Preferuji moderní metody tréninku a pozitivní přístup!

Slyšeli jste už někdy o reaktivních psech, separační úzkosti nebo nevhodnosti averzivních pomůcek při výchově i výcviku? Řešíte něco z toho a nevíte úplně kam se obrátit pro radu, či pomoc tak, aby se situace ještě nezhoršila? Nebo vás toto téma čistě jen zajímá? Pak si určitě nenechte ujít náš rozhovor s člověkem, který má spoustu zkušeností a v této problematice se výborně orientuje.

Moc rádi si u nás povídáme se zajímavými lidmi, kteří přesně vědí, co chtějí, kam směřují a mají nám toho hodně co říct. A přesně takový je i tento rozhovor. Je vedený se sympatickým trenérem, který je zároveň autorem webu psichologie.cz a také výborné knihy „Neštěkej na svého psa“. A možná ho znáte i z televize. Pracuje hodně se psy, kteří jsou agresivní nebo třeba zrovna reaktivní, a to výhradně moderními metodami. Možná už tušíte, že na naše otázky nebude odpovídat nikdo jiný než Tomáš Nushart a my věříme, že si to užijete stejně tak jako my.

Primárně jsem trenérem psů, hodně pracuji se jedinci, kteří jsou agresivní k lidem nebo reaktivní při kontaktu s ostatními psy, často řeším separační úzkost nebo problémy s ní spojené. Mimo trénování a psichologie.cz jsem napsal knížku „Neštěkej na svého psa“, která představuje moderní trénink, založil jsem Necvičák na pražských Vinohradech a pomáhám navrhovat veřejná psí hřiště tak, aby to nebyla jen dřevěná pseudo-agility hřiště. Mám jednoho psa, Bailyho, křížence z útulku, se kterým nejčastěji dělám věci typu hoopers nebo nosework. Sportovní ambice jsem si ale naplnil jako mladší ve florbale, který jsem hrál profesionálně.

Hlavním důvodem bylo vytvořit prostor, kde budou informace, které jsou založené na vědeckých poznatcích, a pouze trenéři, kteří trénují moderně, ne na trestu založenými metodami. Máme kurzy, podcasty, blog a na všech těchto místech se návštěvníkům nebo posluchačům nestane, že by slyšeli nebo četli něco od člověka, který má výchovu založenou na trestech.

V drtivé většině dílů podcastu si povídám s nějakým zajímavým moderním trenérem. Takže pokud si člověk pár epizod poslechne, může si o moderním tréninku začít dělat poměrně hezký přehled. Mimo trenérů si občas pozveme třeba ortopeda nebo veterinárního stomatologa, kteří mají také nesmírně důležité informace zase z trochu jiného pohledu. Cílem podcastu je, mimo čistě informační hodnoty, také ukázat, že moderních trenérů je v Česku dost a mají super znalosti. Chci se s nimi osobně potkat a dát řeč. To mě na podcastech také nesmírně baví.

Jádro, podle mě, vždy nefunguje na stejném principu. Je pořád hodně lidí, kteří považují využívání averzivních pomůcek za základ výchovy. To je úplně jiný pohled, než který mám já nebo všichni trenéři, které kdekoliv ukazujeme. Je ve výsledku jedno, jestli něčemu říkáme pozitivka, klasika, moderní trénink, force-free trénink, cukr a bič, nebo jakkoliv jinak. Nadužívání trestů je prostě z mého pohledu zbytečné a neetické. A averzivní pomůcky typu ostnáč nebo stahovák nemají v dnešní době, co dělat.

Jsou to spojité nádoby. Nevidím jediný důvod, proč tyhle dvě věci rozdělovat. To je jako říkat, jaký je vztah mezi novými výzkumy v oblasti suplementace vitamínu C a aplikovanou medicínou. No jednoduchý, měli bychom se snažit aplikovat nejnovější poznatky a upravovat to, co děláme v praxi, podle toho, co vyzkoumáme. Není mi dost dobře jasné, jak by to mohl někdo rozdělovat.

Vybíráme si trenéry, které většinou osobně známe, případně na ně máme skvělé ohlasy od těch, se kterými se známe. On ten trenérský rybníček ve výsledku není v Česku zase tak obrovský. Přes jednoho, dva známé lidi se člověk dostane ke komukoliv. No, a pak přemýšlíme nad tím, jaké téma danému trenérovi dát, aby ho rozhovor bavil a zároveň něco přinesl lidem. Občas to máme i naopak, že chceme udělat konkrétní téma a sháníme hosta. Třeba teď jsme dělali jednu epizodu o péči o zuby a nevhodnosti okusování jeleních parůžků. Ta přesně vznikla tak, že jsem tohle téma chtěl rozpracovat, tak jsme sehnali pana doktora Lonského, který založil asociaci veterinárních stomatologů. A ten díl je úplně super!

