještě tvrdší sklovinou. V čelisti jsou fixovány podle velikosti různým počtem kořenů. Pro nás je důležitá informace, která, jak z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, je pro některé majitele neznámá – pes má v dospělém chrupu celkem 42 zubů.  Takže ještě jednou: pes má 42 zubů, z toho 12 řezáků, 4 špičáky, 16 premolárů (třenových zubů) a 10 molárů (stoliček). Zubní vzorec si ukážeme později.

Podrobněji o chrupu...

Představte si, že tyto zuby musíte rozdělit rovnoměrně tak, aby v každé čelisti byl správný počet. A to takto! V každé čelisti máme 6 řezáků, které podle se podle umístění nazývají klíšťáky, střeďáky a krajáky a označujeme je jako I1, I2, I3. Řezáky mají liliový tvar a s věkem se opotřebovávají – obrušují. Krajáky v horní čelisti jsou špičatější a tvoří společně se špičákem jakýsi zámek.

Za špičáky jsou na každé straně v horní i dolní části čtyři zuby třenové, různé velikosti a nepravidelného převážně jehlanovitého tvaru. Označujeme je jako P1, P2, P3, P4. Dále navazují dvě stoličky v horní čelisti a 3 v dolní čelisti. Označujeme M1, M2, M3.

Celkem má tedy pes v horní čelisti 20 zubů a v dolní 22 (stoličky M3 se nacházejí pouze v dolní čelisti).

Pozor na mléčný chrup!

Poněkud zvláštní situace je u mléčného chrupu. Štěňata mají celkem 28 zubů rozdělené dle obrázku níže. Řezáků a špičáků je plný počet jako u dospělých jedinců, premolárů je však pouze 12, no a aby toho nebylo moc, tak stoličky se v mléčném chrupu nevyskytují vůbec. V mnoha případech nenajdete v mléčném chrupu ani založenou P1. Mléčné zuby jsou menší a složené také ze slabší – řidší zuboviny. Což ale nepřekáží v tom, aby vás štěně svým mléčným chrupem pěkně potrápilo. Špičáky a řezáky se prořezávají kolem prvního měsíce života, krajáky pátý a šestý týden a premoláry se prořezávají ve čtvrtém až osmém týdnu věku štěňat. U malých a středně velkých plemen může dojít k výměně mléčného chrupu o něco později. Občas se vyskytne jedinec, kterému po výměně může některý zub chybět. Mnohdy to znamená vyřazení takového psa z chovu. To je ale třeba vždy ověřit dle standardu plemene a podmínek zastřešujícího chovatelského klubu. Nutno ještě podotknout, že stejně jako může zub scházet, může být zub i zdvojený.

Skus psa

Samotnou a neméně důležitou kapitolou je skus psa. Na první pohled možná věc snadná a jasná. Na pohled druhý nikoliv. Jedná se o vzájemné postavení horní  a dolní čelisti  a posuzuje se podle postavení řezáků.

Pojďme si nyní říci, jaké skusy můžeme u psa vidět. 

Nůžkový skus: U většiny plemen je požadován nůžkový skus. To znamená, že řezáky spodní čelisti přiléhají těsně za řezáky v horní čelisti nebo je mezi nimi mezera maximálně 1 mm. Pokud je dotek horních a dolních řezáků přílišný, hovoříme o  těsném nůžkovém skusu.

Klešťový skus: Pokud na sebe řezáky v horní a dolní čelisti nasedají přímo, jedná se klešťový skus. Při tomto postavení zubů dochází rychle k jejich opotřebení.

Podkus: Je-li mezera mezi horními a dolními řezáky širší než 2 mm, hovoříme tedy o podkusu. Horní čelist je delší než spodní.

Předkus: Předkusem označujeme stav, kdy je spodní čelist delší než ta horní. Toto postavení zubů se u některých plemen běžně vyskytuje a je jejich plemenným znakem (např. boxer). Spodní čelist je delší tedy než horní.

Je dobré vědět, že při hodnocení skusu se nehodnotí pouze jejich vzájemné postavení, co do podélné osy horních a dolních řezáků, nýbrž i postavení jednolitých řezáků v oblouku čelisti. Odchylky z této polohy řezáků se hodnotí jako nepravidelný skus.

Oko psa

Všichni víme, že oči psa jsou těmi nejkrásnějšími, jaké známe a také těmi, kterým moc odolat neumíme. Jenže my nebudeme nyní řešit krásu psích očí, ale jejich funkci. Oko psa se od lidského liší především svým složením, protože neumožnuje vidět jeden předmět oběma očima souběžně. Pes vidí na kratší vzdálenost než člověk, každé oko má ale své vlastní zorné pole.  

U jednotlivých plemen standard mnohdy předepisuje i jeho barvu a tvar.

Uši psa

Sluchové ústrojí je sídlem druhého nejdůležitějšího smyslu pro psa – sluchu. Orgánem sluchu je ucho, které se skládá ze tří částí – vnější ucho, střední ucho a vnitřní ucho. V případě exteriéru je však rozlišujeme podle tvaru ušního boltce, délky, šířky a postavení.

Vzpřímené uši mají téměř paralelní linii vnitřních okrajů. Podle postavení mohou být  nasazeny široce. Vzpřímené uši vysoko nasazené mají zase základ ve stejné linii s rovinou čela.

Polovzpřímené uši mají tuhé chrupavky, které zvedají ušní boltce pouze ve spodní polovině ucha. Druhá polovina s chrupavkou je svěšena dolů nebo na stranu. Jsou charakteristickým znakem některých plemen, vyskytují se ale i u psů s oslabenými chrupavkami, kteří mají mít normálně uši vzpřímené.

Svislé uši bývají dvou tvarů: svislé na chrupavce s tuhým chrupavčitým podkladem, který je drží v linii těla (např. erdelteriér) a svisle, u nichž jsou chrupavky měkké a svojí tíhou jsou svěšené po obou stranách hlavy (bernardýn). Oba druhy uší mají buď tvar písmena „V“ nebo jsou okrouhlé.

Kupírované ucho – dříve se dávalo u některých plemen ucho chirurgicky upravovat, tzv. kupírovat. K tomuto zákroku docházelo velmi brzy. Je známo, že někteří chovatelé kupírovali už ve věku deseti dnů, většina však až ve věku tří měsíců. Nutno podotknout, že dnes hovoří Zákon (č.  246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání) jasně – kupírování psů je zakázáno a považováno za týrání. S takovým psem se nesmíte vydat podívat ani na výstavu či jinou kynologickou akci. Pokud tak učiníte, neměli byste být na akci vpuštěni a navíc je tento akt považován za propagaci týrání zvířat. Je smutné, že lidé tento fakt nerespektují a stále taková zvířata běžně potkáváme.

Co říci závěrem?

Příště se můžete těšit, že si společně rozebereme přední část těla psa, což jsou tedy mimo hlavy, kterou jsme si nyní probrali, krk, hrudník a přední končetiny. Pokud vám z tématu není vše jasné, neváhejte nám napsat své dotazy na redakce@ecanis.cz

Iveta Panýrková

Foto: archiv redakce, wikipedia.com