Pokud za psí psychologii budeme považovat primárně etologii, vědu o chování zvířat, tak je to jedna z nejdůležitějších součástí. Já pojem psí psychologie víceméně nepoužívám, psichologie.cz je jen konkrétní poměrně dobře zapamatovatelná značka. A pokud si někdo říká s jistou mírou nadsázky psí psycholog, asi proč ne, ale já se opravdu spíš považuji za trenéra a respektuji, že psům do hlavy nevidíme, takže profilovat se jako psí psycholog je pro praxi asi hůře použitelné, než trenér. Největší mýtus je bohužel pořád stejný, že člověk má být vůdcem smečky. Tak, prosím vás, nemá. Máme na to když tak celý e-book, který je u nás na psichologie.cz úplně zadarmo, protože nás přesně už trápilo, jak moc lidí si to neustále myslí. 

Nejvíce mě ovlivnilo studium. Na úplném začátku například u AbsoluteDogs a jejich tréninku pomocí konceptů, později na britském Institutu etologie Rogera Abrantese nebo ve škole Grishy Stewart. Hodně mě v práci se psy ještě ovlivnil Chirag Patel, Michael Shikashio, u separačky klasicky Malena DeMartini. Nejvíce ze všeho mě baví všechny ty informace propojovat dohromady. Jak využít stopování lidí při práci se psy agresivními na lidi, jak využít nosework ke zvýšení sebevědomí, jak použít aport k lepší sebekontrole… Natáčení kurzů a podcastů s českou trenérskou špičkou pro mě jinak také hraje velkou roli. Člověk se občas dozví nějaký moc zajímavý detail, hru nebo metodu a když jsem se takhle zkrátka potkal a strávil několik hodin s desítkami trenérů, je to super a člověka to velmi formuje. A ještě bych doplnil zážitky z pozorování volně žijících psů v Africe nebo návštěvu rezervací, které zachraňují slony nebo žirafy. To jsou místa, která člověku pohled na práci se zvířaty fakt musí také hodně formovat. Tam pracují lidé, kteří zachrání slůně a dávají mu první poslední, zvládnou ho připravit na vypuštění zpět do přírody a nikdy nepoužijí žádné averzivní pomůcky. Jen zkoumají a snaží se zjistit, jak o něj co nejlépe pečovat. Oproti tomu tady pak někteří lidé v Česku trénují psy pro svoje potěšení a používají k tomu pomůcky typu ostnáč nebo stahovák…

Pokud si ujasníme, že trénink zvířat, stejně jako cokoliv jiného, je primárně o znalostech, tak je to velmi efektivní forma, jak se dostat k trenérům, ke kterým by se člověk jinak nedostal. Vidět jejich postupy, metody, aplikaci těchto metod v praxi, napozorovat si takhle ať už českou špičku nebo zahraniční špičku, to je k nezaplacení. My se navíc snažíme ty informace podávat hodně koncentrovaně, takže na kurzy i podcasty máme opravdu velmi dobrou přípravu, aby ten výsledek potom mohl být relativně krátký. To je ve výsledku jedna z nejtěžších částí naší práce, snažit se zkoncentrovat velké množství informací do stravitelné podoby. Třeba u psaní knížky to byla větší část práce, než to celé napsat. Pak to celé upravit přibližně na polovinu, dát tomu nějakou stylistiku, aby se to dobře četlo a zároveň zachovat věcnou správnost. No, dělalo na tom jedenáct lidí. Sám bych to takhle nikdy nenapsal.

My jsme nedávno hodně rozšířili náš blog, píše na něj teď každý měsíc třináct top českých trenérů nějaký článek. To je obrovské množství informací, které dáváme ven úplně zadarmo. Jsou tam články se mnou pro práci s reaktivci, s Františkem Šustou, Kubou Beranem, Klárou Nevečeřalovou na kočky. Jsou tam články o psím čichu, noseworku, obedience, práci s bull plemeny s rozumem. Je tam toho fakt mraky. Mimo to vzniká další spousta nových kurzů, například na ošetření se souhlasem, obedience, lovecký trénink, agility… Ty vyjdou v průběhu jara, léta.

Děkuji vám za obohacující rozhovor a samozřejmě přeji, ať se vám i nadále daří.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Tomáše Nusharta

www.psichologie.cz

https://www.facebook.com/psichologiecz